10 kliků #1

Pravdou je, že takových článků běhá po internetech milióny, takových, co vám shrnou jiné nejzajímavější články, ale měla jsem chuť pustit se zase do něčeho pořádného „blogovacího“, tak jsem se inspirovala Zuzkou Gašparovičovou a sepsala svoje top články, které jsem v poslední době četla. A kdo mě zná, tak ví, že to bude o knížkách, pak o knížkách jednou ještě, o focení, o sociálních sítích, pravděpodobně taky o nějakým kafi a pražských akcích. Zkrátka a dobře, pokud souzníte s mým lifestylem, tumáte pár zajímavých věcí, na které jsem za poslední týdny při bloudění internetem narazila.

P4126150.jpg

1. Minulý víkend proběhl Svět knihy. Chodím na něj každoročně, hlavně proto, abych si připomněla, proč knížky nejen čtu, ale taky mezi nimi pracuju, natáčíme tu videa pro Martinus.cz a je to jediný místo, kde mi networking nepřipadá jako směšný nesmysl. Protože lidi, které tu potkávám, jsou prostě moje krevní skupina. Moje asociální dušička je vždycky trošku nešťastná z těch obřích davů, které tu chtě nechtě musím občas prorážet, ale není to trápení, které by nespravil pan Hranolka a kafe před Výstavištěm. Na férovku přiznávám, že latinskoamerická literatura jde úplně mimo mě, takže program okolo hlavního hosta jsem nesledovala, ale překvapilo mě, jak moc jsem si užila atmosféru na Humbook stage a nepřekvapilo mě, jak parádní byla debata Šimečky a Taberyho. Letos veletrh trhl rekordní počet návštěvníků a není to jediný rekord, který si letošní Svět knihy může připsat.

2. Kdo je taky fanouškem milé young adultovky Eleanor & Park? Na Instagramu spisovatelky Rainbow Rowell jsem náhodou objevila, že se chystá film!

3. Jasně, že se tu vždycky objeví i nějaká ta pikoška z Martinusu! Na zbytek května a celý červen jsme si pro vás přichystali soutěž o více času na čtení (beze srandy, fakt rozdáváme čas!) a navíc budu lovit tipy na to, jak si najít víc času na čtení, po celou dobu soutěže a sdílet je na našich sociálních sítích. Jestli tedy máte nějaký svůj extra tip, neváhejte se se mnou podělit v komentářích! Kromě toho byste měli vědět, pokud jste to ještě nezaznamenali, že ve Čtenářském klubu čteme Tiché roky; minulý týden jsem se seznámila s Alenou Mornštajnovou osobně, je úplně jiná, než jsem si představovala a zamilovala jsem se do jejích knížek ještě o fous víc.

4. Víte, že Diamond’s Roastery má nový jarní kávičky? S touhle slovenskou pražírnou jsme si padli do oka, chystám pro ně fotky a taky článek o nich na blog (podobný jako už byl o Darinčině mýdle). Skvělé copywritingové nápady, které si můžete přečíst přímo na balíčcích kávy Diamond’s Roastery mě nikdy nepřestanou bavit!

5. Že sledování Přátel snižuje úzkost, to asi nikoho nepřekvapí. Všechny věrné fanoušky tohohle seriálu velmi potěší debata mého oblíbeného pořadu Kompot.

6. Na webu New York Times najdete spešl stránku, kde si můžete prohlížet malé preview knih z celého světa, které vyšly nebo teprve vyjdou v roce 2019. Ty obálky! Čistá krása, vydržela bych se tím kochat věčnost.

7. Seznámila jsem se s projektem Waki Vaky, díky kterému vznikají batůžky, ledvinky a další legrácky ze starých kousků oblečení. Upcycle forever! Věcičky jsou to pěkné a navíc s láskou vyráběné na Slovensku. Nejsem sice zrovna festivalové děvče, ale Pohoda na mě loni udělala výborný dojem a letos se na ní chystám znovu. I se svým novým waki vakem!

