#tipnaknihu: Co jsem přečetla na začátku roku

Kde jsou ty časy, kdy jsem zhltla všechno čtení, co mi přišlo pod ruku, od návodu na vaření špaget až po složení šamponu. Nedokážu říct, podle čeho si teď vybírám knihy na přečtení – někdy mě nadchne recenze, někdy doporučení od kamarádky, někdy stačí obálka nebo anotace – ale přečtu toho o tolik míň, že je mi z toho někdy smutno. Na druhou stranu, neztrácím čas s blbostmi, které jsem četla jen proto, abych zabila volný čas, prokrastinovala při učení nebo abych o nich mohla sepsat jakýs takýs článek na blog 😊 Toho, co jsem přečetla, nebo aspoň rozečetla v první čtvrtině roku tedy každopádně není moc, ale na druhou stranu, z drtivé většiny knih jsem byla upřímně nadšená, což, mimochodem, podporuje mou teorii, že dospělost neznamená silonky, co se netrhají nebo lak na nehtech, co se neoprýská, nebo učesané vlasy, dospělost znamená, že už máte natolik srovnané preference, abyste si vždycky dovedli vybrat zábavu, která vás bude vážně bavit, ať už se to týká knih, filmů, seriálů nebo třeba divadla, bez ohledu na vnější tlak od lidí okolo vás.

Sepsala jsem krátké tipy na to, co jsem četla od začátku roku a bylo podle mě fakt dobré, nebo alespoň fakt zábavné. A moc ráda si v komentářích poslechnu vaše tipy na čtení! 😊


Dobro v tobě

Anotací mi tahle kniha připomínala můj oblíbený Vlčí ostrov, tak jsem se do ní bez váhání pustila. Okamžitě jsem se díky ní zamilovala do Nového Zélandu – jó, znám Pána prstenů, ale to mě nikdy moc nebralo, navíc Nový Zéland je pro mě na podobné úrovni jako Bali, zkrátka jedna z těch profláklých destinací, kam jezdí všichni. Ale tady jej čtenář pozná ne jako turistickou lahůdku, nýbrž jako osamocené, sychravé místo, s nevyzpytatelným mořem a bouřlivou přírodou. Pečlivě vybudované bubliny dvou samotářů, kteří se občas střetávají při náhodných příležitostech, prorazí malý chlapec, který se jednoho dne zničehonic zjeví na pláži. Je to krásné, smutné, skoro meditativní čtení, díky němuž jsem měla hrozný klid v duši. Je to jako by vás někdo škrábnul do srdce, ale vzápětí vás po něm pohladil a tu bolest utišil. Milý, hrozně milý zážitek.

Anna ze Zeleného domu

Nenechte se mýlit, Annu ze Zeleného domu jsem už četla asi tak… miliardakrát? Zilionkrát? Těžko říct 😊 Jako dítě jsem ji zbožňovala, Anna byla docela určitě moje první kamarádka knihomolka. Taky to asi bylo moje první seznámení s Kanadou a feminismem. Tuhle dětskou knihu mám ve svém prastarém vydání v naší velké knihovně u rodičů a jsem moc ráda, že už ji můžu mít i u sebe v Praze, protože Albatros zařídil nové, rozkošné, ilustrované vydání, které je radost číst a prohlížet si. Bylo strašně pěkné si Annu zase připomenout! Jaká byla vaše dětská oblíbená knižní postava?

Stručná historie času

Jsem ostuda, že jsem si na tuhle knihu neudělala čas už dřív! Přitom mě tolik věcí zajímá (a nejen proto, že jsem velkou část hodin fyziky na gymplu prospala, nebo si tajně četla romány pod lavicí) a ke vzniku vesmíru, fungování času a spoustě dalším záležitostem mám hromadu otázek. Knížka mě hrozně baví, protože Stephen Hawking je rozhodně lepší učitel než naše fyzikářka a jeho vysvětlování je jednoduché, elegantní a praktické, ale ani tak nemůžu přečíst tu knihu v kuse, takže si ji už od konce ledna v drobných rozmarech dávkuji po třech až pěti stránkách, záleží na času a náladě. Ale dobrý je to moc!

