Co stíháš, když nestíháš?


Nestíhání je nová metla lidstva. Všichni nestíhají. Svým způsobem je to nový životní styl. Když nestíháš, znamená to, že máš asi práci (kde tě potřebují), vztah (ve kterém toho hodně prožíváš), přátele (kteří se s tebou chtějí vidět) a spoustu aktivit a událostí (ani na Facebooku nestíháš potvrzovat účasti). Taky jsem nestíhala. Velmi intenzivně. Nestíhala jsem nic, a to tak, že mě z toho bolel žaludek a získala jsem velmi antisvůdný tik v pravém oku. Dokážu nestíhat vskutku vášnivě a s chutí, umím se vystresovat do hysterie během pěti vteřin a srdceryvně líčit každému, kdo je jen trošku ochotný poslouchat, kolik toho ještě musím udělat.

Lidí, kteří skutečně nemají času nazbyt, je málo. My ostatní jen fňukáme, neumíme si zorganizovat čas a rádi přeháníme. V dobách největšího nestíhání zvládnu zkouknout celou seriálovou sérii za den, projet všechny nové články na Bored Panda a vytvořit šest playlistů na Spotify. Ale že to dělám, si ani neuvědomuju. Ne dokud se mě kamarád nezeptal, co stíhám, když jsem mu napsala, že poslední dobou strašně nestíhám. A já si uvědomila, že toho je hrozně moc. Jen je to všechno o prioritách. Lidi, které chci vidět, fotky, které chci vyfotit, místa, na kterých chci být, práce, ve které chci být dobrá. Stačí si jen rozmyslet, co za to stojí. A jestli je to důležitější než seriál. (A co si budeme povídat, jsou chvíle, kdy jídlo a seriál jsou fakticky důležité.)

Tímhle vším chci nějak zmateně sdělit, že prostě nezvládám psát na blog tak, jak jsem si původně plánovala, protože jsou věci, které jsou teď důležitější. Kreativně se vybíjím na dvou pracovních místech  a recenze směřuju na martinusácký blog. Ale pořád sem chci sypat knižní tipy, fotky a příležitostné hluboké myšlenky, nebojte. I když už nečtu tolik. Jsem čím dál tím vybíravější a jen tak něco mě neohromí. Navíc zjišťuju, že ne před každou realitou se dá utéct do knižního příběhu - a když jsem to v listopadu zjistila, trochu se mi rozbila moje dosavadní představa o světě a já zase krapet povyrostla. Udržet si dětskou naivitu je těžší a těžší.

Naštěstí těch dobrých knih je pořád dostatek. Jsem oddaně zamilovaná od Eleny Ferrante - právě vyšla kniha Geniální přítelkyně, která je prvním dílem z tetralogie, jenž bude vycházet během celého prvního půl roku 2017, jupí. Naprosto souzním s komiksem Dospělost je mýtus (letošní vánoční dárek pro všechny mé kámošky) a nečekaně hodně mě bavily Jedničky a nuly. Na Druhou osobu singuláru sem brzy napíšu recenzi, protože ta knížka si to zaslouží. V Evaldu jsem viděla Muže jménem Ove a Sofiin svět, mám chuť si obojí přečíst, severské knihy a filmy jsou tak krásně a divně vtipné a okouzlující. Taky si potřebuju přečíst Enjoy a tenhle komiks o robotí expedici. Chci se taky podívat na všechna ta místa, o kterých se píše v tomhle skvělém rádobyprůvodci Prahou, zjistit, jací teda superhrdinové patří do Marvela, jo a už víte, že v Hostu vyšel po Smrtné zimě další díl s názvem Temná tání?

Tak vidíte, mám toho prostě až nad hlavu :)

Mějte krásné Vánoce! :*


Share this:

, , ,

KONVERZACE

3 x byl okomentován tento příspěvek:

  1. Je báječný, jak dokonale pokaždý ty věci vystihneš. Klobouk dolů. A souhlas!

    OdpovědětVymazat
  2. Konecne nekdo prizna, ze neni tak strasne nepostradatelne vytizeny, ale proste jen dela spoustu kravin okolo :-) vse je o prioritach a jsem rada, ze jsi to napsala.

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělý článek :) Taky nestíhám, přitom ale dokážu projet nové příspěvky na blozích, fb skupiny, které mě zajímají a donekonečna sjíždět knižní eshopy. Jojo, něco na tom je :))Možná kdyby mi někdo na pár dní vypnul wifi, viděla bych, co vše stihnu a kolik času mi zbyde na čtení.
    A mimochodem díky za tip na Druhou osobu singuláru a Geniální přítelkyni. Knihy vypadají zajímavě.

    OdpovědětVymazat