Slibný příběh plný klišé a zklamání

Už někdy někdo použil hashtag #povrchniknihomol? Protože to jsem přesně já. Knížku si klidně vyberu jen podle toho, jak vypadá její obálka, jen tak zběžně kouknu na anotaci a už se těším až budu mít knihu u sebe na fotky. Drazí čtenáři, seznamte se s románem Všichni jsme hleděli vzhůru.


Fotogenickou obálku to sice má, ale krucipísek, kdy už CooBoo konečně přestane posílat do čtenářského světa knihy s lesklými obálkami? Nezlobte se, ale musela jsem si ufňuknout. Zajímalo by mě, komu to připadá pěkné a ne laciné. Knize Všichni jsme hleděli vzhůru od Tommyho Wallacha to každopádně trochu kazí šmrnc hned na první pohled, ale i tak jsem jí neodolala, protože obrázek na obálce je krásný a tak nějak vás vyzývá, abyste zjistili, jaký příběh se za ním ukrývá. A taky chcete vědět, kdo a proč koukal vzhůru, žejo.

Vzhůru hledí několik teenagerů v Seattlu. K zemi míří asteroid nazvaný Ardor, který už za dva měsíce na 66% zničí celou planetu. Na 34% ji mine a nic se nestane. Peter, Eliza, Andy, Anita a jejich kamarádi mají tedy nějakých šedesát dní na to, aby se vyloupli ze skořápky, která jim byla daná hned první den na střední škole - oblíbený hoch, fotbalista, spořádaný přítel, divoška, coura, ledová královna, flákač, trapák, šprtka... Mají poslední možnost, aby se svět dozvěděl, co jsou skutečně zač. Co dokáží. Chtějí, aby po nich něco zůstalo - třebaže nehmotného, protože asteroid zničí všechno.

Jak já dlouho hledala knížku, která se odehrává v Seattlu! Zbožňuju tohle město a je mým tajným snem se do něj jednou podívat. A pak se tu náhodou objeví tenhle román, ve kterém Seattle hraje sice nepodstatnou, ale aspoň nějakou roli. Tím mi okamžitě byla kniha sympatičtější. Téma konce světa už tu bylo sice nespočetněkrát a jestli mě je nějaký takový schopný ještě rozbrečet, tak je to maximálně ten, ve kterém se Bruce Willis loučí s Liv Tyler (vždycky!), ale nijak zvlášť mi to nevadilo, předpokládala jsem, že je autor schopný pravděpodobný zánik světa pojmout nějak nově a dramaticky a nepředvídatelně.

Smůla. Stejně jako v knize Bez šance, kterou jsem četla předtím, se ve vyprávění střídají hlavní postavy a ke čtenáři hovoří v er-formě. Občas se v ději vrací zpět, aby jej zachytily i ze svého pohledu. Nic extra, ale nic, co by vadilo. Horší je to, že je to prostě partička víceméně nudných týpků, kteří se plácají od ničeho k ničemu, nic moc je nezajímá, nic extrémního dokázat nechtějí, ačkoliv o tom pořád klábosí a šedesátišestiprocentní šanci, že asteroid dopadne na Zemi, berou jako hotovou věc. To vlastně úplně všichni - rabování, stanné právo, generátory a nedostatek benzínu je naprostou samozřejmostí. Stejně tak mi hrozně vadilo, že ačkoliv se většina tak vyžívala v rozbíjení výloh a zapalování domů, v určitých věcech byla strašně netečná. Dokonalí milující rodiče se nenamáhají zachránit unesenou dceru. Dcera nezjišťuje, co se stalo s jejím otcem, který byl v na troud shořelém domu, ačkoliv ho prý bezmezně miluje. Když holce zemře její přítel, uroní nad tím ze slušnosti pár slz a pak jde s kámoši na párty ke konci světa. Vždyť bude konec světa! Na šedesát šest procent! Tak proč se proboha zabývat takovými maličkostmi.

Jediná postava, která mě více oslovila, byla fotografka (a supercoura) Eliza. Její nespoutanost byla poměrně osvěžující a ve chvílích, kdy fotila, nebo postovala na svůj blog, jsem se s ní alespoň dokázala ztotožnit. Plus je také jednoduchý a svižný styl psaní, čtivost a překvapivě dobře vystavěné dialogy, zvlášť ty, ve kterých se mezi sebou dvojice špičkují. Samozřejmě je to taky o lásce. Ráda bych řekla, že to má taky nějaké hlubší poselství, ale autor se bohužel nezmohl na víc, než na otřepaná klišé typu "carpe diem". Nijak zvlášť se tam nerozebírá ani náboženství, strach, smrt, naděje... všechno jde jen po povrchu. Plytkost, to ano. 

