Top knihy za rok dva sedmnáct

úterý 16. ledna 2018

Na psaní tohohle článku se každý rok velmi těším a zároveň je to ten nejtěžší ze všech, protože určit, jaké nejlepší knihy jsem za uplynulý rok přečetla, to je setsakramentsky těžké rozhodování. I když pro letošek to bylo o něco lehčí než obvykle; souvisí to zřejmě s tím, že jsem přestala bezmyšlenkovitě hltat jednu novinku za druhou a začala si čtení konečně pečlivěji vybírat. Přestala jsem řešit, že horkou novinku nečtu ve stejném tempu jako všichni ostatní čtenáři na Instagramu a místo toho si začala víc všímat, co čtou lidi v mém okolí. Mými nejzásadnějšími knižními guru pro loňský rok byly bezpochyby Džejna, Lucie a Bára, ale sem tam jsem se při náhodných rozhovorech dozvěděla o knihách, které bych jinak minula a byla by to věčná škoda.

Ještě si pamatuju hořkou pachuť z roku 2016 a hashtag #fuckyou2016, který na konci předminulého roku dokonale vystihl všechny mé pocity. Letos to bylo jinak. Všechny změny a události, které se mi přihodily v roce 2017, byly ve výsledku strašně dobré a já si ten rok uzavřela na jedné z nejpěknějších silvestrovských oslav, co pamatuju a s pokojným vědomím, že bych nezměnila ani jedno ze svých rozhodnutí. Protože jedno vždycky vede k druhému, od místa k místu, od člověka k člověku, od knihy ke knize... a já se strašně těším na to, co mě čeká letos. A už teď je mi jasné, že co se týče těch pracovních i osobních záležitostí, klidný rok to nebude - a s takovým tím nervózním šimráním v žaludku se na to asi trochu roztřeseně těším.


Co se blogu týče, možná jste si všimli, že jeho obsah začala mít pod taktovkou má krásná a třpytivá nová zrcadlovka. Kdyby to šlo, ufotila bych se k smrti - strašně mě to baví, hraju si a snažím se zlepšovat, všechno to jde pomalu, ale momentálně jsem v tom až po uši a ještě to tak nějakou dobu zůstane, takže pokud si sem chodíte primárně pro tipy na knihy, mějte prosím se mnou trochu trpělivost. A pište mi a vymýšlejte se mnou báječná knihomolská focení plná povídání o knihách a s hektolitry kávy, takové fotosessions mám teď nejradši! Ale dost vykecávání, teď už to bude jen o knížkách - o topce, která mě v letošním roce nejvíc fascinovala a ovlivnila, o knihách, kvůli kterým jsem probděla noci a které mi rozšířily obzory, o příbězích, které byly tím nejlepším loňským zážitkem.



Kruh

Nadchl mě knižní i filmový příběh, ten knižní víc, ale při tom filmovém v kině jsem loni slavila narozeniny a navíc Emma Watson, a to je vždycky dobrý. Bylo to tak čtivé, že jsem chodila s nosem zabořeným do knihy úplně všude. Bude vás to bavit, pokud jste tak trochu cvoci do představ o tom, jak by to jednou mohlo všechno (nejen technologie) fungovat v budoucnosti, chtěli byste vyrazit na výlet do Applu a Facebooku a Black Mirror patří do vaší seriálové topky. Ta knížka není to nejsvětobornější, co jsem kdy přečetla, leccos je v ní hodně zjednodušené a "akčnější" než bych jinde tolerovala, ale příběh má ty správné "wow" momenty a je protkaný důležitými poselstvími.

Únava materiálu

Téhle knize jsem se z nějakého nepochopitelného důvodu vyhýbala déle, než to bylo nutné. Přečetla jsem si ji až těsně před knižním klubem od Bookscalling, který při jednom setkání hostil právě Marka Šindelku. A úplně mě to uchvátilo. Že se objevil současný český autor, který vzal donekonečna omílané téma a vytvořil z něj krásný, citlivý a strašně smutný příběh, který se vlastně docela dobře mohl doopravdy stát. Že aspoň někdo nemlčí a snaží se vžít do osudů lidí, na něž se většina dívá skrz prsty. Jen je škoda, že ji v knihkupectvích ti, co by si ji nejvíc potřebovali přečíst, asi stejně minou. Ale pro rozšíření obzorů je nutností úplně pro každého. Jen bacha vy útlocitnější, možná vám z ní bude trochu špatně. Ale i tak si ji přečtěte, jo?

