Co si chcete přečíst na začátku léta

Už je to faaakt dlouho, co jsem vám doporučovala knihy, že? Tak já to hned napravím. Dala jsem dohromady sedm knih - přečtených/chystám se číst - které se podle mě ideálně čtou právě teď, na začátku léta, kdy trávíte večery u řeky, slunce už na ulicích pálí do zad a ve vzduchu je těšení na první letošní letní dovolenou.

1) Ke dnu od Anny Bolavé
Před rokem jsem v červnu četla Bolavé prvotinu Do tmy, která loni získala Magnesii Literu, a bylo mi u toho divně, smutno a úzko. Pamatuju si, že jsem seděla na balkoně, kouřila jednu cigaretu za druhou a každý odstavec jsem hrozně prožívala. Připravte se, že volné pokračování téhle knihy bude podobný zážitek. I když se tentokrát odehrává v listopadu. Autorka se dotkne i detektivního tématu a je to zase tak strašně dobrý. Špatně se mi kvůli téhle knížce spí a je mi smutno a bolavo na duši.

2) Spisovatel jako povolání od Haruki Murakamiho
Jeden z nových přírůstků do mé milované odeonské edice Světová knihovna je právě nový Murakami. A je dobrý, víc "asijský" než kdy dřív - zejména v tom, jak nesmírně pokorně a jemně podává veškerou kritiku vůči japonské čtenářské kultuře, literárním cenám a svým kritikům. Je to rozvláčnější čtení, není přehnaně intelektuální a připadalo mi to hrozně zajímavé. Četla jsem ji, když jsem s hrnkem čaje vysedávala poránu v otevřeném okně a chytala první sluneční paprsky. Tahle kniha se perfektně hodí všem, co prožívají stresy a deadliny, protože vás donutí zpomalit a uklidnit se.

3) A bylo jitro od Sajjida Kašuy
Jeho kniha Druhá osoba singuláru na mě silně zapůsobila, rozhodně si zasloužila místo mezi nejlepšími knihami, co jsem loni přečetla. Tahle kniha zřejmě bude postrádat tak zásadní příběhovou romantickou linku, jako měla právě Druhá osoba singuláru, ale řekla jsem si, že tomuhle autorovi budu s chutí důvěřovat, ať už půjde o jakýkoliv žánr. V této knize je hlavním hrdinou arabský novinář, který píše pro izraelské noviny, v nichž se musí potýkat s krizí identity, když píše reportáže o událostech na Západním břehu. Rozhodne se odejít z práce a odstěhovat se s rodinou zpět do rodné vesnice, nyní plné náboženského fundamentalismu.

4) Loutkář od Josteina Gaardera
Sofiin svět je moje filozofická bible, díky které jsem zvládla ZSV na gymplu levou zadní, Dívka s pomeranči je jednoduše krásná a moudrá knížka a Hrad v Pyrenejích mi v jednu chvíli hrozně sedl do mé tehdy ponuré nálady. Takže jsem od Loutkáře měla velká očekávání, umocněná slibem od Albatrosu na jejich zimní tiskovce, že to bude opět báječné. A ono mě to nezklamalo, jen je to něco jiného, než na co jsem byla dosud u Gaardera zvyklá. Je to dojemné lingvistické porno, v němž hlavní roli hraje jazyk a protože jsem se nedostala na bohemistiku, tak jsem vůči tomuhle oboru trochu zatrpkla a nerada se v něm rýpu. Gaarder se v něm ovšem rýpe s velkou chutí a jistě si své fanoušky najde, na takové to líné, přemýšlivé čtení, kdy si pomalu vychutnáváte každou stránku, je ta kniha ideální.

