Nechte Delphine, ať si s vámi hraje

středa 27. července 2016

Díky Džejnině Instagramu jsem si konečně přečetla všemi obdivovanou francouzskou spisovatelku Delphine de Vigan. Konkrétně její nejnovější román Podle skutečného příběhu. Jaké to bylo?

Strašně dobrý! Bylo tam všechno, co čekám od dobrého románu a ještě něco navíc. Je to kniha o životě slavné spisovatelky, které do života vstoupí tajemná žena jménem L. a převrátí jí ho naruby. Hlavní hrdinka právě prožívá spisovatelský blok a netuší, kam bude dál směřovat její kariéra. Ochotně se podvolí L., ze které se stane její nejlepší přítelkyně a aniž by to tušila, pomalu jí rozkládá život na malé kousky. Kdo je vlastně L.? A po čem tolik prahne? Proč nechce dovolit, aby Delphine psala fikci? Jde o autobiografii, nebo je to celé smyšlené? Odpovědi na tyto otázky bude muset čtenář najít sám, de Vigan mu je neposkytne.

Pro mě je tohle ultimátně skvělá kniha. Jednotlivé postavy, zejména hlavní hrdinka, jsou vykresleny tak věrohodně, že nemáte sebemenší problém uvěřit, že jde o autentické zážitky. Je to napínavé. Je to čtivé. Je to o literatuře, o psaní, o spisovatelských blocích, o tom, co se stane, když se stanete slavným autorem, s čím vším se musíte poprat, když vaše nejtajnější myšlenky a pocity a zážitky vložíte na papír a ukážete je celému světu. Tomuhle románu nemůžete věřit. Nikdy nevíte, jestli si s vámi zahrává spisovatelka, hlavní hrdinka, nebo dokonce samotná L. Kniha má otevřený konec, který nechává velký prostor vaší fantazii. Takhle se mi to zkrátka líbí.

Občas někde čtu, že když si spisovatel se čtenářem takhle hraje, je to nefér a čtenář se pak cítí ošizený. Kdo ale kdy stanovil, že spisovatel musí hrát poctivě? Já se při čtení ráda nechávám vodit za nos, klidně mi autor může bez uzardění lhát, jak se mu zlíbí. Mnohem důležitější je pro mě takový ten "wow moment", kdy si uvědomím, že všechno může být jinak, než se mi na první pohled zdálo. Přesně tohle kniha Podle skutečného příběhu nabízí. Wow moment - vlastně hned několik wow momentů. Je to přesně ten typ příběhu, který vám nedá spát. Příběh, nad kterým budete přemýšlet dlouho po dočtení a vlastně i během něj. Bloumala jsem supermarketem a přemýšlela, o čem bude další Delphinina kniha, jak moc bude důvěřovat L. a kdy se provalí všechny její lži a co přesně mi na tom všem nesedí...

Rozhodně si potřebuju přečíst předchozí knihy de Vigan a ten, kdo si ještě před Podle skutečného příběhu přečte alespoň Noc nic nezadrží bude mít velkou výhodu a vsadím se, že si její nejnovější knihu vychutná mnohem víc. Na to, abyste si knihu užili, ale stačí, když budete mít rádi Francii, literaturu, psychologické romány a pokřivenou realitu.

#lovimzazraky s Kaš-mi-daš

neděle 24. července 2016

Spřáhla jsem se s papírenským obchodem Kaš-mi-daš. Protože je originální, svůj, přátelský, kvalitní a nabízí samé hrozně pěkné věci, po kterých mé srdéčko touží. Abychom vám udělali radost, vymysleli jsme s holkama z Kaš-mi-daš spešl soutěž pro vás. 

Už dlouho jsem žádnou soutěž na blogu nedělala. Ze spousty různých důvodů, v nichž spíš než to, že nemám čas, hraje prim moje lenost. Když chcete, čas si vždycky najdete. Na cokoliv. A teď je tu Kaš-mi-daš a já mám chuť někomu udělat radost a holky z tohohle bezva eshopu (který bude, mimochodem, v Praze zanedlouho otvírat kamenný obchod) taky. Tak jsme si všichni společně řekli, že jeden šťastlivec jen tak pro radost dostane krásy značky Chase and Wonder.

Tahle značka je hrozně super. Její příběh mi připadá jako takový malý zázrak. David a Faye se znali od mateřské školky. Byli kamarádi. On šel studovat grafický design a ona módní návrhářství. Začali spolu randit. Byli zamilovaní jak blázni a tak přečkali roky, kdy David pracoval pro reklamku v Londýně a Fate pro módní značku ve Philadelphii. Cestovali sem a tam přes oceán a hlavně si celou dobu psali dlouhé zamilované dopisy. Než aby se jeden musel vzdát práce a přestěhovat se za tím druhým, rozhodli se, že dají výpověď oba. A tak vzniklo Chase and Wonder.

