O tom, jak jsem se propadla do čtecí krize a vyhrabala se z ní ven

Vždycky jsem si říkala, že „čtecí krize“ je takový buzzword, zkrátka něco, co se hodně řeší v knihomolských kruzích, ale doopravdy to nikdo nezažil a jestli, tak jen ti rozmazlení čtenáři, co mají fakt hodně času na čtení, tolik, kolik já mít nikdy nebudu a mohou si dovolit ztrácet čas tím, že je knížky přestanou bavit. A vlastně, jak probůh mohou někoho přestat bavit knížky? Čtení? Vždyť je to ta nejlepší věc na světě!

Zkrátka a dobře mi v českém rybníčku, kde vychází skoro dvacet tisíc knih ročně, připadalo zhola nemožné dostat čtecí krizi. Vždyť bude přece pořád co číst, neustále nám budou knihomolové v našem okolí vnucovat nové, báječné romány, co si zkrátka musíme přečíst a pořád si budeme kupovat nové knížky, i když jsme ještě nepřečetli ty staré. Jenže pak se mi to stalo taky. A viním z toho právě tu přemíru nových knih – člověk často neví, čím má začít, nechá se pomalu, ale jistě zasypávat hromadou nepřečtených knih a místo čtení si radši pustí seriál na Netflixu. Je to zkrátka jednodušší. A pak se najednou točíte v kruhu, kde vám žádná anotace nepřipadá dost zajímavá, žádný příběh dost chytlavý a neustále hledat tu pravou knihu začíná být celkem otravné.

Jsem velká knihomolka, knížkami žiju nejen pracovně, trávím s nimi ráda spoustu volného času. Bylo mi smutno z toho, že se mi po nich nestýská a že je nechávám nepřečtené ležet v knihovně. Chtěla jsem se z té čtecí krize vymotat co nejdřív. Pro ty z vás, co na tom jsou podobně, nebo mají ve svém okolí čtenáře, co si stěžuje na čtenářskou krizi, mám pár tipů na to, co mi z ní rychle pomohlo ven.

P4065890.jpg

Dejte si pauzu

Nelámejte to přes koleno a smiřte se s tím, že je zkrátka na čase trávit volný čas trochu jinak. Choďte za kulturou, podívejte se na seriály (třeba na ty natočené podle knih, mrk mrk) a prožívejte životy. Pokud máte knihomolství v sobě, dřív nebo později se vám po knížkách začne jednoduše stýskat.

Čtěte ušima

Nikdy jsem neměla moc v lásce audioknihy. Neřídím, nevařím, nežehlím, tudíž není příliš prostoru pro to, kde je poslouchat. Faktem tedy bylo, že jsem to dlouho ani pořádně nezkusila, maximálně jsem si někde poslechla nějaký úryvek. Až pak se náhodou stalo, že jsem s kamarádkou, která audioknihy miluje, jela na několikahodinový výlet autem a první, co pustila, byla právě audiokniha. Detektivku od Petera Maye. Vůbec jsem nečekala, že mě to bude bavit, zvlášť napínavá kniha, to přece potřebuju hltat vlastním tempem! Ale audioknihy mi připomínají víc než čtení spíš divadelní představení, které pouze slyšíte. Díky hudebnímu podkresu a intonaci hlasu vypravěče je to skutečně jiný zážitek, než čtení samotné a rozhodně budete mít pocit, že ukrajováním si z mp3 kapitol se to čtení dá zvládnout tak nějak samo. A když si jednou oblíbíte nějakou audioknihu, vsadím se s vámi o co chcete, že ji budete chtít mít doma i v tradiční knižní podobě 😉 A pak si ještě koupíte pokračování, co zatím audioknižně ještě nevyšlo. No hele, a už zase čtete!

Čtěte obrázky

Proč pomáhá čtení komiksů? Jednoduše proto, že vám čtení obvykle ubíhá daleko, daleko rychleji a co si budeme povídat, my čtenáři pak ze sebe máme o to lepší pocit 🙂 Když začnete číst komiksy, začnete vnímat příběhy jinak, seznámíte se mnohdy s uměleckými díly na stránkách knih a už nebudete chtít přestat!

Sledujte lidi okolo knih

Pokud ve svém okolí náhodou nemáte dostatek knihomolů, nevadí, jsou tu totiž další a jsou jen pár kliknutí od vás. Podívejte se na mé oblíbené bookstagramery a nechte se zlákat jejich neutuchajícím nadšením pro knihy a čtení. Málokdo odolá přečtení knihy, když vám další nadšení čtenáři servírují tolik pěkných fotek a dychtivých zpráv o jejich kvalitě!

