Něha


- Pojď fotit!
- Tak jo! A co?
- Netušim, uvidíme.

Výsledek zde.


Na co se pěkně kouká na Instagramu

Instagram je hned po Twitteru, co se mých slabostí pro sociální sítě týče. Tady se inspiruju, tady se kochám, tady pracuju, trávím na něm podstatnou část dne. Poslední inspo článek o Instagramu jsem dělala někdy kdysidávno, tak by možná bylo načase si to zase zopakovat, že? Mrkněte na mé aktuálně oblíbené účty. (Fakt jsem se snažila, aby tam nebylo moc mých kamarádů, protože byste mě určitě podezřívali z toho, že jim nadržuju, ale ne, spíš to tak vypadá, že si vybírám kamarády podle jejich krásných účtů na Instagramu.)

@TETURO_
Teru Menclová je profesionální lifestylová fotografka a na jejím Instagramu je to setsakramentsky vidět. Cestuje po celém světě a okamžiky zaznamenává na fotkách. Plus ode mě navíc má za to, že se často objevuje v severských zemích. Chtěla bych žít svůj život v jejích instagramových filtrech.

@_DZEJNY 

Instagram pro mě není jen o dokonalých fotkách, ale taky o dokonalých lidech, mezi které rozhodně patří Džejna Šlinská. Protože má vynikající literární vkus, v podstatě žije v bratislavských kavárnách a ví, že ke kávě patří dorty a koláče. Jo a taky protože používá hashtagy jako #piatoček a #sobotienka.

@INKSTINCTCOLORS
V podstatě neustále hledám inspiraci na nové kérky, proto nadšeně sleduju tenhle účet a stalkuju svou tatérku @nikachic. Na Inkstinct Colors sdílejí ty nejlepší kousky posbírané po celém světě; představuju si, že většinu z nich tvoří nějaký vyzáblý, plešatý klučina po dvacítce, v maličkatém brooklynském salonu se zdmi natřenými načerno. (Ano, nedávno jsem viděla Trainspotting.) 

@ZRZAVA_TEREZA
Tereza Strnadová velmi podobný knižní vkus, její fotky mají jednotný styl a atmosféru, kterou jí závidím. Jsou něžné, občas trochu drzé a nikdy mě neomrzí.

 @EZGIPOLAT 
Ezgi Polat je berlínská fotografka s analogovým foťákem, se kterým umí hlavně kolem portrétů dělat úplné zázraky. Taky vytváří složité aranžérské kompozice snídaní a brunchů, které mě nutí věřit, že někde tam venku skutečně existuje tenhle rádobydokonalý instagramový svět. (Přece to po tom focení nevyhoděj, žejo.)

 @JOSEPHINEBINDER 
Studentka Josephine Binder taky žije v Berlíně a je Ezginou častou múzou. Její fotky mají často takovou příjemnou devadesátkovou atmosféru, v drtivé většině případů pochopitelně foceno analogem. Je strašně krásná, talentovaná a vůbec, nemám ji ráda :D

 @MAGGIE_WALLFLOWER
 Studuje a božsky fotí. Markéta Kučerová má podobný šmrnc jako Teru, jen se asi víc drží na jednom místě. Město, jídlo, kafe, stromy, kocour, všechno tam je. Oceňuju zejméně její smysl pro detail, preciznost, příjemnou atmošku, minimalismus, pěkný filtry, celý je to zkrátka velká radost pozorovat. 

@BARUVOTAVOVA
A zas nějaký knížky, jo? Baru Votavová je kouzelnice, která vás nenechá napít se kafe a kousnout do koláče, aniž by to předtím vyfotila. Ale nemám si co stěžovat, mám to dost podobně, takže naše srazy pak vypadají tak, že prvních dvacet minut soustředěně kroužíme kolem stolu a navzájem si rovnáme knihy před objektivem. Ale Baru co se týče fotek jednoznačně vítězí, protože je vždycky soustředěnější a vždycky vydrží nekousnout do koláče dýl než já. A třešničkou na dortu je její extrémně dobrý knižní vkus.

@BRABIKATE
Katka Brabcová byla nejdřív sledovatelná kvůli knihám, pak zkrátka kvůli pěkným fotkám, no a poměrně nedávno se najednou vytasila s tím, že umí božsky malovat a její Instagram je přehlídka rozkošně něžných a snivých pohádkových obrazů. Tak jsem si od ní nechala nakreslit tetování a určitě ji v budoucnu zaúkoluju znovu. Však koukněte, je to krásné.