David a Faye se přestěhovali na anglický venkov, bývalý kravín zrekonstruovali a začali v něm navrhovat a tisknout blahopřání, balicí papíry, sešity, zápisníky, jmenovky, dopisní sady a látková pouzdra. Oba mají zálibu ve viktoriánském období a art deco stylu, což se na všech jejich výrobcích odráží. Zejména jejich blahopřání jsou vymazlená, získala třeba ocenění od americké Greeting Card Association v kategorii LGBTQ, což je prostě super.

A teď už k té soutěži. Je to jednoduché. Vrobte fotku s hashtagem #lovimzazraky, na které nám ukážete nějaký zázrak. Jakýkoliv. Postněte ji na Instagram (nezapomeňte na fotce označit @kasmidas) nebo na Facebook (zmiňte jej třeba v komentáři). Nezáleží na kvalitě fotky, buďte kreativní :) Počet soutěžních fotek není omezený. Posledního července vybereme jednoho lovce zázraků, který vyhraje blahopřání, balicí papír a dopisní sadu značky Chase and Wonder.





Kdo zkusí ulovit zázrak? :)

Leopardí skvrny v Momentu

pondělí 18. července 2016


Za tímhle existenciálním názvem článku nehledejte nic hlubokomyslného. V neděli ráno na konci června mě Layla vytáhla do veganského bistra Moment, kde jsem byla poprvé a kde je to úplně super. Mají tam skvělý kafe, vynikající veganská míchaná vajíčka a jako sladkou tečku na závěr jsme si neodepřely applepie. Jeden z nejkrásnějších způsobů, jak trávit nedělní dopoledne, je nacpat se k prasknutí výborným jídlem. Probraly jsme úplně všechno, co se dalo a rozloučily jsme se, protože moje oblíbená knižní blogerka opustila na nějakou dobu Čechy. Jo a taky se na nás přišel podívat Bankrot.

Líbí se mi, že kamkoliv jdu, množí se kolem mě (záhadně) spousty knih. Tentokrát jsem měla s sebou na snídani v tašce nálož knih z Paseky. Zejména Neměnnost leopardích skvrn bych vám ráda připomněla - četla jsem ji loni v létě a byla z ní úplně zmatená. V recenzi píšu, že se do ní asi znovu pustit nechystám, ale přehodnotila jsem to a asi si ji přečtu znovu. Na fotky jsem si dokonce pak vydupala vypůjčení psacího stroje, protože jsem měla pocit, že bez něj bych to tak nějak... ošidila. Je to skvělé "matrjoškové čtení" (rozuměj - příběh v příběhu) a jistě zaujme všechny milovníky literatury a všechny současné či budoucí spisovatele. Četli jste Neměnnost? Líbila se vám?

Všechny fotografie vytvořila laylajaglovs <3

Jaké to bylo na autorském čtení Blogeři offline II

sobota 16. července 2016

Jedním slovem? Boží. Více slovy? Přečtěte si článek.

Loni jsem žádný "report" z akce nebo něco podobného nedělala, neměla jsem důvod, prostě jsme jen vymyslely akci, abychom dostaly ty zatracené kredity (ok, mám v sobě takové to - když už něco dělám, musí to být pořádně, a proto nešlo jen o klasické autorské čtení tak, jak ho všichni známe) a fakt, že to lidi bavilo a ptali se, jestli to bude někdy znovu, to bylo jen příjemné plus. Ale doopravdy jsem nevěřila, že by to mohlo mít někdy pokračování. Vlastně mám dojem, že jsem prohlašovala, že něco podobného už nikdy nechci organizovat.


A tak se stalo, že předevčírem proběhlo druhé autorské čtení pro víc než padesát lidí v Nové galerii na Vinohradech. Když prohlašuju "už nikdy", většinou to znamená "zhruba tak za rok".


Bylo to prostě skvělé. Užívala jsem si to. S přípravou mi pomáhala kupa mých nejlepších kamarádek a padla na to nejedna láhev vína. V galerii jsem pobíhala už odpoledne, nalíčenou jsem měla pouze polovinu obličeje, nosily jsme židle, popíjely drinky, fotily se na bláznivě strakatém sofa, které jsme přestěhovaly tak, aby se na něm mohli usalašit blogeři. 


Blogeři byli na tom všem, mimochodem, zcela logicky to nejlepší. Trang, co píše blog Asi Jatka, je jedna z nejmilejších lidí, které jsem kdy poznala. Pavlína z Takže asi tak je krásná a chytrá a dokonalá (zná mě už od základky, takže jí musím lichotit, aby tu na mě nepráskla něco hroznýho) a Michelle s Milošem, kteří spolu tvoří Bezjablka, byli stejně geniálně vtipní jako loni a na improvizované afterparty v Balbínce jsme pak s nimi pili to nejhorší víno na světě a poslechli si ty nejhorší vtipy o kočkách. Tahle kombinace byla překvapivě pozoruhodně zábavná.


