Proč už nechci číst seberozvojovou literaturu

V první řadě bych ráda podotkla, že nechci znehodnocovat důležitost seberozvojových knih. Na to jsem příliš málo důležitá. Jen vám chci říct, že už je číst nepotřebuju.




Je jich kolem mě až příliš. Chytrých titulů s křiklavými obálkami, které slibují, že vás vylepší. Namotivují. Sežerou váš stres. Uklidí vám pracovní stůl. Zahrnou vás kreativními nápady. Dovedou vás k prvnímu maratonu.

Vážně byste to bez nich nezvládli?

Selfhelp a seberozvojová literatura mi vždycky připadaly jako berličky pro ty, co nechtějí číst beletrii. Znám lidi, co je čtou vlastně jen proto, aby mohli říct, že něco čtou. Vím, že v jakékoli knize najdete příběhy a když jsou ty příběhy skutečné, když jsou to příběhy lidí, kteří žili nebo žijí v našem světě, vypadají opravdověji a vždycky je přece lepší, když se můžete motivovat něčím, co je reálné, co doopravdy existuje, ne?

Ne.

Taky jsem tyhlety berličky využívala. Když mi připadalo, že je na mém psacím stole obzvlášť bordel, když jsem si myslela, že za mou občasnou asociálností stojí typ mé povahy, pokud jsem si chtěla dokázat, že přečtu víc knih než loni, když jsem smutně zírala na prázdnou stránku nového dokumentu ve wordu, nebo jakmile mi připadalo, že moje případná kariéra stojí na mrtvém bodu.

Jeden z důvodů, proč jsem se spoustukrát cítila unaveně, přemotivovaně a neschopně, byla právě seberozvojová literatura. Nikdy jsem se tak necítila, když jsem dočetla nějakou beletrii. Když jsem teď přečetla Amerikánu, věděla jsem, že Chimamanda Adichie toho dala mně a mé empatii víc, než třicet jiných brožurek o schopnosti vciťovat se do ostatních. Po tom, co jsem dočetla Kruh, nemusím se učit, jak používat sociální sítě tak, aby mi nezničily život. Ta kniha mě vyděsila natolik, že už navždycky budu radši, když pěkný moment prožiju, než abych ho fotila.

Příběhů o lásce a přátelství znám tolik, že by to nevystačilo ani na deset článků a víceméně úspěšně mě provedly všemi vztahy a sociálními interakcemi. Kvůli Eleně Ferrante a její Geniální přítelkyni se s kamarádkami v červnu stěhujeme do Neapole - budiž to bráno jako ta nejlepší motivační literatura k cestování. Když bych jednou nedejbože začala sportovat, místo dramaticky vyhlížejících selfhelpovek radši sáhnu po komiksu Zátopek.

Pokud jste dostatečně inteligentní, ráda věřím, že tyhle knihy nepotřebujete. Že vám stačí vaše fantazie a představivost, abyste se dokázali vcítit do jakékoliv postavy z literárního světa, vztáhnout si její problémy na sebe a naučit se je řešit bez pomoci bezduchých sloganů, nicneříkajících citátů a deseti bodů nutných k ... (doplňte si sami).

Věřím, že když bychom si všichni přečetli Vegetariánku a Únavu materiálu, televizní zprávy na Nově by byly nejspíš jen o těch roztomilých koťátkách, co vždycky pouští na konec, aby lidem ulevili od toho šíleného stresu, že jim vegani do kuřecích prsíček tajně podstrkují tofu a že se jim nějaký zlotřilý uprchlík právě pokouší ukrást gril na zahradě. Věřím, že když bychom si všichni přečetli Magického průvodce městem pod pahorkem, chodili bychom skrze naše města s očima dokořán a na každém rohu spatřili malé kouzlo. Věřím, že když bychom si všichni přečetli Slepou mapu, mluvili bychom jinak o době, kterou jsme nezažili a jinak o době, kterou jsme sice zažili, ale strach a věčný neklid vyhladil čas. Věřím, že když bychom si přečetli tucet dobrých románů odehrávajících se v 18., 19. a 20. století, nemuseli bychom se přemlouvat k učení dějepisu a nepotřebovali bychom se učit mnemotechnické pomůcky k zapamatování letopočtů. Věřím, že kdyby si každý přečetl aspoň jednu knihu od Neila Gaimana, možná by to zachránilo celý svět.

