Fotka nemusí být ostrá je lepší než tisíc příruček

Knihu s názvem Fotka nemusí být ostrá jsem si vybrala takřka náhodně, protože mě prostě zajímá fotografie a zkušenosti mnohaletých fotografů. Věděla jsem, že Robert Vano fotil v Americe pro slavné časopisy a že pracoval v českém Elle. Nic víc.

Tu knížku, která je vlastně přepisem rozhovorů Roberta Vana s fotografkou a bývalou šéfredaktorkou Československého fotografa Soňou Lechnerovou, jsem zhltla za dvě hodiny a jsem z ní úplně paf. Na férovku - je to lepší a přínosnější než všechny encyklopedie a příručky o fotografii, které se mi kdy dostaly do tlapek. Čtivě, nikoliv chronologicky a přitom stále souvisle, líčí kniha životní příběh jednoho z největších "řemeslníků" (jak sám sebe nazývá), od začátků v kadeřnictví v Philadelphii, kde si jeho umu všimla redaktorka Cosmopolitanu, přes asistování slavnému Horstovi P. Horstovi až po první výstavy, neúspěchy a experimenty s platinotiskem. Od první po poslední stránku je to doslova nabušené tipy a radami od předního světového fotografa, které si prostě nesmíte nechat ujít a které vám skutečně k něčemu budou. Minimálně ke smazání všech vašich iluzí o lesklém a blyštivém světě umělecké fotografie stoprocentně.

Robert Vano je nesmírně poutavá a inspirující osobnost, která je zkrátka svá. Je svým způsobem divný a pravděpodobně ho to baví. Je nadaný a ví o tom. Svou cestu k profesionálnímu fotografování si poctivě vydřel a je na to pyšný. Zároveň není namyšlený, z jeho zpovědí sálá pokora a vstřícnost. Neholedbá se svými úspěchy, ale zároveň nedělá, jako by o nic nešlo, když líčil Cindy Crawford a fotil Claudii Schiffer. Je vtipný a inteligentní a má za sebou nejspíš dost divokou minulost, kterou ovšem v knize popsanou nenajdete. Tohle není biografie ani bulvární senzace, je to zpověď profesionálního fotografa a neocenitelná pomoc pro amatéry, kteří netuší, jak se v tom všem zorientovat - co je potřeba k uspořádání výstavy, koho oslovovat, jak získávat kontakty, kdo a co všechno je nutností, pokud fotíte módní fotky pro slavný časopis. 

Nikdy jsem neměla ambice fotit pro víc než jen pro radost a fakt, že byla třeba moje fotka použita na obálku knihy je "pouze" příjemný bonus. I tak jsem se ale zaradovala, že Robert Vano stejně jako já pochybuje (nebo bych teda spíš asi měla říkat, že já stejně jako Robert Vano) o tom, že je nutné neustále vytahovat blesk a bleskovat všude jako o život, když existuje něco jako slunce a stín a přirozené světlo. Když není dobré světlo, tak Robert Vano (místo aby si ho uměle vytvářel) prostě raději nefotí. Dozvíte se tu i takové perličky jako na jakou přesně clonu a čas Vano nejradši fotí, což mě osobně strašně zajímalo, ale myslím si, že lidi, kteří se nikdy na foťáku nepokoušeli nastavovat expozici, to bude nudit k smrti a tahle kniha jim k ničemu nebude. Tohle je pro lidi, kteří dokáží půl hodiny klečet v bahně, dělat při tom neuvěřitelné jogínské pozice a klepat se u toho zimou - to všechno jen pro jednu pěknou fotku. Pokud patříte mezi nás, fotografické šílence, ano, tu knihu potřebujete.

Tohle mi prostě dělá velkou radost. Knížka, od které žádné velké zázraky neočekáváte, jen že s ní zabijete pár hodin v autobusu a dozvíte se něco o životě slavného fotografa, vás nakopne neuvěřitelnou dávkou inspirace a entuziasmu a je obrovským zdrojem užitečných informací. Nádavkem se ještě dozvíte něco o historii moderní fotografie, přečtete si poutavé zamyšlení o tom, proč není víc žen fotografek a podíváte se na slavné, méně slavné a dokonce i nikdy nepublikované Vanovy fotografie. Mně osobně se jeho fotky nijak zvlášť nelíbí, uznávám samozřejmě Vana jako obrovskou autoritu v jeho oboru, ale mám prostě jiný vkus. A to není špatně, naopak se mi moc líbí, kolik se toho člověk může dozvědět z rozhovorů s člověkem, jehož práci ani nemusí obdivovat.

