K + M

pátek 29. prosince 2017


Dneska jsem měla dovolenou, což neznamená nic jiného, než vstávat dříve než obvykle, aby se stihlo pěkný ranní světlo a liduprázdná náplavka. Měla jsem výjimečně hned dva modely a výjimečně u toho nebylo ani kafe ani knížky a ta změna byla příjemná a zábavná, vlastně nechápu, proč mě nikdy nenapadlo donutit nějaký pár, co se kolem mě vyskytuje běžně, aby mi pózičkoval. Rozhodně to teď chci napravit, takže pokud byste se svou drahou polovičkou chtěli nějaké podobné líbezné fotky, ozvěte se ;-)


A vlastně to ranní vstávání bylo úplně zbytečný, protože Praha je teď liduprázdná celá. Hrozně mě baví sem jezdit mezi svátky; to město má úplně jinou atmosféru než po zbytek roku. Nikdy dopředu nevíte, jaký podnik nebo obchod má otevřeno, protože nic nefunguje podle klasických otvíracích hodin nebo podle toho, co mají na Facebooku; to, co otevřený je, je natřískaný zběsilýma Pražákama, kteří se bojí, že si už nesednou nikde jinde; je tu asi tak o třičtvrtě míň lidí a v tramvaji si sednete i na Ípáku v pět odpoledne; ve všech výlohách je vánoční výzdoba, ale vlastně Vánoce už nejsou, takže to není sváteční, ale trochu divný; a vůbec celé město zabředne do podivného odpočinkového režimu, který se mísí trochu se smutkem, že je ta slavnostní atmosféra pryč a trochu s úlevou, právě proto, že je ta slavnostní atmosféra už pryč. A protože drtivá většina Pražáků jsou náplavy z jiných měst, tak někteří ještě dojíždějí prázdniny doma na vesnici a někteří už se chystají na hory na Silvestra. Je to hrozně zvláštní období plné nostalgie, lenošivého klídku a zároveň netrpělivého vyčkávání konce roku, které trávím většinou zalezlá doma a nos vystrčím jedině v případě, že je nouze o dobrou kávu. Jak trávíte konec roku vy? :)


#fotimesumavu

pondělí 25. prosince 2017


Znáte už (ponejvíc) instagramový projekt @fotimesumavu? Pokud jste jako já ze Šumavy, tak jasně, že znáte, pokud nejste, tak začněte sledovat, ať do svého feedu vnesete trochu krásna a přírody. S Aničkou a Martinem, kteří tomu šéfují a fotí, jsem chodila na gympl a teď o svátcích jsme se ještě s dalšími fotografy/modely sešli na malou instasession, protože válet se doma u pohádek je samozřejmě boží, ale vyšlapat obří kopec lesem a na vrcholku lomu počkat na západ slunce je ještě o krapet lepší. Drze teď očumuju práci jiných fotografů a učím se a je to daleko inspirativnější, než brát kurzy a studovat knihy. Pomalu, pomaloučku se taky začínám kámošit s novou zrcadlovkou, se kterou jsem nevěrná svému olympus penu a tohle vlastně byla její fotopremiéra. Co na to říkáte? :)


Marie & VisitInn Cafe

pátek 22. prosince 2017


Tak si tak říkám, že už pravděpodobně nechci fotit nic jinýho, než lidi, co čtou a pijí kávu. A ideálně bych se jednou chtěla stát fotografkou, co se specializuje na focení lidí co čtou a pijí kávu za výlohou kavárny :) Už má ode mě takovou fotku i Marie, redaktorka z Grady, se kterou jsem si jednou o víkendu poránu povídala o knihách a mezitím ji párkrát vyfotila. Jak čte a pije kávu. Samozřejmě.


Vánoční tipy na knihomolské dárky

středa 13. prosince 2017

Takže. Vánoce, děcka. Ale žádné stresy, ano? Já miluju Vánoce. Pro mě je to doba největších dramat v práci, ale zároveň taky nejhezčích a nejdojemnějších situací, tlustých ponožek, Lásky nebeské, svařáku, focení světýlek na milion způsobů a sledování toho, jak si lidi navzájem dělají radost o trochu víc a něžněji než obvykle. 


