7 nezapomenutelných knih z roku 2018

IMG-5499.jpg

Jsem z roku 2018 taková rozpačitá - vlastně bych si asi neměla stěžovat, protože se vcelku nic špatného nestalo, zároveň mám pocit, že se skoro vůbec nic nestalo. Jsem nevděčnice, však já vím. Taky to není vina nikoho jiného než mě, zakutala jsem se do své komfortní zóny, jak jenom to šlo. 2018 bylo hlavně o práci, o hledání balancu, o ujasnění si toho, co vlastně chci dělat. Letos chci cestovat co nejvíc to půjde, najít co nejvíc dobrých knih k přečtení a #bemorekind je takové moje motto už nějakou dobu, ale ráda bych, abych ho dodržovala co nejvíc online i offline to půjde.

Co se loňské literatury týče, musím přiznat, že z přečtených knih mám obdobný pocit jako z celého roku vůbec. Žádný Malý život, Letné svetlo nebo Kruh se nekonaly, žádný velký a ohromující román (snad až na jednu nebo dvě knihy) jsem nepotkala. Přesto se našlo pár titulů, které stojí za zmínku a za přečtení, tak se na ně pojďme mrknout ;-)


Napětí

A začnu hned tou jednoznačně nejlepší knihou, kterou jsem letos přečetla - tu jsem si navíc tak trošku vydupala jako první knihu v martinusáckém online Čtenářském klubu. Dystopie říznutá thrillerem a sci-fi. Je skutečně jiskřivá, jak slibuje anotace, napínavá, čtivá, dechberoucí a posadíte se z ní na zadek, dámy a pánové. Má dokonalou pointu, která je ale jen třešničkou na dortu v podobě výborně vystavěného příběhu s parádně prokreslenými charaktery. Lahůdka. Jestli vás bavil Příběh služebnice, tohle chcete, okamžitě a ihned. Pusťte se do ní už teď v lednu, ať se můžete přidat do Čtenářského klubu ;-)

Prázdne srdcia

Jeden z nejdepresivnějších příběhů, co jsem kdy četla, zatím vyšel jen ve slovenštině, ale tybláho, tohle bylo dokonalé čtení na takové to šedé a prázdné mezisvátkové období, kdy se nic neděje a nikdo nemá ani potuchy, co je za den. Německo v blízké budoucnosti, velmi zajímavý koncept sebevražd, známý a přece trochu jiný svět. Tohle asi není kniha, kterou si může přečíst kdokoliv kdykoliv, ale pokud někomu padne do noty, věřím, že přečtení rozhodně litovat nebude.

Pod kupolí

Letos jsem se poprvé pořádně seznámila se Stephenem Kingem a jeho sci-fi verzí události, ve které cosi mrští na americké městečko průhlednou kupoli, jíž nepronikne vůbec nic. Ano, už jste to viděli v Simpsonových, já vím! :-) King vás doslova přiková ke čtení téhle paperbackové bichle, je to paráda, rušila jsem schůzky, byla vzhůru dlouho do noci, měla potřebu o ní neustále mluvit, zkrátka splnila všechno, co očekávám od návykového románu. Trochu strašidelné a klaustrofobické, bacha.

Vitajte v raji

Jediná reportážní kniha ve výběru, skutečně myslím, že ta nejlepší absyntovka, co jsem zatím přečetla a bohužel zase nevyšla v češtině. Jennie Dielemans v ní mluví o cestovním průmyslu. Jasně, že se bavíme o velkých hotelových resortech s bazény se slanou vodou, co mají výhled na moře, ale taky o backpackers a instagramových spotech, o drogových rájích a o znečištění, které visí za levnými letenkami. Je to kniha, která dráždí a při jejímž čtení si každý sáhne do svědomí.

