Co jsem se dozvěděla od Sajjida Kašuy

sobota 31. prosince 2016

O Druhé osobě singuláru přede mnou nejednou básnila má kolegyně a jsem moc ráda, že jsem si tu knihu nakonec přečetla. Trvalo mi skoro měsíc, než jsem o ní napsala, částečně proto, že jsem si potřebovala ujasnit, co vám o ní vlastně budu chtít povědět a částečně proto, že na svůj blog poslední dobou docela kašlu a o knihách teď píšu každý čtvrtek sem.

Sajjid Kašua je spisovatel pocházející z Jeruzaléma, který je ve světě známý spíš psaním scénářů pro sitcom a sloupků pro noviny. Je kladně hodnocený zejména za své trefné postřehy z každodenního života izraelských Arabů, což je jeden z mnoha důvodů, proč obdivuji jeho knihu Druhá osoba singuláru. V ní se střetávají dva hlavní hrdinové - ambiciózní, úspěšný právník se stabilním finančním i rodinným zázemím a chudý sociální pracovník, kterému se v životě nedaří vůbec nic. Jejich naprosto odlišné životy protne vzkaz, jenž právník najde v jedné staré knize z antikvariátu a čtenář postupně zjišťuje, že i tak moc odlišné osoby přece jen mohou mít něco (nebo někoho) společného.

Vzhledem k tomu, že knihu vydalo nakladatelství Pistorius & Olšanská, že ji napsal kontroverzní palestinský spisovatel, že je ve všech recenzích do nebe vynášená za své dokonalé zprostředkování světa, ve kterém se kříží kultury jsem se trochu bála, že jí nebudu tak docela rozumět, že čtení bude příliš komplikované, že to bude nějaké rádoby intelektuální dílko, do kterého se mi nepodaří se začíst. Omyl, pochopitelně. Jak ráda já mám takovéhle omyly!

Román s perfektně prokreslenou psychologií všech postav mě rozhodně nenechal na pochybách, že tohle je jedna z nejlepších knih, s jakou jsem měla tu čest. Autor se nenamáhal se zbytečně komplikovanou dějovou linkou, ale dokázal v ní toho obsáhnout tolik: vnitřní boje hlavních hrdinů o smyslu jejich existence, milostný příběh, palčivé otázky ohledně financí, pomoci cizímu člověku, vlastní nemohoucnosti. Pokud hledáte knihu, nad kterou můžete po dočtení přemýšlet, neváhám vám doporučit právě Druhou osobu singuláru.

Sajjid Kašua si pro své čtenáře připravil i příjemné lehké překvapení, které vám nebudu prozrazovat, abych zbytečně nekazila výsledný dojem. Samozřejmě tu narazíte i na jeho všude vychvalované hledání identity v Jeruzalémě, městě, kde se setkává hned několik národností a náboženství najednou. Jak důležité je identifikovat se s tím, zda jste Arab nebo Žid, jaké kulturní rozdíly vás tu čekají, na jaké drobné nuance narážíte pokud se pohybujete v prostředí, které je pro vaši rasu, národnost či náboženství obvyklé? Kde končí popichování a rýpání a začíná šikana za něco, za co nemůžete? Nezáleží na tom, kolik toho víte o Jeruzalémě, o Trojúhelníku, o palestinsko izraelském konfliktu, nicméně tahle kniha vás může pobídnout k chuti dozvědět se o tom všem něco víc a hlavně vybudovat si na věc vlastní názor.

Přičtěte si k tomu neuvěřitelnou čtivost, která mě donutila knihu zhltnout za několik prosincových večerů a máte vyhráno, objevili jste perfektní knihu.

Druhá osoba singuláru (Guf šeni jachid) / Sajjid Kašua / Šárka Doležalová / 2014

Dopis Ježíškovi

neděle 4. prosince 2016


S první zapálenou adventní svíčkou, s prvním světýlkem ve výloze obchodu, s prvním sněžením se ve mně začíná rozdmýchávat každoroční vánoční nadšení, které vrcholí v okamžiku, kdy se rozsvěcují vánoční stromy, v každé televizní reklamě projíždí vánoční kamion, doma voní maminčiny perníčky a spolubydlící v Praze vaří pro všechny punč, který pijeme u Lásky nebeské. V té době ladím svůj vánoční playlist plný amerických rolničkových cajdáků a pro své kamarády hledám po obchodech ty největší kuriozity, které by si sami nikdy nekoupili, protože jsou to vlastně zbytečnosti, ale to neznamená, že jim neudělají radost.

Už jsem velká holka a když to vezmu kolem a kolem, doopravdy pod stromečkem nepotřebuju nic jiného než svoje lidi, pěkně pohromadě. Můj dopis pro Ježíška teď zahrnuje daleko abstraktnější věci; už si nepřeju počůrávající se panenku bejbyborn víc než zdraví pro celou rodinu, nebo volkmena se sluchátky víc než štěstí pro všechny své přátele. Stejně ho ale pořád mám. Ten dopis pro Ježíška. A řekla jsem si, že letos ho s vámi budu sdílet. Protože doufám, že se mezi mými čtenáři najdou podobně dětské, knihomolské, naivní duše, které se mnou budou souznit. Dejte mi vědět, pokud souzníte.

Milý Ježíšku, k letošním Vánocům bych si moc přála:
pejska Větvíka, takového, jako má Hilda od Luka Pearsona, aby vypadal trošku jako lištička s parůžky,
pianocktail, takový, jako měl Colin v Pěně dní,
Orina z Nekonečného příběhu, ten nejlepší šperk vůbec,
neviditelný plášť,
lístky na koncert Celestýny Warbeckové
a samozřejmě celý svůj aktuální knižní wishlist.


Latest Instagrams

© What Jane Read. Design by FCD.