Lahůdkový psychologický thriller

Nejsem zrovna milovnice thrillerů, ale jednou za čas si ráda nějaký dopřeju. A třebas ty od Gillian Flynnové mám skutečně v oblibě. Když jsem teď v práci hledala nějakou "hltací" oddechovou četbu na víkend, padla mi do oka Farma od Toma Roba Smithe a řeknu vám, tohle byl fakt zážitek.


Stejně jako anglické detektivky jsou i anglické thrillery krapet rozvláčnější, ale to mi nevadilo. Ve Farmě se navíc zajímavým způsobem kombinuje to, co je typické pro Anglii - dlouhé vyprávění zabíhající do všech detailů s grandiózním vyvrcholením - i pro sever - drama, napětí, zvrhlost a násilí. Příběh sleduje očima Daniela, jehož rodiče se přestěhovali na farmu do Švédska, kde chtějí v klidu zestárnout a užívat si důchodu a jeho matky, která za ním nečekaně přicestuje poté, co Danielovi zavolá jeho otec, aby mu oznámil, že jeho dokonale vyrovnaná matka trpí neurčitou psychickou chorobou. Danielovi matka ovšem řekne, že všechno, co slyšel od otce je lež a donutí ho, aby si vyslechl celý příběh o hrůzném tajemství, které na odlehlém švédském venkově odhalila. Komu má Daniel věřit?

Psychologické romány, to je moje. Když se k tomu navíc přidá čtivost a poutavý příběh, nedokážu odolat. To je přesně případ Farmy. Zčásti se odehrává v Londýně, zčásti na dokonalém, lyrickém švédském venkově, který je ale očima Danielovy matky nebezpečný a zlověstný. Ačkoliv má kniha pomalejší nástup a musíte mít trochu trpělivosti, abyste se nechali vtáhnout do děje, slibuju vám, že jí budete hltat a nedokážete se jí nabažit, dokud nebudete vědět, jak to tedy doopravdy je. Zpočátku jsem se bála, že Smith použije už stokrát omletou, neoriginální story o tom, jak se zločinci pokusí zdiskreditovat jediného svědka svých činů tím, že budou veřejnosti tvrdit, že je blázen, ale ono je to všechno mnohem zamotanější a komplikovanější a moc mě potěšilo, že Smith připravil svým čtenářům naprosto neočekávaný závěr a vynikající rozuzlení.

Na druhou stranu jsem měla dojem, že by si Daniel, jakožto taková sekundující druhá hlavní postava, zasloužil propracovanější charakter. Jeho jediným problémem je fakt, že svým rodičům neřekl, že je gay, nic jiného se o něm v podstatě čtenář nedozví, protože jeho scény a výstupy jsou nudné a nezáživné. Vždy, když začne Danielova matka Tilde vyprávět, změní se font písma a já Danielovy party jen přelétla očima, aby mi náhodou neutekl nějaký důležitý moment, abych se užuž mohla nechat unášet líčením připravovaného spiknutí. Ty dva fonty mě taky docela štvaly, podle mě naprosto zbytečná záležitost, kterou si teď zvyklo dělat nějak příliš nakladatelů (o těch šílenostech s červeným písmem u Hausfrau a barevných bláznivinách s příběhy inspirovanými Alenkou v říši divů u CooBoo ani nemluvě).

Na druhou stranu Tilde byla senzační, bláznivá a věrohodná a labilní, všechno tohle dohromady. Je to radost, když autor dokáže vytvořit postavu, které fandíte a zároveň jí vůbec nedůvěřujete, která vám přijde jako skvělá ženská a občas na vás působí jako psychotická stvůra. #tildejebozi Tenhle thriller je zkrátka lahůdka a i když to není žádný literární skvost, kdo potřebuje nějaké skvosty, když má před sebou čtivou a napínavou knížku? To je přece daleko víc.

Farma (The Farm) / Tom Rob Smith / Drahomíra Michnová / 2016

Share this:

, , , , ,

KONVERZACE

7 x byl okomentován tento příspěvek:

  1. Od autora jsem četla Dítě 44 a bylo to hodně dobré, takže po Farmě vytrvale pokukuju co vyšla :) díky za doporučení!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rádo se stalo, já teď zase začala pokukovat po tom Dítěti 44, jaké to bylo? :)

      Vymazat
    2. Dost mile mě to překvapilo :)

      Bavilo mě prostředí (Rusko, KGB), ale hlavně jsem měla pocit, že autor zvládl fakt dobře zpracovat postavy a jejich vývoj. Charaktery mi nepřipadaly jako podle šablony, nechovaly se předvídatelně, a hlavní hrdina zvládl projít zajímavým duševním vývojem :) A krom toho je to samozřejmě napínák.

      Za sebe doporučuju! :)

      Vymazat
  2. Farma je moje srdcovka. Koupila jsem si ji hned, co se objevila v knihkupectví, ráno jsem začala číst a knížku odložila až večer po dočtení. Mě absolutně dostalo to prostředí a ten nápad. Až mi bylo líto, že jsem ji tak rychle přečetla :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, ono je tam i někdě tušim napsaný, že ti co to přečtou budou závidět těm, co to ještě nečetli... mám to podobně :)

      Vymazat
  3. Četla jsem a nadchla mě. Takže jednou musím jít i do Dítěte č. 44 :)

    OdpovědětVymazat
  4. Kniha Dite c.44 se mi moc libila,chystam se na Utajovany projev a tva recence mne nalakala na Farmu :-)

    OdpovědětVymazat