6 knížek z posledních týdnů

Samé kvalitní nádhery. Zase tu mám po čase minirecenze na více knih najednou, protože v poslední době čtu jak blázen jednu za druhou a nestíhám to ani pořádně nikde sdílet. V zimě usínám s knížkou v pět odpoledne v posteli, teď si čtu do devíti na Střeleckém ostrově a těch dobrých knih je kolem mě tolik, že nevím kterou potřebuju víc. Pořád platí, že každý čtvrtek najdete recenzi na nějakou žhavou novinku na blogu Martinus.cz, čtu toho ale samozřejmě mnohem víc, tak se pojďme mrknout, co se mi nashromáždilo za poslední týdny.

Ačkoliv v létě většina lidí čte spíš lehké a oddychové knihy, nad kterými se nemusí moc přemýšlet a tlusté bichle si schovává na dlouhé zimní večery, já mám naopak ráda, když si ty tlustoprdky můžu číst o dlouhých letních večerech. Ideální je klasická literatura, taky více čtu knihy, které mám ráda, už poněkolikáté. Teď jsem třeba v antikvariátu vyhrabošila své milované Nebezpečné známosti v paperbacku s filmovou obálkou a za pár dní je přečetla jedním dechem. Taky si chci určitě zopakovat Lolitu (už ani nevímpokolikáté), Tuláka po hvězdách, Pěnu dní. Od Thomase Hardyho vyšla nově Tess z d'Urbervillů, na to se hrozně těším. Jakou klasiku byste mi doporučili vy? Co bych si určitě mohla přečíst? Dejte vědět. A teď se jdeme mrknout na ty krásky z předchozích týdnů.


Spáčka a vřeteno od Neila Gaimana

Na první pohled to asi trochu připomíná Růženku, ale ve skutečnosti je to daleko dramatičtější, lepší, napínavější, strašidelnější, poetičtější a feminističtější pohádkový příběh o královně, která se rozhodla oddálit svou svatbu, aby mohla s několika trpaslíky vyrazit zachránit spící princeznu ze sousedního království. Neil Gaiman řekl, že má rád příběhy, ve kterých se o sebe ženy dokáží postarat samy a nemusí čekat na prince na bílém koni - tahle pohádka je toho dokonalým příkladem. Doporučuju nečíst o samotě v noci doma, místy je to fakt děsuplné. Chris Riddel se s ilustracemi překonal, ta kniha je zároveň i krásné umělecké dílo. Mně se podařilo roztrhat si ten vrchní průhledný obal, je docela nepraktický pro někoho, kdo často tahá knihy v tašce, ale i tak si myslím, že mi bude v knihovně dělat parádu. Pro Gaimanovi fanoušky a fanynky nutnost.

Jak jsme v Teheránu četly Lolitu od Ázar Nafísíové
Jako nekritickou milovnici Lolity mě už před nějakou dobou zaujala kniha, která má Lolitu ve svém názvu. Byla všude beznadějně vyprodaná a nedávno se mi na ni podařilo narazit v antikvariátu. Vůbec jsem netušila, jaký neuvěřitelný poklad tahle kniha je! Jedná se o vzpomínky vysokoškolské profesorky literatury Ázar Nafísíové, která se v Íránu různými způsoby snažila vzepřít režimu nastaveném v 80. letech ájatolláhem Chomejním; kupříkladu tím, že založila ženský literární klub, kde se diskutovalo o podvratných autorech jako byli Vladimir Nabokov, Henry James, Jane Austenová, Lewis Carroll, Milan Kundera, Francis Scott Fitzgerald a spoustu dalších klasiků... Pokud obdivujete tyto autory, budete stejně jako já považovat tyto biografické příběhy za učiněný poklad. Místy trochu moc rozvláčné, zdlouhavé a občas jsou tu zbytečné nicneříkající historky z autorčina života, ale i tak je to neocenitelná sbírka kritik, názorů a úvah o kvalitní literatuře, feminismu, politické situaci a kulturních změnách v Íránu za poslední tři desetiletí.

Ségry od Rainy Telgemeierové

Rozkošné pokračování komiksu Úsměv od Rainy Telgemeierové vypráví o touze malé Rainy mít mladšího sourozence a o tom, že když se vám takového mladšího sourozence podaří dostat, překvapivě nemusí být úplně podle vašich představ. Ale co když ten otravný sourozenec jste vlastně nakonec vy? Předchozí Úsměv byl musthave pro všechny, kteří někdy měli rovnátka, tohle je zase nutnost pro všechny, kteří mají mladšího sourozence. Já a můj bratr jsme na tom dost podobně jako Raina s Almarou, takže jsem se v tom úplně viděla. Není to žádná dramatická pastva pro oči, ale prostě strašně milý, vtipný, čtivý a trošku dojemný komiks. A to stačí.