Každý román, každý jednoduchý thriller, každá laciná červená knihovna vám toho dá milionkrát víc než jedna báječná, lesklá a neosobní seberozvojovka.

Zkuste to.

Share this:

,

KONVERZACE

30 x byl okomentován tento příspěvek:

  1. Báječný článek, pod který bych se hned s chutí podepsala.
    Nikdy jsem seberozvojovou literaturu moc nevyhledávala, vždy mi to připadalo trochu jako omílání (většina knih, které jsem měla v ruce, se daly velmi stručně shrnout na jedné stránce textu a výpovědní hodnota často zůstávala dost podobná).
    Nevím, čím to je, možná tím, že moje mamka mi vždycky připomínala, že je nutné mít vlastní názor a najít na světě věci, které mi vyhovují, které se ke mně hodí a které mám ráda, že nemá vždycky smysl dělat to, co dělají všichni, protože jim to přijde dobré.
    Na druhou stranu tuto literaturu nikomu neberu a pokud některým lidem skutečně pomáhá, je to senzace a já jim to ze srdce přeji.
    Souhlasím ale s tím, že jsou to právě příběhy, které nemají na čele napsáno "10 rad pro úspěšný život" v sobě skrývají tu moudrost, kterou člověk pro úspěšný život potřebuje.
    Zkrátka opravdu skvělý článek s parádním námětem, skvělé zamyšlení. Díky a měj se krásně! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uplne hrozne moc s tebou souznim, dekuju za mily komentar :)

      Vymazat
  2. Seberozvojovky jsem nikdy nečetla a ani se nechystám. Neposoudím, jestli čtenářům něco dají, ale pokud člověk nebude chtít něco vidět, slyšet, změnit, nepomůže ani deset knih.

    OdpovědětVymazat
  3. Skvěle jste to sepsala... opravdu... pár sebe rozvojových knih jsem přečetla, ale většinou (právě jak krásně píšete) mi nedaly tolik, jako beletrie, kde děj s hrdiny opravdu naplno prožívám a naučím se jak sama o sobě, tak i o jiných mnohem více než z pouhých pouček a citátů...
    Krásné dny, snad již brzy opravdu jarní přeje Peťka
    PS: Doporučujete skvělé knihy, některé jsem četla, některé si připisuji na seznam, díky... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dekuju, hlavne jsem rada, ze tipy na knihy bavi! :)

      Vymazat
  4. A já s Vámi nesouhlasím. Abych vyčníval z davu.

    Je zajímavé, že jsme došli k podobným závěrům, jen naprosto odlišným způsobem.

    1) Self-help vs beletrie
    ...mi nepřijde fér porovnávat. Přeci je to zaměřením odlišná literatura, ne? Z toho co píšete mi přijde, že Vám jde hlavně o vcítění a zážitek. Ano, to v self-help není. Naštěstí. A ano, také jsem došel k názoru, že kvalitní literatura umožní člověku poznat jiné úhly pohledu, svým způsobem se zdokonalit a tím nějakým způsobem nahradit self-help. Ale poslední dobou si naopak kladu otázku, jestli je to opravdu pravda. Jasně, uvěřitelné postavy poznáme asi podvědomě. Když je postava napsaná špatně, víme to, aniž bychom nutně museli umět ukázat prstem. Prostě nám něco nesedí. Ale stále je to dílo autora, jež se na self-help nezaměřuje a neočekáváme jako čtenáři jeho kvalifikaci. Jeho představu o světě pak můžeme přijmout, ale je to v širším měřítku opravdu relevantní informace? Možná jsem ale pouze ignorant a jsem úplně mimo. Přecijen literatura, kterou čtu, není beletrií. I tak mám ale pocit, že si z ní dokáže člověk hodně vytáhnout. Že je tam určitá autorova zkušenost. Jen jak říkám, kladu si otázku jak relevantní informace to je.

