04

Duben byl zvláštní měsíc. Stalo se spoustu skvělých věcí, ale taky pár špatných, ale ty tak nějak patří mezi ty cenzurované věci, které si chci nechat pro sebe. Prozradím to pozitivní, a to pozitivní je koneckonců to lepší, ne? (Páni, teď jsem zněla skoro optimisticky.)


Rozkvetla Praha a já se tím strašně kochám. Naše ulice je doslova zaplavená stromy obalenými bílými a růžovými kvítky, které pomalu opadávají a na zemi se tvoří kupičky kvítků, které, jak jsem si všimla, mnozí chodci uctivě obcházejí nebo překračují. Kdo by přece šlapal po květech... Pamatuju si, jak jsme před rokem s kamarádkami na moje narozeniny hledaly jeden doporučený bar a místo toho jsme zabloudily do naší ulice. Tehdy jsme ještě netušily, že tu budeme bydlet, vzdychaly jsme jen nad těmi úžasně rozkvetlými stromy a říkaly si, že by tady bylo krásné bydlení. A vskutku je :)

V kině jsem byla na dvou filmech. Na echt depresivní snímek Já Olga Hepnarová jsem se těšila, protože kdy máte příležitost podívat se na nový, a přitom černobílý film, žejo. Byla to ale taková depka, že se mi po zbytek večera nechtělo vůbec nic, jen jsem si googlila všechno možné o Hepnarové a otřásala se hrůzou. O nic moc veselejší byla Kolonie s Emmou Watson v hlavní roli, tentokrát ovšem daleko napínavější a zajímavější. V kině jsem ani nedýchala, a pak si večer doma zas googlila všechno o kolonii Dignidad; zjistila jsem, že o politické situaci v Chile jsem nevěděla ani zbla. Napraveno! A jak řekla kámoška, všechny filmy s Emmou Watson (ok, Bradavice nepočítám) mají prostě takový ten správný filtr.

Hrozně jsem se v zimě těšila na večery proflákané vysedáváním na náplavce a na pražských ostrovech a už je to tu! Letos jsem si oblíbila hlavně Střelecký ostrov, ale nemám námitky k žádnému. Líbí se mi, že z hluku velkoměsta sejdete schody do takřka oázy, kde šumí stromy, vzduch voní řekou a z povzdálí skoro vždycky hraje kytara. V dubnu jsem si tam chodila číst a taky jsme si tam s kamarádkama nosily večeře a bylo to moc prima.

Byla jsem na koncertu Franka Turnera a bylo to parádní! Jsem ráda, že jsem si splnila další předsevzetí a vyrazila na koncert. Teprv na koncertě jsem zjistila, že Turnera poslouchám opravdu často a mám ho tak dobře naposlouchaného, protože jsem s vervou odzpívala celý koncert společně s Frankem, tancovala jako blázen, dokonce dřepěla v Lucerně na zemi (protože když Turner řekne publiku, aby se posadilo do rozlitého piva a nedopalků, tak to publikum rádo udělá) a když Frank skočil mezi lidi, kteří ho nesli na ramenou, chytnul mě na okamžik za tlapku, takže v podstatě už můžu klidně umřít.

O skvělém dni ve fotografickém Studiu 55 s Olympusem už jsem psala samostatný článek a něco pravděpodobně uvidíte v dalších článcích z mého improvizovaného focení s Terezou v lese (který jsme při tom málem podpálily) a s mou milovanou Katkou v pražských rozkvetlých keřích. Stále se utvrzuji v tom, že vegetariánské nudle v Beas Dhaba jsou ultimátně úžasné a našla jsem si dvě nová oblíbená místa - Phill's Corner v Holešovicích, kde mají naprosto bezkonkurenční kafe a The Kavárnu na Vinohradech, jejichž ořechový koláč je neodolatelný.

Mí kamarádi mi volali uprostřed noci, že se rozhodli, že uspořádám maraton Red Dwarf a já jim, byť rozespalá, ani v nejmenším neodporovala, protože proč říkat na všechno ne, žejo? :) Kamarádi i kolegové mi připravili milá a bezprostřední a nečekaná překvapení k narozeninám, které jsem pak slavila dlouho do noci v sušickém baru, přespávala na nečekaných místech a vůbec si říkám, že většina toho, do čeho se vrhnete po hlavě a bez rozmyslu, se může ukázat jako báječný zážitek. Častokrát ne, jasně, ale ty báječné zážitky obvykle vykompenzují špatné zkušenosti.

No a nakonec, přečetla jsem tolik skvělých knih, že ani nevím, kterou bych měla zmínit dřív a ta nejlepší ze všech se bude vybírat fakt těžce. Jen namátkou je to určitě Sundej mi měsíc, Hilda, Anna a Vlaštovčí muž, Spáčka a vřetenoVše, co jsme si nikdy neřekli, nový Cormoran Strike... Tu Rowlingovou jsem měla možnost přečíst ještě pár dní před vydáním a zhltla jsem to jako správný fanoušek za jeden a půl dne (čtu pomalu a má to skoro šest set stran) a při čtení jejích knih mám stále pocit, jako bych se po dlouhé době potkala se starým známým, kterého mám opravdu ráda. Už aby vyšla další! :)


Co zásadního jste prožili v dubnu vy? A s kým se potkám na květnovém Světu knihy? :)




Share this:

, ,

KONVERZACE

4 x byl okomentován tento příspěvek:

  1. Tohle období roku je mým úplně nejoblíbenějším - jakmile začnou kvést šeříky, nastává moje doba :) Rozkvetlné stromy a tu nádhernou vůni prostě miluju.
    Svět knihy - no jasně, tam se jako dá nejít?! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozkvetlé stromy, aaano <3 Hele, dá - dokonce jsem o tom i letos trochu přemýšlela, nakonec tam jdu ve čtvrtek, fakt nemám ráda ty víkendové davy :)

      Vymazat
  2. Sice nevím, kde bydlíš, ale podle výhledu z tvého okna ze tvých fotek soudím, že to musí být nádherné! Hlavně teď, když to kvete. :)
    Na Hepnarovou jsem chtěla jít s mamkou a babičkou, ale nakonec to nevyšlo. A Kolonii jsem před časem zkoumala na ČSFD, nějak jsem prošvihla, že už to bylo v kinech. Poohlédnu se po tom. :)
    Líbí se mi ti jeřábi na fotce, doma mám nad stolem něco podobného. :)
    A taky jsem, na tvé doporučení, zrovna rozečetla Sundej mi měsíc. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám to tu krásný, o tom žádná :) Kolonii určitě nezmeškej ;) Origami vyráběla moje spolubydlící, je to krása, když to poletuje nad postelí. A dej vědět, jaké budeš mít po dočtení nakonec pocity :)

      Vymazat