8 tipů na ultimátně skvělé podzimní čtení

pondělí 25. září 2017


Tak jsem dumala nad tím, čím bych teď knihoblogerském vesmíru takhle zkraje podzimu mohla přispět a nenapadlo mě nic lepšího, než dát do kupy tipy na knihy, které se podle mě nejkrásněji čtou právě v tomhle období. Ještě máte trošku času, než se zbaví listí a ranní mlhy se ukážou v plné kráse, tak si koukejte pořídit co nejvíc příběhů z tohoto seznamu, protože dámy a pánové, tímto se s vámi dělím o ultimátní know-how, jak si s lehkou dávkou melancholie dosyta užít podzimní období.

Takže, co potřebujete, aby vaše podzimní štěstí bylo dokonalé?


Vlčí ostrov od Lajly Rolstad

Opuštěný kanadský ostrov, osamělá žena bojující s depresemi, která se učí žít v pustině. O tom, jak blahodárná a zároveň zničující může samota být. Jak už jsem tu na blogu psala loni: tahle kniha vás nutí koupit si dodávku, vařič, lapač snů a odjet někam do nekonečných kanadských lesů. A není to tak hipsterský, jak se může zdát, nebojte, hlavní hrdinka nemá batoh s liškou ani plecháčky od Mamke, skutečný hipster by tohle dobrodružství nezvládl ani na pět minut.

Předběžné varování od Neila Gaimana

Toto je poklad. Má nejmilejší sbírka povídek od spisovatele, kterého si jednou vezmu za muže (nebo si vezmu jeho ženu za ženu, ještě jsem se úplně nerozhodla). Povídky moc nemusím, vždycky dávám přednost románům, ale tohle je zkrátka mistrovské dílo. Obsahuje to typický britský humor, fantasy, spoustu prapodivných situací, které mě nutí zamýšlet se nad tím, jak moc "twisted" to je v Gaimanovo hlavě, ovšem všechny mají společné to, že jsou vtipné, dojemné, geniální a skvěle vypointované. A parádně se čtou pod dekou s obřím hrnkem černého čaje.

Nebezpečné známosti od Choderlose de Laclose

Protože klasika je cool a protože každý by měl v životě přečíst aspoň jeden epistolární román. Navíc, Nebezpečné známosti jsou báječně zvrácené, působivé, jízlivě vtipné a je v nich spalující vášeň i nenávist, emoce s vámi budou mávat, slibuju. Je to strašně dobrý, četla jsem tenhle příběh v dopisech už několikrát a překvapuje mě, že v něm znovu a znovu nacházím něco nového a nedovedu si představit, že by mě omrzely (ehm, další tetování?). Zkuste to!


Carol od Patricie Highsmith

Tenhle příběh se vám před očima promítá jako zrnitý film z padesátých let, sálá z něj neuchopitelná atmosféra starých časů a milostný příběh, který se na stránkách odehrává, vás rozesmutní přesně k té ještě příjemné hranici melancholie, která je pro podzim tak typická. Láska dvou žen, toho času ještě nepřijímaná společností, cestování po laciných hotýlcích, nostalgie a něha, čas plyne při čtení tak nějak pomaleji, skoro líně.

Malý život od Hanyi Yanagihary

Bichle z Odeonu, která se nestala instagramovou hitovkou jen tak pro nic za nic. Pokud si letos na podzim chcete skrze kvalitní příběh nechat zlomit srdce a rozdupat jej na kousíčky, tumáte Malý život. Obsahuje tolik zla, kolik je jen člověk schopný napáchat a spoustu náhodných myšlenek o životě, které mě dojímaly, vystihovaly a pomohly mi mnohé pochopit. Plakala jsem spoustukrát, vy budete taky. No, varováni jste byli.

Vše, co jsme si nikdy neřekli od Celeste Ng

Tak jasně, že sem nacpu ještě aspoň jednu další odeonku! O znepokojivém příběhu jedné čínsko-americké rodiny z předměstí Ohia bych si nikdy dopředu netipla, že z něj budu tak strašně paf. Na začátku je jedna utonulá dívka a všechno to vyhlíží jako sebevražda, tak si říkáte, jasně, bude to vražda, takže detektivka, thriller atd., ale ono je to všechno úplně jinak a najednou čtete jeden z nejlepších psychologických románů evr a ani nevíte, jak jste k němu vlastně přišli. Celeste Ng vás polapí tak šikovně, že jí propadnete téměř okamžitě. A už brzo u nás vychází její druhá kniha, jupí.