Probudím se na Šibuji

Nečekala jsem, že mě bude bavit tahle japonská story, takže hádám, že tohle je to největší překvapení letošního roku. Rozkošně krásná kniha od Paseky, snový a křehký příběh, který se odehrává mezi rádoby intelektuály v Praze na místech, které dobře znám, ale taky na druhém konci světa, který je úplně jiný, než si vlastně dokážeme vůbec představit. Knížka, kterou je radost číst pro krásný jazyk, sympatické myšlenkové pochody hlavní hrdinky a originální příběh. #musthave pro každého, kdo studoval na fildě.

Dallas 63

Ach Kingu, kdybych tak jen už dřív věděla, jak dobrý jsi! Tohle jsem si přečetla po shlédnutí seriálové minisérie s Jamesem Francem (nebudu vám lhát, že nebyl hlavním důvodem pro to si to vůbec pustit) a těžko říct, co se mi líbilo víc, kniha je každopádně komplexnější a detailnější (jako ostatně vždycky) a nejspíš i strašidelnější, ale seriál 11.22.63 je dozajista jedním z nejlepších, co jsem viděla a jedním z nejdojemnějších romantických příběhů.

Ptačí tribunál

Jedna z prvních knih letošního roku byla velmi příjemnou záležitostí. Tak trochu psychologický thriller, ale hlavně sonda do duší dvou komplikovaných hrdinů, kteří spolu žijí v podivně obsesivním vztahu uprostřed přenádherného přírodního ticha a klidu, ze kterého vám (očividně) může začít docela slušně hrabat. Připomínalo mi to líp napsaný Vlčí ostrov, který jsem četla kdysi.

Jaké byly vaše top knihy v roce 2018? Už se nemůžu dočkat na to, co skvělého přinese ve formě knížek letošek a v jakých příbězích se letos budu ztrácet!

Bude svatba!

Na příští rok se mimo jiné už můžu těšit proto, že přijde nová svatební sezona! Protože můj daily job vyžaduje zejména na podzim a v zimě víc času, tak svatba je pro mě hlavním tématem na jaře a v létě (ano, občas mě trochu trápí, že jsem nestihla nevěsty ve spadaném listí). Na druhou stranu, vynahrazuju si to teď drobnými předsvatebními sessions se snoubenci, které jsou super hlavně v tom, že se víc poznáme a ozkoušíme si, jaké to focení vlastně bude. V galerii se můžete mrknout na Matěje a Emu, dvě zlatá stvoření, která mě vytáhla na procházku po Dejvicích a Stromovce. Budou se brát skoro na moje narozeniny a hrozně se těším, že je příští rok oslavím tím, že budu s foťákem pobíhat na jejich svatbě! 😊

Top knihy za rok 2017

Na psaní tohohle článku se každý rok velmi těším a zároveň je to ten nejtěžší ze všech, protože určit, jaké nejlepší knihy jsem za uplynulý rok přečetla, to je setsakramentsky těžké rozhodování. I když pro letošek to bylo o něco lehčí než obvykle; souvisí to zřejmě s tím, že jsem přestala bezmyšlenkovitě hltat jednu novinku za druhou a začala si čtení konečně pečlivěji vybírat. Přestala jsem řešit, že horkou novinku nečtu ve stejném tempu jako všichni ostatní čtenáři na Instagramu a místo toho si začala víc všímat, co čtou lidi v mém okolí. Mými nejzásadnějšími knižními guru pro loňský rok byly bezpochyby DžejnaLucie a Bára, ale sem tam jsem se při náhodných rozhovorech dozvěděla o knihách, které bych jinak minula a byla by to věčná škoda.

Ještě si pamatuju hořkou pachuť z roku 2016 a hashtag #fuckyou2016, který na konci předminulého roku dokonale vystihl všechny mé pocity. Letos to bylo jinak. Všechny změny a události, které se mi přihodily v roce 2017, byly ve výsledku strašně dobré a já si ten rok uzavřela na jedné z nejpěknějších silvestrovských oslav, co pamatuju a s pokojným vědomím, že bych nezměnila ani jedno ze svých rozhodnutí. Protože jedno vždycky vede k druhému, od místa k místu, od člověka k člověku, od knihy ke knize... a já se strašně těším na to, co mě čeká letos. A už teď je mi jasné, že co se týče těch pracovních i osobních záležitostí, klidný rok to nebude - a s takovým tím nervózním šimráním v žaludku se na to asi trochu roztřeseně těším.

