Knihy, které nenapíšu

Potkala jsem nedávno holku, která byla mou nejvíc nejkou, když mi bylo asi tak třináct. Ptala jsem se jí, co dělá a ona se nezeptala, co dělám já, prostě jen mávla rukou a oznámila mi: "Ty jsi toho už musela přečíst tolik, že z tebe každou chvilku taky bude spisovatelka!" A já si pak připomněla, proč jsem se s ní přestala kamarádit.


Když hodně čtete, neznamená to, že taky něco napíšete. Ne všichni knihomolové si do šuplíku schovávají své povídky, kterými jednou plánují oslnit literární svět. Ne všichni čtenáři nutně potřebují vidět za výlohou knihkupectví svou knihu. Někdo prostě jen fakt rád čte. Zvlášť když ví, že jeho psaní není tak dobré a že nemá takovou vytrvalost, aby něco tak rozsáhlého, jako je třeba román, dokončil. Můj případ. Mám báječné nápady na zásadní díla, která by dozajista hnula základy české literatury, (haha), ale vím, že nemám trpělivost, vytrvalost a píli k tomu, abych to skutečně dokázala napsat. Proto pak dražím na Twitteru své nápady za tabulku oříškové čokolády.

Ale líbí se mi, že každý má v hlavě nějaké takové neurčité literární "něco", z čeho by mohla vzniknout skutečná kniha. Moje literární embryo je křehké, smutné, odráží život na maloměstě v jednadvacátém století a zároveň je šmrncnuté magickým realismem. Můj spolubydlící sní o tom, že napíše fantasy z daleké budoucnosti, ve které uplatní všechny své znalosti fyziky. Moje babička prý vždycky chtěla napsat "něco jako Casablancu, ale ne tak dramatický". Kamarádka chce vytvořit břitký román plný suchého humoru, ve kterém bude mít hlavní roli velký červený krab a celé to bude jakože bajka a plné kritiky současné společnosti.

A třeba to jednou fakt napíšou. A třeba ne.
Ti, co o tom jenom mluví, když vypijí víc než jednu sklenku vína (jako já) se k tomu podle mě nikdy doopravdy nedostanou, protože když chceš něco napsat, tak sklapneš, posadíš se na zadek, píšeš a nekecáš. Ale líbí se mi představa těchhle literárních embryí, těch vyfantazírovaných příběhů, které žijí jen v nás a nikdo kromě nás doopravdy neví, jak moc jsou dobré.

Jak vypadá vaše literární embryo?


A jo, taky jsem se chtěla nenápadně pochlubit fotkama, které vytvořila kamarádka Janka. Tak.

Share this:

,

KONVERZACE

31 x byl okomentován tento příspěvek:

  1. To jsme na tom úplně stejně, nápadů by bylo, ale přesně mi chybí ta trpělivost, vytrvalost a píle :D Ale tak třeba někdy viď :) Jinak ti to moc sluší! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Skvele prirovnani :-)
    Ja mivala takovych embryi desitky, pak jsem otehotnela doopravdy a rekla si, ze kdyz jsem zvladla porodit dite, dokazu na svet privest i ten pribeh ;-) Vyjde v zari a ja tomu stejne porad nemuzu uverit...a zas mam jen plnou hlavu embryi :-)
    PS: az neco napises, moc rada si to prectu, tvuj jazyk me bavi :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) Jinak na tvou knížku jsem hrozně zvědavá! :)

      Vymazat
  3. Já jsem asi jeden z těch nadšených čtenářů, který nejspíš knížku nikdy nenapíše. Přijde mi zcestné, že to takhle všichni berou - ty hodně čteš, to určitě jednou něco napíšeš...je to hezká představa, ale asi se mě netýká.
    Mám to spíš obráceně - vytrvalost, odhodlání a píle mi nechybí, vlastně je moje zodpovědnost a tendence věci dotahovat do konce někdy dost otravná, chybí mi ale ten pravý nápad, nevěřím své fantazii natolik, aby se mi z ní podařilo vydolovat něco, co by stálo za to rozhodit na větší rozsah než nějaký úvahový blogový článek. Ještě na gymplu se mi psaní slohovek (což je pochopitelně něco úplně jiného, než kniha, ale je to začátek, no ne?) docela dařilo a myslím, že jsem měla slušně našlápnuto. Nic do šuplíku jsem však nikdy nenapsala.
    Navíc bych chtěla, aby to byl thriller nebo detektivka se sarkastickou hlavní hrdinkou, nicméně pořád nemám páru, o co by tam šlo :D
    Skvělé zamyšlení :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tvoje literární embryo zní velmi slibně ;)

