Zeď, kniha, Lucie


Zeď, kniha, Lucie. Fotím tuhletu svou spřízněnou duši, co sedí u pracovního stolu naproti mě, docela často, ale tyhle fotky jsem si obzvlášť oblíbila. Jsou něžné a půvabné a nejsou na nich žádné zbytečné rekvizity. Čím dál tím víc se děsím zbytečných věcí. Článků, fotek, komentářů. Toho, abych nebyla zbytečná, se bojím víc, než holubů a zubaře. A tak místo dortíčků a kafíček vybírám ty nejjednodušší možné fotky s knihou, protože doopravdy důležité na všech těch fotkách je to, aby online svět viděl, co všechno ke čtení je k mání a jak moc naplňující to je. A že lidem to s knihou docela dost sluší. Říkám si, že když čteme a že když se snažíme přimět ke čtení další lidi, přece to všechno nakonec má nějaký smysl. Ale tak nějak doufám, že to snad někdo pozná i mezi vším tím kafem a dortíčkama.


Komentáře