Darinčino mýdlo

Čas od času dávám před focením lidí přednost focení produktovek. Lidi jsou daleko větší challenge, protože se hýbou a mrkají a mluví, ale i produktovky jsou leckdy oříšek. Aspoň teda pro mě. Vyzkoušela jsem si už leccos a leccos zajímavému díky tomu zjistila. Třeba to, že když nepočítám mé milované holky z Tvorbou, tak asi nedokážu fotit žádné jiné oblečení, protože nikdo jiný mi ho krom holek nepřipraví tak krásně nažehlené a dokonale správně nakombinované (a já žehlit ze zásady odmítám). Občas se některý produkt zdá jako zábava a ve výsledku je to pruda – pamatuju si na to, jak jsem kývla na focení fotoknih, protože mi to připadalo jako zábava, a pak jsem jej při pohledu na křiklavě růžové knížky plné obrázků párů ve stejnobarevných svetřících na jedovatě zelené louce musela odříct, protože přes to se moje dušička prostě nedokázala přenést.

Mám to štěstí, že si věci na focení můžu vybírat a velmi rychle jsem se zorientovala v tom, co je pro mě oukej a co už ne. Říkala jsem si, že bych vám tu možná mohla ukázat i nějaké takové fotky a zároveň představit značky, kterých si nesmírně vážím, protože nejenže je pro ně radost fotit, ale zároveň vyrábějí něco, s čím naprosto souzním. Jako třeba Darinčino mýdlo – Dari je skvělá holka, která v Holešovicích po večerech vlastnoručně stlouká kusy mýdla a vyrábí ty nejvoňavější věci na světě. Mají rozkošné balení a pokaždé, když otevřu krabičku s jejími věcičkami, jako by na mě dýchlo roční období, které právě probíhá. Díky Darinčině mýdlu jsem se naučila chodit do drogerie jen velmi výjimečně, protože s jejími šampuky a tělovými másly a balzámy a samozřejmě hlavně mýdly si člověk zkrátka vystačí. Všecko to obvykle vydrží až dvojnásobnou dobu než běžný produkty a na to já slyším, protože zvlášť co se týče másel a olejů, jsem takový ten sušenkový typ, co se od hlavy po paty natírá s gustem vším možným kdykoliv to jenom jde. Už před nějakou dobou jsem kvůli tomu musela přejít na nákupy litrových sklenic kokosového oleje, protože je to jedna z mála věcí, které fakt nějakou dobu vydrží (a navíc se můžete natřít a pak si na stejném oleji usmažit palačinky a to je zábava). Ale už dost řečí, vsadím se, že i po vizuální stránce vás Darinčiny mýdlinky okamžitě nadchnou!

IMG_0659.jpg
IMG_0660.jpg
IMG_0481.jpg
IMG_0485.jpg
P4065907.jpg
IMG_0470.png
IMG_0471.jpg

O tom, jak jsem se propadla do čtecí krize a vyhrabala se z ní ven

Vždycky jsem si říkala, že „čtecí krize“ je takový buzzword, zkrátka něco, co se hodně řeší v knihomolských kruzích, ale doopravdy to nikdo nezažil a jestli, tak jen ti rozmazlení čtenáři, co mají fakt hodně času na čtení, tolik, kolik já mít nikdy nebudu a mohou si dovolit ztrácet čas tím, že je knížky přestanou bavit. A vlastně, jak probůh mohou někoho přestat bavit knížky? Čtení? Vždyť je to ta nejlepší věc na světě!

Zkrátka a dobře mi v českém rybníčku, kde vychází skoro dvacet tisíc knih ročně, připadalo zhola nemožné dostat čtecí krizi. Vždyť bude přece pořád co číst, neustále nám budou knihomolové v našem okolí vnucovat nové, báječné romány, co si zkrátka musíme přečíst a pořád si budeme kupovat nové knížky, i když jsme ještě nepřečetli ty staré. Jenže pak se mi to stalo taky. A viním z toho právě tu přemíru nových knih – člověk často neví, čím má začít, nechá se pomalu, ale jistě zasypávat hromadou nepřečtených knih a místo čtení si radši pustí seriál na Netflixu. Je to zkrátka jednodušší. A pak se najednou točíte v kruhu, kde vám žádná anotace nepřipadá dost zajímavá, žádný příběh dost chytlavý a neustále hledat tu pravou knihu začíná být celkem otravné.

