Deni & Kofárna

neděle 29. října 2017


Přiznávám, že hledat nové kavárny v Praze začíná být docela výzva, ale naštěstí je pořád ještě z čeho vybírat :-) V sobotu jsme vyrazily na snídani fotit Deni, což je pravděpodobně ten nejvíc milý člověk, jakého jsem kdy poznala. Taky to tak máte, že s někým je zkrátka každé setkání jako pohlazení na duši? Navíc se vyzná v kávě jako málokdo. Vysedávaly jsme v Kofárna Café, to je můj zbrusu nový kavárenský objev, který je na Zborovské už nějakou chvíli. Kavárnu mi doporučil kolega, který se rozplýval nad zdejším hummusem; já zase dám všechny ruce do ohně za jejich kávu, o které vám vyprávějí, zatímco vám ji chystají.


Chcete taky zajít na kafe a nechat se ode mě vyfotit? Napište mi na janebenesova@gmail.com a domluvíme se ;-)

#kniznafetka & FIVE POINTS

středa 25. října 2017


Když se mnou půjdete na snídani, dost pravděpodobné je, že se vám stane, že mi budete dělat modelku / modela a na to, jestli se vám zrovna nechce se fotit nebo chce se vám se v klidu nasnídat moc neberu ohledy. Eventová manažerka slovenského Martinusu a jedna z mých knihomolských guru Džejna mě vzala při mém posledním výletu do Bratislavy na snídani do FIVE POINTS a já když vidím kafe, knihy a hezký knihomolky dohromady, tak fotím a nezájem.


Chcete si taky zajít na kafe a nechat se (dobrovolně) fotit? ;-) Napište na janebenesova@gmail.com a domluvíme se!

Amstrtipy nejen na kafe

pátek 13. října 2017


Odjela jsem si na pár dní léčit zlomené srdíčko do Amsterdamu a bylo to krásné a pokojné a příjemně depresivní. Vykašlala jsem se na všechno, co byste podle průvodců měli v Amstru zažít - takže dům Anny Frankové jsem neviděla ani zdálky, marihuanu jsem všude jen čmuchala (protože tomu se nedá vyhnout) a Red Light District jsem jen proběhla po cestě za hledáním lavičky z filmové adaptace Greenova románu Hvězdy nám nepřály. Skrz na skrz jsem proťapkala celé město, projedla a propila se asi deseti kavárnami a splnila si svůj velký sen, vyrazila jsem na celodenní výlet na pláž ke krásně depresivnímu, podzimnímu Severnímu moři. Jestli nejste turistický nadšenec, co potřebuje za pár dní na výletě oběhnout všechny památky a další highlighty, čtěte tipy na místa, co byste si v Amsterdamu neměli nechat ujít.


Koffie spoty


De Bakkerswinkel

Protože jsme bydleli kousek od Westerparku, tohle místo bylo každé ráno povinnou zastávkou. Pro jejich citronový džem a čerstvé croissanty bych zaprodala duši. Je to velké, hlučné místo, kde můžete sedět od snídaně do oběda a od oběda do večeře, taková přátelská stodola, kde se o vás strašně pěkně starají, všichni tu mají úsměv od ucha k uchu a vůbec, panuje tu nesmírně pohodová atmoška. A navíc jste jen krůček od krásného parku, na prostranství dalších podobných budov z červených cihel, mezi kterými jsou rozvěšené tuny světýlek. Je tu krásně.

The Breakfast Club

Povinnost pro ty, co si taky myslí, že snídaně je nejdůležitější základ dne. Měla jsem tu božské lívance a strašně dobrou kávu. Mají příjemný interiér a sympatický nevtíravý playlist, jen je tu v době snídaní a brunche narváno, a protože bejby friendly, dost pravděpodobně se vám stane, že vám k lívancům bude místo playlistu vyřvávat nějaké mimčo.

Coffee & Coconuts

No, tohle místo jsem nestihla. Ale stejně ho doporučuju, protože jsem ho na svém to do listu v Amstru měla vysoko, jen mi okolnosti (a čas zpátečního letu) nehrály do karet. Ale až se do Holandska jednou vrátím, tohle bude první místo, kam se v Amstru vypravím. Slyšela jsem zvěsti o dokonalém interiéru a boží kávě a chci to všechno zažít na vlastní kůži.

