O Sedmilhářkách a čtení na začátku roku

neděle 28. ledna 2018

Hele, já mám od začátku roku takový problém. Nedokážu přečíst nic složitějšího. Jako nebudeme se tvářit, že večer co večer usedám k hlubokomyslným knihám a vždycky jsem si libovala v mainstreamovějších titulech, ale věřím, že vzhledem k tomu, že můj vkus formovaly zejména ženy jako Džejna a pravidelně jsem sledovala, co se povaluje na pracovním stole Báry, vždycky jsem nejvíc toužila po komplikovaných psychologických odeonkách, upřímně drásavých absyntovkách a důležitých románech typu Amerikána.


Teď ne. Čtení teď beru jen jako absolutně oddychovou záležitost. Asi to mám tak, že když je můj vlastní život dostatečně komplikovaný, sahám vždycky po jednodušším čtení a když jsem víc v pohodě, nimrám se pak v "těžších" románech a nechávám na sebe působit příběhy daleko víc. Teď je to období, kdy hltám jeden bestsellerový thriller za druhým a přehrabuju se v minulých žebříčcích nejkupovanějších titulů za loňské roky. Tak jsem se dostala k Hadrovému panákovi (a zjistily jsme s Lucií, že jsme na tom obě tak špatně, že jsme jeho závěr vlastně ani pořádně nepochopily) nebo ke Sběrateli motýlů (to byla ovšem lahůdka), taky zjišťuju na internetu, který ze seriálů na Netflixu a HBO byl natáčen podle knižní předlohy. Takže i když jsem Sedmilhářky viděla nejprve jako několikadílný seriál (ten jsem vidět musela, protože Nicole Kidman), pořídila jsem si knihu, abych si u čtení na chvíli oddychla se třemi australskými matkami a jejich drobnými i většími nešvary. A ne, vzhledem k tomu, že se nejedná o žádnou novinku, tohle fakt není recenze, jen si tu odložím pár myšlenek o téhle knize.

Tenhle paperback evokuje čtení na vnitrostátní lety po Americe, víte co, takové to klasické spotřební čtení, kniha, kterou si neschováte, ale po dočtení ji pošlete dál. Já jsem ji nechala v knihovně bratislavského airbnb, protože tu knížku jsem četla ve vlaku cestou tam, a pak taky ještě u kávy a cheesecaku v Urban House. Je to na první pohled velmi jednoduchý příběh o tom, jak mezi dvě krásné kámošky - věčně zasněnou a roztržitou Celeste a ukecanou Madeline, co se bije za své lidi do krve - vstoupí šedá myška Jane, tichá máma malého kluka, který má už od začátku ve školce trable. Odkud Jane je, kdo je tátou jejího Ziggyho a co se to v té školce vlastně děje?

Byla jsem příjemně překvapená tím, že knížka je fakt dobrá. A to i v případě , že už jste viděli miniseriál, který je taky docela dost mňam, i když trochu prvoplánovaný a jednoduchý (minimálně vás přiměje chtít se odstěhovat někam na pobřeží a začnete přemýšlet, jestli byste neměli přehodnotit vaše životní plány nesnažit se vydělat majlant, abyste si pořídili dům na pláži). Není to pochopitelně čtení pro každého, ale pokud si užíváte takové to rýpání se v maloměšťáckých problémcích, které v perspektivách hlavních postav působí zásadně, pravděpodobně vás to bude bavit. A co je hlavní, všechny tyhlety falešné problémky nakonec vygradují do těch skutečných, opravdu zásadních a příběh, který se zpočátku tváří jako takové uvolněnější a zábavnější Stepfordské paničky, nakonec řeší domácí násilí, znásilnění, postavení ženy v moderní společnosti. Ne prvoplánově, nýbrž uvěřitelně, citlivě a chytře.

Jasně, má to svoje mouchy, většinu dialogů byste osekali asi tak na polovinu a ačkoliv se kniha tváří nesmírně feministicky, čas od času Liane Moriarty uklouzne nějaký ten stereotyp. Ale tak nějak mi přijde, že mezi vším tím, čím se teď v knížkách probírám, je to pro letošní rok asi ta nejlepší kniha, co mi přišla pod ruku. Tak jsem vám ji jen chtěla připomenout, byla by škoda, kdybyste ji minuli.

5 komentářů

  1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sedmilhářky mě taky překvapily! Kniha se mi hodně líbila i serial. Bohužel jsem těď nedávno zjistila, že bude druhá série....

      All about Candys life

      Vymazat
    2. Jó, toho se taky bojím, no.

      Vymazat
  2. Serial ma nezaujal, tak knihe uz sancu asi tiez nedam. Chvalim peknu fotku :-)

    OdpovědětVymazat

© What Jane Read. Design by FCD.