Nikdykde & Malý život

Čím dál tím častěji se mi potvrzuje, že vracet se ke knihám, které mě dřív úplně pohltily, je kolikrát lepší, než pořád vyhledávat nové. Už jsem se dávno smířila s tím, že nikdy nepřečtu všechno, co bych přečíst chtěla nebo měla, radši si několikrát přečtu román, který mě opravdu moc baví. Malý život i Nikdykde jsem si hrozně moc užila a nečetla jsem je tentokrát jen tak náhodou – z obou dvou se totiž snažím vymyslet tetování, které si nechám vyrobit v letošním roce 😊

Šarlatáni

Dámy a pánové, představuju vám největší guilty pleasure ever! Zalíbila se mi obálka téhle knihy a spojení thrilleru s fakultní nemocnicí. Asi to pravděpodobně nevíte, ale jsem jednou z největších fanynek seriálu Grey’s Anatomy na světě, i když si z toho ráda dělám legraci, pořád ho sleduju a Šarlatáni jsou na podobné úrovni. Je to soap opera s rádoby hrozivou zápletkou, dějí se tu velmi nepravděpodobné operace s velmi nepravděpodobným průběhem, hlavní hrdinové jsou směšně krásní a úspěšní a celé je to prostě úplně špatně. Na druhou stranu se tomu nedá upřít čtivost a napínavost a spisovatelský um autora. Pokud si přejete oddychovku, u které fakt, ale že fakt vůbec nemusíte přemýšlet, tady máte, nemáte zač!

O osudovém vlivu Davida Bowieho na holky

Stejně jako většinu čtenářů mě k této knížce přitáhl její neodolatelný název, co si budem. S Bowiem toho má společného minimum, ale její titul mi alespoň vnutil pocit, že všechny písničky od Bowieho, co ke čtení poslouchám, zní k téhle knize jako báječný soundtrack 😊 Tahle kniha mi nejvíc dala to, že si chci (konečně) přečíst Klub nenapravitelných optimistů od stejného autora, krom toho to byla jen moc hezká jednohubka, která mi připomněla, jak jsou stereotypy zlé a zbytečné. Optimistický životní nezmar Paul a jeho příhody mě každopádně bavily a vás budou, myslím, taky!

Neříkej, že nemáme nic

Protože únorovou knížku z našeho Čtenářského klubu jsem četla už loni (bylo to Dej mi své jméno od Andrého Acimana), byla jsem hlavně zvědavá, co budou čtenáři říkat na náš březnový výběr – přece jen, jde o úplnou novinku od neznámé autorky, která rozebírá dějiny Číny na téměř pěti stech stranách. Na zpětnou vazbu v našem klubu si asi ještě chvíli počkám, ale jsem každopádně moc ráda, že ani těžší téma a tlustší kniha neodrazují od přečtení a první ohlasy jsou moc kladné, zejména o tom, že díky klubu natrefili na knihu, kterou by je jinak vůbec nenapadlo si přečíst. Já jsem ji četla už na konci února, abych měla trošku náskok, až o ní budu psát článek na blog a byla jsem upřímně nadšená. Je to takový ten po všech stránkách dobrý, kvalitní a solidní román, jehož čtení si užíváte, prožíváte emoce s hlavními hrdiny, vypravíte se na pouť mimo svou komfortní čtenářskou zónu. Celý příběh je navíc silně spjatý s hudbou, takže jsem, stejně jako u Bowieho výše, při čtení pořád poslouchala výběry na spotify, tentokrát uklidňující klasiku. Byl to velmi příjemný zážitek a doufám, že se ke čtenářům našeho klubu přidáte taky! 😊

Smrtka

Byla jsem v knihkupectví v Martině a nutně potřebovala nějaké čtení do vlaku a nějak jsem si neuměla vybrat to pravé - zoufale jsem tedy psala své martinusácké kolegyňce Džejny, aby mi okamžitě napsala doporučení na nějakou dobrou knihu a ona velmi netypicky zvolila young adultovku, takovou, o kterou bych jinak nezavadila pohledem. Když už čtu něco ve slovenštině, musí to mít fakt spád, protože jinak mě moc nebaví se tím prokousávat, takže tu jsem byla fakt na rozpacích, ale nakonec jsem Džejniným chválám, které na knihu pěla, podlehla, a dobře jsem udělala! Velmi netypický a originální příběh má tahle kniha, sci-fi žánr tomu jenom pomohl a byla jsem z ní upřímně nadšená. Ano, je to jednodušší příběh - však je to taky young adultovka, víme - ale i tak mě úplně omámil, kdyby někdo něco takového napsal ve verzi “pro dospělejší”, byla bych stopro největší fanynkou!

