Ráno s Ankou v Coffeeroom.

Ať dělám, co dělám, stejně se mi na instagramy všechny moje fotky nevejdou a z takových těch vážně výjimečných fotících chvilek si tu chci schovat takové drobné albíčko na památku. Tohle je třeba ze snídaně s Annou, která mi předala hrozně moc infošek o tom, jak to vlastně chodí v tom velkém, profesionálním fotografickém světě. Bez obalu a bez příkras, na férovku a upřímně. Líbí se mi, když si - v jakémkoliv oboru - lidé předávají své know-how bez skrupulí a bez takových těch tanečků typu "neprozradím ti svoje tajemstvíčka, protože bys to pak mohl taky použít". To je blbost. Protože do každé kreativní práce, kterou děláte, si můžete vzít rady a zkušenosti od ostatních a využít je ve svůj prospěch, ale stejně to budete vždycky vy, vaše tvorba, váš podpis, vaše chování. Ráda věřím, že moje fotky nejsou jen presety (které mám od Lukáše Korynty, který je toho, co tu píšu, nejlepším příkladem) nebo třeba pózy, které jsem odkoukala z jiných instagramových fotek. Hrozně ráda bych, aby bylo lidem jasný, kdo fotil moje fotky, až někdy náhodou na nějakou narazí. Prostě z toho, jaké emoce v nich vyvolávají, nebo z toho, jakou mají náladu.

Takže prosímvás, sdílejte, networkingujte, předávejte a na druhé straně chytejte inspiraci odkudkoliv. Je jí strašně moc, jen potřebujete mít oči a uši nastražený v podstatě neustále. A velký DÍKY Anně, která mi k tomu všemu ještě navíc trpělivě pózovala. Koukněte na její práci!