Bude svatba!

Na příští rok se mimo jiné už můžu těšit proto, že přijde nová svatební sezona! Protože můj daily job vyžaduje zejména na podzim a v zimě víc času, tak svatba je pro mě hlavním tématem na jaře a v létě (ano, občas mě trochu trápí, že jsem nestihla nevěsty ve spadaném listí). Na druhou stranu, vynahrazuju si to teď drobnými předsvatebními sessions se snoubenci, které jsou super hlavně v tom, že se víc poznáme a ozkoušíme si, jaké to focení vlastně bude. V galerii se můžete mrknout na Matěje a Emu, dvě zlatá stvoření, která mě vytáhla na procházku po Dejvicích a Stromovce. Budou se brát skoro na moje narozeniny a hrozně se těším, že je příští rok oslavím tím, že budu s foťákem pobíhat na jejich svatbě! 😊

Víkendové rande ❤️

Už nějakou dobu jsem měla takový smělý plán, že bych mohla fotit nějakou zamilovanou dvojici v antikvariátu, kolem nich hromada starých knih a desek, pohodička a romantika. A díky instagramu jsem poznala Martina a Báru, díky kterým se tahle má ňuňuvize splnila! Potkali jsme se v antiku ve Spálený, který je můj obzvlášť oblíbený a prolezli zejména sekci s gramofonovými deskami. Pak jsme si vyšli na pohodovou víkendovou procházku centrem, hloupli na nádraží a skončili na kafi v Emě (všecky moje cesty víceméně vždycky vedou na kafe). Tak já bych tu jen ráda podotkla, jak strašně skvělé je poznávání instagramových lidí i v offlinu – kdyby byla jen jedna věc, za kterou bych mohla instagram pochválit, bylo by to právě tohle. Že umožňuje asociálním stydlínům, jako jsem já, se nejen realizovat, ale taky poznávat nový skvělý duše, se kterými sdílíte stejné pocity ke kávě, k focení a ke starým zaprášeným deskám. A dokonce jsme s Bárou objevily, že máme společný i strach z létání 😊 Dejte vědět, jestli se vám tyhle momentky líbí!

Krušnohorský lesní relax

Ke štěstí nepotřebuju nic moc dramatického – úplně maximálně mi stačila společnost milých lidí, jehličnaté lesy v Krušných horách, které jako by vypadly z kanadských instagramů, útulný penzion s pořádnými zásobami jídla, předplacený Netflix a hromada knížek. Občas trošku procházky a focení a po večerech propracovávání se horou čokolády, kterou jsme si nakoupili do zásoby <3

Popravdě řečeno by mě nikdy nenapadlo mluvit o sobě jako o člověku, který má velké chutě cestovat, potřebuje zažívat dobrodružství, šplhat po horách, nebo se ztrácet v lesích. Co si budeme povídat, jsem městský tvor a pohodlná bytost. Stejně si ale v lesích připadám nesmírně komfortně, zvlášť v takovémhle velkém, tichém, studeně podzimním lese, kde vlhkost vytáhne zelenou do těch nejsytějších odstínů, všude voní jehličí a mech a ve vzduchu je cítit zima. Říkám si, že spoustu mých stresíčků by vyřešila jednoduše nějaká kouzelná bublina, do které bych mohla občas ve městě strčit hlavu a nadechnout se téhle kouzelné, voňavé lesní kombinace.

Tak jsem si řekla, že vám sem aspoň naservíruju to, co zůstalo v mém foťáku po jednom krušnohorském víkendu. Schválně dejte vědět, jestli vás pár minut koukání na spoustu zelené barvy aspoň maličko vyklidnilo 😊