Všimla jsem si, že aktuálně byl jedním z nejčtenějších článků ten o vánočních dárcích pro knihomola. Tak samozřejmě! A protože byl starý a zaprášený a ošklivý, už bylo načase vymyslet nějaký nový. Tumáte hromadu nových, třpytivých tipů na to, co darovat knihomolovi ve vašem okolí: a jedná se o naprosto univerzální dárky, které jsou použitelné v podstatě na kohokoliv, kdo srdcem i duší žije pro knihy. Všichni mí kamarádi i rodinka kolem mě před Vánoci vzdychají, že mi nemohou dávat knihy, protože už jsem přece přečetla všechno (haha) a navíc se zkrátka neorientují na knižním trhu tolik, aby věděli, co mi udělá radost. Tohle jsou tedy takové taháčky, záležitosti, kterými nic nezkazíte, budete je mít cobydup u sebe a zároveň podpoříte lásku ke knihám :-)

1) Knihotašky
Plátěnky jsou cool a ještě nějakou chvíli budou, i když jsou strašně nepraktické, když prší (#vyzkousenozavas hned několikrát), ale stejně je furt všichni nosíme a budem. Ta s nápisem Čtení je sexy je spíš pro ten typ knihomolů, který je ochotný k nim přidat rozverné mrknutí, druhá verze Tato taška není ani z půlky tak těžká, jako by byl život bez knih je pro všechny typy. Pokud víte, že ten/ta, koho chcete obdarovat, neustále básní o neapolské tetralogii od Eleny Ferrante, přihoďte ještě tuto spešl záležitost, budete za hvězdu.


2) Knihomóda
Tímhle nic nezkazíte, protože i když dotyčný nebo dotyčná nenosí trika s nápisy, knihotriko si oblíbí pro to, že vyjadřuje jeho/její knihomolskou vášeň. Máme spousty různých verzí; přihodím osobní zkušenost, že je lepší koupit větší velikost, nebo klidně pánskou verzi i pro dámu, protože moje knihotrika se postupně stala mými nejmilejšími pyžamy ze všech a čím větší, tím lepší prostě. Podobné je to s knihomikinou, ta je na tyhlety studené zimní dny strašně fajn, skoro lepší než velké pletené svetry - je totiž strašně měkoučká a miloučká a když jsem do ní zachumlaná, je ze mě jedna velká, šťastná, knihomolská kulička.


3) Knihohrnky
A slibuju, že tím už končím s "knihověcmi" :-) Pokud jste to ještě nějakou prapodivnou náhodou nevěděli, tak vám to prozradím teď: ke knihomolovi patří hrnek. Čím větší, tím lepší. Na čaj, na kafe, na vodku - záleží na nátuře. Můj osobně nejmilejší je tenhle s nápisem Čtu až do dna, protože je na něm napsáno Čtu až do dna, což mi připadá výstižné a zábavné. 


4) #kniznitipyodjany
Samozřejmě si neodpustím aspoň jednu fotku s knihami, které jsem četla a které jsou podle mě naprosto skvělým dárkem, protože jejich příběh se mi vryl do paměti navždycky.

5) Tip pro fajnšmekry
Většinu milovníků knih nadchnete tím, že jim věnujete knihu, kterou už mají - fakticky! Stačí zjistit, na jaký příběh obzvlášť nedají dopustit a sehnat jim ho v jiném/lepším/grafickém/ilustrovaném/třpytivějším vydání. Nedá se to vždycky a není to vždy lusknutím prstu, ale u mnoha verzí knih je to možné. Vsadím se s vámi o co chcete, že pokud vám doma dřepí někdo s velkou vášní pro Elenu Ferrante, bude nadšený z toho, že má v knihovně Geniální přítelkyni v původním italském vydání. Stejně tak jsem přesvědčená, že milovníci Malého prince ocení jinou verzi vydání s jinými ilustracemi, fanoušky klasiky zas třeba možná nadchne kvalitní komiksové zpracování jejich oblíbené knihy.

