10 nejlepších literárních zážitků z roku 2016

neděle 8. ledna 2017

Zařekla jsem se, že si letos jakékoliv bilancování odpustím. Jsem zkrátka ráda, že za rokem 2016 můžu definitivně prásknout dveřmi. Vím, že #fuckyou2016 se v posledních týdnech stalo mainstreamovým hitem sociálních sítí, ale tenhle rok byl tak zatraceně těžký a složitý, že i navzdory všemu skvělému, co se v něm stalo, jsem doopravdy ráda, že už je za mnou. A to i přesto, že rok dva sedmnáct nevyhlíží o moc snáze. Ale znáte to, jsem věčný snílek a tohle je přesně ta doba, kdy cítíte, jako by všechny možnosti celého světa své dveře právě otevíraly.

Takže jediné, nad čím si troufám bilancovat, jsou knihy. Čím jsem starší, tím toho přečtu méně - živě si vzpomínám, jak jsem se coby desetiletý špunt nemohla udržet a hltavě četla všechno, co mi přišlo pod ruku, návody na použití nevyjímaje. Teď si čtení pečlivě vybírám, takže z knih, které jsem přečetla za uplynulý rok, mi jen málokterá nepřirostla k srdci. Věřte tedy tomu, že vybrat desítku těch nejvíc nej byl hrozivě těžký úkol, který jsem dlouho odkládala. Ale nakonec jsem se s tím nějak poprala a tady to je. Mé soukromé best of za rok 2016. Knihy, které mě rozesmály a dojaly, knihy, které jsem nedokázala odložit, knihy, které se mě hluboce dotkly.

1) Sundej mi měsíc  (Gregory Hughes)

Našla jsem ji ve slevovém newsletteru a byla to láska na první pohled. Tak nějak jsem prostě věděla, že to pro mě bude to pravé a taky že jo. Je to divné a nereálné a strašně smutné. Sundej mi měsíc je příběh o sourozencích, kteří se po smrti rodičů vydali hledat svého příbuzného; nasedli na kola, z Kanady frčeli do New Yorku a cestou se jim přihodila spousta neuvěřitelných dobrodružství. Tahle kniha utěšila můj stesk po knize, která by byla aspoň trochu tak dobrá jako Velká ryba Davida Wallaceho.

2) Lesní lišky

Antologie finských povídek, další divnokniha do sbírky. Až si jednou pořídím kotě, nejspíš dostane jméno Suomikumma, což je název pro severské literární podivno. Byla jsem k té knize skeptická, protože povídky nejsou zrovna mým nejoblíbenějším literárním útvarem, ale přesvědčila mě dokonalá obálka. A díkybohu za to, protože všech sedm příběhů je jednoduše nádherných. Jsou to příběhy o autistech a delfínech, o budoucnosti a elektronickém ráji, o vlkodlacích a samozřejmě také o liškách.

3) Geniální přítelkyně (Elena Ferrante)

Tohle je jeden z těch vzácných případů, ve kterém se snoubí kvalitní literatura a neuvěřitelná čtivost. Při čtení téhle knihy (letos jsem ji četla už dvakrát - nejprve slovensky, pak na konci roku vyšla v češtině) jsem měla silný pocit, že se ocitám v černobílém filmu, vracím se v čase do padesátých let a trpěla jsem silnou potřebou sbalit si kufry a odjet do ukřičené Itálie. Příběh přátelství dvou žen, který je věčným a velmi frustrujícím soubojem o to, kdo bude mít navrch, je vskutku geniálně napsaný, tak, aby vám co nejlépe přiblížil úžasnou atmosféru Itálie v padesátých letech.

4) Podle skutečného příběhu (Delphine de Vigan)

A z Itálie se přesuneme do Francie. Jakou moc má ve skutečnosti spisovatel? Kde je hranice mezi realitou a smyšleným příběhem? Může si spisovatel se čtenářem zahrávat dle vlastní libosti? Na tyhle otázky budete po přečtení Podle skutečného příběhu hledat odpovědi. Thrillerový příběh s prvky autobiografičnosti sepsala slavná francouzská spisovatelka poté, co vydala jiný příběh o své matce a mimo jiné nabízí úžasný pohled za oponu autorské činnosti a všeho, co následuje po tom, když napíšete bestseller. Dramatické, tajemné a silně návykové.

5) Pokoj (Emma Donoghue)

Román o tom, že lidé dokáží přežít i nepředstavitelně hrozné věci. Je vyprávěný z pohledu pana Pětiletého, malého kluka, který žije se svou maminkou v jednom jediném pokoji, jenž pro něj představuje celý svět. Proč a jak se do něj dostali je tak šokující a neuvěřitelné a hrozné, ale Donoghue dokázala dát dohromady knihu surově upřímnou a syrově reálnou, takovou knihu, které uvěříte natolik, že vám z ní půjde mráz po zádech a při čtení se možná přistihnete, jak těm dvěma bezděčně držíte oba palce.

6) Předběžné varování (Neil Gaiman)

To by bylo, aby tu nebyla aspoň jedna kniha od Neila Gaimana, že. Je to zvláštní, povídky v oblibě nemám, ale nakonec jsou v mém výběru hned dvě povídkové sbírky. Tyhle jsou speciální, Gaiman totiž nenapsal jen samotné příběhy, ale příběhy příběhů, u každé povídky se dozvíte, kde ji psal, co ho k ní inspirovalo, proč a jak vznikala. Je to typický Neil, magično a podivno, úžasné metafory, pohádková atmosféra, bravurní pointy a neuvěřitelná čtivost. Pokud ovšem nejste jeho fanoušky, touhle knihou bych nezačínala, některé příběhy jsou podle mě až příliš "gaimanovské" (čti jiné, prapodivné a prazvláštní), ale pokud se vám jeho tvorba líbí, s touhle knihou se z říše gaimanovské fantazie nikdy nebudete chtít vrátit zpátky do reality.