Two For Joy

Straaašně dobré americano mi tu vyrobili, sice jen to go, ale i tak jsem měla čas prohlédnout si parádní interiér a poklábosit s baristkou, u které jsem tu schovávala překvápko pro kamaráda. Jsou tu milí, ochotní a sladcí a všechny dezerty, které měli ve vitríně, vypadaly, jako že kdybych je jedla, byla bych skutečně šťastná.

Bbroot & Koffie

Sympatické místečko v přístavu, kam dojedete na ferry. Je tu hrozně milo a můžete se tu buď schovat před deštěm a větrem jako my, nebo si tu při slunečném počasí vylézt na střechu a kochat se pohledem na přístav. Chai latte ňaminka a čokoládový dort jak lusk.


Co dělat v Amstru, když nechci hulit trávu a procházet muzea

1. Naskoč do loďky a nech se vozit po kanálech. Hned u Amsterdam Centraal, třeba. Každý kanál je jiný a krásný a uvidíš město z jiné perspektivy.

2. Zajdi do kina. Do The Movies a nebo ještě líp, do Pathé Tuschinski. Schválně mrkněte, jak vypadají, pochopíte proč.

3. Pokud je hezky, vezmi kolo a vyraž do parku. My jsme trávili čas hlavně ve Westerparku, slibuju, že je tu krásně, ale vsadím se, že Rembrandtpark nebo Vondelpark na tom budou dost podobně.

4. Choď. Všichni si v Amstru pronajímají kola, ale nedovedu si představit, že bych si město užila, kdybych se musela soustředit na řízení kola. Je to rozhodně ten nejrychlejší dopravní prostředek, ale pokud byste si ho pronajímali jen proto, abyste se někam dostali, není to třeba. V Amstru je všechno tak půl hodiny pěšky odevšad.

5. Romantičtí snílci musí zajít ke kanálu Leidsegracht a chvíli se kochat výhledem na kanály na lavičce, kde se natáčel film Hvězdy nám nepřály. Tedy, ta původní lavička už tam není, protože jí někdo ukradl - neromantické, já vím - ale pořád tu jedna je, obsypaná visacími zámky a dojemnými vzkazy. Okay? Okay.

6. Vyzkoušej ferry. Něco jako trajekt prostě. Za nádražím Amsterdam Centraal jezdí každých pár minut a jsou zdarma. Ten úplně vlevo míří k NDSM aka takovému kulturnímu centru, kde je to hrozně divné a zároveň cool - tenhle výlet mi doporučil kamarád a byla jsem za to strašně ráda, protože o tomhle se prostě nikde jinde nedočtete. Po plavbě zamiřte mezi graffitti, najdete tu obrovskou tovární halu, ve které jsou různé umělecké instalace, výstavy a obchůdky. A hned u přístavu je perfektní Bbroot & Koffie. Krásno.

7. Cpi se. To jsem poctivě dělala hlavně v kavárnách a jelikož jsme kvůli pozdnímu vstávání a dlouhým brunchům obědy většinou vynechávali, z restaurací nemám příliš doporučení. Všechny končetiny do ohně bych ovšem dala za Vegan Junk Food, super hipsterský podnik, kde mi naservírovali burger mých snů.


Udělej si čas na procházku u moře

Nutnost, pokud jste jako já, tzn. libujete si ve svých smutcích a depinkách a příliš všechno prožíváte, Zandvoort aan Zee je vaší cílovou destinací. Z Amsterdam Centraal je to půl hodinky vlakem do ospalého městečka, kde je v pondělí všechno až na pár turistických obchůdků a fast foodů zavřeno (na to bacha, to my jsme dopředu nevěděli) a vůbec to vypadá, že je to trochu město duchů. Mají tu nádhernou, obrovskou pláž plnou mušlí a racků, na které sem tam někdo zachumlaný po uši v nepromokavé bundě hází klacek svému pejskovi. V létě je tu otevřeno spoustu hipsta stylových podniků, ale teď na podzim je tu liduprázdno, jen vy, mrholení, studený vítr a šedé, nevlídné moře. Jako pohlazení po bolavé duši ideální.


