10 knihomolských přiznání

středa 23. srpna 2017


Je to skoro už měsíc, co jsem na blog mrskla poslední článek (a co si budem, ani tehdy už jsem se moc nesnažila). Chápeš, měsíc. Děs. Tak mi to nedávno přišlo tolik líto, protože do tohohle pidikousíčku internetového světa jsem vložila hromadu času, energie a písmenek a zanevřít na něj nedokážu nikdy a nostalgicky jsem se jala překopávat jeho design a oprašovat své chaboučké znalosti html a css kódů. Ponořila jsem se do toho s nebývalou vervou, takže téměř vytuněný nový vzhled je hotový a až doladím detaily a Brabikate mi nakreslí cover, bude to tu voňavé a krásné. Co přesně všechno tu bude, ještě nevím, protože vášnivě recenzuju každý čtvrtek tu a navíc absolutně nezvládám nápor knih, co se mi kupí na okenním parapetu u psacího stolu (takže na můj stůl už prakticky ani nedopadá světlo), načítat na martinusácký blog, natož sem. Útržky se v jiné, literárnější a lepší podobě též přesouvají sem. Takže se mnou ještě mějte trochu trpělivosti, já přestanu brečet, že nikdy nebudu mít vizuálně a obsahově dokonalý blog jako Baru z Book Journalu a občas si sem něco odplivnu, odhodím a odložím, uvidíme, co bude bavit a mít úspěch.

Dneska je to o mých knihomolských přiznáních. O tom, co si mezi sebou knihomolové šuškají, když jsou fakt dobří kamarádi a o tom, co jako guilty pleasure lidé, co nečtou, nikdy nepochopí. Tady to máte, přiznávám se k následujícímu:

1) Lásce ke knihám mě nenaučil nikdo z rodiny, učitelka češtiny ani Alois Jirásek. Čtení jsem si zamilovala kvůli románkům Lenky Lanczové, které mi nahrazovaly Bravíčko, domů jsem si jich nosila tuny a prožívala těžké deprese kvůli tomu, že si nikdy nenajdu kluka, který by se vyrovnal těm frajerům ze stránek knih.

2) V MHD nečtu ani tak svoje knihy, jako ty cizí. Strašně mě baví nakukovat lidem přes rameno a zjišťovat, co si čtou a jestli je to dobrý. Kolikrát už jsem se cítila uraženě, že cizí čtenář vystoupil dřív, než jsem stihla dočíst stránku nebo zjistit, jak se ta kniha jmenuje.

3) Když si jdu sednout do kavárny s knihou, v 99% ji ve skutečnosti ani neotevřu, protože piju kafe, fotím (tu knihu) a koukám do blba nebo do telefonu nebo do počítače.

4) Často dávám před knihou přednost sluchátkům & Spotify a doma po večerech přiblblým seriálům. Vůbec mě to nemrzí a ta spousta knih, co čekají na přečtení a recenzi, mě znepokojuje jen trošičku.

5) Ovšem když mě nějaký příběh chytne, nedokážu přestat číst. Jsem závislá. Hltám stránku za stránkou. Jen s velkým sebezapřením odkládám knihu kvůli práci, ale jinak jsem schopná zrušit cokoliv domluveného, abych si mohla dál číst. Rezignovala jsem na jakékoliv blbé výmluvy, protože jsem zjistila, že když někomu napíšete "promiň, nepřijdu, chci si radši číst", většinou ho to vykolejí tak, že s vámi ani nediskutuje.

6) Když mi bylo tak 16-17, četla jsem díla od Bulgakova, Kundery, Topola a dalších literárních velikánů jen proto, abych si připadala dospěle a intelektuálně a literárně zkušeně. Prd jsem tomu rozuměla.

7) Lidé, co příliš lpí na svých knihách, neohýbají rohy, nekřupají hřbety a vadí jim, když se kniha zašpiní nebo namočí, mě trochu děsí a nerozumím jim. A ráda bych přišla k nim do knihovny a prokřupla všechny hřbety jejich knih. Kniha patří do vany, přežije focení ve sněhu a bude se s vámi kámošit, i když ji zmačkáte do batohu. No fakticky.

