Jestli chcete, nechte se vtáhnout do dánského lesa

O dánské spisovatelce Helle Helle se tak dlouho mluvilo, až jsem jí podlehla i já. Jestli chceš je přesně ten typ knihy, kterou dočtete, a pak vám to nedá a musíte jí začít číst znovu od začátku. Abyste jí doopravdy a beze zbytku pochopili.


Muž a žena, Roar a Vejmandová, se setkají večer v lese při běhání. Ztratili se. Ze začátku je to trochu komická a pro nespolečenské lidi poněkud nekomfortní situace, ze které se stane hluboký prožitek plný neočekávaného dramatu a překvapivých zážitků. Ve studeném, podzimním dánském lese ze sebe žena takřka vyzvrací zásadní okamžiky svého dospělého života (nejen je) a kniha se tak na jednu stranu stává zaznamenáním jejích událostí a na druhou stranu příběhem o základních lidských potřebách, které si neuvědomujeme - a možná ani Roar s Vejmandovou si neuvědomují nebezpečí a nástrahy jejich nechtěného dobrodružství.

Kniha je psána z mužova pohledu a při ženině návratů do minulosti sklouzává ke třetí osobě, nečekaný a chytrý tah, jak si neustále držet čtenářovu pozornost. Během celého příběhu se nestane nic zásadního, žádné velké wow na vás nečeká a přesto jsem se z neznámého důvodu odvracela od knihy jen stěží. Jako by Helle Helle měla dar přimknout vás ke knize, jako by se kolem vás při čtení rozprostřel ten nepředvídatelný noční les. Není to strašidelné, ale spisovatelka si umí velmi dobře pohrávat se čtenářovou psychikou a stejně jako Roar si ani vy nemůžete být jistí, že zahoukání sovy nezastřelo ženský výkřik v dálce, nebo že svítící oči v křoví patří jen neškodnému lesnímu zvířátku.

Je to zvláštní. Strašně zvláštní. Vypravěč Roar má v příběhu úplně druhotnou roli, ani se nesnaží přerušit tok ženina vyprávění a pozorně mu po celou dobu naslouchá. Ona je ta, která jejich "výpravu" vede, řídí, rozhoduje, co budou dělat a kudy se vydají. Ačkoliv nám celou tuhle story Roar překládá, nedozvíme se o něm absolutně nic podstatného. Jen krátké útržky. I přesto máte pocit, že ho svým způsobem z nějakého prazvláštního důvodu znáte, je vám blízký. Jako nějaký spolužák ze střední, jehož existenci jste sotva vnímali, měli jste o něm ponětí, ale doopravdy jste ho neznali. Roar i Vejmandová jsou obyčejní, všední až nezajímaví, ale své role na výsluní tohoto příběhu se chopili opravdu zdatně.

Kniha je plná podobenství, situace v lese se vyvíjí poměrně netradičním způsobem a osídlení prazvláštního domku na závěr mi jen potvrdilo, že tahle kniha je prostě divná. Dobře divná. Čtivá a neobyčejná a svá. Udržuje vás v napětí a nedokážu si představit, že ji nepřečtete celou najednou. A pak ještě jednou a potom možná pro jistotku ještě do třetice. Není to takový ta má oblíbená typická "divnost", která je obvykle šmrncnutá magičnem, půvabem a jistou pohádkovostí, ne, tohle je jiná "divnost", naturalistická a úsečná a strohá. Nikoliv mainstream, ale jestli chcete, stojí za to nechat se vtáhnout do toho prapodivného dánského lesa. Podle hodnocení, která jsem četla, hodně nalákala lidi, kteří rádi běhají, ale tohleto, prosímvás, vůbec není o běhání, tak abyste nebyli zklamaní. Pokud jste si ale oblíbili některé z knih, které jsem vám dříve doporučovala, je dost pravděpodobné, že tohle vás zaujme taky.

Jestli chceš (Hvis det er) / Helle Helle / Helena Březinová / 2016

Share this:

, , , ,

CONVERSATION

0 x byl okomentován tento příspěvek:

Okomentovat