Moje kočka Jugoslávie od Pajtima Statovci

Mladý přistěhovalec, který se snaží zakořenit v zemi, jež ho odmítá. Mladá muslimka, kterou chtějí provdat za cizího člověka. Čeká ji jedno zklamání za druhým. On si koupí hroznýše a v baru potká kočku, která mu změní život. Zdánlivě dost divné příběhy, které spolu vůbec nesouvisí, jsou zapletené do jednoho románu, jenž byl pro mě sympatickým překvapením; nečekala jsem nic a dostala jsem toho spoustu. Je to kniha o tom, jak důležité jsou rodinné tradice a co se děje, když je porušíte; o bezejmenné anonymní společnosti, která nás všechny obklopuje a když se jí zachce, může nás úplně zničit; o láskách vhodných i nevhodných; a v neposlední řadě o kočkách, o drzých a svůdných kočkách.

Sojčák od Jaaka a Lauriho Ahonenových

Marně jsem hledala lepší charakteristiku než "Jak Disney potkal Kafku", což se teď všude omílá, ale je to pravda, nic výstižnějšího mě nenapadlo. Nejsem komiksový znalec, vlastně jsem jim přišla na chuť teprve nedávno a tak pro vás nemám lepší hodnocení Sojčáka, než že je to roztomilé, strašidelné a divné. Malé sojčátko žije se svou nemocnou matkou naprosto izolované od okolního světa ve velkém děsivém domě a finští autoři nepotřebovali text k tomu, aby měl příběh hororový nádech. Všechno je to o obrázcích, které hovoří za vše. Žádná jiná kniha, kterou jsem kdy četla, v sobě nedokázala tak samozřejmě snoubit roztomilost a děsuplnost. Stojí to za to, ačkoliv by podle mě Sojčákovi lichotil kvalitnější papír, aby byl dokonalý po všech stránkách.

Urbex od Katky Havlíkové a DiverZanta
K urbexu jsem přišla jako slepá k houslím, když jsem se loni účastnila výstavy svých spolužaček právě na tohle téma. Netušila jsem tehdy, co to má být, ale okamžitě mě to zaujalo. Urbexové fotografie ukazují různé opuštěné městské části, továrny, objekty a prostory, do kterých je vstup většinou zakázaný, nebo nebezpečný, případně obojí. V drtivé většině případů mi to připadá poeticky krásné. Fotografie s příběhem, krása zániku. Napříč Českou republikou s krátkým výletem do zahraničí za půvabnou a zároveň drsnou krásou osamocených továren, nemocnic a dalších míst vás vezmou umělci Katka Havlíková a DiverZant. Fotografická publikace je velká, na kvalitním papíře a doplněná o překvapivě čtivé texty; já jsem z toho byla jakože dost nadšená a plánuju urbexové focení na Barrandovských terasách. Mimochodem, tu knížku mám už docela dlouho, ale chtěla jsem ji do prvního článku nafotit v původní továrně na sirky v Sušici, kam jsme se chtěli s kamarády propašovat. Než se nám to povedlo, strhli nám ji.



6 komentářů:

  1. Děkuji za upozornění na Urbex, něco takového bych taky ráda fotila, staré ruiny jsou úžasné objekty. Do knihy ráda zainvestuji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rádo se stalo, ta kniha je fakt nádhera, stojí za to :) A určitě se běž mrknout na nějaké urbexové výstavy, jestli se ti takové fotky líbí, tak nikdy nemůžeš být úplně zklamaná :)

      Vymazat
  2. Dobrý večer, Jani, jste můj dnešní objev, jsem nadšená - jsem čtenář tělem i duší a hned jsem se díky Vám přihlásila na Martinus a už mě čeká balíček, za knihy utratím asi největší položku z mého rozpočtu :-) a Vy budete rozhodně jeden z faktorů, podle kterých se budu při výběru rozhodovat. Děláte to skvěle, máte ve mně čerstvou fanynku..
    Zuzka L.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jee, tak to hrozně moc těší mě a vůbec nás všechny Martinusáky <3 jestli vás baví moje tipy, koukněte i na www.blog.martinus.cz, kam píšu taky recenze, ať máte všechny tipy na knihy pohromadě. A moc děkuju!

      Vymazat