      Vymazat
  4. Zrovna v tomhle článku tím polodrzým stylem, kterým ho píšeš dokazuješ, že na to celkem slušně máš.

    OdpovědětVymazat
  5. Moje literární embryo jsem potratila ve chvíli, kdy jsem se dostala na vysokou a zjistila, že psaní nenávidím tak upřímně, že nikdy nikdy nikdy nebudu a nechci být spisovatelka :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak já jsem ráda, že jsem se na tu bohemistiku nedostala! :D

      Vymazat
    2. Já ji mám ráda, baví mě, neměnila bych, akorát to psaní... :D

      Vymazat
  6. Odpovědi
    1. ááá, vzpomněla jsem si na své literární embryo! Jednou napíšu první českou biografii Jany z Arku (o které mám už 11 let web :)). Bude to trhák :D

      Vymazat
    2. Ano prosim, napiš, když jsem byla malá, tak jsem jí hrozně žrala. Já si to koupím! :D

      Vymazat
  7. Moje literární embryo je pokaždé jiné, takže těžko říct, ale řekla bych, že psaní není jen o tom "napsat knihu", řada lidí má geny a trpělivost na psaní článků nebo jen povídek do soutěží, prostě něco kratšího, jsou spisovatelé, kteří na román a dlouhé ságy prostě nemají. A jsou lidé, kterým vyjdou deníky a je to terno literatury jistého státu. Literatura je vždy diskutabilní pojem a já to vždy beru jako komplet psané slovo, někdy žasnu nad heslem z letáku nebo nad práci copywritera, někdy žasnu nad článkem blogerky a no a někdy jednoduše žasnu nad románem. Každý máme chuť na dělat něco jiného, ale je si to tak blízko. A tohle jsem mimochodem zjistila až na té bohemistice, s hrdostí jsem tam šla kvůli literatuře, abych nakonec zjistila, že zbožňuji možná ještě víc jazyk(y). A rozhodně tímhle dokazuješ, že schopnost psaní máš, jde jen o to, co na koho přijde a jak to "psaní" vnímá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. Pěkně řečeno, pravda, že jsem se nad tím zamyslela jen z takového hodně obecného hlediska, ale taky samozřejmě neberu za literaturu pouze vydané romány.

      Vymazat
  8. Asi to tak bude. Ale já jsem z těch, co psaní fakt upřímně zbožňujou a furt tak nějak doufaj, že to co tvoří, jednou dopíšou.

    OdpovědětVymazat
  9. A jinak takhle, já věřím, že pro napsání knížky je kromě vytrvalosti důležitej hlavně životní příběh, zážitky a charakter.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky fakt. Jedna má známá mi kdysi řekla, že jí někdo pověděl, že pořádný román člověk může napsat nejdřív po třicítce, do té doby na to nemá dostatek životních zkušeností.

      Vymazat
  10. Já taky nechci být spisovatelkou. Neměla bych tu vytrvalost a nápady mám pitomé. Každopádně v Americe by to byl jistojistě trhák! :o)