Co se blogu týče, možná jste si všimli, že jeho obsah začala mít pod taktovkou má krásná a třpytivá nová zrcadlovka. Kdyby to šlo, ufotila bych se k smrti - strašně mě to baví, hraju si a snažím se zlepšovat, všechno to jde pomalu, ale momentálně jsem v tom až po uši a ještě to tak nějakou dobu zůstane, takže pokud si sem chodíte primárně pro tipy na knihy, mějte prosím se mnou trochu trpělivost. A pište mi a vymýšlejte se mnou báječná knihomolská focení plná povídání o knihách a s hektolitry kávy, takové fotosessions mám teď nejradši! Ale dost vykecávání, teď už to bude jen o knížkách - o topce, která mě v letošním roce nejvíc fascinovala a ovlivnila, o knihách, kvůli kterým jsem probděla noci a které mi rozšířily obzory, o příbězích, které byly tím nejlepším loňským zážitkem.


Kruh

Nadchl mě knižní i filmový příběh, ten knižní víc, ale při tom filmovém v kině jsem loni slavila narozeniny a navíc Emma Watson, a to je vždycky dobrý. Bylo to tak čtivé, že jsem chodila s nosem zabořeným do knihy úplně všude. Bude vás to bavit, pokud jste tak trochu cvoci do představ o tom, jak by to jednou mohlo všechno (nejen technologie) fungovat v budoucnosti, chtěli byste vyrazit na výlet do Applu a Facebooku a Black Mirror patří do vaší seriálové topky. Ta knížka není to nejsvětobornější, co jsem kdy přečetla, leccos je v ní hodně zjednodušené a "akčnější" než bych jinde tolerovala, ale příběh má ty správné "wow" momenty a je protkaný důležitými poselstvími.

Únava materiálu

Téhle knize jsem se z nějakého nepochopitelného důvodu vyhýbala déle, než to bylo nutné. Přečetla jsem si ji až těsně před knižním klubem od Bookscalling, který při jednom setkání hostil právě Marka Šindelku. A úplně mě to uchvátilo. Že se objevil současný český autor, který vzal donekonečna omílané téma a vytvořil z něj krásný, citlivý a strašně smutný příběh, který se vlastně docela dobře mohl doopravdy stát. Že aspoň někdo nemlčí a snaží se vžít do osudů lidí, na něž se většina dívá skrz prsty. Jen je škoda, že ji v knihkupectvích ti, co by si ji nejvíc potřebovali přečíst, asi stejně minou. Ale pro rozšíření obzorů je nutností úplně pro každého. Jen bacha vy útlocitnější, možná vám z ní bude trochu špatně. Ale i tak si ji přečtěte, jo?

Vegetariánka

O téhle knize mi už kdysi povídala kolegyně Bára a já jsem se nemohla dočkat toho, až vyjde v češtině. Dokonce tolik, že jsem o své nedočkavosti pověděla šéfredaktorovi Odeonu, který mi laskavě poslal k přečtení text před korekturou, ještě v době, kdy kniha ani nebyla svázaná. Četla jsem tedy dychtivě spoustu potištěných áčtyřek a okamžitě jsem se do toho příběhu zamilovala. Je syrový a zároveň křehký, místy skoro pitoreskní, ale taky půvabný, poetický, plný skvostných metafor a neustále musíte přemýšlet nad tím, jak skvostná obrazotvornost byla autorce dána do vínku. Na Vegetariánku se můžete dívat z různých úhlů pohledu, můžete ji chápat nebo naopak odsoudit, jistotou ovšem zůstává, že čtení téhle knihy je radost a věřím, že si ho maximálně vychutnáte.

