Strasti knihomola

pátek 27. května 2016

Jasně, všichni jsme četli ty články, ve kterých knihomolové přiznávají svá trápení - nemají nikdy pořádnou záložku, všichni kolem nich strašně spoilerují a ráno se probouzí s kruhama pod očima, protože četli až do svítání. To se děje skoro všem, mě nevyjímaje. Sepsala jsem si tentokrát pár věcí, které trápí mě osobně ještě k tomu všemu - tak schválně, kolik toho máme společného.

1) Jaká je tvoje nejoblíbenější kniha? Jaká kniha ti změnila život? Co si prostě musí každý přečíst?
Hele, já fakt nevím. Abych pravdu řekla, žádná kniha mi život neobrátila o sto osmdesát stupňů, žádná mě nedonutila k nějakému hlubokému prozření, žádná mi nezprostředkovala úžasné vědění, díky kterému bych se začala chovat zásadně jinak. Vybrat knihu, která je nejvíc nej ze všech, je jako vybrat to nejhezčí štěně, z toho byste se klidně mohli zbláznit. Navíc nikdy nevíte, jestli ta nejvíc nej ze všech knih není teprve před vámi. A co se doporučení týče - řekněte mi, jaký žánr preferujete a já vám s radostí a láskou dám pár tipů od každého. Ale nechtějte po mě ultimátní čtení pro všechny, takové zkrátka neexistuje.

2) Nikdo z mé rodiny / spolubydlících / nejbližších přátel není vášnivý čtenář.
Nepotřebuju kolem sebe miliony četbychtivých knihomolů. Ale občas si říkám, že by bylo hezké, kdyby se mnou někdo z mých spolubydlících taky očmuchával nové knihy. Nebo kdybych si tu koupi nové velké knihovny nemusela doma vydupat a vyprosit. A nebo kdyby se mí kámoši prali o to, kdo se se mnou bude poflakovat na Světu knihy.

3) A protože nejsou knihomolové, bojí se dávat mi knihy.
Až na pár vzácných výjimek jsem nikdy od nikoho nedostala knihu. Šmankote, jako bych snad byla nějaký literární diktátor s přísně vyhraněným vkusem. Oni si prý bojí, že mi dají knížku, kterou už mám. A mně by přitom udělalo takovou radost, kdybych dostala nějakou ze svých oblíbených knih znovu v jiném vydání s jinou obálkou! Pořád jim říkám, že Nabokovových Lolit v mé knihovně nikdy není dostatek, ale oni mi to prostě nevěří. Navíc mám svůj vlastní, neustále aktualizovaný wishlist. Taky se mi pokaždé nepodaří vybrat si knihu, která by se mi líbila. O tom to není. Hrozně by se mi líbilo dostávat knihy od antiknihomolů jen proto, že je zaujala anotace, obálka, nebo cokoliv jiného. Rozšiřovat si tak obzory. Proč ne. Chci knihy k narozeninám, k Vánocům, chci knihu místo kytky na rande.

4) A to máš jako potřebu schválně knihy ničit?
Napsala jsem jednou článek o tom, že pro mě kniha není posvátnost, na kterou bych sahala jen v rukavičkách. Lidi pak měli pocit, že jsem příšera, která schválně knihy maže hlínou, polévá kávou a namáčí ve vodě. Překvapivě to tak není :) Prostě mi je šumafuk, když se to děje.

5) Bolí mě záda a moje kabelky jsou zničený.
Vlastně už jsem docela rezignovala a prostě všude tahám látkovou tašku. Těch zničených kabelek, kterým se trhala ucha a páraly švy pod náporem tlustých bichlí mi bylo fakt líto. A ještě víc líto je mi mě. Polovina mého těla se začíná solidně sklánět na stranu, v jednom kuse mě chytají bolesti zad a dost možná se kvůli všem těm knížkám, které s sebou všude tahám, budu ve čtyřiceti šourat jako stařenka.

Ale stojí to za to.

A co vaše knihomolské strasti? :)

15 komentářů

  1. Taky mám na svůj vkus kolem sebe málo knihomolů. Ale naštěstí teda tu vůli dávat mi knížky mají, většinou si řeknou o seznam knížek, který bych chtěla a pak něco vyberou. Fakt se to osvědčilo:) Jinak kdyby mi kluk přinesl na rande místo kytky knížku, tak to by se mě už asi nikdy nezbavil :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky asi budu prostě rozdávat tištěný seznamy. A nebo zase začnu psát dopisy Ježíškovi :D

      Vymazat
  2. Přesně! U každého bodu jsem si říkala, že s tebou naprosto souhlasím. :D
    Bod 1? Čtení je prostě zájem a zábava, to snad rovnou musí měnit a ovlivňovat životy? Jasně, některé se líbí vice a na něktré hned zapomeneme, některé inspirují k tomu, abychom něco změnili, ale když se to stane, já osobně o nich tím míň ráda mluvím, knihy jsou prostě podle mě hrozně osobní věc a nerada odpovídám na podobné otázky. O doporučování nemluvě.
    3. Naštěstí mám kolem sebe lidi, co mi dávají knihy. Rodiče to bohužel nejsou, ti mi za každou novou knihu vynadají, že to není kam dávat. :D :( ale přítel i kamarádky mě zásobují rádi. Nedávno se mi stalo, že jsem dostala knihu, co už jsem doma měla, ale byl to tak skvělý výběr, že mi to stejné udělalo ohromnou radost. A o to přece u dárku jde.
    A bod 5? Moje záda jsou v rozkladu. Strasně se mi líbí malé kabelky, pár jich doma mám, ale vezmu si je někdy? Ne, protože tahám tisíc věcí a bez knížky to prostě nejde.
    Skvělý a výstižný článek! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :) Je hezký číst, že to ostatní mají podobně :)