    2) Self-help literatura
    ...je dnes trochu problém. Najít kvalitně napsaný kus, který není psána po Americku (to znamená: v této knize vám řeknu tohle a tamto; až si ji přečtete dokážete tamhleto; těšte se, protože je to fakt super; myšlenka v jedné kapitole; zbytek knihy je omíláním co jsme si přečetli, jak je to super a jak budeme skvělí) a ještě má opravdu přínosnou informaci, je těžké. Přijde mi, že je dnes hodně móda tyto knihy číst a autoři toho zneužívají. Přesto si ale myslím, že pro tuto literaturu místo je a člověku to může hodně pomoct. Hezky píšete, že "inteligentní člověk to nepotřebuje". Já bych asi nevolil slovo "inteligentní", ale v principu souhlasím. Jenže Vám to přeci může dost pomoci neztrácet čas něčím, co ještě nevíte, jestli funguje. Nebo Vás to může ujistit, že k čemu jste došla sama, je opravdu dlouhodobě udržitelný způsob nebo že máte "pravdu" a nic si nenalháváte.

    3) Omezit self-help
    ...ale vidím také jako řešení. Hlavně kvůli málo kvalitní literatuře a přesyceném trhu. Člověk pak udělá líp, když si koupí nějakou učebnici z devadesátek. To ještě nepsal knihy každý obchodník s deštěm. Navštívil jsem tři konference na osobní rozvoj a produktivitu, protože mě toto téma neuvěřitelně baví. Již ta třetí konference mi ale nic nedala, protože se omílá stále to samé dokola. Spasením se mi teď stala antická filosofie. Stačí něco málo z Řecka a začnou Vám všichni ti koučové a self-help literatura připadat jako znovuvynalezená kola, která nejsou ani úplná.

    Ale nic se nemá přehánět, tak občas nějakou tu knihu z tohoto prokletého oboru začlením do své knihovny, jen bude muset projít opravdu důkladnou kontrolou kvality :)

    Děkuju za člávek, vážím si Vaší práce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Diky moc za vycerpavajici komentar! Jsem rada, ze tema rozpoutalo diskuzi. Rozhodne si nemyslim, ze by ten muj nazor byl jediny spravny a ten vas me moc bavi!

      Vymazat
    2. Váš komentář mě zaujal a v lecčem se ztotožňuji. Je plno literatury na osobní rozvoj a podle ceho vybírat a v jaké míře ji cist, abychom nebyly zavalení informacemi jak se co a ono ma delat jak na co koukat a co se sebou delat a nedělat. Už párkrát jsem měla pocit po přečtení takove literatury, že potřebuji pauzu a přečetla jsem si pak něco romantického či něco ze života či z filmovanou knížku. Citim, ze vse by melo byt s mírou a cist co nás zajímá a ne co je hitem.

      Vymazat
  5. Já si self-help občas ráda přečtu. Hlavně pokud ji napsal někdo, kdo mi připadá zajímavý. Taková kniha má často v sobě prvky memoáru, což mám ráda. Odjakživa upřednostňuji beletrii a často si z románu odnesu i něco do života, ale dobře načasované a správně vybrané 1-3 self-help knihy ročně, mi taky prospívají. Často takovou knihy ani nedočtu nebo přečtu výběrově jen pár kapitol, ale přínos to má. Daleko horší problém je pro mě celková přeinformovanost, kterou ale nezpůsobují self-help knihy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasne, tak koneckoncu lepsi cist neco nez vubec nic, ze :) Jen zkratka me osobne ty selfhelpovky, co jsem zatim precetla, nic nedavaji. Ale kazdopadne diky za komentar! :)

      Vymazat
  6. No jasně.. o finanční krizi a o tom, jak lépe investovat se dozvím z nějakého románu. Máte zajímavý názor, dostanete klíčenku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A proc ne? Staci jenom najit ten pravy? Co treba Vlk z Wall Street?

      Vymazat
    2. Katherine, diky za vtipny tip pro anonym! A co takhle k tomu jeste zkusit literaturu faktu? Ekonomicke ucebnice?

      Vymazat
  7. Naprosto skvělý článek, uplně se tady usmívám a mám lepší náladu :D Naprosto s tebou souhlasím, napsala jsi to skvěle! :) Na jak dlouho se stěhujete do Neapole?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Diky, Johanko. Jen zhruba na tyden, ale mozna tam zustaneme naporad :D