Na závěr akce jsem měla říct prostě jenom děkuju, tak to bylo v plánu. Ale když probíhalo poslední autorské čtení, usalašila jsem se s aperolem na schodech za celým tím davem lidí, který se tam vytvořil a smál se a nadšeně tleskal, i když muselo být otravné a únavné při čtení celou dobu stát. Poslouchala jsem blogery, sledovala lidi, jak se smějí a baví se a říkala jsem si, tohle je v praxi aplikované umění zeptat se od Amandy Palmer. A to při té děkovačce prostě musím říct. Kdo neví, co je umění zeptat se od Amandy Palmer, ten se zastydí a podívá se semhle. Kdo to zná, ten ví, že Amanda Palmer byla drzá, nestyděla se, požádala lidi o pomoc a dotáhla to daleko. Řekla, že kdo chce vytvořit něco skvělýho, musí být drzý a nesmí se bát požádat o pomoc. A přesně to jsem udělala - požádala jsem o pomoc spoustu lidí kolem sebe, aby věnovali svůj čas, energii, peníze, nervy a prostory na můj rozmařilý nápad. Nikdo mi neřekl ne. A tak se přihodila tahle skvělá akce.


Když jsem odpoledne obalená brašnou s těžkým roll upem a spoustou tašek, ve kterých se vyskytovaly i takové zvláštnosti jako obilí, pobíhala po háemku a hledala šaty na večer, utahaná a zmoklá, říkala jsem si, že tohle nemám zapotřebí, že tuhle akci děláme naposledy. Když to hodinu před začátkem vypadalo, že reproduktor nebude fungovat, prohlašovala jsem, že nikdy žádnou akci už nechci mít na svědomí. Když jsem zjistila, že jsem si zapomněla vzít fixku na oční linky, propadla jsem hluboké depresi a oznámila, že bych to celé nejradši zrušila.


V pět definitivně přestalo pršet, chvíli předtím, než přišli první diváci, jsme reproduktor přemluvily, aby fungoval, tužku na oči donesla kámoška. Všichni byli skvělí. Akce byla super. Pokojně jsem ochutnávala Bezjablka, Takže asi tak a Asi Jatku (drinky, které jste si na baru mohli dát, byli pojmenované po blozích), občas někomu ukousla kus senzačního cupcaku od Terezky a houpala se do rytmu písniček z našeho ultimátně optimistického playlistu.



A když jsem k ránu šla spát, říkala jsem si, že by bylo fajn si to zase napřesrok zopakovat.


Velké díky patří Nové galerii za poskytnuté prostory jejich kavárny a skvělou fotografku (všechny fotky z akce najdete tady). Stejně velké díky taky partnerovi celé akce, knihkupectví Martinus.cz. A díků nikdy není dost, takže i když jsem to všem řekla, ještě jednou velikánské DÍKY všem co přišli.

11 důvodů, proč být v #TymOdin

úterý 12. července 2016

Nakladatelství Host přišlo se skvělou akcí, která nese název Knižní Battle a v souboji tu proti sobě stojí dva skvělé fantasy bestsellery - Ódinovo dítě a Jiskra v popelu. Přečetla jsem zatím pouze norský román Ódinovo dítě, ale protože jsem z toho byla nadšená, okamžitě jsem se zařadila do #TymOdin. No a protože Bára z Book Journalu zase přečetla Jiskru v popelu, rozhodly jsme se, že vám na našich blozích obě sepíšeme, proč byste se měli rozhodnout pro ten či onen tým. Bářiny důvody pro podporu Jiskry si přečtěte tady. A proč já si myslím, že je nejlepší být v #TymOdin? :)

1. Je to norská fantasy. Norská. Fantasy. Všichni známe severské detektivky, jsou jich všude mračna, ale kolik znáte severských fantastických knížek? Musíte ji milovat už jen za to, že je prostě jedinečná.

Víno, tetovačky a Léna Brauner

neděle 10. července 2016


Léna Brauner je malířka, kreslířka, ilustrátorka a tatérka. Její obrazy znám teprve pár měsíců a okouzlují mě pořád. Dětsky naivní, snové, pohádkové, kouzelné. Ještě v červnu jsme se byly s kamarádkami podívat na její výstavu v Kavárně co hledá jméno, kde jsem se mohla nejen pokochat jejími výtvory, ale i sledovat Lénu při live paintingu za zvuku houslí a pořídila jsem si tam smývací tetovačku jejího duhového jednorožce, kterou si schovávám jako ozdobu na Blogery offline. Samozřejmě jsem se taky zapsala do knihy zájemců o tetování - fakticky jsem zvědavá, jestli mi někdy přistane v emailové schránce vzkaz od Lény :)

Znáte její obrazy?


Latest Instagrams

© What Jane Read. Design by FCD.