      Vymazat
  3. Je to smutne, ale vidim se ve vsech bodech - proc nedostavam knihy? Proc?!!!? Uz nekolikrat mi blizci rekli - mas jich uz dost, tak proc bycj ti kupoval dalsi :-D to vazne vazne nastve (a misto knihy pak dostanu sampon od Avonu :-D neeeee )

    OdpovědětVymazat
  4. S tím prvním a posledním bodem se ztotožňuji :D Žádná kniha mi nijak nepřevrátila život a záda trpící pod tíhou knih v kabelce znám velice důvěrně. Samozřejmě, že mám svá oblíbená díla, něco, co ve mě nějakým způsobem zůstalo, ale říct, že zrovna tahle kniha je to nejlepší, co jsem kdy četla, je pro mě naprosto nemyslitelné :D
    Mám ale štěstí, že se pohybuji mezi lidmi, kteří mou vášeň pro knihy sdílejí. Největší oporu mám takhle asi v tátovi a společnými silami plníme domácí knihovnu :D Knihy díky tomu poměrně často figurují i mezi dárky, které dostávám. Zrovna nedávno jsem jednu dostala od spolubydlící :D

    http://oculi.blog.cz/

    OdpovědětVymazat
  5. Skvělý článek, ztotožňuju se v tom, že kolem mě není velké množství knihomolů - kamarádů, v rodině ale naštěstí čteme celkem dost všichni. Přesto dostávám knihy zřídkakdy - pokud jasně neřeknu, jaké bych si přála, všichni se bojí, že mi dají něco, co už mám.
    A pobavila mě Eliška s tou knihou místo kytky - Eli, to nejsi jediná, kdo by takovému chlapovi hned propadl :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :) Očividně by to teď tady mělo být velmi nápomocné všem, kdo chtějí ulovit nějakou knihomolku :D

      Vymazat
  6. Souhlasím, stojí to za to! Taky ve svém okolí nemám tolik knihomolů, ale dost na to, abych se občas vypovídala. Když tahám knížku a foťák, vždycky tím namáhám převážně záda, ale radost mi to nedokáže úplně zkazit. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Naprosto souhlasím s jedničkou. Přečetla jsem toho tolik, že přece nemůžu mít jen JEDNU oblíbenou knížku...to prostě nejde :D
    Můj přítel třeba nečte vůbec, máma čte jen paperbackové ženské romány z trafiky a mladší ségra si na knihomolku hraje, ale ve skutečnosti přečte tak pět knížek za rok. Takže když od nich chci knížku, prostě si ji koupím a oni mi ji zaplatí, zabalí a já pak hraju překvapenou (a hlavně mi někdo proplatí knížku!). Jediná čtenářka v mé blízkosti je moje nejlepší kamarádka...ale ta zase je schopná říct "Teď na čtení vůbec nemám čas." nebo "Nějak mě čtení v poslední době nebaví." což je pro mě něco jako rouhání nebo braní jména božího nadarmo :D
    (Bohémská) bohemistka

    OdpovědětVymazat
  8. Tak to máme úplne rovnako až na to, že mne sa neboja moji neknihomolskí príbuzní dávať knihy. Pretože môj wishlist dôverne poznajú alebo sa ma na rovinu spýtajú, takže knihy dostávam pomerne často a v pomerne dostatočnom množstve (akurát kníh nie je nikdy dosť).
    Inak sa ale vo všetkom zhodujeme. Tiež m nevadí mať zničenú knihu, hoci naschvál to nerobím. Ale keď v nej uvidím chybu, kľudne si ju perom opravím, alebo keď nemám záložku, ohnutá stránka mi nijako nevadí. A citáty si tak značím. A v batohu či do kufra dávam knihy spolu s desiatkami ďalších vecí, takže niektoré sú tak trošku natlčené. Aspoň niečo zažili :D

    OdpovědětVymazat
  9. Taky souhlasím, asi nejvíc mě mrzí to, že taky nedostávám knihy. Ale ono, mezi mými přáteli je pořád kniha jako dárek docela drahá, takže to akceptuji. A rodina si většinou řekne o seznam, což je fakt super. Ale taky by se mi líbilo dostávat knihy od někoho prostě proto, že si mysleli, že by se mi to mohlo líbit. nemám ráda, když si někdo stěžuje, že neví, co mi dát, přitom kniha je pro mě naprosto evidentně skvělý dárek. :D
    Ale zase mám mezi přáteli několik poměrně velkých čtenářů, takže tohle je v pohodě. :)
    A moje tašky taky trpí, fakt jo. Taky přecházím na plátěnky, nebo nosím obojí najednou. :D
    Jo a co se mi hrozně líbí, je ten čtvrtý bod, taky kolem zničených knih nedělám vědu, líbí se mi, že je vidět, že jsem tu knihu měla tak ráda, že jsem ji tahala všude s sebou. Že je prostě vidět, že je ta kniha čtená. Proto mi ani v nejmenším nevadí půjčovat knihy ostatním, a že ji trochu pomačkali nebo polili? No, když se aspoň omluví, tak je všechno v dokonalém pořádku. :)

    OdpovědětVymazat

Latest Instagrams

© What Jane Read. Design by FCD.