7) Marta v roce vetřelce (Petra Soukupová)

Aspoň jedna česká kniha! I když letos se mi jich zamlouvalo daleko víc než v předcházejících letech, do desítky se probojovala jen jedna, deník české holky, co studuje-nestuduje fildu, hodně času tráví ve Starbucksu a s jejím životem to jde pěkně z kopce. Souznila jsem s Martou po celou dobu čtení, ta knížka se mi zažrala hluboko pod kůži a ještě dlouho po dočtení jsem ji nosila v hlavě. Pro všechny, kteří mají pocit, že občas tak trochu nevědí, co si mají se svým životem počít, bych tohle doporučovala jako terapii.

8) Hilda 1 & Hilda 2 (Luke Pearson)

Budu trošku podvádět, protože nemůžu říct, který ze dvou komiksů o modrovlasé holčičce Hildě co letos vyšly, se mi líbil víc. Oba dva jsou nekonečně roztomilé a zábavné, vtipné a moudré. Ze všech báječných komiksů, které se mi letos do tlapek dostaly, je Hilda mým největším favoritem, už jen proto, že její domácí mazlíček se jmenuje Větvík a je to prazvláštní kombinace lišky, pejska a srnečky. Tyhle knihy jsou jedním z důvodů, proč mi už nepřipadá tak příšerné mít jednou děti. Vždyť jim můžete pořizovat takovéhle báječné knihy, krást jim je a pak se nad nimi sami kochat!

9) Vlčí ostrov (Lajla Rolstad)

Napsala jsem to už spoustukrát a klidně to napíšu ještě jednou: tahle kniha mě neuvěřitelně ponoukala pronajmout si dodávku, vybavit ji stanem a vařičem, sebrat se a odjet sama do divočiny. Teď po delší době mi to krapítek připomíná profláklé Jíst, meditovat, milovat. Je to trochu moc hipsterské a povznesené a meditativní, ale zároveň neuvěřitelně očistné a půvabné a inteligentní. Nějak mi kombinace toho všeho sedla a čtení jsem si nesmírně užila. Doporučuju všem, kteří se občas bojí být v tichu jen sami se sebou - možná právě díky tomuhle se bát přestanete.

10) Druhá osoba singuláru (Sajjid Kašua)

Jedna z posledních prosincových knih, která řeší komplikované politické a společenské problémy jeruzalémských obyvatel a zároveň je do ní vetknutý originální milostný příběh, který pro tentokrát není plný romantiky a vášně, ale spíš hořkosti, žárlivosti a nevyřčených obvinění. Dva hlavní hrdinové, jeden vzkaz ukrytý ve staré knize z antikvariátu a město, ve kterém není snadné najít svou skutečnou identitu. Troufnete si na to? Měli byste, je to výjimečné.

Budu ráda, když mi napíšete, kterých knih z roku 2016 si nejvíc ceníte vy a jestli vás zaujala některá z těch, které byly mými srdečními záležitostmi :)

11 komentářů

  1. Díky za inspiraci, už to sázím do "want to read" na Goodreads :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tak teď si mě už na 100% utvrdila v tom, že si nutně musím přečíst Vlčí ostrov :)

    OdpovědětVymazat
  3. Lesní lišky si koupím za zkoušky, to je jasný, ale začíná mě čím dál víc zajímat i Geniální přítelkyně!
    A Delphine se taky dostala do mých TOP, stejně jako Pokoj :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Nic z toho som necitala, ale urcite sa v niecom inspirujem. K mojim oblubenym kniham za predosly rok patria: Ked Hitler bral kokain a Leninovy ukradli mozog, Kód 9, My deti zo stanice ZOO.

    OdpovědětVymazat
  5. Až 3 knihy (Lesní lišky, Geniální přítelkyně, Podle skutečného příběhu) mám v pláne prečítať, teší ma teda, že na ne vidím pozitívne ohlasy:D Mne sa za rok 2016 najviac pozdávali knihy The Vegetarian a Adulthood Is a Myth

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. The Vegetarian letos v Odeonu vyjde česky, na to se moc těším!

      Vymazat
    2. Tak to sa teším aj ja, lebo je to ozaj zaujímavá a veľmi iná kniha:) Han Kang je tak trochu Murakami, tak trochu Kafka a ešte stále veľmi svojská. A hlavne dej - aj keby sa ti nepáčil - otvára veľa otázok a pohľadov.

      Vymazat
  6. Delphine de Vigan už mám v hledáčku pěkně dlouho a snad se k ní konečně dostanu. Rozhodně je na mém neustále se rozrůstajícím "to read" seznamu. A Geniální přítelkyně mě zaujala před časem v knihkupectví, takže ji asi zkusím. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Z tvého seznamu jsem četla pouze Podle skutečného příběhu a musím říct, že mě autorka nadchla. Další dvě knihy od ní čekají v mé knihovně. A v hledáčku mám do budoucna Pokoj :)

    OdpovědětVymazat
  8. Zaujala mě Marta v roce vetřelce, ráda objevuji pro mě dosud neznámé české autory, takže si knihu s velkou pravděpodobností přečtu. :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Četla jsem jen Pokoj...knihu jsem prodala...nechci ji mít doma...ale jinak, ano taky by se dostala do mé topky.

    OdpovědětVymazat

Latest Instagrams

© What Jane Read. Design by FCD.