#aslowmoment

Hrozně moc si užívám, že každoroční taktrochušílené předvánoční období je za mnou. Leden a únor jsou báječné měsíce na relax, všichni se rozkoukávají v novém roce a možná už něco velkolepě plánují, ale nikdo se ještě nikam nežene, protože všichni máme pocit, že na všechno je spoustu času. Dokonce i ti největší křiklouni na sociálních sítích, kteří nevynechají žádnou příležitost, aby vám pověděli, jak strašně zaneprázdnění jsou a kolik “projektů” na ně čeká v diáři, teď na chvíli zmlkli. Užívám si to. Začala jsem zase číst, brouzdám Netflixem, učím se (velmi pomalu a nešikovně) hrát na ukulele, hodně spím a s kamarádkami si užíváme hodování při velkolepých snídaních. Tohle všechno se konkrétně dělov posledních dnech, které nebyly vůbec ničím výjimečné a přesně to se mi na nich strašně líbilo. Ospalá Praha, moji oblíbení lidi, dlouhé snídaňování, okukování obchůdků, troška focení, hodně povídání, objevování nových kaváren. Tak jsem si řekla, že si to sem odložím, abych si občas připomněla, že tohle je to, co mi dělá největší radost a že bych to nevyměnila za 30 pod 30 ve Forbes ani omylem.