Clona

Nikdy jsem od Bjorka nic nečetla, ale Lucie o něm básnila tak, že jsem Cloně neodolala. A ještěžetak! Je to sice třetí díl krimi série, ale jestli jste na tom jako já a Bjorka znáte jen z doslechu, vůbec nevadí, klidně můžete se Clonou začít. Knížka má především nesmírně uhrančivý začátek, který vás chytne v zátylku a přirazí vám oči ke knize, vůbec se od toho nemůžete odtrhnout. Trošku mrazivý, jen tak decentně a nepříjemně, hodně čtivé, dost napínavé a s vymazlenou zápletkou. Já jsem byla maximálně spokojená!

Zůstaň se mnou

Společně se Clonou a Neříkej, že nemáme nic je Zůstaň se mnou rozhodně favoritem posledních měsíců. Kniha mi připomněla, že bych neměla mít svůj literární výběr zúžený zejména na Evropu a Ameriku, že silný, citlivý a intimní příběh, který se mě hluboce dotkne, se klidně může odehrávat třeba v Lagosu. Je to velmi intenzivní čtení o ženě, jejíž manžel si najde druhou manželku, je o rozpadu rodiny a mateřských poutech, je o zoufalé snaze ochránit se před zármutkem, jak to jenom jde.

V posledních dnech přeskakuju mezi rozečtenou Malou knihou o duši a Olgou, kterou napsal Bernhard Schlink, tedy autor mého milovaného Předčítače a obě dvě knihy zatím velký dobrý – blíž vám o tom určitě povím aspoň na svém instagramu 😉 Povězte mi o tom, co teď čtete vy a jestli je to dobrý a neměla bych si to náhodou přečíst taky!

HOW I EDIT: Jak upravuju fotky na Instagram

Asi jediný článek, o kterém jste mi na Instagramu sami od sebe psali, ať už do zpráv nebo v komentáři, že rozhodně musím dát do kupy, je právě tenhle – o úpravě fotek! U mě to není žádná velká věda a tak trochu na prasáka si na fotky lepím zkrátka to, co se mi zrovna líbí, aniž bych nad tím nějak zvlášť přemýšlela. Dát dohromady něco smysluplného tedy nebylo zrovna jednoduché 😊 Snad se mi to ale povedlo, tumáte podrobně rozepsáno, jak upravuju fotky právě teď!

IMG-6843.jpg

1)    Lightroom – LKO presets

Lightroom mi strašně usnadnil život a zlepšil kvalitu mých fotek – protože do té doby jsem je proháněla filtry ve VSCO, Snapseedu a podobných aplikacích, kdysidávno nedejbože i přímo v iphone nebo instagramových filtrech. Lightroom je strašně jednoduchý, v podstatě úplně primitivní nástroj pro ty, kteří chtějí velmi rychle upravit velké množství fotek, aniž by se museli starat o to, aby se naučili milion věcí, jako je tomu třeba s Photoshopem (se kterým jsem se začala učit až teď, jsem ostuda). Zkrátka si nainstalujete Lightroom, a pak už jen stačí vybrat si presety a můžete zvesela začít. Na internetu najdete miliardy presetů zdarma, já si je vybírala podle svých oblíbených fotografů a instagramů a barev, co mám ráda. Takové ty syté, teplé odstíny mám díky LKO presets od fotografa Lukáše Korynty. Občas používám i presety od Looks Like Film (ty jsou free, mimochodem), pak mám ještě nějaké (pro jistotku), ale tyhle jsou moje stálice a jistoty 😊 Samozřejmě existuje i mobilní appka, já ale radši používám desktopovou verzi Lightroomu a na úpravu fotek si vždycky vyhradím trochu me time času, ideálně s hrnkem kávy a se spotify v uších, je to taková moje oblíbená relaxace.

Kromě presetů už v Lightroomu jen lehce upravím jas, kontrast, odstíny bílé a grain – toť vše, žádná věda, všecko pak záleží na konkrétní fotce a na tom, jak se mně osobně detaily nejvíc líbí.

Neupravená fotka

Neupravená fotka

Fotka s LKO preset

Fotka s LKO preset

2)    Afterlight

Moje druhá oblíbená záležitost na úpravu fotek je už čistě mobilní. Po tom, co si upravím fotku v Lightroomu, přesunu ji do Afterlight, kde dodám grain – tedy takovou tu příjemnou retro zrnitost – a dust, tedy prach a malé flíčky, aby fotka vypadala trošku „zašle“. Jakmile mám hotovo, doladím ještě naposledy kontrast, jas a saturaci, aby fotka nebyla až příliš nebo naopak málo výrazná, protože v mobilu ji člověk přece jen vidí zase maličko jinak.