Ráda věřím, že díky tomuto článku všichni knihomolové dostanou pod stromeček nějakou knihomolskou lahůdku :-) Mějte ale odvahu zapátrat i po nových příbězích; párkrát jsem od někoho dostala knihu a i když to ne vždycky bylo to pravé ořechové, co bych si já sama vybrala, pokaždé mě nejvíc potěšilo to, že si někdo dal tu námahu, aby mi vybral něco, co by se mi mohlo líbit a několikrát se nejen trefil, ale dokonce jsem díky tomu přišla na něco, co se mi vlastně děsně líbilo, ale sama bych o to možná ani nezavadila pohledem. Navíc, když jsi opravdu nebudete vědět rady, zkuste martinusáckou vánoční poradnu, poradím vám tam já osobně a společnými silami jistě najdeme ten ideální příběh, který způsobí radost a potěšení :-)

A na závěr malé překvápko: aby se vám ty letošní knižní dárky nakupovaly ještě o krapítek veseleji, tak pokud při prvním nákupu na Martinus.cz zadáte ve třetím kroku objednávky kód WHATJANEREAD-2017, budete mít poštovné zdarma. Tak sobě i svým blízkým nezapomeňte udělat nějakou knihomolskou radost ;-)

Jak jsem se (konečně) seznámila s Margaret Atwood

sobota 25. listopadu 2017


Do některých knih jsem zamilovaná ještě dřív, než vyjdou - tak tomu bylo třeba v případě románu Ohníčky všude kolem od Celeste Ng, o kterém vám taky budu vyprávět - a některé minu bez povšimnutí, i když mě na ně okolí upozorňuje, protože prostě nevím proč. Občas dokážu být k doporučením svých přátel a kolegů úplně nesmyslně hluchá. Takže mi chvíli trvalo, než jsem si pořídila Příběh služebnice od Margaret Atwoodové - a úplně mě při tom minulo hromadné nadšení z její návštěvy Prahy, která proběhla před nějakým časem. Všichni ji četli, všichni ji obdivovali, já byla mimo. Teď mě to zpětně strašně mrzí, protože ona je samozřejmě přesně tak superskvělá, jak mi všichni slibovali.

Dystopie, v níž je ukryto spoustu metafor k současnosti i historii, kořeněná úvahami o feminismu, o fungování společnosti? To samo o sobě zní báječně. Když si k tomu navíc připočtete neskutečně čtivý styl psaní, který já zkrátka potřebuju - ať už je kniha jakkoliv důležitá a chytrá, v první řadě mě vždycky musí okamžitě vtáhnout do děje - a příběh, ze kterého vám chtě nechtě půjde mráz po zádech, máte knihu jak lusk, kterou nechcete číst jen jednou, naopak, těšíte se, až prvotní mrazení z příběhu trochu opadne, abyste si jej mohli přečíst znovu a vnímat veškeré drobné nuance, které do něj spisovatelka ukryla.


Jak řekla má kolegyně Zuzka, Margaret Atwoodová je "brutální futuristka", která stvořila republiku Gileád, ve které vznikl klerofašistický režim, v němž vlivem škodlivého prostředí má největší cenu nový život. Plodné ženy se tu stávají otrokyněmi, služebnicemi, které mají za úkol porodit děti, jenž jim nikdy nebudou patřit; otroky systému jsou vlastně ale ve výsledku úplně všichni. Čtenářovi svůj vlastní, osobní příběh vypráví služebnice Fredova, příznačně pojmenovaná podle svého "vlastníka" a zaznamenává jak děsivou historii, tak vám podmanivým způsobem vryje pod kůži i svou vlastní, soukromou dějovou linku.

Po strašně dlouhé době jsem narazila na knihu, která mě nutila zůstat vzhůru dlouho noci a dychtivě obracet stránku za stránkou, a to i přesto, že mi z každé stránky bylo trošku špatně a po dočtení jsem dlouho měla spoustu nepříjemných pocitů. Margaret Attwoodová vám dokáže předat důležité poselství a zároveň zabrnkat na nervy, její vyprávění je barvité, dokonale promyšlené, absurdní a zároveň znepokojivě realistické.
© What Jane Read. Design by FCD.