Amerikána

Nalezeno při bloumání edičákem Hostu a velké těšení dlouho dopředu. Hlavně po tom, co jsem si pustila Adichie na TEDu. Po přečtení Amerikány, ve které se mísí jeden velký a krásný milostný příběh se všemi útrapami imigranta i imigrantky na cizím kontinentu, už pro vás svět nebude stejný. Bude pro vás mnohem jasnější, proč je důležité být feministkou i dnes (protože to není jen o volebním právu a nošení kalhot, aha!), zjistíte, jak velké trubky jste a o kolik empatičtější ke svému okolí byste mohli & měli být a navíc si užijete autorčin nezaměnitelný, strašně sympatický, trochu drzý a neuvěřitelně čtivý styl psaní. Chcete a potřebujete.

Kosmonaut z Čech

Když byl Kalfař v Čechách, podařilo se mi díky mému dreamjobu ne sedět na některé z jeho akcí, ale společně s kolegyňkami ho natáčet v DOXu ve vzducholodi na náš martinusácký YouTube. A při té příležitosti ho samozřejmě i vyzpovídat. To bylo ještě předtím, než jsem si přečetla Kosmounata a někdy v té době mi navíc Katka s nadšením psala, že to všechno v knize se odehrává ve vesnici, ve které ona vyrůstala. To jsou takové ty drobečky, díky kterým vám je příběh sympatický ještě dřív, než se do něj pustíte. A neomrzel mě do posledního řádku. Je to typicky český příběh, co se "hnípe" v naší minulosti s lehce ironickým a kyselým podtónem, to je, myslím, pro naše české knihy docela typické a vlastně mě tohleto "češství" baví. Navíc je to taky ale ještě ujetá scifárna s mimozemským pavoukem, co má rád nutelu a vcelku dojemný příběh jedné lásky bez happyendu. A dohromady to dává prazvláštní mix, který mi v danou chvíli hrozně vyhovoval a těším se na to, že si ho brzo přečtu znovu.

Malý život

Já vím, že už jsem to porůznu psala spoustukrát, ale vy mi odpustíte, když to napíšu ještě jednou, že? Kamarádka mi o téhle knize řekla, že mi rozbije srdce na kousíčky, ale bolet mě to bude krásně. To je to nejvýstižnější, co jsem o tomhle příběhu zatím slyšela. Původně jsem čekala knihu o čtyřech mileniálech, vztahovou psychologickou záležitost, kterou do určité míry Malý život je, ale jde mnohem hlouběji, než si kdokoli po letmém přečtení anotace dovede představit. Tahle kniha vámi otřese, donutí vás proplakat hektolitry slz a zanechá ve vás emocionální spoušť, kterou napraví máloco. Ale že tohle martýrium setsakramentsky stojí za to. Kdybych si měla do konce života přečíst už jen jednu jedinou knihu, v tuhle chvíli bych nejpravděpodobněji sáhla právě po téhle. Zejména pro to, jak účinně autorka dokázala škrábnout do mého knihomolského srdéčka.

Letné svetlo a potom príde noc

Tenhle islandský zázrak se ke mě dostal nečekaně a kvůli té artforácké obálce to byla láska na první pohled. V češtině je kniha beznadějně vyprodaná, ale díkybohu za našich slovenských bratov (heh, bůhví, jestli je tohle správně). Je to magickorealistické vyprávění o jednom malém islandském městečku a jeho podivuhodných obyvatelích. Je to nesmírně poetické, slova hladí po duši (a možná to u mě částečně dělala i ta slovenština, kterou docela dost zbožňuju), ale taky občas koušou a jsou syrově upřímná. U téhle knihy jsem se nejvíc bavila, protože je báječně cynicky vtipná a zároveň tak realistická, že byste si nejradši každou druhou větu podtrhli a každou třetí cpali někomu, aby si ji přečetl taky a pochopil, proč tu knihu tak milujete. Na jaře si obrázek z tohoto příběhu nechám natrvalo nakreslit na kůži, to je asi to nejjednoznačnější hodnocení knihy ode mě, jakého jsem schopná :-)

