06

Fakt jsem to vydržela už půl roku? Půl roku si měsíc co měsíc sednu k počítači a sepíšu do jednoho článku události, které mi za ten daný měsíc nejvíc uvízly v hlavě. Nijak zvlášť nad tím nepřemýšlím a prostě to napíšu, jak mě to zrovna napadne. Když jsem si na začátku roku řekla, že to tak budu dělat každý měsíc, na 99% jsem si byla jistá, že s tím nejpozději v březnu praštím. Zjevně se málo znám.


Červen byl... náročný. Obvykle v těchto článcích cenzuruju to špatné nebo nevhodné a teď to mu nebude jinak, protože o některých osobních věcech se mi nechce psát online. Byl prostě náročný a mám pocit, že jsem za poslední dva červnové dny zestárla tak o milion let.

V červnu jsem kavárničila s velkou vášní. Snídala jsem v The Kavárně, mlsala v Alchymistovi, zcela propadla kouzlu Kavárny, co hledá jméno. Na začátku měsíce jsem s Katkou podnikla výšlap do Divoké Šárky. Měly jsme s sebou borůvky, maliny, víno, dva Olympusy a nakonec skončily v mekáči. O našem dobrodružství více zde. Pak jsme si taky tenhle měsíc vymyslely společný coworking, který se změnil v nadšené popíjení růžového vína a šly jsme společně na náplavkový koncert kapely, ve které byl kluk, co hrál na krabičku od čaje, byl to Katčin spolubydlící a nejlepší na tom koncertu bylo, že když jsme po desáté večer všichni umírali hlady, dostali jsme obložené housky od něčí maminky.

Onemocněla jsem v den, kdy se točilo nové #martinusaciradi video na šlapadlech, na kterých jsem nikdy nebyla a hrozně se na ně těšila. Takže jsem půlku měsíce strávila s antibiotiky, které jsem decentně kombinovala s růžovým vínem (vřele nedoporučuju) a kdyby vás náhodou zajímalo, o čem jsem plánovala ve videu povídat - chtěla jsem básnit o Ódinově dítěti, norské fantasy, která mě v květnu úplně uchvátila. Náladu mi pak spravilo seznámení s panem Fulghumem, kterého jsem vyzpovídala pro martinusácký blog. Celé interview najdete tady. Taky vyšel článek v časopisu Žena a život, kde jsem byla zpovídána já. Dostala jsem na to od známých i neznámých spoustu reakcí, veskrze milých, ale nejlepší byly ty nejupřímnější od mých kamarádů. "Děláš si ze mě srandu? To jsi jako fakt ty? Ale vždyť ti to tam hrozně sluší!" Pche, jako bych snad normálně vypadala jako Popelka! Uznávám ovšem, že obvykle na sobě nemívám tolik mejkapu, moje vlasy si prostě dělají co chtějí a nestáčí se do poslušných vlnek a šaty od Ralpha Laurena taky nenosím každý den.

Po tom rozhovoru jsem zpanikařila a získala dojem, že můj blog musí být designově hrozně krásný a vyšperkovaný a koupila jsem si blogovou šablonu a teprve pak mi došlo, že veškeré html a css budu muset ručně upravovat. Sranda! Měla jsem v plánu šablonu každou volnou chviličku tvarovat do finální podoby, ale každou mou volnou chviličku spolkla nějaká jiná činnost (a možná pár starých dílů Grey's Anatomy, ok), takže můj blog vypadá jako rozkopaná ulice, ve kterém se opravují vodovodní trubky. Mějte strpení, prosím, fakticky už to brzy napravím. Kamarádka a fotografka Janka mi udělala fotky, na kterých připadám sama sobě líbezná, což je mimořádné a brzo vám je tady všechny ukážu. Ten samý den se konal Knihex, o kterém už jsem napsala článek a po Knihexu jsem s Jankou šla do italské restaurace u Bílé labutě a tam jsem snědla celou velkou pizzu a bylo to tak prima, že o tom taky musím napsat.

O křtech Prahy neznámé a Minimalismu už jsem taky psala. Nepsala jsem ale ještě o návštěvě Hamley's - největšího hračkářství, jaké jsem kdy viděla. Je v Praze na Příkopech a mají tam obří kolotoč se třpytivými koňmi a velikánskou skluzavku z prvního patra do přízemí, taky piáno na které hrajete nohama, vodotrysky, pistole střílející kdeco, mluvící stromy, obrovitánského Hulka, srdíčková tetování a asi tak milion dalších úžasných věcí a všechny si je můžou vyzkoušet i dospěláci, kteří tak s radostí činí. Původně to měla být desetiminutová rychlá obhlídka obchodu, ale nakonec z toho bylo půlhodinové nadšené poskakování u každé atrakce. Pokud ve vás zbývá alespoň mrňavá dětská dušička, tohle se vám bude líbit. No a po návštěvě hračkářství jsme se přesunuly na skvělou výstavu Lény Brauner, zapsala jsem se do její knihy čekatelů na tetování (co kdyby náhodou...) a koupila si smývatelnou tetovačku růžového jednorožce. Protože proč by ne. Ještě o tom asi napíšu samostatný článek, protože mám z celého večera pár hezkých fotek. Chcete?