Pěna dní od Borise Viana

Jedna z mých věčných srdcovek. Zamilovala jsem se do té knihy už kdysi a věřím, že se mi nikdy neomrzí. Je to poetická nádhera, Vian rozvinul vyprávění do neuvěřitelných rozměrů, jeho hra s jazykem nezná míru a do hlavních hrdinů se zamilujete. Společně s nimi se budete vznášet, když jsou šťastní a společně s nimi budete plakat, když se jim život rozpadá pod rukama. Když se mě čas od času při pohledu na moje lýtko zeptá, co je na téhle knize to nejlepší nebo proč by si ji měl přečíst taky, odpovídám: Protože je to příběh o dívce, které v plíci vyrostl leknín. V tom je cítit všechna křehká krása, poetičnost, půvab a smutek celé knihy.

Marta v roce vetřelce od Petry Soukupové

No, aspoň jednu českou jsem sem chtěla vmáčknout a k podzimu mě okamžitě napadla Marta, snad asi tím začátkem školního roku, nevím. Do Marty jsem se vžila tak, až mi ze sebe samotné bylo špatně. Ok, Marta to měla setsakramentsky složité, ale víte co myslím, ta její občasná beznaděj, ztracenost a únava jen ze samotné existence, známe to všichni. Je to hrozně dobře napsané a padne z toho na vás tíseň, kterou zažene dobré chai latte a pár objetí. #vyzkousenozavas

 Jakou podzimní knihu byste doporučili vy mně? :)

Na čtyřicet osm hodin zastavit čas

sobota 16. září 2017


Slavnostně vyhlašuju začátek mého nejmilejšího období v roce. Teda ještě ne tak docela, i když instagram už mi zaplavilo barevné listí z Ikey a plápolající lucerničky. Ve městě to tak ještě nevnímám, ale na Šumavě se mísí kouř z komínů ve vesnici se studenou vůní mokré trávy, venku je typické sychravo a nikde ani noha. Dávám si černé kafe jen tak, bez ničeho (protože jsem se už dopracovala do fáze tři), u toho vyhlížím z okna, na kterém ulpívají první kapky deště, to jsou takové ty chvilky, kdy mi přemýšlení o všech možných existenciálních otázkách nepřipadá úplně hloupý a melancholie je vlastně i trochu příjemná záležitost. Bloumám lesem, když prší, ale je to jedno, protože i když vypadám jako zmoklá myš, nikdo mě nevidí a doma mě čeká čaj a bábovka. Dávám do kupy svůj podzimní playlist (moje závislost na Spotify bude jednou vyžadovat hrozně drahou terapii) a plánuju výlety na přelom září a října a otvírám znovu Stefanssonovu knihu, listuju a podtrhávám si pasáže, které mě oslovily nejvíc. Je to můj univerzální lék na všechna trápení: na čtyřicet osm hodin zastavit čas, schovat se před celým světem, ignorovat téměř vše a navzdory tomu (díky tomu?) víc vnímat. Pofoukat si bolavou duši. A od pondělí od půl desátý být zase kurážná a cynická městská holka. Schovaná pod deštníkem.


Lo. Lee. Ta.

čtvrtek 14. září 2017


Seznamte se s Eliškou. Eliška sbírá Lolitu od Vladimira Nabokova. Jeden z nejvíc geniálních příběhů, jaký byl kdy stvořen. Má jich zatím dvacet a je to jeden unikát vedle druhého. V sobotu odpoledne jsme seděly v La Boheme Café a já jsem si nechala vyprávět jejich příběhy. Protože knihy nejsou jen nosičem příběhů, další příběhy obestírají jejich vydání, jejich obálku, jejich původ, jejich získání.

