10 knihomolských přiznání

Dneska je to o mých knihomolských přiznáních. O tom, co si mezi sebou knihomolové šuškají, když jsou fakt dobří kamarádi a o tom, co jako guilty pleasure lidé, co nečtou, nikdy nepochopí. Tady to máte, přiznávám se k následujícímu.

1) Lásce ke knihám mě nenaučil nikdo z rodiny, učitelka češtiny ani Alois Jirásek. Čtení jsem si zamilovala kvůli románkům Lenky Lanczové, které mi nahrazovaly Bravíčko, domů jsem si jich nosila tuny a prožívala těžké deprese kvůli tomu, že si nikdy nenajdu kluka, který by se vyrovnal těm frajerům ze stránek knih.

2) V MHD nečtu ani tak svoje knihy, jako ty cizí. Strašně mě baví nakukovat lidem přes rameno a zjišťovat, co si čtou a jestli je to dobrý. Kolikrát už jsem se cítila uraženě, že cizí čtenář vystoupil dřív, než jsem stihla dočíst stránku nebo zjistit, jak se ta kniha jmenuje.

3) Když si jdu sednout do kavárny s knihou, v 99% ji ve skutečnosti ani neotevřu, protože piju kafe, fotím (tu knihu) a koukám do blba nebo do telefonu nebo do počítače.

4) Často dávám před knihou přednost sluchátkům & Spotify a doma po večerech přiblblým seriálům. Vůbec mě to nemrzí a ta spousta knih, co čekají na přečtení a recenzi, mě znepokojuje jen trošičku.

5) Ovšem když mě nějaký příběh chytne, nedokážu přestat číst. Jsem závislá. Hltám stránku za stránkou. Jen s velkým sebezapřením odkládám knihu kvůli práci, ale jinak jsem schopná zrušit cokoliv domluveného, abych si mohla dál číst. Rezignovala jsem na jakékoliv blbé výmluvy, protože jsem zjistila, že když někomu napíšete "promiň, nepřijdu, chci si radši číst", většinou ho to vykolejí tak, že s vámi ani nediskutuje.

6) Když mi bylo tak 16-17, četla jsem díla od Bulgakova, Kundery, Topola a dalších literárních velikánů jen proto, abych si připadala dospěle a intelektuálně a literárně zkušeně. Prd jsem tomu rozuměla.

7) Lidé, co příliš lpí na svých knihách, neohýbají rohy, nekřupají hřbety a vadí jim, když se kniha zašpiní nebo namočí, mě trochu děsí a nerozumím jim. A ráda bych přišla k nim do knihovny a prokřupla všechny hřbety jejich knih. Kniha patří do vany, přežije focení ve sněhu a bude se s vámi kámošit, i když ji zmačkáte do batohu. No fakticky.

8) Můj nejoblíbenější daydreaming je o tom, že jsem napsala román, co změnil pohled na svět milionům lidí po celém světě. Přesně vím, co bych řekla při přebírání Nobelovky za literaturu nebo Pulitzerovy ceny. Šaty už mám samozřejmě taky vyhlídnutý.

9) Ve skutečnosti spíš nevěřím na Bradavice a kouzelnický svět všeobecně, protože by to znamenalo, že jsem mudla co nedostal dopis, a to je prostě příliš smutné. Mám ale pocit, že ve skrytu duše věřím na to, že existuje něco jako říše Fantazie z Nekonečného příběhu, kde spolu pokojně žijí všechny vymyšlené bytosti. A stoprocentně věřím na existenci létajících psů.

10) Devět z deseti knih si vyberu kvůli pěkné obálce a teprve pak zjišťuji jejich obsah. Jsem povrchní bookslut, co chce mít pěkné fotky na Instagramu, co se dá dělat.

IMG-4242.jpg