Zkuste re-reading vaší srdcovky

Je to nesmírně smutné, ale je třeba se s tím smířit – nikdy se nám nepodaří přečíst všechny ty skvělé knihy, co jich jen na světě bylo vydáno. Jakmile se dokážete s žít s tímto faktem, s klidnou duší se můžete vrátit ke knize, která vás kdysi strašně moc nadchla a užít si ji ještě jednou. Já takhle pravidelně jednou čas otevřu některý z dílů Harryho Pottera. Kromě toho se pravidelně vracím kupříkladu k Malému životu nebo k románu Zakletý v čase – to jsou knihy, ve kterých při každém čtení najdu něco nového, přijdu na jiné myšlenky, podtrhu si další důležitou větu. Navíc jsem je už četla tolikrát, že je už nečtu v češtině, nýbrž v anglickém originále, abych si trochu vytříbila svou cizojazyčnou slovní zásobu. To je další výzva, která vás možná přiměje vrátit se ke čtení 😊

Zaflirtujte s novým žánrem

IMG_0605.png

Že jste vyznavač krimi a nikdy se nepouštíte do nic jiného? Že nevěříte na fantasy a že by v tomhle žánru mohlo být něco pro vás? Ale tůdle. Překročte hranice své komfortní zóny a zapátrejte i po knihách, které byste si normálně nepřečetli. Možná je to čtecí krize, ale možná je chyba taky v tom, že už vás začalo nudit číst pořád dokola to samé. Skvělým odrazovým můstkem může v být v tomhle případě náš Čtenářský klub, kde čteme knihy z různých žánrů a období a tudíž je velká pravděpodobnost, že tu narazíte na něco, co byste si běžně nepřečetli.

Zkuste knihomolské záchranné lano

Něco takového vážně existuje? Samozřejmě! Knihomolským záchranným lanem mám na mysli knihy, které vám mnozí doporučují k přečtení, protože vás od takové čtecí krize zachrání. Obvykle bývají tenké (není pravidlem), hodně čtivé (to je vždycky pravidlem), napínavé a zkrátka takový ten typ, od kterého se nechcete odtrhnout, protože je to až moc dobré, než abyste to vůbec dokázali. Existuje jich mračno a některá najdete v téhle martinusácké kolekci 😉

Původní článek z blogu Martinus.cz najdete tu!

HOW I EDIT: Jak upravuju fotky na Instagram

Asi jediný článek, o kterém jste mi na Instagramu sami od sebe psali, ať už do zpráv nebo v komentáři, že rozhodně musím dát do kupy, je právě tenhle – o úpravě fotek! U mě to není žádná velká věda a tak trochu na prasáka si na fotky lepím zkrátka to, co se mi zrovna líbí, aniž bych nad tím nějak zvlášť přemýšlela. Dát dohromady něco smysluplného tedy nebylo zrovna jednoduché 😊 Snad se mi to ale povedlo, tumáte podrobně rozepsáno, jak upravuju fotky právě teď!

IMG-6843.jpg

1)    Lightroom – LKO presets

Lightroom mi strašně usnadnil život a zlepšil kvalitu mých fotek – protože do té doby jsem je proháněla filtry ve VSCO, Snapseedu a podobných aplikacích, kdysidávno nedejbože i přímo v iphone nebo instagramových filtrech. Lightroom je strašně jednoduchý, v podstatě úplně primitivní nástroj pro ty, kteří chtějí velmi rychle upravit velké množství fotek, aniž by se museli starat o to, aby se naučili milion věcí, jako je tomu třeba s Photoshopem (se kterým jsem se začala učit až teď, jsem ostuda). Zkrátka si nainstalujete Lightroom, a pak už jen stačí vybrat si presety a můžete zvesela začít. Na internetu najdete miliardy presetů zdarma, já si je vybírala podle svých oblíbených fotografů a instagramů a barev, co mám ráda. Takové ty syté, teplé odstíny mám díky LKO presets od fotografa Lukáše Korynty. Občas používám i presety od Looks Like Film (ty jsou free, mimochodem), pak mám ještě nějaké (pro jistotku), ale tyhle jsou moje stálice a jistoty 😊 Samozřejmě existuje i mobilní appka, já ale radši používám desktopovou verzi Lightroomu a na úpravu fotek si vždycky vyhradím trochu me time času, ideálně s hrnkem kávy a se spotify v uších, je to taková moje oblíbená relaxace.

Kromě presetů už v Lightroomu jen lehce upravím jas, kontrast, odstíny bílé a grain – toť vše, žádná věda, všecko pak záleží na konkrétní fotce a na tom, jak se mně osobně detaily nejvíc líbí.