8. Co byste si měli přečíst? Aktuálně se prokousávám vyprávěním Michelle Obamy, baví mě to, ale je to tak hutné čtení, že si jej musím dávkovat, navíc tuhle bichli nemůžu tahat všude s sebou. Z thrillerového světa je must have záležitostí Hrob pro mého manžela, nová B. A. Paris a Kaštánek taky, samozřejmě. Mám radost, že už mám konečně doma Historii vlků a taky se těším na Pohyby ledu, které jsem nejprve úplně přehlédla, ale jaksepatří mě na ně navnadili v Pasece.

9. 23. května budou v Praze už jubilejní desáté Lepší služby offline. Platforma Lepší služby se stará o to, aby zákaznické servisy firem byly co možná nejlepší a my zákazníci jsme si tak mohli užívat rozmazlování level milion. Taky propaguje firmy a další služby, které už to mají v malíčku, aby se od nich ostatní mohli učit. Přijďte na jejich setkání, vždycky je to moc zajímavé povídání!

10. Phil Chester je strašně zajímavý fotograf, bývalý voják, který vytváří neuvěřitelně krásné věci. Jsem hrozně ráda, že si ho Beloved Stories vybrali na rozhovor! Čtěte a kochejte se.

7 knih, které byste si měli přečíst (nejen) na jaře

Posledních pár týdnů bylo všechno složitý, byla jsem strašně nervózní, málo jsem spala, bylo mi špatně a v hlavě jsem měla ohromný zmatek. Rozhodla jsem se tedy odsunout velké berlínské plány na Velikonoce na neurčito a místo toho se radši schovala doma na Šumavě, před Prahou i před lidmi. Prospala jsem většinu každého dne od pátku do pondělí, s lidmi jsem mluvila jen výjimečně, tepláky byly můj nový nejlepší kámoš, přečetla jsem tři knížky, vůbec jsem nepracovala. Proti depkám mi teda vždycky spíš pomáhá zahrabat se do práce až po uši a snažit se být venku a s lidmi, ale jednou za čas si dopřát tenhleten stav „světe-nech-mě-bejt“ mi vlastně připadá docela zdravý.

blog3.png

Píšu to proto, že jsem si řekla, že dám do kupy zase nějaká doporučení na knihy. Hrozně si teď zase čtení užívám, baví mě to, nebo že mám štěstí na fakt dobrý knihy, kdo ví, ale to je jedno, důležitý je, že jsem zase hrozně fascinovaná tím, že někdo si zkrátka poskládá písmenka do wordu a vy se pak od nich zaboha nemůžete odtrhnout. Jsem zase nadšená čtenářka, co by každému nejradši vnutila všechno dobré, co kdy přečetla. Tak aspoň z toho nejnovějšího – tady máte a čtěte! 😊


56355410_817053185335397_2034587214487990717_n.jpg

Tohle je jedno čtení z mé oblíbené „guilty pleasure“ sekce. Jednoduché, ale velmi účinné. Joanna je podobný typ jako já: odsouvá všechno na poslední chvíli, v životě má zmatek, nerada něco „řeší“ a utíká před povinnostmi, jak to jenom jde. V jeden večer se jí obrátí život naruby – strčí u vchodu do metra do člověka, kterého pokládá za nezdvořáka z baru, co jí dělal nevhodné návrhy, a ten nešikovně upadne. Joanna má v tu chvíli na výběr: nikdo ji neviděl, takže může utéct, nebo se k tomu postavit čelem a zavolat sanitku. Příběh se v tu chvíli větví na dvě možné varianty, které sledujeme současně. Je to zajímavě neotřelý způsob vyprávění, i když jak už to u podobných knih bývá, celé je to trochu laciné a triviální. Na druhou stranu, autorce se do příběhu podařilo nastražit spoustu navijáků, na které já se hned chytila, postavy jsou sympaticky normální a navíc se tu velmi intenzivně řeší nejen to, jak / jestli vůbec je důležité se přiznat k tomu, co jste provedli, ale třeba i to, že chlípné řeči v nočních barech od mužů směrem k ženám, které je dehonestují, nejenže by neměly být tolerovány a přijímány se shovívavým úsměvem, ale že jsou nebezpečným nástrojem, kvůli kterému se leckdy necítíme bezpečně.