@ALESVOZKA
Vždycky, když je mi krapet smutno po mé Šumavě, mrknu na Instagram Alešovi Vozkovi. Minimalista co miluje přírodu, občas se tu objeví pejsek a nějaké to sportování, ale hlavně je to kopcích a horách a výhledech, které jsem z větší části zažila na vlastní kůži. Pokud žijete ve městě, minimálně jeden takovýhle účet potřebujete mít v merku.

@JANOVAJOHANA 
Fotografka na volné noze, která poslední dobou dělá ty nejpěknější portrétové fotografie, to je Janova Johana. Se svým klukem-fotografem mají blog plný stylových fotek a často vyráží do světa a všechna svoje dobrodružství pečlivě dokumentují. Jakože třeba jejich fotky z Islandu? Miluju je. Ale Johanu trošku víc, protože analog a nesmírná něha.

@INSIDETHEBOOKREADER & @BOOKSANDBEANS
Fakt jsem chtěla vybrat jen jeden účet, který mi slouží jako hlavní inspirace při focení knih, ale to se nedá, tybláho, tyhle dva byly láska na první pohled. Nejradši bych trávila dny po kavárnách a snažila se napodobit Books and Beans a běhala po lesech jako Inside The Book Reader. Po zbytek života.

@LAYLAJAGLOVS
 A knižní inspo nekončí! Bára Kuntová momentálně studuje v Irsku a její občasné knižní koláže mě vždycky pohladí na duši. Čte anglicky, setsakramentsky dobře si vybírá a vždycky je tam někde poblíž kafe.

@SKOROMAJ 
Liz Ulyanova je pražská studentka, její fotky jsou půvabné a oduševnělé a i když těm ruským popiskům pod fotkama nikdy neporozumím, je to úplně jedno, protože ony samy vyprávějí příběhy.

@SILVIE_TIPLICOVA
Silvie Tiplicová je podle mě zkrátka taková minimalistická labužnice, co si umí užívat život plnými doušky a ještě do toho skvěle fotí. Hodně času tráví v Ema espresso bar a tak různě po pražských podnicích, ochomýtá se kolem kluků z We are burgers a občas vyjede za město do přírody. Vím jen z fotek, to mi stačí.

@PAULINEMMA
Let's go back to 90's! Všechno, co jsem nosila, když jsem byla malá princezna v devadesátých letech, teď nosí Paulína Maťová a já chci zpátky svou skříň před sedmnácti lety. Je to hrozná kočička a vždycky ty fotky dělá tak, jak bych si já řekla, že to určitě pěkný nebude a vida, ono to má styl a moc dobře se na to kouká.


Proč už nechci číst seberozvojovou literaturu

V první řadě bych ráda podotkla, že nechci znehodnocovat důležitost seberozvojových knih. Na to jsem příliš málo důležitá. Jen vám chci říct, že už je číst nepotřebuju.



Je jich kolem mě až příliš. Chytrých titulů s křiklavými obálkami, které slibují, že vás vylepší. Namotivují. Sežerou váš stres. Uklidí vám pracovní stůl. Zahrnou vás kreativními nápady. Dovedou vás k prvnímu maratonu.

Vážně byste to bez nich nezvládli?

Selfhelp a seberozvojová literatura mi vždycky připadaly jako berličky pro ty, co nechtějí číst beletrii. Znám lidi, co je čtou vlastně jen proto, aby mohli říct, že něco čtou. Vím, že v jakékoli knize najdete příběhy a když jsou ty příběhy skutečné, když jsou to příběhy lidí, kteří žili nebo žijí v našem světě, vypadají opravdověji a vždycky je přece lepší, když se můžete motivovat něčím, co je reálné, co doopravdy existuje, ne?

Ne.

Taky jsem tyhlety berličky využívala. Když mi připadalo, že je na mém psacím stole obzvlášť bordel, když jsem si myslela, že za mou občasnou asociálností stojí typ mé povahy, pokud jsem si chtěla dokázat, že přečtu víc knih než loni, když jsem smutně zírala na prázdnou stránku nového dokumentu ve wordu, nebo jakmile mi připadalo, že moje případná kariéra stojí na mrtvém bodu.

Jeden z důvodů, proč jsem se spoustukrát cítila unaveně, přemotivovaně a neschopně, byla právě seberozvojová literatura. Nikdy jsem se tak necítila, když jsem dočetla nějakou beletrii. Když jsem teď přečetla Amerikánu, věděla jsem, že Chimamanda Adichie toho dala mně a mé empatii víc, než třicet jiných brožurek o schopnosti vciťovat se do ostatních. Po tom, co jsem dočetla Kruh, nemusím se učit, jak používat sociální sítě tak, aby mi nezničily život. Ta kniha mě vyděsila natolik, že už navždycky budu radši, když pěkný moment prožiju, než abych ho fotila.

