Útržky #3

Tak jsem si říkala, uděláš jedny Útržky, pak nebudeš mít žádný zajímavý odkazy, do měsíce tě to přestane bavit. Ale ono se mi toho shromažďuje čím dál tím víc, na Twitteru, ke kterému pořád chovám nejvřelejší vztah ze všech sociálních sítí, na internetech, přes šeptandu od známých a kamarádů. Takže...

Nebyl by to kvalitní článek bez Emmy Watson, že. Tak se bez dalších štráchů můžete mrknout na všechna její knižní doporučení a na rozhovor pro Buzfeed, který obsahuje spoustu koťátek. Už jsem viděla Krásku a zvíře mimochodem, odcházela jsem z kina s pocitem, že svět jednou zase bude v pořádku a všichni se dočkáme svého happyendu. Svět ovšem určitě nebude v pořádku, pokud bude současný americký prezident tvrdit tohle o čtení.

Lásce ke čtení začaly lidi učit tzv. literární clickbaity, tenhle článek jsem nedávno viděla u Katky, která teď momentálně kreslí tetování Báře, protože všechny chceme mít po těle kjůtečkové obrázky inspirované knihami. Až se budete chtít trochu zklidnit a podívat se na jedno krásné místo, nahlédněte do Gaimanovy knihovny. Pokud jste cynický netvor jako Lucie (a já, no), budete se nesmírně bavit nad recenzemi jistého Paliva. Holka s nejslavnějším obočím vydá young adult knihu a Forbes vydal článek, ve kterém je 19 knih, díky nimž už budete vědět úplně všechno - ale nemůžu si pomoct, sterilnější a univerzálnější seznam knih se vidí málokde, snad jen u maturity.

Víte, že na letošním Světu knihu si budete moct číst ve vzducholodi? Letos hodlám tábořit na veletrhu od čtvrtka až do neděle. Hodlám taky navštívit některý z dalších Jakubových Bookscalling Book Clubs, protože ten poslední večer ve SmetanaQ s Markem Šindelkou byl velmi milý a poučný: debatovalo se o nutnosti lidské empatie, o neopodstatněném strachu z neznámého, o bublinách, co nám servírují média, o metaforách a jejich významech, o tom, jak čtenář spoluvytváří spisovatelovy příběhy. K Únavě materiálu jsem v poslední době přečetla (už poněkolikáté) Lovce draků, Vegetariánku, brzo se pustím do Amerikány; a mám pocit, že tyhle knihy mě do života dokážou připravit daleko lépe, než moje škola, což je pravda drobet demotivující. Autorka Amerikány, Chimamanda Adichie byla navíc několikrát řečnicí na TED talku a třeba tenhle její projev o nebezpečí jediného příběhu vás toho může o životě naučit spoustu.

Tenhle článek od Zuzky Gašparovičové jako bych napsala já. #leboniesomuplnydebil, tak si pamatuju svoje telefonní číslo a narozeniny kamarádů, které znám už z gymplu. Díky lepítkům, poznámkovým bločkům, diářům a zápisníkům je moje hlava úplně dutá. Jenže co máte dělat, když pracujete v místě, kde se prodávají ty nejkrásnější zápisníky z celého světa? Do kaš-mi-daš chodím načerpat víru v to, že všechno jednou může být hezké, kvalitní, poctivé & ekologické. Jedna z nejinspirativnějších věcí, co se mi za poslední dobu stala, bylo interview s Lucií, markeťačkou z Chaukiss, které si můžete přečíst na kaš-mi-daš blogu. A když už jsme u té inspirace, tyhle otázky vás možná donutí zapřemýšlet nad sebou i nad svým okolím. Položila mi je Lucie zhruba po třetím víně v naší milované Rybě, věřím, že díky tomu byly moje odpovědi ještě upřímnější. Jo a kdybyste nad nimi nechtěli hloubat nad vínem, ale třeba nad kávou, tak tady najdete všechny moje aktuálně nejoblíbenější kavárny. Chybí jen SmetanaQ a její proslulé chlebíčky.


Jo a abyste byli patřičně navnazení - v kombíčku What Jane Read & Book Journal & Brabikate něco chystáme. Katka kreslí, Baru textuje a já všechny komanduju. Bude to zřejmě dost báječné a pravděpodobně byste si zhruba na druhý dubnový týden radši neměli nic plánovat. Uhádnete, co to bude? ;-)

Tajemno

Asi už jste si po Instagramech všimli, že jsem si našla novou hračku - dýmovnice. Není to taková sranda, jak to na první pohled vypadá, především pro někoho jako jsem já, čti úzkostlivá až běda. Ale po tom, co jsme ji poprvé zapálili v lesích kolem éterické Lucie, už jsem se přece jen trochu otrkala a když jsme je pálili znovu na pražské náplavce při focení posledního LookBooku, už jsem byla v podstatě za mazáka, který se vyzná. Stejně jsem ale nepředpokládala, že se půvabná bílá sukýnka mé kolegyně vlivem barevného dýmu zbarví do žluta (#nepraktickajana). Tenhle jednoduchý bílý dým a rudé šaty v něm a ohromný šumavský les okolo, to mě stejně baví nejvíc. Pusťte si mé milované Of Monsters and Men nebo něco podobného seveřanského a mrkněte na fotky :)

Gentleman's Wood

Často se pozastavuju nad tím, jak jsou mí kamarádi talentovaní a šikovní. Hrozně mě baví je sledovat a poslouchat jejich příběhy. Třeba Jára na mě tuhle vyrukoval s tím, že přešívá obyčejné kšiltovky na dyzajnové čepice s dřevěnými kšilty. Prostě vezme kus dřeva, opracuje ho, nalakuje a přidělá ho na čepici, ze které rázem máte originální kus a nikdo nikdy nebude mít stejný jako vy, protože každý kousek dřeva je osobitý a dvě stejné čepice se zkrátka nikdy nevyrobí. A klidně vám udělá kšilt na čepici z vašeho starého skateboardu nebo z nefunkční gramofonové desky. Nebo klobouk s dřevěnou krempou. Jeho zakázková výroba nese název Gentleman's Wood (i když jeho výtvory seknou i holkám) a hrozně mě baví to jeho kutilství pozorovat. Takže během našeho víkendového šumavského výletu do lesů a mezi skaliska (jo a taky jsme šli na kafe) nám pózovaly hlavně jeho výtvory. A taky modelína Lucie, Jára a mezi tím vším jsem se odnaučila svému strachu z lehké pyrotechniky a Terezka mi vysvětlovala, jak při focení bojovat a pomáhat si se slunečním světlem (a pořád v tom plavu, jak je vidět na fotkách). Ale zkouším to a zase mě baví fotit jen tak pro radost a s barevnými dýmovnicemi na vás teď i na mém instagramu bude čekat spousta kouřových fotografií. Dejte vědět, co říkáte na Gentleman's Wood a sledujte Járovo umění na facebooku ;)