Jaké to bylo na autorském čtení Blogeři offline II

Jedním slovem? Boží. Více slovy? Přečtěte si článek.

Loni jsem žádný "report" z akce nebo něco podobného nedělala, neměla jsem důvod, prostě jsme jen vymyslely akci, abychom dostaly ty zatracené kredity (ok, mám v sobě takové to - když už něco dělám, musí to být pořádně, a proto nešlo jen o klasické autorské čtení tak, jak ho všichni známe) a fakt, že to lidi bavilo a ptali se, jestli to bude někdy znovu, to bylo jen příjemné plus. Ale doopravdy jsem nevěřila, že by to mohlo mít někdy pokračování. Vlastně mám dojem, že jsem prohlašovala, že něco podobného už nikdy nechci organizovat.


A tak se stalo, že předevčírem proběhlo druhé autorské čtení pro víc než padesát lidí v Nové galerii na Vinohradech. Když prohlašuju "už nikdy", většinou to znamená "zhruba tak za rok".


Bylo to prostě skvělé. Užívala jsem si to. S přípravou mi pomáhala kupa mých nejlepších kamarádek a padla na to nejedna láhev vína. V galerii jsem pobíhala už odpoledne, nalíčenou jsem měla pouze polovinu obličeje, nosily jsme židle, popíjely drinky, fotily se na bláznivě strakatém sofa, které jsme přestěhovaly tak, aby se na něm mohli usalašit blogeři. 


Blogeři byli na tom všem, mimochodem, zcela logicky to nejlepší. Trang, co píše blog Asi Jatka, je jedna z nejmilejších lidí, které jsem kdy poznala. Pavlína z Takže asi tak je krásná a chytrá a dokonalá (zná mě už od základky, takže jí musím lichotit, aby tu na mě nepráskla něco hroznýho) a Michelle s Milošem, kteří spolu tvoří Bezjablka, byli stejně geniálně vtipní jako loni a na improvizované afterparty v Balbínce jsme pak s nimi pili to nejhorší víno na světě a poslechli si ty nejhorší vtipy o kočkách. Tahle kombinace byla překvapivě pozoruhodně zábavná.


Na závěr akce jsem měla říct prostě jenom děkuju, tak to bylo v plánu. Ale když probíhalo poslední autorské čtení, usalašila jsem se s aperolem na schodech za celým tím davem lidí, který se tam vytvořil a smál se a nadšeně tleskal, i když muselo být otravné a únavné při čtení celou dobu stát. Poslouchala jsem blogery, sledovala lidi, jak se smějí a baví se a říkala jsem si, tohle je v praxi aplikované umění zeptat se od Amandy Palmer. A to při té děkovačce prostě musím říct. Kdo neví, co je umění zeptat se od Amandy Palmer, ten se zastydí a podívá se semhle. Kdo to zná, ten ví, že Amanda Palmer byla drzá, nestyděla se, požádala lidi o pomoc a dotáhla to daleko. Řekla, že kdo chce vytvořit něco skvělýho, musí být drzý a nesmí se bát požádat o pomoc. A přesně to jsem udělala - požádala jsem o pomoc spoustu lidí kolem sebe, aby věnovali svůj čas, energii, peníze, nervy a prostory na můj rozmařilý nápad. Nikdo mi neřekl ne. A tak se přihodila tahle skvělá akce.


Když jsem odpoledne obalená brašnou s těžkým roll upem a spoustou tašek, ve kterých se vyskytovaly i takové zvláštnosti jako obilí, pobíhala po háemku a hledala šaty na večer, utahaná a zmoklá, říkala jsem si, že tohle nemám zapotřebí, že tuhle akci děláme naposledy. Když to hodinu před začátkem vypadalo, že reproduktor nebude fungovat, prohlašovala jsem, že nikdy žádnou akci už nechci mít na svědomí. Když jsem zjistila, že jsem si zapomněla vzít fixku na oční linky, propadla jsem hluboké depresi a oznámila, že bych to celé nejradši zrušila.


V pět definitivně přestalo pršet, chvíli předtím, než přišli první diváci, jsme reproduktor přemluvily, aby fungoval, tužku na oči donesla kámoška. Všichni byli skvělí. Akce byla super. Pokojně jsem ochutnávala Bezjablka, Takže asi tak a Asi Jatku (drinky, které jste si na baru mohli dát, byli pojmenované po blozích), občas někomu ukousla kus senzačního cupcaku od Terezky a houpala se do rytmu písniček z našeho ultimátně optimistického playlistu.



A když jsem k ránu šla spát, říkala jsem si, že by bylo fajn si to zase napřesrok zopakovat.


Velké díky patří Nové galerii za poskytnuté prostory jejich kavárny a skvělou fotografku (všechny fotky z akce najdete tady). Stejně velké díky taky partnerovi celé akce, knihkupectví Martinus.cz. A díků nikdy není dost, takže i když jsem to všem řekla, ještě jednou velikánské DÍKY všem co přišli.

Komentáře

  1. Jo Terezka je u nás na Mělníku a v okolí vyhlášená svými dortíky. Pravidelně jimi zásobovala stánek s výbornou kávou na pravidelných mělnických trzích. Letos dělala i workshopy a dělila se o své umění s ostatními.
    To taková malá vsuvka než začnu chválit článek a je mi líto, že jsem tam nebyla s vámi. Hezký den přeji, Zdenka z Medvědí oázy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No ty cupcaky byly senzační, za chvíli se po nich zaprášilo :)

      Vymazat
  2. Bylo to super, Jani! :) Jak občerstvení, tak program, tak asi všechno. :) A určo bych chtěla příští rok zas, ale pouze v případě, že tam bude i Miloš. (Tak nějak mě zřejmě okouzlil. :D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tys tam byla? Jaktože jsi za mnou nepřišla? :)) No bez Miloše se nic pořádat nebude, to je jasný :D

      Vymazat
    2. Já se pak nemohla zdržet. Ale určitě zajdu příště, slibuju. :)
      Tak to už se těším! :D

      Vymazat
  3. Taky mě teď ještě mnohem víc mrzí, že jsem se na Blogery offline nemohla podívat. Ale příště fakt dorazím, znovu si to nenechám ujít. Očividně to bylo skvělé. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak uvidíme, jestli to bude za rok zas :))

      Vymazat

Okomentovat