Nejpůsobivější čtení v létě dva sedmnáct

pondělí 11. září 2017


Jako už tradičně jsem si řekla, že shrnu v jednom článku své léto. Knižní léto. Krom spousty knih to bylo děsně pracovní, busy, workinghard a vůbec. A bylo to boží ze dvou důvodů - zaprvé mám pocit, že moje práce má smysl, což je tak obohacující, že všechno to půlnoční mailování a instagramování mě neštve (nebudu zase tak sluníčková, abych tvrdila, že vždycky jsem z toho bez sebe nadšením) a za druhé, přestala jsem fňukat, že už nemám prázdniny a místo toho jsem si pro sebe kradla malé chvilky volna, kde se dalo: třeba na zahradě doma na Šumavě, na zahrádkách barů a kaváren v Praze, v parcích, při drobném výletu na Slovensko, zkrátka jak to jen šlo. A četla jsem, mimo jiné. Ne tak moc, jak bych chtěla, ale tak moc, jak to jenom šlo. A přečetla jsem v létě pár knih, které byly strašně dobré, drsné, silné, působivé a tudíž byste si je měli přečíst taky. Tady jsou.

1) Všem sráčům navzdory od Jana Urbana

Absyntovka, která prý už brzo vyjde v novém kabátku, byla strašně silný zážitek hned zkraje léta. Sama bych k reportážní literatuře asi nepřičuchla, ale doporučila mi ji kamarádka Bára tak vehementně, že jsem prostě neodolala. A dobře že jsem neodolala! V celkem padesáti kapitolách tu Urban líčí Bosnu a Hercegovinu v letech 1992-1996 a nevím jak vy, já o tomhle období a vůbec o Bosně věděla v podstatě nic, ale ráda se učím formou příběhů zajímavých lidí a těch je v téhle knize požehnaně. Najdete tu eseje, komentáře, rozhovory, osobní reflexe a všechno je to až nepříjemně upřímné, tvrdé, nemilosrdné, syrové, bez příkras. Po dočtení přestanete s frfláním na cokoliv, byť by to třeba bylo míněno z legrace, protože vám to prostě bude blbý. Připočtěte si k tomu, že krom faktu, že je to důležitá kniha svým tématem, je to taky ohromný literární zážitek, poněvadž je to zkrátka po čertech dobře napsané a máte knihu jak lusk, kterou nechcete odložit, i když je vám z ní trošičku špatně.


2) Malý život od Hanyi Yanagihary

Kdybyste mi řekli, že vám mám doporučit jen jeden, ultimátně skvělý velký román, který vás rozseká na kousíčky, bez váhání vám do tlapek podám Malý život. Je to epos o čtyřech kamarádech, odehrává se v New Yorku během nějakých třiceti let, ale protože přesné časové období můžete jen tipovat, reflektuje spíš než společenské a politické problémy duše a rozpoložení jednotlivých hrdinů, a to tak dobře, že vám z toho půjde hlava kolem. Pořád pamatuju, jak perfektně shrnula knihu moje další kamarádka Bára, která prohlásila, že "zlomí ti to srdce, ale bude to bolet krásně". Tohle je nejvýstižnější hodnocení téhle knihy, přátelé, trefnější už nenajdete.

3) Příběh druhého jména & Tí, čo odchádzajú - tí, čo zostávajú od Eleny Ferrante

Upřímně, vůbec nechápu ty, co si nepřečetli Ferrante kvůli suprnóbl postoji "vidím to všude na IG, tak to budu radši ignorovat, protože prostě proto". Fakt, že to všichni chválí, znamená, že to bude zřejmě fakt dobrý. Já se oficiálně hlásím jako největší česká #ferrantefan, takže jsem si druhý díl odjela číst do Neapole a nevydržela čekat na vydání třetího dílu v češtině, tak jsem si to pěkně přelouskala ve slovenštině, jedničku jsem loni poprvé taky četla slovensky. Fakt se mi nestává, že by se mi v sériích víc líbila dvojka než jednička a už vůbec se nestává, že by se mi ještě víc zamlouval třetí díl, no co vám budu povídat, čtyřku jsem si pak pořídila ve slovenštině taky, protože jsem zkrátka musela vědět, jak má milovaná neapolská sága dopadne. Celkové shrnutí mých dojmů bude na blogu už brzy, hned jak rozdýchám ten závěr ;-)

4) Milk and honey od Rupi Kaur

Velký instagramový hit, o kterém se dozvěděla z instastories Teri Blitzen (moje knižní zdroje jsou všelijaký). Je to sbírka nijak zvlášť komplikované poezie, jednoduchých slov spojených dohromady, kterými autorka původem z Indie líčí všechno možné, od všedních momentek po těžké problémy jako je alkoholismus, násilí, trauma. A dělá to tak, že vám z toho zůstává rozum stát, absolutně jsem nepochopila, jak Rupi Kaur dokáže najít pro takovou spoustu nepolapitelných pocitů tak vystihující výrazy, jak něco, co jsem v sobě nikdy nedokázala pojmenovat, umí načrtnout dvěma třemi slovy. Je to půvabné, křehké a krásné, jedna z knih, u kterých se těším, až se k nim zase vrátím.

