Výjimka, co potvrzuje pravidlo

úterý 25. října 2016

Brooklyn jsem viděla nejprve v kině a hrozně se mi ten film líbil. A ne, nebylo to jen proto, že tam hrál Domhnall Gleeson, ale protože jsem se s tím příběhem dokázala ztotožnit. Tedy, samozřejmě jen přibližně, protože já nikdy nebyla od domova vzdálená přes oceán, ale chápu, jaké to je, když máte začít na novém neznámém místě, kde nemáte žádného "svého" člověka a musíte si všechno vybudovat. A chápu, jak to někdy člověka táhne zpátky domů, jak lákavé to může být.

Eilis se na popud své milované starší sestry, která pro ni chce lepší život, než by ji čekal v irském Enniscorthy, rozhodne přestěhovat do Brooklynu. V knize je popisovaná její strastiplná cesta do velkoměsta, smutné a stýskavé začátky v podnájmu a v práci ve velkém obchodním domě. Postupně si Eilis na život ve městě zvykne a když potká italského instalatéra Tonyho, New York jako by zkrásněl. Jenže pak ji jedna tragická zpráva donutí vrátit se na čas do rodného městečka, kde se nic nezměnilo, zato Eilis se změnila velice a všichni si tam toho všímají, a to včetně pohledného Jima. Jak říkal Tony, domov je domov - který domov je ale opravdovější?

Kniha Brooklyn od Colma Tóibína je výjimka potvrzující pravidlo. Knižní předloha byla stokrát horší než film, který - jak jsme se shodly s kamarádkou, která na něm byla se mnou - obsahoval všechno, co by nemělo ve správném filmu chybět: napětí, dobrodružství, romantiku, humor, smutek, dojemnost. Byť byl vyprávěn samozřejmě stručněji než knižní příběh, dokázal mi předat daleko víc emocí a z kina jsem tehdy odcházela skoro rozčarovaná z toho, jak moc na mě zapůsobil. Colm Tóibín je zkušený spisovatel a jeho kniha je dobře vystavěná, dialogy smysluplné, charaktery postav propracované, příběh je vyšperkovaný do nejmenších detailů, které vám do sebe na konci zapadnou jako skládačka. Je to čtivé až běda. Tady žádný problém není. Ale šmankote, nechalo mě to úplně chladnou.

Kdybych si nejdřív přečetla knihu, ani náhodou bych na film nešla. Knižní Eilis je naprostá kráva, nad jejímiž myšlenkovými pochody kroutíte hlavou a za to, co mi ve filmu připadalo roztomile naivní, bych jí v knize dala pár facek. Do podrobností zabíhat nechci, abych vám nevyzradila nějaký spoiler, ale věřte mi, že pokud se napřed podíváte na film, kde je několika jednoduchými záběry dokonale znázorněno Eilisiných milion protichůdných pocitů, budete z té knížky taky trochu mrzutí. Ale abych jí jen nekřivdila, musím uznat, že padesátá léta minulého století a problematiku irských přistěhovalců jako takovou přiblížila parádně a jsem ráda, že jsem se o tom mohla dočíst něco víc. A taky jsem díky Brooklynu zatoužila podívat se do Irska, strašně moc.

Brooklyn (Brooklyn) / Colm Tóibín / Daniela Furthnerová / 2016

4 komentáře

  1. Tak teď se bojím si přečíst knihu. Film se mi hodně líbil a už jsem ho viděla několikrát, ale nad knihou jsem stále uvažovala. Možná to někdy zkusím, ale teď asi ještě ne. :)
    Reading With Lucy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I tak to bylo fajn čtení, jen prostě ten zážitek s filmem byl větší, teď když mám to srovnání, tak bych neměla potřebu číst to znovu, ale film určitě ještě vidět chci :)

      Vymazat
  2. Tak to je zajímavé :) Mně se víc líbila kniha, i když je pravda, že po zhlédnutí filmu jsem přemýšlela, zda svůj názor přece jen nezměním. Knižní Eilis je od její filmové podoby opravdu hodně liší. Byla jsem celou dobu překvapená, jak byla samostatná, cílevědomá, sebevědomá! V knize to byla ušlápnutá bázlivá dívka, která si místo našich sympatií spíš získala náš soucit!
    Film byl krásný, ale na můj vkus až moc. Moc americký. Ale stojí to za to, takže pokud se opravdu obáváte číst knihu, na film se podívejte!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To se mi pravda na té knize líbilo, že nebyla tak "americká" jako je ten film :) Každopádně tak jako tak díky Tóibínovi za ten příběh :)

      Vymazat

Latest Instagrams

© What Jane Read. Design by FCD.