IMG-6982.JPG
IMG-6979.PNG

A to už je vážně všecko! Vidíte, vůbec žádná věda. Čas od času jen tak pro zábavu používám double exposure – dvě fotky v Afterlight (na prasáka, však jsem to říkala) spojím do jedné a když si to dobře naplánujete už při focení, mohou vám tak vzniknout skoro zázraky. A nemusíte tak spojovat jen fotky, jak je vidět níž, stačí spojit obrázek starých novin (své textury mám od 1924us) a fotky s knížkou a je z toho zase něco úplně nového.

IMG-6986.JPG

Ještě bych si tu chtěla na závěr odložit jednu maličkost: sdílení je fajn! Nebýt výše zmíněných fotografů, nikdy bych neměla pěkný fotky a jsem hrozně ráda za to, že se nebojí sdílet své presety a nápady mezi ostatní. Je to mnohem lepší než takové to „očůrávání si“ prostoru, presetů, filtrů, aplikací atakdále, které občas na Instagramu vídám. Stejně nikdy nebudeme mít všichni stejné fotky, každý to děláme nějak jinak, s jinou technikou a jiným cítěním, každý fotíme něco trochu jiného, v jiné atmosféře. Tak na sebe buďme hodní a pomáhejme si, třeba i takovými prkotinami, že si povíme, jak upravujeme fotky. A píšu to i proto, že mě zajímá, jak je upravujete vy! Co se vám osvědčilo? Napište mi do komentáře, uděláte mi radost <3

Jak fotím knihy

Už dlouho mi leží na srdci článek o focení knih, ač to není zrovna oficiální fotografická disciplína a ani to není to, v čem bych si byla stoprocentně jistá v kramflecích. Pravdou ale je, že fotím knížky nejčastěji (áno, na tyhlety Instagramy) a s radostí a spíš než poučovat JAK to dělat, bych vám zkrátka jen chtěla povědět, jak to dělám já :-)

PB303684.jpg

Kniha je to nejdůležitější

PB163180.jpg

Slovo kompozice mi dlouho nic neříkalo a pravdou je, že i teď by asi profesionální fotograf na mými fotkami zaplakal, ale když se to vezme kolem a kolem, nejde o nic složitého a pravdou zůstává, že ač budete dělat s fotografovanými knihami jakékoliv psí kusy, vždycky to bude nejlíp vypadat, když vyfotíte knihu celou, bez oříznutých rohů a stránek, tak, aby na ni okamžitě ulpěl pohled těch, co si fotku prohlížejí. Kniha by měla z fotky vystupovat a mělo by být jasné, že je to nejpodstatnější prvek. Proto si dobře rozmyslete, než dodáte jakékoliv dekorace. Je to vůbec zapotřebí? Není kniha krásná sama o sobě? Některé ani nepotřebují oživovat hrnkem kávy, světýlky, milionem polštářů. Zkuste taky přemýšlet jako člověk, který se na fotku bude koukat. Je dobře rozpoznatelné, o jakou knihu jde? Víte, že pro toho, kdo se na fotku dívá, je nepříjemné vidět knihu, která ho zajímá, vzhůru nohama? Jsou to maličkosti, ale z průměrné fotky udělají o sto procent lepší.

IMG-5550.jpg

Barvy a styl

Mějte svůj styl! :-) Jsem dlouhodobým divákem instagramerů, kteří mají jednotný styl fotek. Vím, co od nich můžu očekávat a vím, že se mi to nejspíš bude líbit. Neříkám, že každá fotka má být jako přes kopírák, jen se před focením zamyslete, jestli máte na fotce barvy, kterými vás můžou lidi identifikovat, jestli fotíte knihu tak, aby to bylo v souladu s tím, co od vás lidi očekávají. Právě díky Instagramu máte jedinečnou příležitost hledat a zkoušet nové styly fotografií, tak dlouho, dokud si nenajdete něco, co vám absolutně sedne. Najděte si svůj styl, uvelebte se v něm, ale jednou za čas porušte pravidla a zkuste něco nového. Víte, stejně to nikdy nebude stejné a nebude to nuda. Všimla jsem si třeba toho, že aniž bych se o to snažila, mění se barevnost mých fotek v závislosti na ročním období. Na jaře mám fotky barevné a něžné, v létě do žluta, na podzim temně zelené a v zimě nejvíc vyniká bílá. Dohromady to ale díky opakujícím se barvám dává smysl.

