Impozantní dílo Scotta McClouda

Sochař. Ty bláho. Původně jsem si tenhle rozsáhlý grafický román chtěla přečíst jen proto, že jej doporučoval Neil Gaiman, jehož slova jsou pro mě obvykle svatá. A zase se mi potvrdilo, že jeho vkusu můžu absolutně důvěřovat.

David Smith je neúspěšný umělec, který se potácí v existenciálním krachu. Pomůže mu Smrt převtělená za jeho mrtvého strýčka - nabídne mu schopnost vytvořit neuvěřitelná díla z kamene pouze holýma rukama výměnou za omezenou dobu života, konkrétně dvě stě dní. Zoufalý David souhlasí. Faustovská tématika nijak nevybíhá ze svých zajetých kolejí, David zjišťuje, že navzdory tomu jak impozantní díla nyní dokáže vytvořit, stejně mu štěstěna a příležitost nejsou nakloněny. Navíc se potká s neúspěšnou a labilní herečkou Meg, do které se bezhlavě zamiluje a jeho lhůta se tak zkracuje dvojnásobnou rychlostí...

Nikdy bych neřekla, že mě tak dojme a rozloží komiks. Komiks! Nikdy jsem na obrázkové příběhy moc nebyla (Čtyřlístek maximálně), zlomilo se to až letos s Hildou a Úsměvem a dalšími krásnými výtvory. Sochař je u mě ovšem zcela jasně na prvním místě. Četla jsem na to kritiku, že prý Scott McCloud, který jej vytvořil, se nesnažil o žádnou invenci, jeho komiksová tvorba je úhledná, ale nudná a že Sochař vypadá jako úkol studenta, který se dokonale snažil splnit zadání pro perfektní komiksovou tvorbu. Já bych tomu vytkla akorát fakt, že je to předvídatelné, ale to je prostě tím tématem samotným, jasně, že už od začátku víte, jak to dopadne, nemůže to dopadnout jinak, pokud byste nedoufali, že se to vyvrbí ve sladkobolný happyend. Taky mi tam krapet scházel vtip, ironické poznámky tu i onde jsou sice fajn, ale rozčísnout všechnu tu depresi, smutek a prázdno nějakou štiplavou legráckou by podle mě nebylo na škodu.

David se mi pěkně protivil, nemám moc pochopení pro tyhle ufňukané umělecké existence, abych pravdu řekla, ale pro příběh je to naprosto ideální postava se skvělým charismatem, stejně tak i záchranářka všeho a všech Meg. Příběh samotný má neuvěřitelný spád a já netuším, zda to bylo těmi dynamickými ilustracemi, nebo čtivým textem, nebo možná obojím, ale každopádně jsem hltala stránku za stránkou, byla jsem vzteklá, když se příběh nevyvíjel podle mých představ, hlavním hrdinům jsem držela palce, tak ať už jí konečně dá tu pusu, mrazilo mě, ta prázdná dvojstránka přece nemůže vypadat jako skutečná smrt a ke konci jsem byla čím dál tím víc smutná a dojatá a pak tu ještě bylo jedno naprosto nečekané, šokující překvapení a najednou bylo po všem. Úžasná jízda

Největší pochvala pro knížku ode mě? Možná někdo víte, že si nechávám tetovat knižní příběhy a já bych si teď přála tetování inspirované právě Sochařem. Ilustrace jako takové si mě zas tak moc nezískaly, nebo alespoň ne tak, abych něco z toho chtěla mít na těle, každopádně nějaký drobný symbol, který reprezentuje tuhle knihu, malou připomínku, to prostě musím, protože tahle kniha si to zaslouží za to, kolik emocí ve mě zanechala.

Sochař (The Sculptor) / Scott McCloud / Simoneta Dembická / 2015

2 komentáře:

  1. Taky jsem dřív komiksům vůbec neholdovala a stejně jako ty jsem si potom přečetla Hildu. Ta mě přesvědčila o tom, že bych jim mohla dát šanci. Potom jsem přečetla Nezadanou, což byly perfektní postřehy z každodenního života a pak Sojčáka. Musím říct, že ten mě lehce zklamal, nějak jsem v tom nenašla to kouzlo. Ale to se stává.
    Na Úsměv se chystám, no, a Sochař. Už několikrát jsem na něj koukala v knihkupectví a asi si napíšu Ježíškovi. ;) Protože to prostě zní hrozně dobře, krásná recenze, mimochodem. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, Nezadanou bych si už taky měla přečíst konečně :) Děkuju, Sochař opravdu stojí za to podle mě :)

      Vymazat