Na čtyřicet osm hodin zastavit čas

sobota 16. září 2017


Slavnostně vyhlašuju začátek mého nejmilejšího období v roce. Teda ještě ne tak docela, i když instagram už mi zaplavilo barevné listí z Ikey a plápolající lucerničky. Ve městě to tak ještě nevnímám, ale na Šumavě se mísí kouř z komínů ve vesnici se studenou vůní mokré trávy, venku je typické sychravo a nikde ani noha. Dávám si černé kafe jen tak, bez ničeho (protože jsem se už dopracovala do fáze tři), u toho vyhlížím z okna, na kterém ulpívají první kapky deště, to jsou takové ty chvilky, kdy mi přemýšlení o všech možných existenciálních otázkách nepřipadá úplně hloupý a melancholie je vlastně i trochu příjemná záležitost. Bloumám lesem, když prší, ale je to jedno, protože i když vypadám jako zmoklá myš, nikdo mě nevidí a doma mě čeká čaj a bábovka. Dávám do kupy svůj podzimní playlist (moje závislost na Spotify bude jednou vyžadovat hrozně drahou terapii) a plánuju výlety na přelom září a října a otvírám znovu Stefanssonovu knihu, listuju a podtrhávám si pasáže, které mě oslovily nejvíc. Je to můj univerzální lék na všechna trápení: na čtyřicet osm hodin zastavit čas, schovat se před celým světem, ignorovat téměř vše a navzdory tomu (díky tomu?) víc vnímat. Pofoukat si bolavou duši. A od pondělí od půl desátý být zase kurážná a cynická městská holka. Schovaná pod deštníkem.


Lo. Lee. Ta.

čtvrtek 14. září 2017


Seznamte se s Eliškou. Eliška sbírá Lolitu od Vladimira Nabokova. Jeden z nejvíc geniálních příběhů, jaký byl kdy stvořen. Má jich zatím dvacet a je to jeden unikát vedle druhého. V sobotu odpoledne jsme seděly v La Boheme Café a já jsem si nechala vyprávět jejich příběhy. Protože knihy nejsou jen nosičem příběhů, další příběhy obestírají jejich vydání, jejich obálku, jejich původ, jejich získání.

Eliška mi vyprávěla o tom, jak dostala svou úplně první Lolitu, jak to mají s Lolitou v Rusku, o čem byla první verze Lolity s názvem Čaroděj. Držela jsem v ruce slovenské, francouzské, italské vydání, viděla jsem pospolu všechny české Lolity, od té nejstarší z Odeonu až po nejnovější růžovou verzi od Paseky. Udělalo mi radost, že nechyběla jedna Lolita, kterou si Eliška pořídila u nás na Martinus.cz. V knize Lolita: The Story of a Cover Girl jsem si prohlédla hromady navrhovaných obálek Lolity, které nakonec nikdy nevznikly. Bylo to působivé setkání, protože Lolita je pro mě jednou z mála knih, kterou jsem četla víckrát a kterou si rozhodně ještě několikrát přečtu a vidět všechny ty knihy pohromadě, to bylo pro mou knihomolskou dušičku čiré štěstí.


Nejpůsobivější čtení v létě dva sedmnáct

pondělí 11. září 2017


Jako už tradičně jsem si řekla, že shrnu v jednom článku své léto. Knižní léto. Krom spousty knih to bylo děsně pracovní, busy, workinghard a vůbec. A bylo to boží ze dvou důvodů - zaprvé mám pocit, že moje práce má smysl, což je tak obohacující, že všechno to půlnoční mailování a instagramování mě neštve (nebudu zase tak sluníčková, abych tvrdila, že vždycky jsem z toho bez sebe nadšením) a za druhé, přestala jsem fňukat, že už nemám prázdniny a místo toho jsem si pro sebe kradla malé chvilky volna, kde se dalo: třeba na zahradě doma na Šumavě, na zahrádkách barů a kaváren v Praze, v parcích, při drobném výletu na Slovensko, zkrátka jak to jen šlo. A četla jsem, mimo jiné. Ne tak moc, jak bych chtěla, ale tak moc, jak to jenom šlo. A přečetla jsem v létě pár knih, které byly strašně dobré, drsné, silné, působivé a tudíž byste si je měli přečíst taky. Tady jsou.

1) Všem sráčům navzdory od Jana Urbana
Absyntovka, která prý už brzo vyjde v novém kabátku, byla strašně silný zážitek hned zkraje léta. Sama bych k reportážní literatuře asi nepřičuchla, ale doporučila mi ji kamarádka Bára tak vehementně, že jsem prostě neodolala. A dobře že jsem neodolala! V celkem padesáti kapitolách tu Urban líčí Bosnu a Hercegovinu v letech 1992-1996 a nevím jak vy, já o tomhle období a vůbec o Bosně věděla v podstatě nic, ale ráda se učím formou příběhů zajímavých lidí a těch je v téhle knize požehnaně. Najdete tu eseje, komentáře, rozhovory, osobní reflexe a všechno je to až nepříjemně upřímné, tvrdé, nemilosrdné, syrové, bez příkras. Po dočtení přestanete s frfláním na cokoliv, byť by to třeba bylo míněno z legrace, protože vám to prostě bude blbý. Připočtěte si k tomu, že krom faktu, že je to důležitá kniha svým tématem, je to taky ohromný literární zážitek, poněvadž je to zkrátka po čertech dobře napsané a máte knihu jak lusk, kterou nechcete odložit, i když je vám z ní trošičku špatně.