Vegetariánka

O téhle knize mi už kdysi povídala kolegyně Bára a já jsem se nemohla dočkat toho, až vyjde v češtině. Dokonce tolik, že jsem o své nedočkavosti pověděla šéfredaktorovi Odeonu, který mi laskavě poslal k přečtení text před korekturou, ještě v době, kdy kniha ani nebyla svázaná. Četla jsem tedy dychtivě spoustu potištěných áčtyřek a okamžitě jsem se do toho příběhu zamilovala. Je syrový a zároveň křehký, místy skoro pitoreskní, ale taky půvabný, poetický, plný skvostných metafor a neustále musíte přemýšlet nad tím, jak skvostná obrazotvornost byla autorce dána do vínku. Na Vegetariánku se můžete dívat z různých úhlů pohledu, můžete ji chápat nebo naopak odsoudit, jistotou ovšem zůstává, že čtení téhle knihy je radost a věřím, že si ho maximálně vychutnáte.

Amerikána

Nalezeno při bloumání edičákem Hostu a velké těšení dlouho dopředu. Hlavně po tom, co jsem si pustila Adichie na TEDu. Po přečtení Amerikány, ve které se mísí jeden velký a krásný milostný příběh se všemi útrapami imigranta i imigrantky na cizím kontinentu, už pro vás svět nebude stejný. Bude pro vás mnohem jasnější, proč je důležité být feministkou i dnes (protože to není jen o volebním právu a nošení kalhot, aha!), zjistíte, jak velké trubky jste a o kolik empatičtější ke svému okolí byste mohli & měli být a navíc si užijete autorčin nezaměnitelný, strašně sympatický, trochu drzý a neuvěřitelně čtivý styl psaní. Chcete a potřebujete.

Kosmonaut z Čech

Když byl Kalfař v Čechách, podařilo se mi díky mému dreamjobu ne sedět na některé z jeho akcí, ale společně s kolegyňkami ho natáčet v DOXu ve vzducholodi na náš martinusácký YouTube. A při té příležitosti ho samozřejmě i vyzpovídat. To bylo ještě předtím, než jsem si přečetla Kosmounata a někdy v té době mi navíc Katka s nadšením psala, že to všechno v knize se odehrává ve vesnici, ve které ona vyrůstala. To jsou takové ty drobečky, díky kterým vám je příběh sympatický ještě dřív, než se do něj pustíte. A neomrzel mě do posledního řádku. Je to typicky český příběh, co se "hnípe" v naší minulosti s lehce ironickým a kyselým podtónem, to je, myslím, pro naše české knihy docela typické a vlastně mě tohleto "češství" baví. Navíc je to taky ale ještě ujetá scifárna s mimozemským pavoukem, co má rád nutelu a vcelku dojemný příběh jedné lásky bez happyendu. A dohromady to dává prazvláštní mix, který mi v danou chvíli hrozně vyhovoval a těším se na to, že si ho brzo přečtu znovu.

Malý život

Já vím, že už jsem to porůznu psala spoustukrát, ale vy mi odpustíte, když to napíšu ještě jednou, že? Kamarádka mi o téhle knize řekla, že mi rozbije srdce na kousíčky, ale bolet mě to bude krásně. To je to nejvýstižnější, co jsem o tomhle příběhu zatím slyšela. Původně jsem čekala knihu o čtyřech mileniálech, vztahovou psychologickou záležitost, kterou do určité míry Malý život je, ale jde mnohem hlouběji, než si kdokoli po letmém přečtení anotace dovede představit. Tahle kniha vámi otřese, donutí vás proplakat hektolitry slz a zanechá ve vás emocionální spoušť, kterou napraví máloco. Ale že tohle martýrium setsakramentsky stojí za to. Kdybych si měla do konce života přečíst už jen jednu jedinou knihu, v tuhle chvíli bych nejpravděpodobněji sáhla právě po téhle. Zejména pro to, jak účinně autorka dokázala škrábnout do mého knihomolského srdéčka.

Letné svetlo a potom príde noc

Tenhle islandský zázrak se ke mě dostal nečekaně a kvůli té artforácké obálce to byla láska na první pohled. V češtině je kniha beznadějně vyprodaná, ale díkybohu za našich slovenských bratov (heh, bůhví, jestli je tohle správně). Je to magickorealistické vyprávění o jednom malém islandském městečku a jeho podivuhodných obyvatelích. Je to nesmírně poetické, slova hladí po duši (a možná to u mě částečně dělala i ta slovenština, kterou docela dost zbožňuju), ale taky občas koušou a jsou syrově upřímná. U téhle knihy jsem se nejvíc bavila, protože je báječně cynicky vtipná a zároveň tak realistická, že byste si nejradši každou druhou větu podtrhli a každou třetí cpali někomu, aby si ji přečetl taky a pochopil, proč tu knihu tak milujete. Na jaře si obrázek z tohoto příběhu nechám natrvalo nakreslit na kůži, to je asi to nejjednoznačnější hodnocení knihy ode mě, jakého jsem schopná :-)

Příběh služebnice

Strašně mě mrzí, že jsem prošvihla setkání s Margaret Atwood, když byla tady v Praze, protože první knihu od ní, Příběh služebnice, jsem si přečetla až pak a okamžitě pochopila, proč jsou z ní všichni tak paf. Nejlíp to shrnula má kolegyně Zuzka, když řekla, že je to "brutální futuristka", jejíž vyprávění vás dokáže srazit na kolena. Příběh služebnice s vámi může otřást, taky vás může probudit z blažené nevědomosti a rozhodně se z něj budete vzpamatovávat dlouho.

