Které knihy nevynechat letos na podzim

Nakladatelství už se nějaký ten pátek předhánějí se svými novými edičními plány a já si nestačím poznamenávat novinky, které si nutně potřebuju přečíst letos na podzim. Je to jeden z mnoha, mnoha důvodů, proč mám tohle roční období nejradši – ediční plány totiž praskají ve švech pod náporem skvělých, nových knih a řekla jsem si, že pokud to máte podobně a už se v tom ani pomalu pořádně nevyznáte a těch novinek je na vás zkrátka moc, sepíšu sem, co byste podle mě minout rozhodně neměli. Pokud máte podobný vkus, vsadím se, že budete potěšení!

IMG_6172.jpg

1)   Smrtící bílá od Roberta Galbraitha

Tuhle sedmisetstránkovou bichli už jsem si přečetla jako reading copy a upřímně závidím všem, kteří ji mají teprve před sebou. To „něco“, co vás popadne za límec a donutí vysedávat hodiny nad knihou a zapomenout na svět kolem, to je přesně to, co Rowlingová vkládá do každé své knížky a zas a znovu všem dokazuje, že je naprosto geniální spisovatelka, i když už nejde o kouzelnickou ságu. Ale kdyby Hermioně kdysi nepřišel dopis z Bradavic, dovedu si celkem dobře představit, že by byla jako Robin Ellacottová a řešila kriminální případy s Cormoranem Strikem, který je ve čtyřce děsně hot! Ještě víc závidím těm, kteří mají před sebou úplně celou sérii, docela zvažuju, že si vezmu týdenní dovolenou a dám si opáčko všech dílů. Protože jsou boží. Tak.

2)   Vox od Christine Dalcher

Už jsem si ji přečetla ve slovenštině, neb mě kdosi nalákal s tím, že to bude jako Napětí a Příběh služebnice. Je to takový slabší odvar, protože Margaret Atwoodová je zkrátka jiný kalibr, ale i tak je to dost dobrý příběh. Nesmírně mě těšilo, že hlavní hrdinka je lingvistka s upřímnou lásku k psanému i mluvenému projevu, ke slovům, k vyjadřování. Je to krapet dobrodružnější, než jsem zvyklá, ale přečetla jsem to každopádně během dvou dní a knížku můžu s čistým svědomím doporučit dál.

3)   Zlá krev od Johna Carreyroua

Měli jsme v práci takovou výzvu – s kolegy jsme si navzájem doporučili literaturu mimo naší komfortní zónu. Já dostala právě tuhle knížku, v angličtině a původně se mi do ní vůbec nechtělo, protože zaprvé angličtina a za druhé jsem předpokládala, že půjde o nějaké startupové cosi s rádobyhlubokou myšlenkou, která by se dala lehce shrnout do jednoho článku. To se to ale ta Janka spletla! Tohle je v podstatě reportážní literatura a’la absyntovky, propracovaná, napínavá „wtf“ kniha, která svou čtivostí předčí leckterou populární beletrii. Až jsem občas zapomínala, že ji čtu v angličtině, která se mi rozhodně nečte snadno. Je to hrozně dobré, hrozně intenzivní, hrozně nepředvídatelné.

4)   Kirké od Madeline Miller

Tady není nad čím přemýšlet, kdysi jsem se zamilovala do knihy od této autorky s názvem Achilleova píseň, protože jako malé knihomolče jsem byla závislá na Starých řeckých bájích a pověstích, cokoliv bájného bylo báječné, takže se těším, že si to letos na podzim zase připomenu.

5)   Měsíční tygr od Penelope Lively

Kniha s názvem Život v zahradě, která rozebírala literaturu a zahradničení, u mě slavila velký úspěch – byla naprosto ideální jednohubkou, pokud jste chtěli takové to líně plynoucí, přemýšlivé a milé čtivo na víkend. Tím pádem si rozhodně chci přečíst další knihu od téhle autorky, která bude o historii a historičce. Moc se na ní těším!

6)   Nevítaný host od Shari Lapeny

Tahle kniha už vyšla a navíc už vám tu můžu prozradit, že to bude zářijová kniha našeho Čtenářského klubu, jej! Thrillery jsou jedno z mých největších potěšení a tohle vypadá náramně! Od Shari (jejíž jméno s podivuhodnou urputností komolím na Lapi Sharena) jsem už četla Někdo cizí v domě i Manželé odvedle, oba dva mě potěšily přesně tak, jak správný thriller potěšit má – bylo to jednoduché, ale nesmírně poutavé, napínavé, čtivé a vůbec, prostě radost číst. Podobná očekávání mám i od Nevítaného hosta a jsem zvědavá, co na tuhle knihu ve Čtenářském klubu budete říkat vy!

7)   Krvavý květ od Louise Boije af Gennäs

Zdá se to být odpověď Kalibru na další díl Milénia, které vydává Host. Dokonce že prý byste si to měli přečíst, když se vám stýská po Larssonovi. No, já jsem si cestu k Miléniu nenašla nikdy, ale nalákalo mě spojení severského krimi a konspiračního thrilleru. Konspirace v románech mě děsně baví, takže pravděpodobně tuhle knihu nebudu chtít minout.

8)   Vděk od Delphine de Vigan

Jéminkote, jasně, že novou Delfínu si ujít nenechám! Jsem už několikaletá fanynka jejích knih, takže tohle je must have, jakmile vyjde a pravděpodobně ji zase zhltnu naráz a budu pak litovat, že jsem si to čtení trošku nešetřila, abych si ji mohla užívat o trochu déle. Příběhy téhle francouzské autorky jsou vždycky vytříbené, její slova umí zranit i utěšit, je to prostě krása.

9)   Záblesk života od Jodi Picoult

No, je pravda, že už ten název trochu čpí laciností, ale nevadí. Od Jodi Picoult nečekám velké zázraky, její romány nemění životy a nezůstávají ve vás dlouho, ale na víkend vás parádně zabaví a navíc si vždycky vezme na paškál nějaké téma, které rezonuje společností a nebojí se rýpnout si do všemožných bolavých míst. Vypadá to na pevnou vazbu, i když by nové Jodi Picoult podle mě strašně slušel paperback, protože je to přesně takové to čtení do letadla, které po příletu z dovolené umístíte do knihovny a pravděpodobně už nikdy znovu nevytáhnete, protože jednou stačilo. Ale ty bláho, to první přečtení, to vždycky stojí za to.


Letošní podzim se zřejmě ponese především ve znamení „guilty pleasure“, ale to vůbec nevadí! Těším se na tohle období už strašně moc a zejména na to, až mi knihovnu zaplní tyhle nové příběhy. Plánujete si přečíst některý z nich? Napište mi, který vás zaujal nejvíc!