5) Náhle sami od Isabelle Autissierové

Aspoň něco krapet jednoduššího, i když jen zdánlivě - psychologický thriller o tom, jaké to je, když jste zcela odříznuti od civilizace a spolehnout se musíte i přesto, že jste ve dvojici, pouze sami na sebe. O lidském svědomí, o touze přežít za každou cenu, o všem, čeho jsme schopni, když bojujeme o holý život, o tom, že nic není černobílé. To je ve stručné zkratce román francouzské spisovatelky, která napsala knihu, od které se prostě neodtrhnete, ani kdybyste sebevíc chtěli. Tak čtivý to je.


6) Letné svetlo a potom príde noc od Jóna Kalmana Stefanssona

Toto je rozhodně ten nejvíc wow příběh, co jsem v létě (a vůbec v letošním roce a nejspíš i v tom předcházejícím) přečetla. Tuhle knihu jsem četla na doporučení známého, nebudu vám lhát, ta snová obálka v tom sehrála svou roli. A ono se to nakonec ukázalo být TAK zatraceně dobré! Je v tom spousta ironie, inteligentního humoru, nostalgie, něhy, sexu a moudrosti, takové té moudrosti, že si při čtení pořád dokolečka opakujete "jo, takhle přesně to všechno je, jo, líp bych to neřekla!" Je to takový kaleidoskop příběhů obyvatel jednoho malého islandského městečka a zanechá ve vás pulzující neklid, který už jste v sobě možná měli, ale nevěděli jste o něm, dokud ho tyhle příběhy neprobudily.

Která z knih vás zaujala nejvíc a co skvělého jste přes léto četli vy? :)

4 komentáře

  1. Díky za doporučení Letního světla, už ho mám na seznamu, co dalšího si v knihovně půjčit :-)
    Hrdě se hlásím k Ferrante fan, oba dva díly jsem zhltla jedním dechem, během prázdnin jsem určitě nečetla nic lepšího. Ale konečně jsem se dostala k Haně a ke Slepým mapám... Letošní knižní léto bylo silně ženské, tak to vyvažuji testosteronem v podobě Malého života

    OdpovědětVymazat
  2. Zaujal mě Urban a Malý život. Co se týče Ferrante, já se na ni tak těšila, nádherné obálky, a ty lákací kecy kolem... No, jsem asi jedna z mála, která to číst začala, leč nedočetla. Mně ten její styl prostě nesedl. Škoda, já byla tak moc natěšená.

    OdpovědětVymazat
  3. Jak ty to děláš, že mě nalákáš i na knihy, na které bych možná jinak nepřišla :)
    Malý život mám doma snad už od vydání, ale zatím si ho šetřím. Vím, že mě ta kniha rozloží na kousíčky a neskutečně se na to těším. Jen se teď potřebuju vyrovnat s novým režimem, kdy bych si tohle skvělý čtení nevychutnala tak, jak si zaslouží. Mrzí mě, že jsem to nevychytala ještě v létě, ale kdykoli o něm vidím zmínku, mám pocit, že ho chci začít číst okamžitě. Tenhle článek není výjimkou.
    Geniální přítelkyně je opravdu všude a já se jí zatím vyhýbala ani ne tak z trucu jako z toho důvodu, že si radši počkám, než budou venku v češtině všechny díly. Slovenština mluvená mi problém nedělá, ale na její čtení jsem jaksi líná, línější než na angličtinu, nedokážu říct proč. A když to všichni tak chválí, bude to určitě skvělé. Už jen proto, že mnoho knih o přátelství, tom skutečném, abys pohledala :)
    Ze zmíněných bych ještě sama od sebe šla do Náhle sami, to ostatní registruju spíš právě kvůli tobě, skoro bych si přečetla i sbírku poezie, i když mi to normálně nic neříká :)
    Perfektní článek :)
    Za mě nejpůsobivějšími knihami léta jsou určitě Osamělost prvočísel (recenze čerstvě venku) a Chtělo by to nový jména. Odeon je láska, nevím, jak to dělají, že vybírají tak skvělé příběhy :) Pak mě moc bavilo Má ji rád, nemá ji rád, Chlapec na vrcholu hory a Černé lži :)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za tipy na knížky, vždycky tady najdu nějakou inspiraci pro příští návštěvu knihovny. Ač ne úplně fanynka kriminálního žánru, jsem za léto zvládla Knihu zrcadel, něco jako psychologická detektivka, ale hlavně se mi líbí, že je to téma spisovatel a nakladatelští redaktoři... to ráda čtu, a na podobné téma teď vyšlo ještě Magický průvodce města pod pahorkem, od autora Literárního spolku Laury Sněžné, Spolek byl fajn, Magický průvodce mě trochu zklamal. A do třetice starší kniha Pravda o případu Harryho Queberta, je neuvěřitelné, jak funguje "literární byznys" v Americe. Pak poslení krimi Hush Baby a taky něco jiného, Marie a Magdaleny, někdo o tom mluví jako o zredukované verzi Slepé mapy, mně to přišlo dobré. Nakonec dvojí inspirace před cestou do Francie, Skryto v Paříži,děj trochu uměle našroubovaný za každou cenu na starý pařížský dům, ale takové hezky atmosferiodní, jak říká moje kamarádka, a Žena s červeným zápisníkem. A teď se už od léta prokousávám knihou Náš všední život a asi ještě chvíli budu, životopiský příběh ruské básnířky... Když těch knížek je prostě tolik, to se nedá přečíst za jeden život.

    OdpovědětVymazat

Latest Instagrams

© What Jane Read. Design by FCD.