5) Příběh nového jména od Eleny Ferrante
Možná někoho z vás, co mi kouknete na instagram, napadlo, jak je možné, že jsem tak vychvalovala Geniální přítelkyni a už dávno nečtu druhý díl neapolské tetralogie. To je jednoduché. Miluju Ferrante tak moc, že si ji schovávám a budu ji číst až za tři týdny na dovolené, takže jsem si tu knihu ještě nepořídila, protože jsem věděla, že kdyby byla u mě, tak bych zkrátka neodolala a přečetla si ji hned. Jo, tak moc dobrej ten první díl byl a tohle bude taky. Krásně vás to naladí, abyste nakupovali ve vintage obchodech a v létě odjeli prozkoumávat Itálii.

6) Amerikána od Chimamandy Ngozi Adichie
Jestli chcete jeden velký, nádherný milostný román, který pohne vaším světem, tak tady ho máte, není zač. Adichie je moje nové synonymum pro velikost, respekt i empatii. Pořád jsem přemýšlela, co mě na té knize uchvátilo nejvíc a neuměla to popsat. Nakonec to krásně shrnula má kolegyně Bára - je to příběh o spoustě důležitých a znepokojivých věcech, mezi které je vetknutá milostná dějová linka, která je pro čtenáře nakonec stejně podstatná jako všechno ostatní. Je to poctivý román, který vás naučí uvažovat v nových souvislostech.

7) Ví o tobě od Sarah Pinborough
Jana miluje kvalitní, inteligentní romány. Jana si ovšem též čas od času dopřává čtení laciných thrillerů, je to jedno z mnoha jejích guilty pleasure, takové to potěšeníčko, za které se krapet stydíte, ale nechcete se ho vzdát ani za nic. Typickým příkladem budiž psychologický thriller Ví o tobě od britské spisovatelky, která je asi fanouškem Zmizelé, Stmívání a taky nočního vykládání karet na Primě; dokážu si představit, že s tímhle kombíčkem se jí podařilo sepsat tuhle neuvěřitelně odsouzeníhodnou a zároveň báječně relaxační hloupost, která pár hodin moc těšila tu stránku mé dušičky, která se tetelí blahem, když si může stáhnout nový díl Grey's Anatomy.

Co vás zaujalo nejvíc?

Komentáře

  1. Amerikána už čeká na poličce a nejvíc mě asi zaujala kniha Spisovatel jako povolání. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Z toho si nic nedelej, ze jsi se nedostala na bohemistiku. Ja se dostala, vystudovala to a pak jsem pet let nedokazala precist knizku.... Nekdy je proste lepsi udrzet byznys a konicky zvlast:-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D však jo, můj kamarád mi kdysi říkal, abych hlavně nestudovala to, co mě baví :))

      Vymazat
  3. Nádherné fotky! A Druhou osobu singuláru jsem hned přidala do svého to-read listu :)

    OdpovědětVymazat
  4. Odkud jsou ty šaty se zajíčkama? Ty jsou tak strašně úžasný!

    Jinak teď zrovna jsem půlce Amerikány a je to výborný - zatím mě na té knize kromě příběhu samého zaujaly i reakce některých amerických čtenářů na Goodreads, které se obecně často nesou v duchu "Když se jí tu nelíbí ať táhne do Nigérie, nikdo ji tu nechtěl" - což podle mě přesně podtrhuje to, o čem autorka píše.

    Z uvedených knih mám zálusk ještě na Loutkáře, Josteina Gaardera mám moc ráda a tahle knížka mě hodně zaujala tématem, tak jsem zvědavá, jak mi sedne :) Stejně tak bych si ráda přečetla Ke dnu, protože Do tmy mě i přes prvotní rozpaky nadchlo neopakovatelnou atmosférou a zachycením vnitřního zmatku hlavní postavy.

    Moc pěkný výběr, jako vždycky - a já bych si ve zkouškovém měla zakázat knižní blogy, nebo budu místo učení pobíhat po knihovnách :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jsou z mýho tajnýho nejmilovanějšího sekáče :)
      Jo, taky jsem pár takových názorů k Amerikáně četla a souhlasím, to přesně podtrhuje to, o čem Adichie psala. Ke dnu si přečti, jestli tě Do tmy nadchlo, bude se ti to taky líbit, ta neopakovatelná atmoška je tam zas <3

      Vymazat

Okomentovat