Eliška mi vyprávěla o tom, jak dostala svou úplně první Lolitu, jak to mají s Lolitou v Rusku, o čem byla první verze Lolity s názvem Čaroděj. Držela jsem v ruce slovenské, francouzské, italské vydání, viděla jsem pospolu všechny české Lolity, od té nejstarší z Odeonu až po nejnovější růžovou verzi od Paseky. Udělalo mi radost, že nechyběla jedna Lolita, kterou si Eliška pořídila u nás na Martinus.cz. V knize Lolita: The Story of a Cover Girl jsem si prohlédla hromady navrhovaných obálek Lolity, které nakonec nikdy nevznikly. Bylo to působivé setkání, protože Lolita je pro mě jednou z mála knih, kterou jsem četla víckrát a kterou si rozhodně ještě několikrát přečtu a vidět všechny ty knihy pohromadě, to bylo pro mou knihomolskou dušičku čiré štěstí.


Nejpůsobivější čtení v létě dva sedmnáct

pondělí 11. září 2017


Jako už tradičně jsem si řekla, že shrnu v jednom článku své léto. Knižní léto. Krom spousty knih to bylo děsně pracovní, busy, workinghard a vůbec. A bylo to boží ze dvou důvodů - zaprvé mám pocit, že moje práce má smysl, což je tak obohacující, že všechno to půlnoční mailování a instagramování mě neštve (nebudu zase tak sluníčková, abych tvrdila, že vždycky jsem z toho bez sebe nadšením) a za druhé, přestala jsem fňukat, že už nemám prázdniny a místo toho jsem si pro sebe kradla malé chvilky volna, kde se dalo: třeba na zahradě doma na Šumavě, na zahrádkách barů a kaváren v Praze, v parcích, při drobném výletu na Slovensko, zkrátka jak to jen šlo. A četla jsem, mimo jiné. Ne tak moc, jak bych chtěla, ale tak moc, jak to jenom šlo. A přečetla jsem v létě pár knih, které byly strašně dobré, drsné, silné, působivé a tudíž byste si je měli přečíst taky. Tady jsou.

1) Všem sráčům navzdory od Jana Urbana

Absyntovka, která prý už brzo vyjde v novém kabátku, byla strašně silný zážitek hned zkraje léta. Sama bych k reportážní literatuře asi nepřičuchla, ale doporučila mi ji kamarádka Bára tak vehementně, že jsem prostě neodolala. A dobře že jsem neodolala! V celkem padesáti kapitolách tu Urban líčí Bosnu a Hercegovinu v letech 1992-1996 a nevím jak vy, já o tomhle období a vůbec o Bosně věděla v podstatě nic, ale ráda se učím formou příběhů zajímavých lidí a těch je v téhle knize požehnaně. Najdete tu eseje, komentáře, rozhovory, osobní reflexe a všechno je to až nepříjemně upřímné, tvrdé, nemilosrdné, syrové, bez příkras. Po dočtení přestanete s frfláním na cokoliv, byť by to třeba bylo míněno z legrace, protože vám to prostě bude blbý. Připočtěte si k tomu, že krom faktu, že je to důležitá kniha svým tématem, je to taky ohromný literární zážitek, poněvadž je to zkrátka po čertech dobře napsané a máte knihu jak lusk, kterou nechcete odložit, i když je vám z ní trošičku špatně.


2) Malý život od Hanyi Yanagihary

Kdybyste mi řekli, že vám mám doporučit jen jeden, ultimátně skvělý velký román, který vás rozseká na kousíčky, bez váhání vám do tlapek podám Malý život. Je to epos o čtyřech kamarádech, odehrává se v New Yorku během nějakých třiceti let, ale protože přesné časové období můžete jen tipovat, reflektuje spíš než společenské a politické problémy duše a rozpoložení jednotlivých hrdinů, a to tak dobře, že vám z toho půjde hlava kolem. Pořád pamatuju, jak perfektně shrnula knihu moje další kamarádka Bára, která prohlásila, že "zlomí ti to srdce, ale bude to bolet krásně". Tohle je nejvýstižnější hodnocení téhle knihy, přátelé, trefnější už nenajdete.

