Skvělá zápletka i nudné postavy ve francouzské Vážce

neděle 22. května 2016

Vážku od Michela Bussiho si chci přečíst už od té doby, co vyšla, ale znáte to... knih, které si chci přečíst, je prostě strašně moc. Dostala jsem se k ní až teď. Potřebovala bych, aby si všichni nakladatelé dali aspoň tak na čtvrt roku pauzičku, abych stihla dočíst všechny svoje objevy za posledních pár měsíců.

Když se v osmdesátých letech minulého století zřítí letadlo na trase Istanbul-Paříž, nepřežije nikdo až na jedno novorozeně. Potíž je v tom, že v letadle byly dvě holčičky přibližně stejného věku i barvy kůže a v době, kdy neexistují testy DNA, nikdo nedokáže spolehlivě určit, zda se jedná o potomka rodiny Vitralových nebo Carvilleových. Emilie, nebo Lyse-Rose? Dlouhých osmnáct let pátrá bývalý policita Crédule po usvědčujících důkazech, co přesně se tehdy tu noc u hory Terrible událo a své zápisky pak předá holčičce, nyní osmnáctileté mladé dámě Lylii, která zoufale hledá svou identitu.

Asi jsem měla podle této lákavé anotace příliš velká očekávání. Už od začátku pro mě příběh ztratil šmrnc, ačkoliv je líčen částečně ze současnosti a částečně pomocí Crédulových zápisků. Rozčilovalo mě, že postavy jsou ploché, nezábavné a takové nemastné neslané a že má autor knihy Michel Bussi potřebu dělat za každou druhou větou váhavé tři tečky... Prostě jsem si to asi představovala jinak. Nutno ovšem říct, že postupně jsem knize přišla na chuť.

Velmi pěkně je tu líčena proměna francouzských poměrů zejména na venkově, kde žije rodina Vitralových a vůbec to francouzské prostředí na vás z knihy úplně sálá, takže si milovníci Francie jistojistě přijdou na své. Mile mě překvapila i zápletka celé knihy - člověk by čekal, že stačí jen počkat pár let a testy DNA vše vyřeší, ale celé je to daleko komplikovanější a zamotanější a nakonec je to přesně tak, jak píše autor v knize, pravda nemohla být odhalena dřív, než za osmnáct let od nehody. Je to oddychovka, žádný mnohovrstevnatý román, jasně, ale to mi vůbec nevadilo. Podle mého je to naprosto ideální kniha na léto; já se tedy většinou právě v létě rýpu v komplikovaných románech a v zimě si před spaním čtu lehčí žánry, ale vím, že většina čtenářů to má naopak. 

Nechci prozrazovat nic moc dalšího, abych na vás omylem nevychrlila nějaký spoiler, to se nedělá. Když přimhouříte očko nad nepříliš záživnými postavami, třemi tečkami na koncích vět a poněkud červenoknihovním a lehce incestním vztahem hlavních hrdinů, čeká na vás překvapivě vybroušená a do posledního detailu vymazlené drama za nečekanou pravdou.


8 komentářů

  1. Upřímně se přiznám, že teď malinko váhám, zda si knihu pořídit... (váhavé tři tečky) Moje očekávání totiž jsou (byla) taky docela veliká. Zatím mám asi žhavější adepty na přečtení, ale třeba se k Vážce taky dostanu :) Moc pěkná recenze, jako vždy :) Přeji krásný den :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) Jó, je to takový blbý, že jsem to nedoporučila jaksepatří, ale víš jak, upřímnost nadevše :)

      Vymazat
  2. Taky se zrovna nacházím ve stavu váhání :) byla jsem rozhodnutá, že tuhle číst nebudu, ale tvoje recenze mě trochu nahlodala :)
    Kateřina
    trojtecka.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  3. Tahle kniha mě hodně zaujala už v knihkupectví, ale pak po pár recenzích mě nadšení trochu přešlo...ale říkám si, že určitě má smysl si to přečíst, téma mě hodně láká. Dobrá recenze ;-)

    OdpovědětVymazat
  4. Knížka mě zpočátku moc nezaujala, ale pak se na ni všude vyrojily recenze a mám docela chuť si ji přečíst :) Snad mě ty nudné, ploché postavy moc nezklamou :)

    OdpovědětVymazat

Latest Instagrams

© What Jane Read. Design by FCD.