8 knih, které byste si měli přečíst na podzim podle Janky

Každý rok si říkám, že jsem statečně přežila jaro a léto a za odměnu jsem dostala podzim. Povyprávím vám o tom, proč je podzim nejlepší roční období ze všech a jaké knihy se podle mě k němu báječně hodí.

Horké nápoje. Křupavé listí. Deštivá odpoledne. Pletené svetry. Pořád vám to nestačí? Tak pokračujeme. Dýňová polévka. Barevné koruny stromů. Ranní jinovatka. Stále málo? Nové seriálové série a nálož nových filmů v kinech. Ale ten největší kalibr, s jakým se může podzim pyšnit, je jednoznačný: vychází největších množství nových zajímavých knih a díky dlouhým večerům máme #vicecasunacteni! Začátkem září přestávám po večerech poletovat venku, pořídím si pár nových pohodlných polštářů do svého postelového hnízda, zásobím se hektolitry čaje a vydávám se na dobrodružství po celém světě, ať už v tom skutečném, nebo neexistujícím – na stránkách knih.

Ideální by samozřejmě bylo přečíst si v tomhle knihomolském období jednoduše VŠECHNO. Jenže dokud nebude obraceč času ve starter packu každého prvňáčka, který zahoří pro čtení, je nutné se v tom nepřeberném množství knih nějak zorientovat. A protože se už nějakou tu dobu s námi Martinusáky a Martinusačkami znáte, řekli jsme si, že vám čas od času napíšeme o našich “osobnějších” knižních tipech, o těch knížkách, kterými si doma po večerech listujeme my. U mě už možná (po všech těch článcích a videích o neapolské tetralogii a nejrůznějších dystopiích) tušíte, co vás čeká a pokud ne, brzo zjistíte! Scrollujte níž a seznamte se s mými aktuálními favority na podzimní čtení.

Carol

Toto je román, který poctivě čtu na podzim každý rok. Nekecám. Má v sobě takovou zvláštní směsici nostalgie, smutku, dojetí a láskyplných momentů, kterou asi dokážu nejvíc docenit právě v tomhle období. Je to příběh jedné zakázané lásky, mnoha společenských konfliktů, drobného road tripu. Je to přesně to, co chcete, když vlastně nevíte, jak se cítíte – hlavní hrdinky vám to řeknou, na stránkách knihy je vepsáno snad všechno nepopsatelné a nehmatatelné, co jsme nedokázali zformulovat do instagramových statusů. A nejspíš ani nedokážeme. Krása je to!

Malý život

Tohle je taková má srdeční záležitost, jeden z takových těch velkých příběhů, které se mi připletly pod nohy, a tak nějak mi prazvláštně přirostly k srdci, ačkoliv si nejsem pořád dost dobře jistá tím, co se mi na něm vlastně líbí. Když pominu všechny ty přirozeně jasné věci jako je kvalitní zápletka a pointa, mnohovrstevnaté postavy, které nejsou černobílé, nebo čtivost, je tu ještě něco, něco nepopsatelného, co vás nutí číst dál, trochu masochisticky, protože při čtení, aspoň pokud jste citlivka jako já, vám srdce krvácí a po dočtení se nechce zahojit. Nevím, co to je, ale přečtu si tu knihu podruhé, potřetí, podesáté a možná na to jednou přijdu.

Oba na konci zemřou

Máte taky občas takový divný, nutkavý pocit, že se prostě potřebujete “vyplakat”, ačkoliv se vám nic zlého neděje? Já si v tom případě vždycky pouštím smutné seriály a filmy, ale v poslední době mě nejvíc dojala kniha Oba na konci zemřou. Tak pěkně vypointovanou young adultovku aby pohledal! Je to něžné a surové zároveň, plné emocí, báječně čtivé a rozhodně si zaslouží vaši pozornost.

Napětí

Tahle kniha na mě vypadla na instagramovém feedu jako doporučení od kamarádky knihomolky, jejíž názor považuji za svatý. Když jsem navíc zbystřila, že knihu posvětila i Margaret Atwoodová, dystopická královna všehomíra (bez nadsázky, vážně, ta žena je geniální), okamžitě jsem si ji pořídila. A nelitovala jsem! Je to vlastně takový slabší atwoodovský odvar, ale pořád dost dobrý, abyste z toho byli celí pryč a napjatě očekávali, jak probůh tohle všechno může dopadnout. Tedy abych byla konkrétnější – jak probůh může dopadnout, když všechny ženy na světě mají v konečcích prstů zabijáckou moc?

Penelopiáda

No a když už jsme mluvili o té Margaret Atwoodové… jeden tip bych pro vás měla přímo od ní. Protože předpokládám, že Příběh služebnice už jste si všichni přečetli (a kdo ne, fofrem to napraví, protože si nechce nechat utéct nic skvělého), tu máte Penelopiádu. Kniha s překrásnou obálkou vznikla v rámci mezinárodního projektu Mýty a Atwoodová v ní velmi vtipně a napínavě převypráví klasickou starověkou epizodu o manželce Odyssea. Pro mě to bylo takové přívětivé zamávání z minulosti od mého dětského já, které nadevše zbožňovalo Staré řecké báje a pověsti 🙂

Město ztracených

Tohle je, přiznávám, takový “tip naslepo”, protože knihu jsem ještě nečetla, že to bude skvělé, takže ji sem v dobré víře odkládám. Jde o první díl chystané série thrillerů, které jsou zasazené do yukonské přírody. Těžko říct, jestli mám radši dystopie, nebo thrillery, byla by to dost rovnocenná bitva. Jednoznačně ale vím, že když už thriller, tak něco takového. Podle anotace to bude lahůdka, těším se moc!

Pod kupolí

Někdy objevuji seriály podle knihy a někdy taky knihy podle seriálů. Protože se mi strašně moc líbil Kingův Dallas 63, pustila jsem se do objevování jeho tvorby a narazila na Pod kupolí. Seriál mě zklamal, ale ta kniha potvrdila, že nad knižní příběh skutečně není. Tisícistránková bichle je radost číst, příběh odsýpá jako nic, jste napjatí jak struny do poslední chvíle, hltáte ten příběh, jako by to bylo to poslední, co si v životě přečtete. Málokdy jsem u příběhu tak zvědavá, co všechno si v něm spisovatel vymyslí, jako právě u těch Kingových. Vřelé doporučení!

Původní článek najdete na blogu Martinus.cz ;-)

PA061923.jpg