“We didn’t go to church, but we did go to the library."

Poprvé, když jsem četla Barnese, tak to bylo na doporučení kamarádky Báry, která mi řekla, že bych si měla přečíst Roviny života, protože je to dobrý a já si znovu připomněla, jaká je to krása mít kolem sebe lidi, kteří vám vždycky dají dobrý tip na knihu, o které jste nikdy předtím neslyšeli a můžete se spolehnout na to, že se vám bude líbit, protože ti lidé dobře znají knihy a taky dobře znají vás. Tak jsem četla novelu o vzniku fotografie, o balónovém létání, o milostném životě Franka Burnabyho a Sarah Bernhardtové, o umírání. A oblíbila jsem si Barnesovo styl psaní, jeho duchaplné vyjadřování, jeho zcela samozřejmé popisování věcí, které bych nikdy nedokázala slovy vyjádřit.

Podruhé, když jsem četla Barnese, byla to ta nejútlejší knížečka na světě. Nemá ani třicet stran a nejlépe ji popsala právě Bára na svém blogu. Tohle vám bohatě postačí k pochopení důležitosti jejího přečtení, ale já bych ještě chtěla dodat, že A Life with Books bylo pro mě nevídané pohlazení na duši. A že mi víc než kdy dřív nebylo líto všech těch roků, které jsem strávila sama na podlaze ve školní knihovně / sama v posteli s hromadou knih / sama v lavici mezi stránkami a že mi není líto pročtených pátečních večerů, ignorovaných konverzací nebo zkoušek na druhý pokus kvůli tomu, že čtení bylo přednější než poznámky a tabulky a statistiky. A ano, lidé se mění, takže dnes už svůj čas spravedlivě rozděluju mezi knihy a své okolí. Hlavně protože si chci mít o těch knihách s kým povídat, jelikož si na ně musím vydělávat (no dobře, tak si musím vydělávat na místo, kde je uskladňuju) a před některými krutostmi světa do knižních příběhů zkrátka utéct nemůžete. Tomu se asi říká dospělost. U mě spíš něco jako rádobydospělost.

"When you read a great book, you don't escape from life, you plunge deeper into it. There may be a superficial escape - into different countries, mores, speech patterns - but what you are essentially doing is furthering your understanding of life's subtleties, paradoxes, joys, pains and truths."

Při čtení téhle knížečky jsem si ale znovu uvědomila, jak strašně ráda jsem za to malé děcko, co hltalo všechno psané slovo, co mu přišlo pod ruku, co vyrůstalo s Harrym Potterem a co donutilo rodiče, aby půlku místnosti v bytě zastavěli velkou knihovnou. Škoda jen, že se nedá vrátit zpátky do minulosti, abych mu řekla, že díky čtení bude mít jednou tu nejvíc cool práci na světě. Všichni knihomolové, co milují knihy srdcem i duší, sběratelé knih, co slídí po antikvariátech, knižní fetišti, co praskají hřbety a čmuchají vůni nových i starých knih, všichni spisovatelé a čtenáři, všichni zapřisáhlí obhájci tištěných knih by si měli přečíst A Life with Books od Juliana Barnese. On má prostě úžasný talent pojmenovat věci, které jsou zřejmé a visí ve vzduchu, ale já nebo vy je prostě nedokážeme zachytit. On to umí, vážně dobře.

#napisvalentynku

Kdo by to byl řekl, že se někdy budu muset vážně zamýšlet nad Valentýnem. Upřímně, nikdy jsem nechápala, proč všem tolik vadí - šmarjá, to bychom rovnou mohli zakázat Coca Colu a kapesníkům říkat smrkonosoplena. Vždyť o tolik nejde a jasně, že můžete vyznávat lásku každý den, ale na férovku, kdo z vás to dělá? Tak prostě pozvěte svou holku na večeři a kupte jí kytku. A nebo to vůbec neřešte, ale hlavně si o tom už prosimvás nevylejvejte srdíčko na mém newsfeedu.

Každopádně jsem se letos pokusila zamyslet nad tím, co mně osobně na Valentýnu vadí. Je to fakt, že reklamy, které na vás útočí už od poloviny února, tvrdí, že Valentýn jakožto svátek zamilovaných máte právo oslavit pouze se svou drahou polovičkou. Jinak jste tak jako tak zkrátka odepsaní.

My v kaš-mi-daš jsme tedy letos z Valentýna udělali den, kdy byste měli říct úplně každému, kdo je vám milý, že ho máte rádi a je pro vás důležitý. Na papíru! Protože pro nás #papirnenimrtvy. Tak jsem požádala Katku, aby nám nakreslila kouzelný a snový a zároveň kjůtečkový vizuál a bylo to. Obchod Pod Nuselskými schody praská ve švech pod náporem naprosto božích přáníček zejména od Chase & Wonder a Ievy Ozoly a všechny jsou kvalitní, minimalistické, roztomilé a trochu střelené. Tak nějakou vyberte a napište kámošce, že ji máte rádi za to, že vydrží poslouchat vaše monology o hledání sama sebe i ve tři ráno, napište mámě, že je pro vás pořád nejdůležitější, protože vám dělá záchranný kruh v každé situaci, napište té paní v trafice, od které každé ráno kupujete noviny, jelikož její úsměv je ten první, který vám poránu zvedne náladu.

V době, kdy denně napíšu nespočet zpráv na messengeru, hromady e-mailů a pořád ještě i pár esemesek se neskutečně těším na to, až si udělám chvilku, sednu si ke stolu a do přáníčka ručně napíšu něco milého pro někoho, kdo je mi milý. Pro holky z práce, pro kamaráda, pro babičku, pro mého oblíbeného baristu. A ať už jsem v dřívějších dobách byla zadaná nebo single, letos poprvé díky #napisvalentynku mám pocit, že mi čtrnáctého února bude hezky. Tak nějak smysluplně hezky.