    OdpovědětVymazat
  11. Náhodou tohle by byl stylový fejeton, tvůj styl mne baví. Já měla ambice číst. Nechodit ven a radši si celá odpoledne číst a tehdy jsem byla šťastná. A když jsem byla nešťastná, tak přišly ambice (nebo spíš potřeba?) psát. Napsala jsem během let asi tak dvacet básní, ke konci období jsem dospěla k sonetům. Jenže! To není jen tak, mám totiž nutkání ke každému svému kousku psát ještě hromadu vysvětlivek a poznámek pod čarou, což by vlastně mohla bát celkem zajímavá úprava konečného díla, jenže já bych asi měla problém dotáhnout to do konce, mám nutkání neustále editovat, upřesňovat a neumím tu touhu po dokonalosti zkrotit. Poslední dobou píši "mikropříběhy" a třeba by z nich mohl být i "mikroromán", ale zatím si netroufám tvrdit, že jsou to fejetony, zatím si pořád troufám tvrdit, že nemám ambice být spisovatelkou, být motivační blogerkou či dokonce influencerem (zježily se mi opět spolehlivě všechny chlupy), troufale věřím, že jednou budu pomáhat lidem jinak - vakcínu proti rakovině v šuplíku nemám, ale tak nějak - slovy. A už jen poslední věc - můj kluk promine, že jsem užila jeho termín - raději než spisovatelkou bych byla sepisovatelkou. Sepisovatelkou příběhů lidí, kterým opravdu naslouchám.

    Kráska dne

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je pěkné. Doufám, že jednou v sobě zadupeš ten perfekcionalismus a něco sepíšeš :) A díky!

      Vymazat
  12. Ehm, mám sice všechny nechtěné vlastnosti, ale pořád peně věřím tomu, že svůj bestpetržel napíšu. Bude to hodně edukativní (co se historie týče), emotivní a pravděpodobně s L nádechem. Věnování mám třeba už skoro napsaný :D Asi na deset stran :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, věnování už bych taky měla :D

      Vymazat
  13. Moje literární embryo není embryo, ale postupně rostoucí děťátko, protože si bez psaní svůj život nedokážu představit, a kdybych se mu nevěnovala, můj život by mnohé postrádal. Každopádně s tebou souhlasím v tom, že zatímco každý spisovatel by měl číst, ne každý čtenář musí psát. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak :) Držím palce, aby děťátko jednou dospělo do knihy :)

      Vymazat
  14. Ja nemám absolútne žiadne literárne embryo. Milujem knihy, najradšej mám, keď rozčítam novú knižku a objavím nový príbeh. Ale nikdy ma nelákalo čokoľvek napísať. Ani žiaden nápad, celkovo som málo kreatívna. Trpezlivosť mi je blízka, seminárky ma na výške bavili, lenže tam bola téma jasná, kopec zdrojov, nevadilo mi ich písať dlhšie, no tam som nemusela vymýšľať lákavé zápletky. Na knihu, dokonca ani na poviedku by som sa necítila. A vlastne ma to ani nikdy nenapadlo, že by som snáď niečo mohla publikovať. To prenechám iným, viac talentovaným. A radšej si to potom prečítam. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mi píše víc lidí teď, že žádný nápad / námět nemá a že vůbec nic napsat nechtějí.. ok, tak jo, nejspíš jsem neudělala dostatečný průzkum :) Díky za komentář :)

      Vymazat
  15. Já jsem hrozně dlouho snila o kariéře spisovatelky, než jsem zjistila, že mě daleko více uspokojuje psát o knihách než psát knihy :) Ale je fakt, že kdybych jednou něco psala, žánr a přibližný směr, kudy by se to mělo ubírat, tuším :) Nejspíš by to bylo něco šmrncnutého magickým realismem, silně inspirované mými zážitky z psychiatrií a paliativních ambulancí, ale (snad) ne zoufale depresivní. No, uvidíme - třeba na mě spisovatelské bažení ještě někdy padne. Ale moc na to nesázím :)

    A jinak ty fotky jsou úžasné! Jsem sice bytost zoufale nefotogenická, ale i tak si občas vduchu postesknu, že bych si měla sehnat nějaké kamarády s foťákem! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jestli něco takovýho začneš sepisovat, tak mi to určitě dej vědět, protože je velká pravděpodobnost, že by mě to hrozně moc bavilo! :) A máš pravdu, Jančiny fotky jsou vždycky úžasné, v článku je odkaz na její fb stránku, tak třeba se můžete na nějakých domluvit ;)

      Vymazat