Neupravená fotka

Neupravená fotka

Fotka s LKO preset

Fotka s LKO preset

2)    Afterlight

Moje druhá oblíbená záležitost na úpravu fotek je už čistě mobilní. Po tom, co si upravím fotku v Lightroomu, přesunu ji do Afterlight, kde dodám grain – tedy takovou tu příjemnou retro zrnitost – a dust, tedy prach a malé flíčky, aby fotka vypadala trošku „zašle“. Jakmile mám hotovo, doladím ještě naposledy kontrast, jas a saturaci, aby fotka nebyla až příliš nebo naopak málo výrazná, protože v mobilu ji člověk přece jen vidí zase maličko jinak.

IMG-6982.JPG
IMG-6979.PNG

A to už je vážně všecko! Vidíte, vůbec žádná věda. Čas od času jen tak pro zábavu používám double exposure – dvě fotky v Afterlight (na prasáka, však jsem to říkala) spojím do jedné a když si to dobře naplánujete už při focení, mohou vám tak vzniknout skoro zázraky. A nemusíte tak spojovat jen fotky, jak je vidět níž, stačí spojit obrázek starých novin (své textury mám od 1924us) a fotky s knížkou a je z toho zase něco úplně nového.

IMG-6986.JPG

Ještě bych si tu chtěla na závěr odložit jednu maličkost: sdílení je fajn! Nebýt výše zmíněných fotografů, nikdy bych neměla pěkný fotky a jsem hrozně ráda za to, že se nebojí sdílet své presety a nápady mezi ostatní. Je to mnohem lepší než takové to „očůrávání si“ prostoru, presetů, filtrů, aplikací atakdále, které občas na Instagramu vídám. Stejně nikdy nebudeme mít všichni stejné fotky, každý to děláme nějak jinak, s jinou technikou a jiným cítěním, každý fotíme něco trochu jiného, v jiné atmosféře. Tak na sebe buďme hodní a pomáhejme si, třeba i takovými prkotinami, že si povíme, jak upravujeme fotky. A píšu to i proto, že mě zajímá, jak je upravujete vy! Co se vám osvědčilo? Napište mi do komentáře, uděláte mi radost <3

Jak fotím knihy

Už dlouho mi leží na srdci článek o focení knih, ač to není zrovna oficiální fotografická disciplína a ani to není to, v čem bych si byla stoprocentně jistá v kramflecích. Pravdou ale je, že fotím knížky nejčastěji (áno, na tyhlety Instagramy) a s radostí a spíš než poučovat JAK to dělat, bych vám zkrátka jen chtěla povědět, jak to dělám já :-)

PB303684.jpg

Kniha je to nejdůležitější

PB163180.jpg

Slovo kompozice mi dlouho nic neříkalo a pravdou je, že i teď by asi profesionální fotograf na mými fotkami zaplakal, ale když se to vezme kolem a kolem, nejde o nic složitého a pravdou zůstává, že ač budete dělat s fotografovanými knihami jakékoliv psí kusy, vždycky to bude nejlíp vypadat, když vyfotíte knihu celou, bez oříznutých rohů a stránek, tak, aby na ni okamžitě ulpěl pohled těch, co si fotku prohlížejí. Kniha by měla z fotky vystupovat a mělo by být jasné, že je to nejpodstatnější prvek. Proto si dobře rozmyslete, než dodáte jakékoliv dekorace. Je to vůbec zapotřebí? Není kniha krásná sama o sobě? Některé ani nepotřebují oživovat hrnkem kávy, světýlky, milionem polštářů. Zkuste taky přemýšlet jako člověk, který se na fotku bude koukat. Je dobře rozpoznatelné, o jakou knihu jde? Víte, že pro toho, kdo se na fotku dívá, je nepříjemné vidět knihu, která ho zajímá, vzhůru nohama? Jsou to maličkosti, ale z průměrné fotky udělají o sto procent lepší.

IMG-5550.jpg

Barvy a styl

Mějte svůj styl! :-) Jsem dlouhodobým divákem instagramerů, kteří mají jednotný styl fotek. Vím, co od nich můžu očekávat a vím, že se mi to nejspíš bude líbit. Neříkám, že každá fotka má být jako přes kopírák, jen se před focením zamyslete, jestli máte na fotce barvy, kterými vás můžou lidi identifikovat, jestli fotíte knihu tak, aby to bylo v souladu s tím, co od vás lidi očekávají. Právě díky Instagramu máte jedinečnou příležitost hledat a zkoušet nové styly fotografií, tak dlouho, dokud si nenajdete něco, co vám absolutně sedne. Najděte si svůj styl, uvelebte se v něm, ale jednou za čas porušte pravidla a zkuste něco nového. Víte, stejně to nikdy nebude stejné a nebude to nuda. Všimla jsem si třeba toho, že aniž bych se o to snažila, mění se barevnost mých fotek v závislosti na ročním období. Na jaře mám fotky barevné a něžné, v létě do žluta, na podzim temně zelené a v zimě nejvíc vyniká bílá. Dohromady to ale díky opakujícím se barvám dává smysl.