Fotka nemusí být ostrá / Robert Vano, Soňa Lechnerová / 2015
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Slovart.

Komentáře

  1. Kolikrát už jsem na tuhle knížku v knihkupectví koukala! Pravda, mnohokrát pouze proto, že na jedné fotce uvnitř je můj bývalý spolužák, coby model. což je prostě hustý. :D
    Ale taky mě to zajímá z fotografického hlediska, jsem hrozný amatér, pomalu ani nevím, co je to clona (jako vím no, ale...), jenže když někdo tvrdí, že fotka nemusí být ostrá, zní to jako něco pro mě. A taky to zní dostatečně netradičně a takové věci já ráda. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jů, no tak to je určitě hustý :D Rozhodně je to netradiční pohled na fotografování, alespoň z toho, co jsem četla, slyšela a znám, tak myslím že jo :)

      Vymazat
  2. Jak já jsem ráda, že jsem na Tvůj článek narazila! už hrozně dlouho bloumám po knihkupectvích a po internetu a uvažuju, čím bych si udělala radost. Myslím, že tahle kniha je na to slušný adept :) už mě nějak nebaví pořád otevírat příručky, ze kterých se hrne akorát to, jak co musím clonit atp.

    A s těmi knížkami, co od nich nic moc nečekám to mám podobně, vždycky mě hrozně potěší, když si nějakou vyberu jen namátkou bez předchozího pročítání oslavných recenzí a ona se ukáže jako skvělá volba :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud ráda fotíš, tyhle rozhovory jsou určitě skvělým způsobem, jak si udělat radost :)

      Vymazat
  3. Dostala jsem ji na Vánoce a zatím čeká na svůj velký čtecí den. Toto je možná první pozitivní ohlas, který se ke mně ale dostal. Mám Vana velmi ráda, působí na mě dobře jako člověk, jeho tvorba je mi strašně blízká. Bohužel hodně lidem leží dost v žaludku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem na to žádné recenze předtím nečetla, tak nevím, ale je fakt, že Vano je pravděpodobně dost kontroverzní osobnost. Každopádně pokud píšeš, že ti je jeho tvorba blízká, tak touhle knihou nemůžeš být zklamaná.

      Vymazat
  4. Já mám focení moc ráda, jsem jen amatér, nemám ani pořádný foťák, jen maličký digitál, ale i tak se mi občas (snad) vedou docela pěkné fotky. Přemýšlím, že bych si po brigádě pořídila nějaký lepší. Zároveň si chci pořídit i nějakou knížku, která by mi svět fotografování přiblížila a podle tvojí recenze tahle vypadá dost slibně, i její název :)

    Na tvůj blog jsem se dostala dneska prostřednictvím časopisu Žena a život, kde jsou rozhovory s blogerkami. Vždycky jsem hrozně nadšená, když v časopise narazím na něco ohledně blogování. Vždycky si říkám, že i blogeři mají snad šanci uspět a ne jenom youtubeři.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je super, mám radost, že se na můj blog díky tomu článku kouknou noví lidé. Taky doufám, že blogování má ještě pořád šanci, i když proti youtuberům nic nemám, vlastně je asi obdivuju, protože mám čas od času taky příležitost si vyzkoušet, jaké to je být před kamerou, ale ten psaný formát mi vyhovuje daleko víc :)

      Vymazat
  5. Díky za skvělý tip, protože tohle asi bude pro mě :) Já se teda zásadně vyhýbám profi radám ohledně focení (né že bych si myslela, jak jsem v tom skvělá, to vůbec - spíš se bojím, že fotky už nebudou tak úplně "moje"), ale dost jsi mě nalákala! :) hlavně musím souhlasit s tím přirozeným světlem! Blesk sice mám, ale už jsem ho hooodně dlouho nevytáhla...:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rádo se stalo :) Tady toho se bát nemusíš, Vano totiž čtenáři předá rady tím způsobem, že vysvětluje, jak to dělá on a co je nejlepší pro něj a záleží jen na tobě, co si z toho vezmeš - chápu tě, protože sama drtivou většinu rad ohledně focení neposlouchám a prostě si dělám co chci a kašlu na zlatý řez a perfektní čas a hodinové úpravy v Photoshopu. Ale Vano je v tomhle dost osobitý a myslím, podle toho jak tě online znám, že by se ti to mohlo zamlouvat :)

      Vymazat

Okomentovat