Flatlays

Jednou bych chtěla udělat úplně dokonalou flatlay fotku! Zatím se mi to nepovedlo. Připadá mi, že Instagram (minimálně můj feed) se vrací k původním mobilovým fotkám a místo bokehu a rozmazaného pozadí z perfektní zrcadlovky cení flatlay posty víc než dřív. To je dobrá zpráva pro ty, co fotí fotky knížek na telefon, špatná zpráva pro netrpělivé patlaly, jako jsem já, kteří prostě nemají vůli k tomu, aby patnáct minut sestavovali všechny možné věcičky, co společně budou ladit, tak, aby to na fotce vypadalo dobře. Ale vyplatí se to, jasně. Pořád platí, že méně je více, ale třeba při takových příležitostech, jako jsou Vánoce, si člověk může dovolit být o trochu víc rozmarný než obvykle ;-)

PB303611.jpg

Hygge a útulno

Byla bych ráda, aby lidé měli z mých fotek pocit, že čtení je… bezpečí. Líp to popsat neumím. Mám pro to dva jednoduché pomocníky - světýlka a kavárny. Nic neudělá pěknější bokeh než rozostřená světýlka v pozadí, ideálně ta s teplým, žlutým světlem. Hrnek kávy a útulné prostředí kavárny mluví samo za sebe. A když není kavárna, vždycky si můžete doma pohrát s dekou a polštáři a svetry a hrnečky. Jsem trošku “vyčůraná” a občas chodím do pěkných, stylových kaváren fotit, protože doma mám bordel, který se mi zrovna nechce uklízet, nebo povlečení na posteli, které se tak docela nehodí do mých fotek. Co si budeme povídat, kavárny jsou prostě ideální.

IMG-5618.jpg

Na druhou stranu, už jsem taky narazila s tím, že občas někomu připadaly moje fotky až moc “ňuňu” a bylo třeba omezit hygge na minimum. V tom případě vyhledávám prostory s měkkým, zlatavým světlem nebo fotím knihy na dřevěných stolech (pozor, jen na skutečném dřevě, ne na pracovním stole z Ikey). Dřevo je v tomhle naprosto dokonalé, leckdy díky němu nepotřebujete nic dalšího, abyste vytvořili útulnou atmosféru

IMG-5701-2.jpg

Zapojte člověka

Fotit pouze knížky, samotné knížky, a to pořád dokola… to se mi strašně rychle omrzelo. Je to sice jednodušší, protože kniha není neposedná, nemrká a neurovnává si vlasy, ale brzy to bude nuda. A lidi jsou sice neposední a pořád mrkají, ale do vašich fotek přinesou úplně nové kouzlo a nekonečno možností. Já kvůli tomu často otravuju své kolegyně, kamarády a častokrát o víkendu zoufale žadoním u spolubydlící, ať mi strčí na fotku aspoň ruce. Věřím, že ve svém okolí najdete někoho, kdo vám s knihou zapózuje a kupříkladu taková @luciezel je skvělým důkazem toho, že vůbec nejlíp to funguje, když s knihou fotíte sami sebe. Protože sociální sítě jsou pořád tak trochu reality show a lidi chtějí vidět, kdo se za všemi těmi fotkami knížek schovává. Do téhle fáze jsem se ještě nepropracovala (a nejspíš ani nikdy nedopracuju), ale vřele doporučuju!

unnamed.jpg

Vezměte knihy ven

Nečtete jen v posteli nebo v kavárnách, žejo. Lidi vám sice pravděpodobně lajknou dokonale nastajlovanou fotku, ale za čas je to pravděpodobně přestane bavit. Mě osobně nejvíc baví, když je z fotek vidět, že člověk čtení skutečně miluje a že ty své knihy tahá všude s sebou. Navíc je super, když můžete mrazivý thriller vyfotit tématicky kupříkladu ve sněhu (ano, patřím k těm zrůdičkám, co klidně položí knihu na sníh, aniž by z toho měly výčitky) nebo Gatsbyho na skutečném večírku (ano, patřím k těm knihomolkám, co si musí i na párty vzít batůžek, protože v něm mají “kdybynáhodou” knihu).

Napište mi, jak ladíte své knihomolské fotky vy a co funguje nejvíc vám! :-) Poděkování na závěr patří Bella Rose, díky kterým je můj útulný domov napěchovaný báječnými dekoracemi, od hrnků až po plédy <3

IMG-4679.jpg