Flatlays

Jednou bych chtěla udělat úplně dokonalou flatlay fotku! Zatím se mi to nepovedlo. Připadá mi, že Instagram (minimálně můj feed) se vrací k původním mobilovým fotkám a místo bokehu a rozmazaného pozadí z perfektní zrcadlovky cení flatlay posty víc než dřív. To je dobrá zpráva pro ty, co fotí fotky knížek na telefon, špatná zpráva pro netrpělivé patlaly, jako jsem já, kteří prostě nemají vůli k tomu, aby patnáct minut sestavovali všechny možné věcičky, co společně budou ladit, tak, aby to na fotce vypadalo dobře. Ale vyplatí se to, jasně. Pořád platí, že méně je více, ale třeba při takových příležitostech, jako jsou Vánoce, si člověk může dovolit být o trochu víc rozmarný než obvykle ;-)

PB303611.jpg

Hygge a útulno

Byla bych ráda, aby lidé měli z mých fotek pocit, že čtení je… bezpečí. Líp to popsat neumím. Mám pro to dva jednoduché pomocníky - světýlka a kavárny. Nic neudělá pěknější bokeh než rozostřená světýlka v pozadí, ideálně ta s teplým, žlutým světlem. Hrnek kávy a útulné prostředí kavárny mluví samo za sebe. A když není kavárna, vždycky si můžete doma pohrát s dekou a polštáři a svetry a hrnečky. Jsem trošku “vyčůraná” a občas chodím do pěkných, stylových kaváren fotit, protože doma mám bordel, který se mi zrovna nechce uklízet, nebo povlečení na posteli, které se tak docela nehodí do mých fotek. Co si budeme povídat, kavárny jsou prostě ideální.

IMG-5618.jpg

Na druhou stranu, už jsem taky narazila s tím, že občas někomu připadaly moje fotky až moc “ňuňu” a bylo třeba omezit hygge na minimum. V tom případě vyhledávám prostory s měkkým, zlatavým světlem nebo fotím knihy na dřevěných stolech (pozor, jen na skutečném dřevě, ne na pracovním stole z Ikey). Dřevo je v tomhle naprosto dokonalé, leckdy díky němu nepotřebujete nic dalšího, abyste vytvořili útulnou atmosféru

IMG-5701-2.jpg

Zapojte člověka

Fotit pouze knížky, samotné knížky, a to pořád dokola… to se mi strašně rychle omrzelo. Je to sice jednodušší, protože kniha není neposedná, nemrká a neurovnává si vlasy, ale brzy to bude nuda. A lidi jsou sice neposední a pořád mrkají, ale do vašich fotek přinesou úplně nové kouzlo a nekonečno možností. Já kvůli tomu často otravuju své kolegyně, kamarády a častokrát o víkendu zoufale žadoním u spolubydlící, ať mi strčí na fotku aspoň ruce. Věřím, že ve svém okolí najdete někoho, kdo vám s knihou zapózuje a kupříkladu taková @luciezel je skvělým důkazem toho, že vůbec nejlíp to funguje, když s knihou fotíte sami sebe. Protože sociální sítě jsou pořád tak trochu reality show a lidi chtějí vidět, kdo se za všemi těmi fotkami knížek schovává. Do téhle fáze jsem se ještě nepropracovala (a nejspíš ani nikdy nedopracuju), ale vřele doporučuju!

unnamed.jpg

Vezměte knihy ven

Nečtete jen v posteli nebo v kavárnách, žejo. Lidi vám sice pravděpodobně lajknou dokonale nastajlovanou fotku, ale za čas je to pravděpodobně přestane bavit. Mě osobně nejvíc baví, když je z fotek vidět, že člověk čtení skutečně miluje a že ty své knihy tahá všude s sebou. Navíc je super, když můžete mrazivý thriller vyfotit tématicky kupříkladu ve sněhu (ano, patřím k těm zrůdičkám, co klidně položí knihu na sníh, aniž by z toho měly výčitky) nebo Gatsbyho na skutečném večírku (ano, patřím k těm knihomolkám, co si musí i na párty vzít batůžek, protože v něm mají “kdybynáhodou” knihu).

Napište mi, jak ladíte své knihomolské fotky vy a co funguje nejvíc vám! :-) Poděkování na závěr patří Bella Rose, díky kterým je můj útulný domov napěchovaný báječnými dekoracemi, od hrnků až po plédy <3

IMG-4679.jpg