6 tipů pro psaní blogových recenzí

pondělí 28. srpna 2017


Čistě ze sobeckých důvodů jsem se rozhodla napsat tenhle článek - protože ten původní o psaní recenzí, který jsem napsala na blog před pár lety (když jsem, jak se na to tak zpětně dívám, věděla o psaní recenzí houby) byl stále jedním z nejčtenějších. Navíc jsem si řekla, že by tohle téma nebylo na škodu aktualizovat, recenzujeme pořád, všichni, všechno, knižní blogeři, youtubeři, kdovíkdo. Protože přesně o těchhle recenzích chci psát, takže né abyste to hned šli srovnávat s literární kritikou třeba v Právu, protože to je úplně jiný level a všichni ti báječní kritici knihoblogerských recenzí by se s tím měli smířit. Co si budem povídat, stylisticky nikdy o pořádnou recenzi a'la Šalda nepůjde, je to v podstatě takové hodnocení, kterému vznešeně říkáme recenze, abychom si pak mohli říkat recenzenti a připadali si důležitě. No a co :-) Ovšem to neznamená, že by i knihoblogerské recenze nemohly mít aspoň nějakou úroveň. Žejo.

Předem upozorňuju, že jsem asi nikdy nebyla schopná dodržet všechny body, o kterých tu píšu, najednou. A stejně vás tu poučuju - tak vidíte, jak báječně pokrytecká umím být.

1. Přečtěte knihu, kterou recenzujete. Že prý to je samozřejmost? Tůdle. Drtivá většina lidí, které znám, se kvůli recenzi nenamáhá knihu dočíst. Protože je to nebaví, nebo protože na to nemají čas, nebo protože nový díl seriálu. Ale když něco dělám, dělám to pořádně, no ne? V 99% se to nepozná, ale jednou vás na tom jednom procentu někdo nachytá, až zjistíte, že v kapitole, kterou jste přeskočili, se udál zásadní zvrat, který jste v recenzi pohřbili. Nenechte se nachytat.

2. Zjistěte si o knize všechny dostupné informace. Ne, jinak. Zjistěte si o knize všechny dostupné informace a použijte je. Vznikla filmová adaptace? Je to debut? Získal její autor slavnou literární cenu? Kdo knihu vydal? Všechno tohle info do recenze patří, obohacuje ji, dělá ji zajímavější a zároveň čtivější. Díky vaší pilné práci se kromě hodnocení čtenáři dozví spoustu dalších věcí, které mohou ovlivnit jejich rozhodnutí, zda si knihu přečtou.

3. Chci vědět, co recenzujete. Je to sbírka povídek nebo román? Je to thriller nebo detektivka? Žánr, forma, provedení, vše můžete patřičně zhodnotit, porovnat, podložit tím své hodnocení. Nepodceňujte to a nepouštějte se do recenzování, pokud nevíte, jaký je rozdíl mezi novelou a románem. Fakt, že vás na střední výklad učitelky uspával, neomlouvá.

4. Čtvrté přikázání: ofiko anotaci nezkopíruješ. Chápu, báječně to ušetří práci, nějaký chudák redaktor už celý děj pěkně hezky shrnul za vás a proč vy byste se namáhali s tím, že to budete muset přepisovat vlastními slovy. Já vám řeknu proč - za prvé je to smutné a nepěkné a za druhé, kde jinde má vaše recenze získat nejvíc na osobitosti, když ne tady? Obecně platí, že o ději byste měli hovořit co nejméně (pro knižní blogery, co převyprávění děje považují za recenzi, je v pekle určitě přichystané spešl místečko), ovšem dle mého názoru je alespoň hrubý nástin nutný. Naučte se ale tu báječnou copytrikovou věc, totiž shrnout i mnohovrstevnatý román do dvou tří vět, možná se vám tenhle skill bude jednou v životě hodit i na něco jiného.

5. Kontext, kontext, kontext. Zasaďte dílo do určité doby, srovnejte je s dalšími knihami autora, porovnejte je dalšími tituly, co vyšly v dané zemi a u nás, neopomeňte zhodnotit překlad a styl psaní. Myslete na to, že nemůžete srovnávat jablka a hrušky, takže pokud budete young adultovku pokojně srovnávat s historickým románem, který jste četli předtím, budete to pak celé dost přitažené za vlasy.