      Vymazat
  8. Díky za tipy na knihy, kterými je článek protkán, a pokud jde o samotné téma, zaprvé myslím, že jste krásně vystihla, jak to cítíte, a zadruhé musím konstatovat, že to není můj případ. Ráda míchám seberozvojovou literaturu a beletrii a v současné době, kdy finišuju se školou a nemám na čtení moc času, radši sáhnu po nějaké té motivační knize, kterou nepotřebuju číst v kuse a pamatovat si detaily jako v mnohé beletrii, zároveň mě taky správně namotivuje a v kombinaci s články na blozích (opět, čtení je to krátké a rychle, což vyhovuje mé současné situaci) mi to vykouzlí úsměv a pocit, že na tom světě pořád ještě něco funguje.
    Zbožňuju skvěle napsané romány, ráda se z beletrie dozvídám něco z historie nebo i něco užitečného pro můj osobní život, ale seberozvojová literatura mluví trochu jiným jazykem, jiným tempem a samozřejmě taky záleží, po které člověk sáhne. Dnes už je to pomalu jako s tou beletrií, člověk může sáhnout po strašné pitomosti, naopak ale může i natrefit na knihu, která přetočí jeho způsob nahlížení na svět.
    Všeho moc škodí a od všeho něco mi přijde jako nejlepší kombinace. Já pro změnu nečtu detektivky, protože mě prostě nebaví.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Diky za komentar! Tisice ctenaru a tisice chuti... :) Taky mam zanry, kterym se vyhybam, protoze me spis nebavi, ale selfhelp nemam rada z jinych duvodu uvedenych vyse. Kazdopadne super, ze to kombinujete a ctete romany a dalsi knihy.

      Vymazat
  9. Mockrat dekuju za zminku o cervene knihovne.

    OdpovědětVymazat
  10. Taky jedu v červnu do Neapole. A taky je to trochu kvůli Geniální přitelkyni. Ale jen na víkend:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haha, asi dam dohromady nejaky seznam knih, ktere motivuji k cestovani vic nez seberozvojovky :D

      Vymazat
  11. Hovoríš mi ako z duše. Ja som nikdy motivačnú literatúru (ak sa tak vôbec dá nazvať) vo veľkom nečítala, za 23 rokov som prečítala možno dve takéto knihy a to mi stačilo na minimálne ďalších 23 rokov. Tiež si myslím, že ak to má človek v hlave zrovnané, nepotrebuje tieto knihy čítať. Jasné, je to iné, ak v určitom náročnejšom období potrebuje človek nakopnúť, zažil to už asi každý z nás, no keď je už najhoršie, často si stačí prečítať pár motivačných citátov a potom sa do toho jednoducho pustiť. A to, že tieto knihy niekto číta len preto, aby mohol povedať, že niečo číta je trochu smutné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pekne receno :) Dekuju za komentar.

      Vymazat
  12. Bezvadný článek, se kterým plně souhlasím :-) Pokaždé, když jsem dříve dostala nutkání svůj život nějakým zásadním způsobem změnit, jsem sáhla po nějaké seberozvojové knize a bohužel musím říct, že to nikdy nemělo vůbec žádný efekt. Nevím, jestli jsem narazila na nevhodné tituly nebo nejsem ta správná cílová skupina (obecně dost nesnáším veškeré motivační kecy), ale vlastně mě to ani nebavilo a často jsem si říkala, že takovou snůšku blábolů, už jsem dlouho nečetla. A čím jsem starší, tak taky mám pocit, že kvalitní beletrie a následováníhodný hrdina jsou tou nejlepší životní inspirací, kterou můžu najít. Pipi dlouhá punčocha může za mou změnu na zrzku (nekecám :-D), Peter Mayle za mou neodbytnou touhu navštívit Provence a Maly princ za snahu hledat pravdu pod povrchem a dalo by se samozřejmě pokračovat mnoha dalšími tituly. Takže ač jsou motivační knihy stále více populární, tak jsem nad nimi zlomila hůl a obcházím je obloukem, protože není zkrátka nad pořádný příběh :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pipi Dlouha puncocha je bozi <3 Diky za mily komentar.

      Vymazat
  13. Já jsem tenhle druh literatury nikdy nijak nevyhledávala, jen poslední dobou čas od času na něco narazím. Nejsou to však většinou přímo self-help knížky, ale různé analýzy a tak. (Třeba knížka o perfekcionismu nebo o psychologických pokusech nebo o knížkách! :D)
    Taky si ale myslím, že žádný návod nepomůže, pokud člověk pořád dělá tu stejnou chybu, zůstává tam, kde je. Knížka ti může říct "udělej to", stejně tak člověk ti může pořád dokola radit. Ale když se pro něco opravdu rozhodneš, nakonec jsi to právě ty, kdo si nejlíp poradí, bez ostatního a ostatních. :)

    OdpovědětVymazat