10

Řeknu vám, že vydržet psát tahleta měsíční shrnutí tak, aby ten příspěvek byl publikovatelný, abych nenapsala nic nevhodného, abych dokázala i ve špatné náladě vykřesat pozitivní zážitky, to není nic jednoduchého. Ale sakra, už jsou to jen dva měsíce a tady na blogu budu mít ty zážitky zapsané napořád, to přece stojí za to, no ne?


Začátek října jsem strávila v Berlíně, o kterém jsem vám napsala obsáhlý článek. Víte, říjen je můj nejmilejší měsíc vůbec, to protože je v něm jakoby vylouhovaný podzim, říjen obsahuje vždy všechno to, co na podzimu nejvíc miluju - barevné a křupavé listí, kaštany, ranní mrazíky, studené slunečné dny, hustou bílou mlhu, čas co se posouvá o hodinu zpátky, hnetinky, dýňovou polévku, chai latte, vytahané svetry a vůně kouře z komínů, to všechno se v říjnu mixuje dohromady a vytváří to naprosto dokonalou atmosféru, ve které bych mohla žít klidně celý rok. Těšila jsem se na říjen strašně moc a maximálně jsem si ho užívala, navzdory všemu špatnému, co se přihodilo, myslím, že si můžu vcelku zatleskat za to, že jsem ho přežila relativně s úsměvem. I když ten úsměv byl občas pořádně nahořklý.

Teď v říjnu jsem se zamilovala do chai latte v Mezi srnky a do latte cognac v sušickém The Coffeehouse. O víkendech jsem nachodila asi tak milion kilometrů po sušických kopcích, loukách a lesích. Ve Stromovce jsme si s Katkou dávaly horkou čokoládu a sbíraly kaštany. Pořídila jsem si srnčí šaty, nad kterými se baristky v kavárně Mezi srnky jaksepatří rozněžňovaly. Poctivě jsem prošla celý festival Humbook a připomněla si, že ne všechny knižní akce jsou pro mě to pravé ořechové - na některé už zkrátka nemám věk. Ale jo, Ruta Sepetysová je naživo vážně tak sympatická, jak se o ní povídalo. Dvě knihy, které jsem dostala na Humbooku, jsem pak nechala v Ouky Douky, moje nové oblíbené místečko, možná je tam ještě najdete a třeba vám můj vzkaz v nich změní život (přála bych si to!). V našem pražském bytě jsem uspořádala párty, o víkendech jsem srdnatě tančila až do rána. S kamarádem jsme si na to vymysleli skvělou výmluvu, když jste celou noc vzhůru, tak toho vlastně zvládnete daleko víc, než ti, co těch sedm osm hodin prospí - ale fakt, že po těch nocích nic přínosného neděláme, jsme pominuli. Dospělosti učiním za dost v nějakém jiném měsíci, jo?

Nejlepším křestem, na kterém jsem kdy byla, se jednoznačně stal křest knihy Bez jablka, a to nejen kvůli božímu Forbidden Spotu a že tam rozdávali v malých kalíšcích dýňovou polévku a v injekčních stříkačkách welcome drink, ale proto, že jsme si to s holkama vážně užily. Viděla jsem Dívku ve vlaku (alkoholismus se projevuje zejména řasenkou rozmazanou po celém obličeji), Inferno (z těch halucinogenních záběrů se mi ze začátku chtělo zvracet) a dokument Dal mi jméno Malála (spoustu rozporuplných pocitů). O víkendu jsem ukecala pár kamarádů, sbalili jsme auto na focení a v lomu jsme Katie strčili do vody. Což mi připomnělo, že mě baví fotit nejen knihy a že bych takových bláznivin ráda dělala víc, proto pokud byste se mnou chtěli něco vymyslet, nestyďte se a napište mi na blogový Facebook nebo na můj Instagram, něco vymyslíme! ;)

Jak jste se v říjnu měli vy? :)



Share this:

,

KONVERZACE

8 x byl okomentován tento příspěvek:

  1. Tyhle články naprosto miluju! I když čtu tvůj blog pravidelně, tak si to takhle ke konci vždycky ráda zrekapituluju :)
    Na Dívku ve vlaku i Inferno chci taky vyrazit, ale ve Francii je všechno opožděný a Inferno tu má premiéru snad až za 14 dni :D
    Četla jsi Dívku ve vlaku? Já ji mám teď rozečtenou a zatím jsem z toho rozpačitá, zvlášť z Rachel, která mi není sympatická ani trochu :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc, jsem přece jen ráda, že to nedělám zbytečně a někoho to baví :) Dívku jsem četla, taky jsem z toho nadšená nebyla, ale stokrát lepší než film :)

      Vymazat
  2. Na tyto tvoje články se vždy hrozně moc těším. Jo a klidně můžeme vymyslet nějaké zajímavé focení, ráda se zúčastním jako fotografka a klidně i objekt ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, že to baví :) Klidně můžem někdy :)

      Vymazat
  3. Jani, mysli na to, že focení mám slíbené a jsem první v té frontě :D :D tešing!!

    OdpovědětVymazat
  4. No vidíš, a já mám tyhle články nejraději. :) Jak ke čtení, tak i co se týče mého psaní. A přesně - budeš mít hezky organizovaně uchované ty pěkné zážitky. :) I když chápu, že filtrovat to špatné je občas určitě dost těžké.
    Ty halucinogenní záběry na začátku Inferna mi taky daly docela zabrat, hrozně nepříjemné. Na druhou stranu, tvůrci asi odvedli docela slušnou práci, když to má doopravdy na lidi takovýhle efekt. :D
    Ouky Douky neznám, ale vypadá to krásně, tak až zase někdy budu v Praze. Snad to nedopadne, jako když jsme ve středu s kamarádkou chtěly zajít do "té" Kavárny co hledá jméno, když už jsme byly na Smíchově, jenže pak jsme to úplně vypustily a vzpomněly si na ni až ve vlaku domů. :)
    A fotografie máš úplně nádherné!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) Ouky Douky i Kavárnu můžu jenom doporučit, Kavárna co hledá jméno stojí za to už jen kvůli svému designu, je mi to tam strašně sympatické, a to kafe.. :)) A děkuju! :)

      Vymazat