6. Okořeňte přiznáním. Protože si nehrajeme na velké recenzenty a víme, že blogové články o knihách se od těch v novinách liší, můžete trochu popustit uzdu fantazie. Vlastně se to od vás očekává. Nejvíc se při čtení blogové recenze těším na to, že mi povíte, jak jste se ke knize dostali (pokud je to zajímavé), proč jste si ji vybrali k přečtení, co vás na ní zaujalo na první pohled, s čím jste se v příběhu nejvíc ztotožňovali, kde jste knihu četli, zda vás významně ovlivnila. To je to subjektivní, co nás nejvíc odlišuje od skutečných recenzentů a zároveň je v tom naše největší síla, tak ji využijte. Protože já si knihu nekoupím jen proto, že mi autor recenze učebnicově popíše vše výše zmiňované, já si ji koupím, protože mi bude vyprávět o tom, že ho rozbrečela a rozbila mu srdce na kousíčky.

10 komentářů

  1. S tvým článkem naprosto souhlasím. Tak doufám, že se dostane ke spoustě začínajících recenzentů a blogerů (nejen knižních). :) Ještě bych dodala, že délka recenze musí být taky přiměřená a dost odstavců neuškodí. :D :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky souhlasím. Když někde vidím jeden dlouhatáncký text bez odstavců, s úděsem raději rovnou odcházím. Ta přehlednost a vzhled jsou fakt důležitý

      Vymazat
  2. Sepsáno naprosto skvěle. Věcně, vtipně a pravdivě. Mně je někdy trapné nazývat se recenzentem, to je pravda, a nikdy bych se nesrovnávala s renomovanými kritiky. Díky. Pobavila jsem se, zároveň i přiučila. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Perfektně napsaný článek :) Moc za něj děkuji :)

    OdpovědětVymazat
  4. So stvrtym prikazanim nemozem suhlasit viac. Osobne recenziu ani necitam, ked vidim skopcenu anotaciu, mozno je to na hlavu, ale jednoducho mi to vadi. :D
    Skvely clanok, s ktorym sa neda nez suhlasit :)

    The Lazytude

    OdpovědětVymazat
  5. Absolutně by mě nenapadlo, že jde udělat recenzi bez přečtení knihy...naivka. Osobně musím říct, že mě nebaví číst dlouuuhé recenze ( já raději říkám názory) a Bože chraň před spoilery :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Patřím k oněm kritikům blogových paskvilů vydávajících se za recenze, ale pokud by autor dodržoval pravidla z tohoto článku, vznikne mu opravdová recenze. Žánr recenze není zase tak těžký, Šalda psal kritiky, ty už toho obsahují víc a je potřeba se u nich hlouběji zamýšlet než u recenzí. Když ale někdo zkopíruje anotaci, popíše děj a nakonec napíše, že kniha se mu líbila a dává jí čtyři hvězdičky, recenze to opravdu není a právě tyhle typy mi vadí a dle článku soudím, že i tobě. Kazí to blogerům pověst, protože i my jsme schopni psát recenze. A pokud to recenze není a vím to, sluší se to rovnou napsat.

    OdpovědětVymazat
  7. Hezký článek :) Já bych ještě doplnila, že hodně dělají vlastní fotky - třeba tvé články vždy ráda otevírám s tím, že v nich určitě nějakou povedenou fotku najdu. A také mi přijde fajn dávat do recenzí nějaké zajímavé citace z knihy. Hlavně to i hezky rozčlení text a není to pak je nekonečně dlouhé čtení.
    Co se týče anotací, pořád si říkám, že bych je měla začít psát podle sebe. Ale ještě jsem se k tomu nějak nedopracovala. Tak snad někdy

    OdpovědětVymazat
  8. Díky, díky, díky ... Tenhle článek si musím několikrát přečíst a uložit do paměti. Nejsem knižní recenzent, nejsem kritik, jsem ale knihomol a blogovací začátečník. Na blog dávám doporučení na oblíbené dětské knihy a svůj každoměsíční čtenářský deník, musím tomu dát pěknou formu a hlavně hlavu, patu a nějaký řád. Takže ještě jednou moc děkuji a díky i za všechna knižní doporučení na instagramu a na martinusáckém blogu.
    Jana

    OdpovědětVymazat
  9. Skvělý článek, sama mám pocit, že se občas pořád učím a zrovna nedávno jsem si říkala, že právě na bodu "zařazení do kontextu" musím ještě zapracovat, připomněl mi to i nedávný rozhovor s Luckou Zelinkovou, na který jsem narazila :) Recenze, kde je oficiální anotace rovnou zavírám, to mě nezajímá, můžu si to najít kdekoli jinde, do vlastní recenze nepatří. Chci názor, chci vidět, že je za recenzí člověk, ne robot co kopíruje cizí myšlenky. Díky za tohle zamyšlení, myslím, že může mnoha lidem pomoci :)

    OdpovědětVymazat

Latest Instagrams

© What Jane Read. Design by FCD.