Trny v čase

Ok, pravděpodobně si teď nevybírám zrovna literaturu, která bude vyhrávat Magnesie Litery a Man Bookery, ale baví mě to, to je důležité. Trny v čase jsou na pomezí mezi filozofováním a ezoterikou (na mě už to byla hodně tenká hranice, jakoukoliv ezoteriku nesnáším a tohle už bylo jen taktak) a nejvíc mě na nich bavilo, že jsou prostě jednoduchým splácáním knížek, které má spoustu lidí rádo, no a ono to funguje, taky se mi to líbilo. Bylo to, jako byste zmixovali Gaarderův Sofiin svět, Brownův jakýkoliv román, Greenovy Hvězdy nám nepřály a oficiální poradkyní tohoto románu prostě musela být Lenka Lanczová, kterou nekriticky zbožňovala každá puberťačka vyrůstající na začátku jedenadvacátého století. Ono to tak nějak funguje, občas to skřípe, každopádně čtivost a zábava se tomu upřít nedá. Celkem mě překvapilo, že něco takového vydala Paseka, ale vlastně proč ne, celkem se mi líbí představa, že by takových relativně chytrých románků pro náctileté vycházelo víc.

Lolita

No jasně, rereading jak lusk. Letos je to 120 let od narození Nabokova, Paseka vypustila do světa nové vydání, rozmarně hned ve čtyřech variantách, a my jsme si Lolitu vybrali do martinusáckého Čtenářského klubu. Víc důvodů k přečtení nepotřebujete! Já čtu Lolitu pokaždý, když mám chuť se opravdu, důkladně potěšit z textu; není moc takových knih, které bych četla především proto, jak jsou napsány. Víc o tom, proč byste si ji měli přečíst, se dočtete třeba tady 😉

Doufejme v to nejlepší

Ok, tohle byla už celkem vítaná změna od všech těch thrillerů a komplikovaných románů. První, co mě k tomuhle příběhu napadá, je to, že byl až neobvykle normální. Začíná smrtí přítele a čerstvého otce, retrospektivně popisuje vztah dvou lidí, který rozhodně nebyl ideální a čtenáři jsou svědkem toho, jak se nejistá třicítka učí fungovat v novém světě, kde její milý už neexistuje. Je to autobiografické a úplně z toho čiší ta terapeutická snaha autorky vypsat se ze všech svých pocitů, ale nebojte, není to vlastně moc smutné, ukřivděné nebo zbytečně rozvláčné, naopak, je to strašně příjemné, odlehčené a zároveň intenzivní čtení. Dobře, tvrdím, že to není smutné, ale faktem je, že na konci knížky jsem se úplně neočekávaně rozplakala v kupé ve vlaku, což teda vypovídá víc o mé emoční nestabilitě, než o tom, jak moc smutná je to knížka. Nikdy by mě nenapadlo, že se u něčeho, co má na obálce lesklé fialové ptáčky, tak dojmu, ale říkám si, že to vlastně svědčí o dobrém příběhu, ne?

Ty & Skrytá těla

Kdo je taky fanouškem seriálu You na Netflixu? Já ho viděla celý najednou během jednoho upršeného a velmi neproduktivního víkendu a byla jsem z něj upřímně nadšená. Až díky tomu jsem se dozvěděla, že existuje knižní předloha a teď jsem si konečně našla čas na její přečtení. A rovnou jsem s ní schramstla i pokračování! Jaký to bylo? Lahůdkový! Hlavní hrdina, knihkupec Joe, je samozřejmě psychopatický blázen, ale když jsem dočítala druhý díl, tedy Skrytá těla, začala jsem si připadat taky jako psychopatický blázen, protože jsem vlastně s Joem v mnoha krizových situacích souznila, jednoduše: ano, lidi jsou zlo 😊 Taky jsem si kvůli těm knihám, které jsou samozřejmě o špetku lepší, než seriál, začala pravidelně zatahovat záclony v pokoji a vylepšila jsem si hesla všude. Protože stalkerství is a thing. Navíc vás tyhle knihy, psané z Joeova pohledu, naučí docela jinak přemýšlet o sociálních sítích a na většinu věcí, které na nich děláte, začnete pohlížet jako na úplné blbosti. Nenapadá mě jiná kniha, v níž byly Instagram a Twitter a Los Angeles a New York a knihkupectví a stalkeři vyobrazeni tak uvěřitelně a realisticky, vlastně je to možná úplně první kniha, kde je Tinder a není to trapný. Přečtěte si to, budete se bavit (a zatahovat si záclony).

