Čirá esence hipsterství

Znáte to, jsou to takové malé zázraky, když se před vámi objeví knihy úplnou náhodou s příběhem, který teď zrovna nejvíc potřebujete jako pohlazení na duši. Právě tohle pro mě byl Vlčí ostrov. Správná kniha ve správnou dobu. To správné pohlazení na duši.

Lajla Rolstadová je norská spisovatelka a tohle je autobiografický příběh části jejího života. Stejně jako tomu bylo u knihy Můj boj: Smrt v rodině, ani tady jsem zatím neměla s autorkou tu čest dříve a tohle bylo moje poprvé. Tak nějak jsou mi teď asi souzeny knihy o spisovatelích, o nichž vlastně vůbec nic nevím - to ale neznamená, že vás vyprávění o jejich vlastních osudech nemůže zaujmout. Lajla Rolstadová napsala norský román Nekromant. Celý život bojovala s depresemi a maniodepresivními stavy, vyzkoušela leccos - od prášků až po meditace a šamany - ale nakonec se rozhodla prášky vyhodit do koše a odjet dělat správcovou chatového komplexu na opuštěný kanadský ostrov. Svérázné a rozhodně poutavé řešení problému.

Ke svým čtenářům je prý stoprocentně upřímná a seznamuje je otevřeně se všemi svými myšlenkami, odhaluje jim své předchozí vztahy, syrově líčí svůj pobyt v divočině. Po několikaměsíčním správcování se Lajla rozhodne vrátit zpět do Norska, ale stále ji to táhne zpět - slíbí tedy nakladateli, že napíše knihu o svém cestování, koupí si v Kanadě auto a projede ji skrz na skrz, aby se pak vrátila do domu svých přátel, opět v pustině, a hlídala jim ho, zatímco jsou na cestách oni. Ačkoliv se nesnaží o poetičnost a lyriku, ta se do jejího vyprávění přesto zcela přirozeně vkrádá, snad díky té úchvatné přírodě, kterou Lajla čtenáři líčí. Ne barvitě, vždy jen několika slovy načrtne, kde se právě nachází, co zrovna dělá, jak prožila den, koho potkala a co jí ten dotyčný pověděl. A všechno to dohromady působí velmi intenzivně, alespoň na mě ano, daleko víc, než kdyby se snažila o nějaký velkolepý umělecký styl psaní, nebo se svá každodenní malá dobrodružství snažila zveličovat.

Přiznávám, že občas mi byl krapet proti srsti její duchovní spiritualismus, její meditování a schůzka se šamanem v samotném závěru mi připadala velmi přitažená za vlasy. Musela jsem se smiřovat s tím, že Rolstadová je tak duchovně založená a s mým cynickým realismem to dohromady chvílemi dřelo, ale na druhou stranu proč si nepřečíst něco z úplně jiného soudku, než obvykle čtu, žejo. Věřím, že se najdou tací, kteří budou o téhle knize zarytě tvrdit, že jim změnila pohled na svět a že jim pomohla z jejich nesnází (a kdyby to byla populárnější spisovatelka, možná by se taky sebrali a utekli do divočiny meditovat, aby tak vyřešili své problémy), ale já jsem na to příliš velká realistka (i když na pohádky pořád věřím). Každopádně jsem se hlídala, abych v tom příliš nehledala logiku a myslím, že stejně jako třeba u Divočiny od Cheryl Strayed je sice nezvyklé, ale uvěřitelné takto radikálně řešit své trable, nebo možná i hledat smysl svého života - zkuste být při čtení co možná nejvíc otevření a užijete si to.

Už jsem to všude psala mockrát, ale neodpustím si to ještě jednou - nutně si potřebuju koupit auto, vzít spacák, vařič a lapač snů a projet tak všechny ty dechberoucí kanadské ostrovy. Ale doopravdy vím, že bych to určitě nedala. Svým způsobem je tahle knížka čirá esence hipsterství - však to znáte, live authentic a be adventurous, ale jen když máte superhyperznačkové botičky, dokonalou khaki parku a iphone neustále v pohotovosti. Taky tu ovesnou kaši se spoustou ovoce mám ráda, ale když si to ovoce máte nasbírat kolem divokých rosomáků a vlastnoručně vykřesat oheň z dříví, které jste si museli v mínus dvaceti stupních nasbírat, už to zní až příliš "adventurously", žejo? Prostě tím chci říct, že se mi líbilo, že Rolstadová v tom hipsterství šla zkrátka až na dřeň. Na přebalu knihy se píše, že to má hodně společného s Kerouacem - to je podle mě blbost - a s Jackem Londonem, s čímž souhlasím spíše, Vlčí ostrov a Tulák po hvězdách toho mají hodně společného a jsou to teď takové moje nejmilejší náhledy do lidského nitra.

Vlčí ostrov (Ulveoya) / Layla Rolstad / Daniela Mrázová / 2016

Komentáře

  1. Skvělá recenze, knihu mám na svém TBR díky tobě už déle, takže se těším, až se k ní jednou dostanu :)
    Měj se krásně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář, taky se měj krásně ;)

      Vymazat
  2. Jak už jsem psala minule, mně prostě přišlo, že je to knížka pro tebe. :) Ale dost možná si to taky přečtu, jenom asi ne teď, přijdu si na to moc...malá. Asi. Nicméně Kanada mě vždycky hrozně lákala. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Třeba k ní jednou dozraješ :) A je moc krásný, jak mě mí čtenáři mají přečtenou :D

      Vymazat
  3. Asi bych se bála, že to na mě bude působit příliš depresivně. Tvoje recenze je ovšem moc pěkně a čtivě napsaná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdepak, vyznívá to velmi optimisticky :) A děkuju!

      Vymazat
  4. Kniha přesně pro mě, takové miluju. Ve svých snech vždy řeším problém radikálně. Všeho nechávám a odjíždím, cestuju, peču dorty, otevírám kavárnu na pláži, pension na horách nebo restauraci na ostrově. Případně nějakou handmade dílnu někde v tramtárii na konci světa :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, tak to zřejmě bude ta pravá kniha pro tebe :)

      Vymazat

Okomentovat