Útržky IV.


Pozoruju, jak mí přátelé dělají zásadní životní rozhodnutí a mění své kariéry, protože nejsou šťastní ve své práci. Do zadku je kopají články jako tenhle o nevyhoření od Sibiřanky nebo ten z Huffington Post. Mají po pětadvacítce, jsou chytří, inteligentní, nápadití a za sebou mají hromady zkušeností, ale najít štěstí v místě, kde trávíme většinu času, je zatraceně těžké. Nebo jsme tak zatraceně rozmazlení svobodnými firmami a tím, že slyšíme od ostatních, že jinde je to lepší, mají tam kvalitnější kávovar a víc houpacích sítí, ve kterých můžete mítinkovat? Kdo ví. Když pak po večerech poslouchám ostatní, sleduju, jak jsou smutní, nespokojení, nešťastní, připadám si jako podvodnice, jako že si nezasloužím práci, kterou mám, protože jsem v ní oproti ostatním šťastná. A pak si čtu nový článek od Pavlíny Louženské a hrozně se v tom poznávám, až mě to děsí.

Stresy se dají celkem slušně pohřbít ve sklence vína z Malé ryby, v nakupování doplňků a taky ve zkrášlování bytu. Nový trend mileniálů je rostlinkování, mimochodem. Čerstvá pažitka na Vinohradech je samozřejmostí, musí to u vás doma vypadat jako na nadcházejících Pokojovkách, jinak je to marný. Při pohledu na Instagramy ostatních se level stresu zvyšuje. Just warning.

 Eleně Ferrante u nás právě vyšel druhý díl neapolské tetralogie, což mě pěkně štve, protože ho s holkama budeme číst až o měsíc později v Neapoli. S pizzou a vínem poblíž, v retro šatech, v podstatě tam nejspíš umřu blahem. Kolem mě teď lidi hodně cestují a vždycky jsem si připadala neschopně, že si na to nedokážu ušetřit, že jsem málo dobrodružná, že můj Instagram se odehrává jen na jednom místě, ale pak jsem si přečetla tenhle článek a uklidnila jsem se. A ještě co se knih týče, přečtěte si, jak to chodí na českém trhu - Viewegh se hrozně diví, že "ani on se psaním neuživí", zatímco Aňa Geislerová na předávání cen Magnesie Litera šibalsky mrkala na publikum a slibovala, že na úspěšné knize se dá skvěle vydělat. Tu je k tomu pár zajímavých statistik o českých knihkupectvích a nákupech knih. Spíš než číst články je vždycky lepší číst knihy. Po objeveném interview s Alenou Mornštajnovou jsem se pustila do Hany, protože je to taková ta kniha na chalupu, co vás naoko uklidní, ale ve skutečnosti to ve vás po dočtení vře spoustou emocí, jelikož je to o malých lidských osudech odehrávajících se v kulisách velkých dějin. Pak chcete Loutkáře od Josteina Gaardera, protože jste jistě četli Sofiin svět a víte, co je dobré. Jestli vás zajímají chytrá a vtipná slova o psaní, přečtete si nejnovějšího Murakamiho. A mým největším guilty pleasure asi letos bude tahle kniha o asijském lese sebevrahů. Protože číst hluboce intelektuální knihy je fajn, ale taky je fajn nemyslet a bavit se.

A v rámci tohoto hesla se mrkněte ještě na buzfeedové články o literárních odkazech v Simpsonech a na seznam filmů, o kterých jste možná ani netušili, že mají knižní předlohu.

Komentáře

  1. Ú, "rastlinkovanie" je pekné pomenovanie! Ale verím, že tu bolo vždy, len s instagramom to nabralo väčší spád (farba roka je zelená, na túto rastlinkovú väčšiu vlnu nás už dizajnérsky priemysel nejakú tú chvíľu vopred spracovával).
    S cestovaním sa to už hrotí, len čakám kedy toto derby skončí. Na ig je fascinujúce ako trojdňový výlet vie pôsobiť vďaka množstvu fotiek ako mesačná cesta.

    OdpovědětVymazat
  2. Článek plných zajímavých informací!
    Na Loutkaře se chystám hned po zkouškách, přesně jak jsi napsala, četla sjem Sofiin svět a vím, co je dobré.
    Díky za super odkazy, rozhodně mám celý večer o čem číst.
    ReadLoveEat

    OdpovědětVymazat

Okomentovat