2) Malý život od Hanyi Yanagihary
Kdybyste mi řekli, že vám mám doporučit jen jeden, ultimátně skvělý velký román, který vás rozseká na kousíčky, bez váhání vám do tlapek podám Malý život. Je to epos o čtyřech kamarádech, odehrává se v New Yorku během nějakých třiceti let, ale protože přesné časové období můžete jen tipovat, reflektuje spíš než společenské a politické problémy duše a rozpoložení jednotlivých hrdinů, a to tak dobře, že vám z toho půjde hlava kolem. Pořád pamatuju, jak perfektně shrnula knihu moje další kamarádka Bára, která prohlásila, že "zlomí ti to srdce, ale bude to bolet krásně". Tohle je nejvýstižnější hodnocení téhle knihy, přátelé, trefnější už nenajdete.

3) Příběh druhého jména & Tí, čo odchádzajú - tí, čo zostávajú od Eleny Ferrante
Upřímně, vůbec nechápu ty, co si nepřečetli Ferrante kvůli suprnóbl postoji "vidím to všude na IG, tak to budu radši ignorovat, protože prostě proto". Fakt, že to všichni chválí, znamená, že to bude zřejmě fakt dobrý. Já se oficiálně hlásím jako největší česká #ferrantefan, takže jsem si druhý díl odjela číst do Neapole a nevydržela čekat na vydání třetího dílu v češtině, tak jsem si to pěkně přelouskala ve slovenštině, jedničku jsem loni poprvé taky četla slovensky. Fakt se mi nestává, že by se mi v sériích víc líbila dvojka než jednička a už vůbec se nestává, že by se mi ještě víc zamlouval třetí díl, no co vám budu povídat, čtyřku jsem si pak pořídila ve slovenštině taky, protože jsem zkrátka musela vědět, jak má milovaná neapolská sága dopadne. Celkové shrnutí mých dojmů bude na blogu už brzy, hned jak rozdýchám ten závěr ;-)

4) Milk and honey od Rupi Kaur
Velký instagramový hit, o kterém se dozvěděla z instastories Teri Blitzen (moje knižní zdroje jsou všelijaký). Je to sbírka nijak zvlášť komplikované poezie, jednoduchých slov spojených dohromady, kterými autorka původem z Indie líčí všechno možné, od všedních momentek po těžké problémy jako je alkoholismus, násilí, trauma. A dělá to tak, že vám z toho zůstává rozum stát, absolutně jsem nepochopila, jak Rupi Kaur dokáže najít pro takovou spoustu nepolapitelných pocitů tak vystihující výrazy, jak něco, co jsem v sobě nikdy nedokázala pojmenovat, umí načrtnout dvěma třemi slovy. Je to půvabné, křehké a krásné, jedna z knih, u kterých se těším, až se k nim zase vrátím.

5) Náhle sami od Isabelle Autissierové
Aspoň něco krapet jednoduššího, i když jen zdánlivě - psychologický thriller o tom, jaké to je, když jste zcela odříznuti od civilizace a spolehnout se musíte i přesto, že jste ve dvojici, pouze sami na sebe. O lidském svědomí, o touze přežít za každou cenu, o všem, čeho jsme schopni, když bojujeme o holý život, o tom, že nic není černobílé. To je ve stručné zkratce román francouzské spisovatelky, která napsala knihu, od které se prostě neodtrhnete, ani kdybyste sebevíc chtěli. Tak čtivý to je.


6) Letné svetlo a potom príde noc od Jóna Kalmana Stefanssona
Toto je rozhodně ten nejvíc wow příběh, co jsem v létě (a vůbec v letošním roce a nejspíš i v tom předcházejícím) přečetla. Tuhle knihu jsem četla na doporučení známého, nebudu vám lhát, ta snová obálka v tom sehrála svou roli. A ono se to nakonec ukázalo být TAK zatraceně dobré! Je v tom spousta ironie, inteligentního humoru, nostalgie, něhy, sexu a moudrosti, takové té moudrosti, že si při čtení pořád dokolečka opakujete "jo, takhle přesně to všechno je, jo, líp bych to neřekla!" Je to takový kaleidoskop příběhů obyvatel jednoho malého islandského městečka a zanechá ve vás pulzující neklid, který už jste v sobě možná měli, ale nevěděli jste o něm, dokud ho tyhle příběhy neprobudily.

Která z knih vás zaujala nejvíc a co skvělého jste přes léto četli vy? :)

Lištička v lese

pondělí 4. září 2017


Potkala jsem lištičku v lese, tak jasně, že si ji vyfotím, že jo ;-) Ale ne, vážně. Katku už znáte ze spousty jiných fotek. A i když je to moje nejmilejší modelína a jen tak se to asi nezmění, chci fotit i další z vás, co byste chtěli pár fotek jen tak pro radost. Tak mi neváhejte napsat na FB, IG nebo mail, domluvíme se co a jak.

P.S.: Mám nový objektiv, takže teď už i dokonce vyhlížím docela profesionálně! :)


Latest Instagrams

© What Jane Read. Design by FCD.