Jak nesplynout s davem vousáčů a vran

Asi nejkomplikovanější recenze, jakou jsem kdy psala. Chomejní, Sade a já u nás vyšlo v posledním Velkém knižním čtvrtku a okamžitě mě zaujala, obálkou i tématem. Je to ovšem těžko uchopitelné dílo, které se dost nesnadně popisuje nebo kritizuje.


Vždycky mě bavily feministické knihy (Caitlin Moran) a příběhy z exotických zemí, jako je Írán (Khaled Hosseini). Když jsem tedy zjistila, že existuje kniha o ženě, která se svým způsobem dokázala pravidlům ajatolláha Chomejního vzepřít už v šesti letech a klidně v íránských ulicích ukazovala holý zadek, bylo mi jasné, že tohle, to si prosím pěkně potřebuju co nejdříve přečíst.

Autobiografická kniha kombinuje deníkové zápisky, jenž se navzájem kříží - autorka je líčí od konce sedmdesátých let minulého století v Teheránu a zároveň píše v současnosti, v roce 2013 v Paříži. Hned na začátku Abnousse Shalmani vysvětluje, že důvodem k napsání této knihy je postavit se proti předsudkům a konvencím, což začala dělat už jako malá holka, kdy se v Íránu Chomejní dostal k moci, rozdělil teheránský svět na "vousáče" a "vrány" a přestal rozlišovat mezi šestiletou holčičkou, třináctiletou puberťačkou a dospělou ženou. Zahalil je do stejné černé barvy a vytvořil tak jednolitou masu, v níž je jeden nerozeznatelný od druhého. Později v exilu se Abnousse seznamuje s klasickou francouzskou literaturou, čte Victora Huga a hlavně markýze de Sade, kteří ovlivňují její názory a i navzdory tomu, že žije ve svobodné zemi, i tady se setkává s nepochopením, ústrky a šovinismem.

Tahle upřímná zpověď se vás chtě nechtě hluboce dotkne a věřím, že o ní ještě dlouho po dočtení budete přemýšlet. Je to jedna z těch knih, které bych doporučila těm, jenž tvrdí, že feminismus je blbost a moc ráda bych se s Abnousse Shalmani potkala, abychom si mohly dát tipy na další dobré knihy. Kniha není zábavná ani napínavá ani dramatická, koneckonců to taky není beletrie, ačkoliv jsem očekávala, že bude vyprávět přece jen o něco souvislejší příběh. Ale nevadilo mi to. Je to zaznamenaná část života jedné výjimečné osobnosti, a to velmi intimně, skrze její myšlenky a pocity a vy máte celou dobu pocit vděčnosti z toho, že se o ně s vámi podělila.

Chvílemi se knížka táhne a je poněkud zdlouhavá, občas Abnousse ulétne ve svých úvahách někam úplně mimo, ale to jsou drobné vady na kráse, které nakonec odpustíte. Není to odpočinková četba, ačkoliv je psaná velmi jednoduše a čtivě. Tahle kniha vás nutí k zamyšlení, klade vám nelehké otázky a od vás se čeká, že si na ně dokážete odpovědět. Těším se, že tu knihu budu doporučovat přemýšlivým čtenářům s rozhledem, kteří se zajímají o světové dění a není jim jedno, co se děje lidem, kteří od nich žijí o trochu dál než jen za humny.

Chomejní, Sade a já (Khomeiny, Sade et moi) / Abnousse Shalmani / Iveta Picková, Jakub Marek / 2016

Share this:

, , , , ,

KONVERZACE

2 x byl okomentován tento příspěvek:

  1. O této knize jsem uvažovala, ale obávala jsem se, že to bude spíš plytké a jednoduše napsané - četba pro davy. Podle Tvé recenze to vypadá, že to stojí za to, takže se po ní poohlédnu v knihovně. A vidím, že máme momentálně rozečtenou stejnou knihu - já jsem začala teprve včera, tak mi to bude nějaký čas trvat. Těším se, co se tu o ní dočtu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naopak, rozhodně to není mainstreamovka, ale knížka, která podle mě zaujme jen velmi úzký okruh čtenářů, ačkoliv je to určitě škoda.

      Vymazat