Mávám z oflajnu a posílám tipy (nejen) na knihy


Ráda bych řekla, že mě moje ignorování online světa v posledních dnech mrzí, ale vlastně nemrzí. Potřebovala jsem to. Víc než kdy dřív jsem si ověřila, že sociální sítě jsou bezvadné, když máte co dobrého ke sdílení (a pořád jsem toho názoru, že co se týče soukromého života a pokud se to netýká nějaké agitky, pořád je lepší svým followerům sdílet roztomilá koťátka, než příspěvky utápějící se v sebelítosti a depce), ale když se nic dobrého kolem vás neděje, víc než cokoliv oceníte společnost lidí, kteří vás mají prohlédnuté skrze všechny instagramové filtry až na dřeň. Ale tak nějak se snažím zase vplout do své klasické rutiny a vidět spíš to dobrý než to špatný. Snad to nějak půjde. Ta roztomilá koťátka, co zas vídám na Facebooku, trochu pomáhají.

V tomhle článku vás chci zlákat na dvě akce, na které se v blízké době chystám a samozřejmě taky na pár knih. Začnu těmi akcemi, jo? Hned první pozvánka bude trochu narcistická, ale tak co. 21. listopadu budu na 8. Malostranském literárním večeru číst ze svého blogu, haha, já, která k tomu lanaří ostatní, ale vítejak, aspoň si vyzkouším, jaké to je být v kůži těch, co četli na Blogerech offline. Třiadvacátého začínají Dny severu a na ty se děsně těším, protože nejenže přijede Katarina Bivaldová, autorka pochybné knihy Čtenáři z Broken Wheel, ale hlavně přijede Lars Saabye Christensen, který napsal Beatles, což je strašně dobrý román, na který jsem napsala recenzi už před lety. Chystám se na projekci filmové adaptace v kině Evald i na debatu s autory následující večer. Všechny akce v rámci Dní severu najdete tady a vsadím se, že si mezi nimi taky nějakou suprčupr vyberete.

Knihy, které jsem v poslední době přečetla? Moje recenzní kapacita se aktuálně omezila pouze martinusácký blog, kde najdete novou recenzi ode mě každý čtvrtek s takovou přesností, že mě samotnou to velmi udivuje. Vybírám si knihy, které se mi svými (pomyslnými) nehty zaryjí do srdce a nechají mi na něm obří šrám, jenž se nikdy úplně nezhojí. Teda, to zní asi dost hrozně, ale myslím to v dobrém, potřebuju teď takové čtení, které mě opravdu hluboce zasáhne. Proto jsem si hrozně užívala čtení Knihy zvláštních nových věcí, proto mě bavil Mischling a Johnny Cash a Norská čítanka, která - byť vypadá velmi nevinně a roztomile - je tak syrová a drsná, jak se na severské čtení sluší a patří. A protože minulý týden Neil Gaiman oslavil narozeniny, vytáhla jsem jeho Předběžné varování a... no, je to přesně tak dobré, jak jsem si myslela.

Zas a znova se mi potvrzuje, že jestli vás něco opravdu dokáže vytrhnout z reality - a to jsem teď vážně potřebovala - jsou to dobré knihy. Zatímco píšu tohle, vedle mě v úhledném komínku čekají na přečtení Persepolis od Marjane Satrapi, Adibas od Zazy Burchuladze, Druhá osoba singuláru od Sajiida Kašuy a půvabně tlustá bichle Co jste neměli vědět o komiksovém zázraku Marvel, díky které se snad dozvím, proč má můj kamarád v obýváku na zdi obrázek Batmana a proč mu to připadá tak super. A možná se to daří i dobrým filmům, protože včera jsem viděla Fantastická zvířata a kde je najít a mám pro vás odvážné prohlášení, že jsem z toho byla nadšená víc než z Harryho Pottera a Prokletého dítěte. Ne že by mi na Prokletém dítěti něco zásadně vadilo, to vůbec ne, ale šmankote, tohle byla čirá vizuální krása spojená s typicky potterovským laskavým humorem, komplet novým kouzelnickým světem vycházejícím z toho, co známe, s perfektními charaktery postav, co si zamilujete a milionem odkazů pro potterovské fajnšmekry. Takovéhle pohlazení po duši potřebuje každý, kdo si oblíbil kouzelnický svět a já si asi k Vánocům nejvíc ze všeho přeju rande s Eddiem Redmaynem.

Ráda se něčím a někým nechávám ovlivňovat. Takže teď v knížkách ponejvíc horlivě hledám moudré věty, které si pak píšu do poznámek v telefonu, abych na ně za pár týdnů narazila, až mi zase bude iphone hlásit, že mám plnou paměť. A ty citáty mi pak změní celý svět a posunou mě dopředu a všechno bude zase dobrý. Takže jsem svítila mobilem v kině, když Mlok Scamander pronesl tu větu (nepamatuju si jak přesně) o tom, že když se něčeho bojíte ještě předtím, než se to stane, tak vlastně máte strach dvojnásobný a je to všechno ještě horší. Ale nejvíc mě potěšil Neil Gaiman, když do své povídkové sbírky Předběžné varování napsal, že svět není takový, jaký je, ale jací jsme my, protože tohle podle mě vystihuje všechny globální problémy a pokud nejste roboti, musí to ve vás probudit aspoň špetku empatie. I když mi teď ten kamarád, co má v obýváku na zdi pověšený obrázek Batmana, pustil film, co se jmenuje Ona a možná jsem příliš přísná a jednou i roboti budou mít city. Nakonec všechno, co ke štěstí potřebujeme, je možná jen ta jedna správná, dokonalá aplikace. Ale doufám, že ne.


Share this:

, ,

KONVERZACE

7 x byl okomentován tento příspěvek:

  1. Čtu každý tvůj článek, každé tvé slovo. Ale na konci si vždycky stejně řeknu: chci umět fotit jako ona.
    Miluju tvoje fotky ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Šmankote, děkuju moc. Já to mám u tvých článků taky tak! :)

      Vymazat
  2. No, co kamarádovi přijde super na Batmanovi se v Marvelu asi nedozvíš, protože Batman patří pod DC :D (jakože nejsem nijak extra znalec a teprv jsem s tím letos začala, ale tohle byla první věc, kterou do mě léta hustí kamarádka, milovnice Marvelů :D)

    Jinak občas je být oflajn prostě potřeba! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jooo a kamarád nechápe, proč to pořád pletu :D Achjo :D

      Vymazat
    2. Taky mě to trklo! Ale říkala jsem si, že to Jana napsala takhle schválně. :o)

      Vymazat
  3. Jeee, to je zase super článek! Krásný závěr!!! :)
    Na Knihu nových, zvláštních věcí se strašně těším - asi ji koupím taťkovi k Vánocům, abych si ji po něm mohla přečíst i já sama. :D
    No a nejvíc mě potěšilo, že sis z Fantastických zvířat odnesla to samé moudro - až na to, že já si ho nezapsala a skoro jsem zapomněla, odkud ho mám. Ale už jsem ho dokonce použila o víkendu při předávání moudrých rad kamarádce... :D

    OdpovědětVymazat