Příběhů o lásce a přátelství znám tolik, že by to nevystačilo ani na deset článků a víceméně úspěšně mě provedly všemi vztahy a sociálními interakcemi. Kvůli Eleně Ferrante a její Geniální přítelkyni se s kamarádkami v červnu stěhujeme do Neapole - budiž to bráno jako ta nejlepší motivační literatura k cestování. Když bych jednou nedejbože začala sportovat, místo dramaticky vyhlížejících selfhelpovek radši sáhnu po komiksu Zátopek.

Pokud jste dostatečně inteligentní, ráda věřím, že tyhle knihy nepotřebujete. Že vám stačí vaše fantazie a představivost, abyste se dokázali vcítit do jakékoliv postavy z literárního světa, vztáhnout si její problémy na sebe a naučit se je řešit bez pomoci bezduchých sloganů, nicneříkajících citátů a deseti bodů nutných k ... (doplňte si sami).

Věřím, že když bychom si všichni přečetli Vegetariánku a Únavu materiálu, televizní zprávy na Nově by byly nejspíš jen o těch roztomilých koťátkách, co vždycky pouští na konec, aby lidem ulevili od toho šíleného stresu, že jim vegani do kuřecích prsíček tajně podstrkují tofu a že se jim nějaký zlotřilý uprchlík právě pokouší ukrást gril na zahradě. Věřím, že když bychom si všichni přečetli Magického průvodce městem pod pahorkem, chodili bychom skrze naše města s očima dokořán a na každém rohu spatřili malé kouzlo. Věřím, že když bychom si všichni přečetli Slepou mapu, mluvili bychom jinak o době, kterou jsme nezažili a jinak o době, kterou jsme sice zažili, ale strach a věčný neklid vyhladil čas. Věřím, že když bychom si přečetli tucet dobrých románů odehrávajících se v 18., 19. a 20. století, nemuseli bychom se přemlouvat k učení dějepisu a nepotřebovali bychom se učit mnemotechnické pomůcky k zapamatování letopočtů. Věřím, že kdyby si každý přečetl aspoň jednu knihu od Neila Gaimana, možná by to zachránilo celý svět.

Každý román, každý jednoduchý thriller, každá laciná červená knihovna vám toho dá milionkrát víc než jedna báječná, lesklá a neosobní seberozvojovka.

Zkuste to.

Blogeři offline vol.3

Možná už vás to na Facebooku cvrnklo do nosu, možná ještě ne, každopádně to teď potvrzuju - společně s Katkou a Baru pořádáme třetí autorské čtení Blogeři offline. Vlastně už za pár dní. S pobaveným úsměvem vzpomínám na to, jak jsem těsně před posledním čtením v létě vystresovaně běhala k nefunkčnímu mikrofonu a přísahala všem okolo sebe, že tohle už nikdy, nikdy, nikdy pořádat nebudeme.

Jenomže já prostě neumím říkat ne, zvlášť na věci, ze kterých mají ostatní očividnou radost a které (snad, doufám) přinášejí něco dobrého. Blogeři offline jsou takové moje děťátko, vždycky budou a strašně mě baví, jak se mi tenhle původně školní projekt rozrůstá pod rukama, spojuje báječné lidi a něco, co vzniklo jen proto, abychom splnili povinné kredity, se najednou stalo zavedenou pražskou akcí.

Třetí setkání zaštítila Magnesia a všechno se krásně propojilo s právě proběhlým předáváním literární ceny Magnesia Litera. V pondělí 10. dubna budou večer v kavárně Neustadt tedy vystupovat ti blogeři, kteří mají s Magnesií co do činění, abychom to měli takhle pěkně tématicky podchycené. Číst z blogu bude letošní nominovaný Jiří Charvát, loňská nominovaná Do Thu Trang a loňský výherce Litery za blog Tomáš Princ z Humans of Prague přijde na závěr na moderovanou debatu, kde se ho budete moci zeptat úplně na všechno, co vás ohledně jeho projektu napadne.

Kdybyste náhodou v pondělí nestíhali, už teď vám můžu slíbit, že v létě chystáme další čtení (krucinál, vážně neumím říkat ne!), ale tohle bude epické a ujít byste si ho nechat neměli ani náhodou ;-) Těším se na vás!