Jsem velká knihomolka, knížkami žiju nejen pracovně, trávím s nimi ráda spoustu volného času. Bylo mi smutno z toho, že se mi po nich nestýská a že je nechávám nepřečtené ležet v knihovně. Chtěla jsem se z té čtecí krize vymotat co nejdřív. Pro ty z vás, co na tom jsou podobně, nebo mají ve svém okolí čtenáře, co si stěžuje na čtenářskou krizi, mám pár tipů na to, co mi z ní rychle pomohlo ven.

P4065890.jpg

Dejte si pauzu

Nelámejte to přes koleno a smiřte se s tím, že je zkrátka na čase trávit volný čas trochu jinak. Choďte za kulturou, podívejte se na seriály (třeba na ty natočené podle knih, mrk mrk) a prožívejte životy. Pokud máte knihomolství v sobě, dřív nebo později se vám po knížkách začne jednoduše stýskat.

Čtěte ušima

Nikdy jsem neměla moc v lásce audioknihy. Neřídím, nevařím, nežehlím, tudíž není příliš prostoru pro to, kde je poslouchat. Faktem tedy bylo, že jsem to dlouho ani pořádně nezkusila, maximálně jsem si někde poslechla nějaký úryvek. Až pak se náhodou stalo, že jsem s kamarádkou, která audioknihy miluje, jela na několikahodinový výlet autem a první, co pustila, byla právě audiokniha. Detektivku od Petera Maye. Vůbec jsem nečekala, že mě to bude bavit, zvlášť napínavá kniha, to přece potřebuju hltat vlastním tempem! Ale audioknihy mi připomínají víc než čtení spíš divadelní představení, které pouze slyšíte. Díky hudebnímu podkresu a intonaci hlasu vypravěče je to skutečně jiný zážitek, než čtení samotné a rozhodně budete mít pocit, že ukrajováním si z mp3 kapitol se to čtení dá zvládnout tak nějak samo. A když si jednou oblíbíte nějakou audioknihu, vsadím se s vámi o co chcete, že ji budete chtít mít doma i v tradiční knižní podobě 😉 A pak si ještě koupíte pokračování, co zatím audioknižně ještě nevyšlo. No hele, a už zase čtete!

Čtěte obrázky

Proč pomáhá čtení komiksů? Jednoduše proto, že vám čtení obvykle ubíhá daleko, daleko rychleji a co si budeme povídat, my čtenáři pak ze sebe máme o to lepší pocit 🙂 Když začnete číst komiksy, začnete vnímat příběhy jinak, seznámíte se mnohdy s uměleckými díly na stránkách knih a už nebudete chtít přestat!

Sledujte lidi okolo knih

Pokud ve svém okolí náhodou nemáte dostatek knihomolů, nevadí, jsou tu totiž další a jsou jen pár kliknutí od vás. Podívejte se na mé oblíbené bookstagramery a nechte se zlákat jejich neutuchajícím nadšením pro knihy a čtení. Málokdo odolá přečtení knihy, když vám další nadšení čtenáři servírují tolik pěkných fotek a dychtivých zpráv o jejich kvalitě!

Zkuste re-reading vaší srdcovky

Je to nesmírně smutné, ale je třeba se s tím smířit – nikdy se nám nepodaří přečíst všechny ty skvělé knihy, co jich jen na světě bylo vydáno. Jakmile se dokážete s žít s tímto faktem, s klidnou duší se můžete vrátit ke knize, která vás kdysi strašně moc nadchla a užít si ji ještě jednou. Já takhle pravidelně jednou čas otevřu některý z dílů Harryho Pottera. Kromě toho se pravidelně vracím kupříkladu k Malému životu nebo k románu Zakletý v čase – to jsou knihy, ve kterých při každém čtení najdu něco nového, přijdu na jiné myšlenky, podtrhu si další důležitou větu. Navíc jsem je už četla tolikrát, že je už nečtu v češtině, nýbrž v anglickém originále, abych si trochu vytříbila svou cizojazyčnou slovní zásobu. To je další výzva, která vás možná přiměje vrátit se ke čtení 😊