České Švýcarsko

středa 4. října 2017


Loni touhle dobou jsme s Katkou řešily existenciální otázky všehomíra v Berlíně, ale protože už jsme dospělejší a naše problémy nejsou tak zásadní, řekly jsme si, že letos můžeme jet někam, kde se dá i společně mlčet. Třeba do lesa. Velkýho lesa. Takže jsme podzim přivítaly v Českém Švýcarsku.

Na mou dušičku mají tyhle výlety hrozně blahodárné účinky. Stejně jsme na stezkách probraly úplně všechno od milostných životů až po drby v českém marketingovém rybníčku, ale taky jsme občas mlčely: a ta kombinace ticho & les & podzimní vůně & bolavý nohy ze všech těch kopců byla jedinečná. Navíc, když celý den ťapkáte po lesích s batohem na zádech, tak si pak v Hřensku můžete dopřát ty nejlepší borůvkový knedlíky na světě, se spoustou šlehačky ve spreji, protože fuck off hipsteřině, po večerech si při lampičce čtete Opozdilce, nemusíte si mýt vlasy a líčit se, protože proč žejo a to, že občas vypadává signál taky neřešíte. Prostě krása.


Otázky, samé otázky

neděle 1. října 2017


Seděly jsme tuhle s kamarádkou na kafi a bavily se o tom, že její kluk nemá rád smalltalk. Pak jsem s jinou kamarádkou seděla v té samé kavárně a mluvily jsme o stupidních otázkách při pohovorech. A někde tam v té kavárně se zrodila otázka, kterou jsem pak doma napsala pár známým do messengeru: Jaký nábytek bys byl/a, kdybys byl/a nábytek?

Baví mě hloupé filozofické otázky. Protože někdy na ně dostanete ty nejvíc nečekané odpovědi. Protože je vtipné, že ty odpovědi vždycky aspoň trochu vystihují osobnost tázaného. Protože vás překvapí, jakou fantazií oplývá člověk, o kterém jste si mysleli, že je tak trochu nudný patron a protože si občas potvrdíte, že tázaného už opravdu dobře znáte. Není to až taková sranda, jako když k vám přijde cizí člověk, který by rád zapalovač nebo poradit cestu na nádraží a vy na něj vykulíte oči a pronesete: ,,Proboha, ty mě vidíš?" (ještě nevyzkoušeno) A už vůbec to není taková sranda, jako když přijdete k cizímu člověku, vrazíte do něj a zařvete: ,,Where is my fucking money?!" (vyzkoušeno jednou, nedoporučuju) Ale co si budeme povídat, tyhlety výstupy z komfortní zóny asi nebudou pro každého.

Zeptat se na něco ne-úplně-tradičního ovšem žádný skok z komfortu není. Zkuste to. Místo toho, abyste se ptali známých, jakou psí rasu mají, zeptejte se jich, o čem jejich pes často přemýšlí (všichni pejskaři ví naprosto přesně, o čem jejich miláčci přemýšlí). Neptejte se na oblíbenou vůni, ale na to, jaká vzpomínka jim naskočí v hlavě, když nějakou ucítí. Neptejte se na nejoblíbenější knihu a film, ale na příběh, který by chtěli prožít na vlastní kůži. Zkuste se místo vyzvídání o tom, kam ještě se chce váš blízký podívat, zeptat na to, kam by se chtěl vrátit. Ptejte se nesmyslně. Na to, jaký nábytek by chtěli být, na to, jestli by v případě požáru zachránili ze své skříně spíš ponožky nebo rukavice, jakou hudbu by chtěli slyšet na svém pohřbu. Nejvíc proto, že ty konverzace, které na základě těchto otázek vzniknou, jsou skoro vždycky strašně zajímavé.

A abyste věřili, že se fakt čas od času ptám... tu jsou odpovědi mých kamarádů na jednu nečekanou otázku ;-)



P.S.: Je mi teď strašně moc líto, že nemám spolupráci s Ikeou!

Latest Instagrams

© What Jane Read. Design by FCD.