Ohníčky všude kolem

A na závěr ještě jednu odeonku! Celkově musím říct, že pro Odeon asi aktuálně hořím nejvíc, jejich Světová knihovna mě snad ještě nikdy nezklamala (a jejich font z téhle edice, takové moje malé guilty pleasure). Celeste Ng mě dostala už s knihou Vše, co jsme si nikdy neřekli a tuhletu jsem netrpělivě vyčkávala. Nezklamala, naopak, nadchla mě maximálně. Proto, že je o komplikovaných rodinných vztazích, proto, že je o přetvářce i drsné upřímnosti, proto, že v ní důležitou roli hraje fotografické umění a vizualizace pocitů pomocí fotografie. Je to krásně napsané, zhltla jsem to za chviličku a strašně se těším na další knihu od Celeste.


#ferrantefever

Rok 2017 byl taky ve znamení Eleny Ferrante. Pořád se tak nějak nemám k tomu, abych sepsala všechno o tomhle literárním zázraku, který mě zasáhl víc, než jsem asi byla ochotná si přiznat. Kvůli téhle tetralogii jsem se přiměla číst ve slovenštině, abych si ji mohla dočíst celou (a upřímně, nakonec mě slovenské verze baví daleko víc než ty české) a taky jsem se kvůli ní sbalila a v červnu odcestovala do Neapole, abych okusila tu pravou atmošku z knížky na vlastní kůži. Chodila jsem po místech, do kterých autorka (jo, už víme, kdo to je, ale klídeček, respektujme její přání na anonymitu) umístila příběh, četly jsme tam s kámoškama druhý díl a doteď z něj vyklepávám zbytečky písku z pláže v Torregavetě, kde se odehrávaly poměrně vyhrocené chvilky z knihy. Tenhle výlet tomu všemu dal úplně jiný rozměr, všechno v těch knihách je pro mě opravdovější. Kolegyně Lucie se na svém Instagramu pídila po tom, proč se z téhle tetralogie stal takový hit a všechno, co je v tom vláknu zmíněno, má něco do sebe - čtivost, jiné prostředí, než na které je běžný český čtenář zvyklý, vypiplané charaktery jednotlivých postav, zamotané romantické osudy, které všechno odlehčují v drobnou telenovelovou záležitost, perfektně načrtnuté politické a společenské problémy v Itálii 20. století, rytmus textu, který vás naprosto pohltí. Faktem je i to, že občas ty dvě hlavní hrdinky nemůžete vystát, že je nechápete, že je nesnášíte a jsou vám protivné - i takovéhle emoce k tomu čtení patří. Důležité ale je, že nemůžete přestat. A že na konci moc dobře víte, jestli jste #teamLila nebo #teamElena ;-)


Jedním z důvodů, proč byl uplynulý rok skvělý, jsou právě tyhlety výborný knihy, příběhy, do kterých se zaboříte jako do polštáře a odmítáte se z něj pohnout, příběhy, díky kterým pohlížíte na své okolí jinak, dělají z vás lepšího (doufejme) člověka a nutí vás i nadále věřit, že čtení je to, co jednou zachrání celý svět. Jaké knihy byly ty nejvíc top pro vás? Shodneme se na některých? :-)

5 komentářů

  1. Já sice názvy většiny knížek z nám a mám je na svém to read listu, ale nic z tvého seznamu jsem nečetla. I tak si však myslím, že můj rok byl krásný, plný spousty zážitků a také pěkných knížek. :)

    Měj se krásně!

    OdpovědětVymazat
  2. Na malý život se chystám ale ještě něvím kdy a taky na knihy Elena F. a samozřejmě také vegeteriánka :) Máš krásné fotky <3

    All about Candys life

    OdpovědětVymazat
  3. Za mě se rozhodně shodneme s Geniální přítelkyní. Ještě nemám přeteny všechny díly, ale už teď si říkám, že až dočtu, budou mi Lila a Elena moooooc chybět. Díky za tento typ, i za ty ostatní, ještě žádný od tebe nezklamal.

    OdpovědětVymazat
  4. Ohníčky všude kolem, ze mě naprostá jednička. Včera jsem dočetla a ještě se vzpamatovávám.
    Blog plný krásných fotek:-)

    OdpovědětVymazat

Latest Instagrams

© What Jane Read. Design by FCD.