Na samotě u lesa

O jednom říjnovém víkendu jsem se vypravila na výlet ke Kubovi a Any. Žijí si tak trochu můj sen - bydlí ve velké chalupě na kraji vesnice, kolem nich jen sad, rybník a les. Mají dva boží rošťácké pejsky a kocoura Kapučína. Připadá mi, že tak nějak zredukovali své životy na to opravdu důležité a pěkné bez zbytečností, jako je hromada cizích lidí, kteří do vás vrážejí na ulici, nebo stoprocentní ltečko nebo nonstop supermarket. Protože když se nad tím zamyslíte, vážně nic takového k životu nutně nepotřebujete. Ale mít místo, kde si můžete dokonale vyčistit hlavu, dovádějící zvířata kolem sebe a jeden druhýho, to lidi potřebují snad tak nějak ultimátně pořád. Asi se tu žije krásně.