Blogeři offline jsou na světě a už za necelé dva týdny se na vás těšíme v Nové galerii! Pokud nevíte, o co jde, přečtěte si článek a mrkněte na facebookovou událost. S vymýšlením téhle akce si s holkama užíváme docela dost legrace, protože už nás nic neomezuje a pod rukama nám tak pomalu vzniká veselá punková akce, na které se hodně nasmějete.

No a posledního června jsem jela metrem, byla jsem smutná, nevyspalá, hladová a nervózní. Proti mně si sedl stařík, který vypadal trochu jako pohádkový dědeček. Než vystoupil na Bořislavce, široce se na mě usmál - a mělo to překvapivě povzbudivý účinek. Nestihla jsem mu úsměv oplatit, takže jsem vás chtěla poprosit, abyste se na případné "tak trochu pohádkové dědečky" zejména na Bořislavce usmívali i za mě.

Jo a četla jsem stejně vášnivě jako přechozí měsíce.

(Fotky níže tentokrát nejsou takové ty inspirující, co si občas ukládám, protože se mi kvůli něčemu zamlouvají. Měla jsem ve foťáku uloženo spoustu obrázků, které už se mi nikam nehodí a tak jsem se rozhodla je nacpat sem. Pokud se vám líbí, dejte vědět - budu to praktikovat pravidelně.)

Co váš červen? :)

Share this:

, ,

KONVERZACE

12 x byl okomentován tento příspěvek:

  1. Kde ses vzala v ty Zene a zivot? To je desne super! Akorat jsem si ji nestihla koupit :( je to cislo jeste v prodeji? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Michelle Losekoot vybrala par blogu, ktere rada cte a s jejich autorkami pak byly v casopisu rozhovory :) Ale ted uz to myslim nikde nebude.

      Vymazat
    2. A jaky je to cislo Zeny? Ze bych si to aspon pujcila v knihovne a precetla :)

      Vymazat
    3. Tak to fakt nevim :D Nemam casopis u sebe. Je to ctrnactidenik a vyslo to hned na zacatku cervna, jestli to pomuze :D Je kazdopadne mile, ze si to chces precist :)

      Vymazat
  2. Jani, jak ty to děláš - tvůj blog mi pokaždé zvedne náladu a naplní mě ohromnou porcí elánu a inspirace. Jsi skvělá - nepřestávej :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tyjoo <3 Dekuju moc, to je strasne mily!

      Vymazat
  3. Krásný fotky jako vždycky :) Snad bude v červenci méně smutných chvil, ale podle článku to vypadá, že i tak byl červen měsíc, který fakt stál za to. Někdy se budu muset zase vypravit do Prahy. A asi fakt musím navštívit tu Náplavku. Moc hezky napsaný článek a je fajn, že Ti to psaní shrnutí vydrželo - myslím, že jednou bude moc fajn si je pročítat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju <3 Taky si říkám, že na konci roku budu ráda, že jsem si na to vždycky našla chvíli :)

      Vymazat
  4. Jani, super blog :-) Taky jsem tě objevila v Ženě a život (mimochodem je to číslo 12 z 15.cervna). Jinak můj celkem normální, ale květen ten teda stál za to...:-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aha, a jo vlastně, ono to vyšlo až v půlce června :D Díky moc, jsem ráda!

      Vymazat
  5. Krásná záplava fotek! :) Nejlepší je ten kytarista v trávě! :)
    Měla jsi krásný měsíc, podle tvého popisu. Doufám, že toho špatného bylo a bude co nejméně. :)
    O Hamley's jsem nikdy neslyšela, ale zní to jako ráj. :D
    Taky máš moc krásné žluté šaty. A na Blogery offline bych moc ráda šla, jenom nevím, jestli budu moct, mám to do Prahy přeci jen pár kilometrů. Nicméně se mi to jako akce hrozně moc líbí! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hamley's je ráj :) A díky! Chápu, ale myslím, že letos to bude opravdu stát za to, ti Blogeři :)

      Vymazat