Zaflirtujte s novým žánrem

IMG_0605.png

Že jste vyznavač krimi a nikdy se nepouštíte do nic jiného? Že nevěříte na fantasy a že by v tomhle žánru mohlo být něco pro vás? Ale tůdle. Překročte hranice své komfortní zóny a zapátrejte i po knihách, které byste si normálně nepřečetli. Možná je to čtecí krize, ale možná je chyba taky v tom, že už vás začalo nudit číst pořád dokola to samé. Skvělým odrazovým můstkem může v být v tomhle případě náš Čtenářský klub, kde čteme knihy z různých žánrů a období a tudíž je velká pravděpodobnost, že tu narazíte na něco, co byste si běžně nepřečetli.

Zkuste knihomolské záchranné lano

Něco takového vážně existuje? Samozřejmě! Knihomolským záchranným lanem mám na mysli knihy, které vám mnozí doporučují k přečtení, protože vás od takové čtecí krize zachrání. Obvykle bývají tenké (není pravidlem), hodně čtivé (to je vždycky pravidlem), napínavé a zkrátka takový ten typ, od kterého se nechcete odtrhnout, protože je to až moc dobré, než abyste to vůbec dokázali. Existuje jich mračno a některá najdete v téhle martinusácké kolekci 😉

Původní článek z blogu Martinus.cz najdete tu!

Seaside wildflower

Vypravily jsme se s Eli (doufám, že už znáte její Instagram a její blog) pro kafe do Letce a hledat magnolie do Stromovky. Odložím si tu tedy spoustu jejích něžných portrétovek a ještě taky myšlenku, že bychom neměli zapomínat na to, jak se liší naše instagramové a skutečné životy. Na Instagram dáváme ty pěkný věci (a to je úplně v pořádku, je to vizuální síť), ale neměli bychom, jak psala Michelle, zapomínat na to, že je to jen střípek ze života, ke kterému nemáme kontext a nemůžeme tedy soudit, že ten daný člověk, kterému závidíme jeho dokonalý fotky, má taky dokonalý život. A že bychom neměli ten kontext přidávat i ke svým fotkám. Protože když pod rozkošnou fotkou magnolií podělíte s ostatními o svá trápení, obavy, strachy a nejistoty, neubere to nic z krásy fotky a vašemu postu to dodá nový rozměr. Ne každý instagramový post musí být nutně edukativní, ne každý musí vyjadřovat hluboký myšlenky, nevadí, když tam občas bude jen shluk náhodných emojis. Ale myslete na to, že vaše fotky ovlivňují vnímání dalších lidí. Že se možná kvůli vám nějaká holka cítí fakt blbě, protože ona tolik necvičí, nebo tolik nečte, nebo tolik necestuje. Takže klidně prozraďte, že se na to běhání musíte hodinu přemlouvat a po něm se nacpete čokoládou. Nebo řekněte, že si ty knížky sice na instáč fotíte, ale pak je odhodíte a pustíte si Netflix. Prozraďte, že jste odjeli na prodlouženej víkend, ale fotky z toho postujete ještě za půl roku.

A taky doporučuju poznávat lidi z Instagramu i offlinově, abyste se koukli i za fotky a věděli, co je to za člověka. Potěšíte se, když potkáte spřízněnou duši, co s vámi s radostí bude v parku běhat od jednoho rozkvetlého stromu k druhému 😊

P4065787.jpg
P4065788.jpg
P4065806.jpg
P4065807.jpg
P4065789.jpg
P4065790.jpg
P4065813.jpg
P4065845.jpg
P4065852.jpg
P4065830.jpg
P4065862.jpg
P4065872.jpg
P4065870.jpg
P4065899.jpg
P4065925.jpg
P4065926.jpg
P4065927.jpg
P4065939.jpg
P4065939-2.jpg
P4065963.jpg
P4065969.jpg