Na čtyřicet osm hodin zastavit čas

sobota 16. září 2017


Slavnostně vyhlašuju začátek mého nejmilejšího období v roce. Teda ještě ne tak docela, i když instagram už mi zaplavilo barevné listí z Ikey a plápolající lucerničky. Ve městě to tak ještě nevnímám, ale na Šumavě se mísí kouř z komínů ve vesnici se studenou vůní mokré trávy, venku je typické sychravo a nikde ani noha. Dávám si černé kafe jen tak, bez ničeho (protože jsem se už dopracovala do fáze tři), u toho vyhlížím z okna, na kterém ulpívají první kapky deště, to jsou takové ty chvilky, kdy mi přemýšlení o všech možných existenciálních otázkách nepřipadá úplně hloupý a melancholie je vlastně i trochu příjemná záležitost. Bloumám lesem, když prší, ale je to jedno, protože i když vypadám jako zmoklá myš, nikdo mě nevidí a doma mě čeká čaj a bábovka. Dávám do kupy svůj podzimní playlist (moje závislost na Spotify bude jednou vyžadovat hrozně drahou terapii) a plánuju výlety na přelom září a října a otvírám znovu Stefanssonovu knihu, listuju a podtrhávám si pasáže, které mě oslovily nejvíc. Je to můj univerzální lék na všechna trápení: na čtyřicet osm hodin zastavit čas, schovat se před celým světem, ignorovat téměř vše a navzdory tomu (díky tomu?) víc vnímat. Pofoukat si bolavou duši. A od pondělí od půl desátý být zase kurážná a cynická městská holka. Schovaná pod deštníkem.


4 komentáře

  1. To je tak krásne napísané, až som tú skvelú, jesennú atmosféru pocítila skrz tvoje slová aj ja. Nádherné fotky, úžasný článok :)!

    OdpovědětVymazat
  2. Krása, Jani, jako obvykle ♥ A ty fotky na mě dýchají neskutečnou atmoškou na kterou se sama těším :)

    OdpovědětVymazat
  3. Krásně napsáno. Podzim miluju, a díky tobě ještě víc, pokud to vůbec jde. :) Jinak máš boží hrnek, ten mě rozsekal.

    OdpovědětVymazat

Latest Instagrams

© What Jane Read. Design by FCD.