8) Můj nejoblíbenější daydreaming je o tom, že jsem napsala román, co změnil pohled na svět milionům lidí po celém světě. Přesně vím, co bych řekla při přebírání Nobelovky za literaturu nebo Pulitzerovy ceny. Šaty už mám samozřejmě taky vyhlídnutý.

9) Ve skutečnosti spíš nevěřím na Bradavice a kouzelnický svět všeobecně, protože by to znamenalo, že jsem mudla co nedostal dopis, a to je prostě příliš smutné. Mám ale pocit, že ve skrytu duše věřím na to, že existuje něco jako říše Fantazie z Nekonečného příběhu, kde spolu pokojně žijí všechny vymyšlené bytosti. A stoprocentně věřím na existenci létajících psů.

10) Devět z deseti knih si vyberu kvůli pěkné obálce a teprve pak zjišťuji jejich obsah. Jsem povrchní bookslut, co chce mít pěkné fotky na Instagramu, co se dá dělat.

4 komentáře

  1. S body 1 - 3 a 5 se úplně ztotožńuji. XD
    K 6 - já jsem na střední zase četla hodně ruskou literaturu, Tolstoje, Dostojevskiho apod. Měla jsem vždycky takovou tu potřebu, že si je musím přečíst, protože tito autoři něco znamenají. Navíc jsem v té době hodně hltala Gilmorky a Rory tyhle knihy také četla. XD
    Naopak 7 je u mě taková spekulativní. Pokud se jedná o "obyčejnou" tak je mi jedno, že ji někde vymáchám. Ale pokud je to kniha, o které vím, že ji budu milovat až do konce života, tak si ji chci šetřit, mazlit se s ní a chci aby byla pořád krásná. Ale to lehké opotřebení, způsobené neustálým čtením mám ráda.
    A 8 - napsat knihu je sen mnohých, mým také. Mám i v hlavě příběh, už asi dva roky, ale zatím jsem nedokázala napsat ani řádku a to mám ten úvod vymyšlený větu po větě. Problém je, že mám v hlavě jen začátek a konec. Ale co mezitím? XD

    OdpovědětVymazat
  2. Po pravdě, já čtu tvé články i na Martinusu, takže je mi vcelku jedno, kde píšeš recenze a tak. Z mého pohledu by tu ani recenze být nemusely. Tohle je třeba dobrý zábavný článek, co si člověk rád přečte. Super jsou taky články podobné Knihomolským pikoškům, co měla jednu dobu právě Baru z Book Journalu. Ty mi vždycky přinesly nové podměty. Něco takového shrnujícího za celý týden nebo pár dní, co tě zaujalo. Tu a tam k tomu nějaká akce, výlet, tvoje fotky a případně teda shrnutí toho, co jsi četla a co tě bavilo, ale klidně v takové osobnější formě a krátce. Případně to nějak namixovat, o jedné knize klidně jen odstavec, proč si ji přečíst. Jsem si jistá, že na to by se čas našel alespoň 1 týdně. Přece jen blog má být osobní a mě ty jen recenzní blogy moc nebaví. A tímhle by se to ani nijak nepřekrývalo. ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Tak to bylo úžasné! Vůbec jsem se neviděla v té kavarně nebo v MHD.. Všechno bych zrušila a jen četla a četla <3

    All about Candys life

    OdpovědětVymazat
  4. Haha, čtu první bod a říkám si joo, to je úplně přesný!!! Moje nejoblíbenější byla ta s těma bratrama Tomášem a ... (teď si nevzpomenu, jak se jmenoval ten druhej), ale mělo to i druhej díl a ona tam byla těhotná :D No a pak taky body 2-4 stoprocentní shoda. A naprosto souhlasím, lidi, co vystoupí dřív, než stihnu zjistit název, nebo tu knihu drží tak, že to člověk ani zjistit nemůže, by měli být vyloučeni z veřejné dopravy! :D

    OdpovědětVymazat

Latest Instagrams

© What Jane Read. Design by FCD.