Příběh služebnice

Strašně mě mrzí, že jsem prošvihla setkání s Margaret Atwood, když byla tady v Praze, protože první knihu od ní, Příběh služebnice, jsem si přečetla až pak a okamžitě pochopila, proč jsou z ní všichni tak paf. Nejlíp to shrnula má kolegyně Zuzka, když řekla, že je to "brutální futuristka", jejíž vyprávění vás dokáže srazit na kolena. Příběh služebnice s vámi může otřást, taky vás může probudit z blažené nevědomosti a rozhodně se z něj budete vzpamatovávat dlouho.

Ohníčky všude kolem

A na závěr ještě jednu odeonku! Celkově musím říct, že pro Odeon asi aktuálně hořím nejvíc, jejich Světová knihovna mě snad ještě nikdy nezklamala (a jejich font z téhle edice, takové moje malé guilty pleasure). Celeste Ng mě dostala už s knihou Vše, co jsme si nikdy neřekli a tuhletu jsem netrpělivě vyčkávala. Nezklamala, naopak, nadchla mě maximálně. Proto, že je o komplikovaných rodinných vztazích, proto, že je o přetvářce i drsné upřímnosti, proto, že v ní důležitou roli hraje fotografické umění a vizualizace pocitů pomocí fotografie. Je to krásně napsané, zhltla jsem to za chviličku a strašně se těším na další knihu od Celeste.

#ferrantefever

Rok 2017 byl taky ve znamení Eleny Ferrante. Pořád se tak nějak nemám k tomu, abych sepsala všechno o tomhle literárním zázraku, který mě zasáhl víc, než jsem asi byla ochotná si přiznat. Kvůli téhle tetralogii jsem se přiměla číst ve slovenštině, abych si ji mohla dočíst celou (a upřímně, nakonec mě slovenské verze baví daleko víc než ty české) a taky jsem se kvůli ní sbalila a v červnu odcestovala do Neapole, abych okusila tu pravou atmošku z knížky na vlastní kůži. Chodila jsem po místech, do kterých autorka (jo, už víme, kdo to je, ale klídeček, respektujme její přání na anonymitu) umístila příběh, četly jsme tam s kámoškama druhý díl a doteď z něj vyklepávám zbytečky písku z pláže v Torregavetě, kde se odehrávaly poměrně vyhrocené chvilky z knihy. Tenhle výlet tomu všemu dal úplně jiný rozměr, všechno v těch knihách je pro mě opravdovější. Kolegyně Lucie se na svém Instagramu pídila po tom, proč se z téhle tetralogie stal takový hit a všechno, co je v tom vláknu zmíněno, má něco do sebe - čtivost, jiné prostředí, než na které je běžný český čtenář zvyklý, vypiplané charaktery jednotlivých postav, zamotané romantické osudy, které všechno odlehčují v drobnou telenovelovou záležitost, perfektně načrtnuté politické a společenské problémy v Itálii 20. století, rytmus textu, který vás naprosto pohltí. Faktem je i to, že občas ty dvě hlavní hrdinky nemůžete vystát, že je nechápete, že je nesnášíte a jsou vám protivné - i takovéhle emoce k tomu čtení patří. Důležité ale je, že nemůžete přestat. A že na konci moc dobře víte, jestli jste #teamLila nebo #teamElena ;-)

Jedním z důvodů, proč byl uplynulý rok skvělý, jsou právě tyhlety výborný knihy, příběhy, do kterých se zaboříte jako do polštáře a odmítáte se z něj pohnout, příběhy, díky kterým pohlížíte na své okolí jinak, dělají z vás lepšího (doufejme) člověka a nutí vás i nadále věřit, že čtení je to, co jednou zachrání celý svět. Jaké knihy byly ty nejvíc top pro vás? Shodneme se na některých? :-)

collage.jpg