Život v zahradě

P4146254.jpg

Tak a teď zase z úplně jiného soudku. Život v zahradě napsala Penelope Lively, která je nejen náruživou zahradnicí, ale oceňovanou britskou spisovatelkou a já o ní dosud neměla ani páru. Nemám v úmyslu vyhledávat záměrně její další knihy, ale tahle mě moc bavila. Je to takový ten druh knihy, který si čtete, když je vám líně, lenošíte s ní ideálně někde v parku pod stromem, trošku si u ní zdřímnete a je celkem jedno, kde ve čtení pokračujete dál. Tahle kniha vyžaduje trpělivost, spoustu trpělivosti a vyplatí se to. Je to zkrátka krásně napsané. Milé a občas trošku drzé a hrozně sympatické. Jinak je víceméně o ničem, pokud nejste weirdo, kterého zajímají zajímavosti o Královské botanické společnosti nebo o tom, jaké rostlinky se dají vypěstovat v Káhiře. Já asi trochu weirdo sem, protože jsem si tuhle knížku četla v parku pod stromem po snídani a v jednom kuse jsem kamarádovi sdělovala strašně zajímavé informace o záhoncích krokusů a divokých zahradách Oxfordshire, které mi v tu chvíli připadaly děsně obohacující, ale už teď si z toho nic nepamatuju.

Na kterou z knížek se mi podařilo vás nalákat? :-)

Darinčino mýdlo

Čas od času dávám před focením lidí přednost focení produktovek. Lidi jsou daleko větší challenge, protože se hýbou a mrkají a mluví, ale i produktovky jsou leckdy oříšek. Aspoň teda pro mě. Vyzkoušela jsem si už leccos a leccos zajímavému díky tomu zjistila. Třeba to, že když nepočítám mé milované holky z Tvorbou, tak asi nedokážu fotit žádné jiné oblečení, protože nikdo jiný mi ho krom holek nepřipraví tak krásně nažehlené a dokonale správně nakombinované (a já žehlit ze zásady odmítám). Občas se některý produkt zdá jako zábava a ve výsledku je to pruda – pamatuju si na to, jak jsem kývla na focení fotoknih, protože mi to připadalo jako zábava, a pak jsem jej při pohledu na křiklavě růžové knížky plné obrázků párů ve stejnobarevných svetřících na jedovatě zelené louce musela odříct, protože přes to se moje dušička prostě nedokázala přenést.

Mám to štěstí, že si věci na focení můžu vybírat a velmi rychle jsem se zorientovala v tom, co je pro mě oukej a co už ne. Říkala jsem si, že bych vám tu možná mohla ukázat i nějaké takové fotky a zároveň představit značky, kterých si nesmírně vážím, protože nejenže je pro ně radost fotit, ale zároveň vyrábějí něco, s čím naprosto souzním. Jako třeba Darinčino mýdlo – Dari je skvělá holka, která v Holešovicích po večerech vlastnoručně stlouká kusy mýdla a vyrábí ty nejvoňavější věci na světě. Mají rozkošné balení a pokaždé, když otevřu krabičku s jejími věcičkami, jako by na mě dýchlo roční období, které právě probíhá. Díky Darinčině mýdlu jsem se naučila chodit do drogerie jen velmi výjimečně, protože s jejími šampuky a tělovými másly a balzámy a samozřejmě hlavně mýdly si člověk zkrátka vystačí. Všecko to obvykle vydrží až dvojnásobnou dobu než běžný produkty a na to já slyším, protože zvlášť co se týče másel a olejů, jsem takový ten sušenkový typ, co se od hlavy po paty natírá s gustem vším možným kdykoliv to jenom jde. Už před nějakou dobou jsem kvůli tomu musela přejít na nákupy litrových sklenic kokosového oleje, protože je to jedna z mála věcí, které fakt nějakou dobu vydrží (a navíc se můžete natřít a pak si na stejném oleji usmažit palačinky a to je zábava). Ale už dost řečí, vsadím se, že i po vizuální stránce vás Darinčiny mýdlinky okamžitě nadchnou!

IMG_0659.jpg
IMG_0660.jpg
IMG_0481.jpg
IMG_0485.jpg
P4065907.jpg
IMG_0470.png
IMG_0471.jpg