Otázky, samé otázky

neděle 1. října 2017


Seděly jsme tuhle s kamarádkou na kafi a bavily se o tom, že její kluk nemá rád smalltalk. Pak jsem s jinou kamarádkou seděla v té samé kavárně a mluvily jsme o stupidních otázkách při pohovorech. A někde tam v té kavárně se zrodila otázka, kterou jsem pak doma napsala pár známým do messengeru: Jaký nábytek bys byl/a, kdybys byl/a nábytek?

Baví mě hloupé filozofické otázky. Protože někdy na ně dostanete ty nejvíc nečekané odpovědi. Protože je vtipné, že ty odpovědi vždycky aspoň trochu vystihují osobnost tázaného. Protože vás překvapí, jakou fantazií oplývá člověk, o kterém jste si mysleli, že je tak trochu nudný patron a protože si občas potvrdíte, že tázaného už opravdu dobře znáte. Není to až taková sranda, jako když k vám přijde cizí člověk, který by rád zapalovač nebo poradit cestu na nádraží a vy na něj vykulíte oči a pronesete: ,,Proboha, ty mě vidíš?" (ještě nevyzkoušeno) A už vůbec to není taková sranda, jako když přijdete k cizímu člověku, vrazíte do něj a zařvete: ,,Where is my fucking money?!" (vyzkoušeno jednou, nedoporučuju) Ale co si budeme povídat, tyhlety výstupy z komfortní zóny asi nebudou pro každého.

Zeptat se na něco ne-úplně-tradičního ovšem žádný skok z komfortu není. Zkuste to. Místo toho, abyste se ptali známých, jakou psí rasu mají, zeptejte se jich, o čem jejich pes často přemýšlí (všichni pejskaři ví naprosto přesně, o čem jejich miláčci přemýšlí). Neptejte se na oblíbenou vůni, ale na to, jaká vzpomínka jim naskočí v hlavě, když nějakou ucítí. Neptejte se na nejoblíbenější knihu a film, ale na příběh, který by chtěli prožít na vlastní kůži. Zkuste se místo vyzvídání o tom, kam ještě se chce váš blízký podívat, zeptat na to, kam by se chtěl vrátit. Ptejte se nesmyslně. Na to, jaký nábytek by chtěli být, na to, jestli by v případě požáru zachránili ze své skříně spíš ponožky nebo rukavice, jakou hudbu by chtěli slyšet na svém pohřbu. Nejvíc proto, že ty konverzace, které na základě těchto otázek vzniknou, jsou skoro vždycky strašně zajímavé.

A abyste věřili, že se fakt čas od času ptám... tu jsou odpovědi mých kamarádů na jednu nečekanou otázku ;-)



P.S.: Je mi teď strašně moc líto, že nemám spolupráci s Ikeou!

10 komentářů

  1. Super, já jsem tak ráda, že tenhle blog žije. Miluju tvé články o knihách a tyhle taky strašně. Ale asi bych neměla nervy se ptát lidí na něco překvapivého, to už jsem dělala v pubertě a byla jsem za totálního cvoka. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D jo, to já občas jsem i teď. A co :) Děkuju moc!

      Vymazat
  2. Hezký den,
    teda, to je super, Vaše články o knížkách miluju, ale tenhle článek mě opravdu dostal a v neděli ráno hodně pobavil... :) Téměř okamžitě mě napadlo, že bych opravdu ráda byla nějaká krásná dětská knihovna (třeba ta naše :D), ale momentálně si spíš připadám jako odkládací stolek :D - myslím to spíše v legraci, než vážně, přeci jen s malým dítkem se není co divit! :D
    Pěknou neděli a celý říjen přeji!
    Peťka :)

    OdpovědětVymazat
  3. Noční stolek. Plný tajemství, starých dopisů, deníků, nepoužívaných starých mobilů...

    OdpovědětVymazat
  4. Poäng. Rozhodně bych byla poäng. Tváří se to jako houpací křeslo, ale houpací křeslo to není. Bolí z toho záda. Důchodci z toho padaj. Poäng je nejvíc zlomyslnej stylově otřesnej kus nábytku, který kdy Ikea uvedla na trh.

    <3

    OdpovědětVymazat
  5. Tak to byl skvělý článek <3 Hodně mě pobavily ty odpovědi :D
    All about Candys life

    OdpovědětVymazat

Latest Instagrams

© What Jane Read. Design by FCD.