Posledním zabijákem dobrého příběhu jsou chyby v knize. Nejsem puntičkářka a jsem ochotná tolerovat jeden dva drobné překlepy, jsme přece jenom lidi. Ale že bude na každé páté stránce překlep, chybějící písmeno, špatně napsané jméno hrdiny (Eliza a Elisa je fakt rozdíl, vážení), na to tedy opravdu zvyklá nejsem. Knihu jsem dočetla, protože jsem prostě neuvěřitelně zvědavá a potřebovala jsem vědět, jak to dopadne. Nad očekávání dobře - díkybohu se Wallach nejspíš na poslední chvíli vzpamatoval, hodil sice do posledních stránek další nepostradatelné klišoidní výlevy, ale uzavřel příběh velmi důstojně, otevřený konec přesně podle mého gusta.

Všichni jsme hleděli vzhůru je kniha, která mě především uvedla do rozpaků. Slibný začátek, slibný konec, ale všechno mezi tím byla naprosto nevyrovnaná jízda na horské dráze, kterou nebudu chtít absolvovat znovu.

Všichni jsme hleděli vzhůru (We All Looked Up) / Tommy Wallach / Jana Doležalová-Montorio / 2015

Share this:

, , , ,

KONVERZACE

8 x byl okomentován tento příspěvek:

  1. Jo, taky jsem občas povrchní knihomol, ale často se nechám unést mimo obálky a popularity/názvu i slibnou anotací, která však často knížce vůbec neodpovídá. :)
    Lesklé obálky taky nemusím. :D Ale aspoň je má CooBoo hezké, když už příběh stojí za prd. :)
    Z prostředí Seattlu mě napadá akorát tak Fifty shades, což nevím, jestli ti mám doporučovat. Já jsem nicméně ráda, že vím o knížce, kde se bloguje. Ale podobně jako u Fangirl se bojím, že bych to možná ani nedočetla.. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ne, fifty shades mi opravdu nedoporučuj :D A mně se Fangirl vcelku líbila :), ale tady je to blogování hodně okrajové a vůbec tam nejde hlavně o něj, tak bys asi byla spíš zklamaná.

      Vymazat
  2. Já jsem skoro stoprocentní #povrchniknihomol. :D A to označení se mi líbí, je výstižné, pravděpodobně to začnu používat. :D
    Hm, další knížka, co vypadala tak nadějně. :/ Škoda no, takovej dobrej nápad. Jenom mě fakt zajímá, jak to vlastně dopadlo, i když číst se mi to nechce. :D
    Lesklá "pevná" obálka je ještě dobrá. Nejhorší mi přijdou ty černobílé s barevným přebalem. Nesnáším přebaly, věčně je sundavám, zničila bych je, jenže potom s sebou musím nosit divnou nevzhlednou šedobílou knihu. :/
    Ale co si budeme povídat, když je knížka fakt dobrá, tak na obálce nezáleží. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prima, jsem ráda, že v tom nejsem sama :) Mně přebaly nevadí, většinou to mám místo záložky, pokud je přebal matný a pěkný, tak mi to nedělá potíž. A máš pravdu, že když je příběh dobrý, tak té knize klidně ošklivou obálku odpustím :)

      Vymazat
  3. Zrovna včera jsem si říkala - do háje, proč má tak skvělá knížka lesklý obal a na všech fotkách mi hází ošklivé odlesky :D
    Vzhled obálky je asi hodně marketingový tah a někde jsem dokonce četla rozhovor s knihkupcem, který přiznal, že dobrý obal je víc než polovina úspěchu knihy (prostě nás povrchních knihomolů je víc :D)

    OdpovědětVymazat
  4. Skvělá recenze. Já se na tento titul chystala, ale doposud mě recenze utvrzují v tom, že se bez přečtení obejdu. Radši si taky pustím Bruce s Liv - ta scéna o které píšeš, na mě také funguje zcela spolehlivě. Přeji pěkný večer :)
    PS Lesklé obálky jsou zlo!

    OdpovědětVymazat