3) Příběh druhého jména & Tí, čo odchádzajú - tí, čo zostávajú od Eleny Ferrante

Upřímně, vůbec nechápu ty, co si nepřečetli Ferrante kvůli suprnóbl postoji "vidím to všude na IG, tak to budu radši ignorovat, protože prostě proto". Fakt, že to všichni chválí, znamená, že to bude zřejmě fakt dobrý. Já se oficiálně hlásím jako největší česká #ferrantefan, takže jsem si druhý díl odjela číst do Neapole a nevydržela čekat na vydání třetího dílu v češtině, tak jsem si to pěkně přelouskala ve slovenštině, jedničku jsem loni poprvé taky četla slovensky. Fakt se mi nestává, že by se mi v sériích víc líbila dvojka než jednička a už vůbec se nestává, že by se mi ještě víc zamlouval třetí díl, no co vám budu povídat, čtyřku jsem si pak pořídila ve slovenštině taky, protože jsem zkrátka musela vědět, jak má milovaná neapolská sága dopadne. Celkové shrnutí mých dojmů bude na blogu už brzy, hned jak rozdýchám ten závěr ;-)

4) Milk and honey od Rupi Kaur

Velký instagramový hit, o kterém se dozvěděla z instastories Teri Blitzen (moje knižní zdroje jsou všelijaký). Je to sbírka nijak zvlášť komplikované poezie, jednoduchých slov spojených dohromady, kterými autorka původem z Indie líčí všechno možné, od všedních momentek po těžké problémy jako je alkoholismus, násilí, trauma. A dělá to tak, že vám z toho zůstává rozum stát, absolutně jsem nepochopila, jak Rupi Kaur dokáže najít pro takovou spoustu nepolapitelných pocitů tak vystihující výrazy, jak něco, co jsem v sobě nikdy nedokázala pojmenovat, umí načrtnout dvěma třemi slovy. Je to půvabné, křehké a krásné, jedna z knih, u kterých se těším, až se k nim zase vrátím.

5) Náhle sami od Isabelle Autissierové

Aspoň něco krapet jednoduššího, i když jen zdánlivě - psychologický thriller o tom, jaké to je, když jste zcela odříznuti od civilizace a spolehnout se musíte i přesto, že jste ve dvojici, pouze sami na sebe. O lidském svědomí, o touze přežít za každou cenu, o všem, čeho jsme schopni, když bojujeme o holý život, o tom, že nic není černobílé. To je ve stručné zkratce román francouzské spisovatelky, která napsala knihu, od které se prostě neodtrhnete, ani kdybyste sebevíc chtěli. Tak čtivý to je.


6) Letné svetlo a potom príde noc od Jóna Kalmana Stefanssona

Toto je rozhodně ten nejvíc wow příběh, co jsem v létě (a vůbec v letošním roce a nejspíš i v tom předcházejícím) přečetla. Tuhle knihu jsem četla na doporučení známého, nebudu vám lhát, ta snová obálka v tom sehrála svou roli. A ono se to nakonec ukázalo být TAK zatraceně dobré! Je v tom spousta ironie, inteligentního humoru, nostalgie, něhy, sexu a moudrosti, takové té moudrosti, že si při čtení pořád dokolečka opakujete "jo, takhle přesně to všechno je, jo, líp bych to neřekla!" Je to takový kaleidoskop příběhů obyvatel jednoho malého islandského městečka a zanechá ve vás pulzující neklid, který už jste v sobě možná měli, ale nevěděli jste o něm, dokud ho tyhle příběhy neprobudily.

Která z knih vás zaujala nejvíc a co skvělého jste přes léto četli vy? :)

Lištička v lese

pondělí 4. září 2017


Potkala jsem lištičku v lese, tak jasně, že si ji vyfotím, že jo ;-) Ale ne, vážně. Katku už znáte ze spousty jiných fotek. A i když je to moje nejmilejší modelína a jen tak se to asi nezmění, chci fotit i další z vás, co byste chtěli pár fotek jen tak pro radost. Tak mi neváhejte napsat na FB, IG nebo mail, domluvíme se co a jak.

P.S.: Mám nový objektiv, takže teď už i dokonce vyhlížím docela profesionálně! :)


Latest Instagrams

© What Jane Read. Design by FCD.