Neodolatelná dvacátá léta s gangsterkou Pod rouškou noci

Když jsem tuhle knížku zbystřila poprvé mezi novinkami, ani mě nenapadlo si ji přečíst. Jedna kamarádka v práci ale o ní začala básnit a druhá mi sdělila, že její autor, Dennis Lehane, napsal knižní předlohu k filmu Prokletý ostrov, o němž mám velmi vysoké mínění. Byla jsem přesvědčená, že to bude zážitek.

Stejně jsem k ní měla nedůvěru. Je to gangsterka, proboha. Klučičí knížka. Kriminální noir. Ale stejně jsem tu líbivě tlustou čtyřsetstránkovou knihu začala číst. Hlavní hrdina Joe je sice v jádru dobrák od kosti, navenek ovšem vůdčí osobnost mafiánského impéria a drsný gangster. Jeho životní osudy, špinavou práci, zlodějny, přestřelky i fatálně nesprávnou lásku k milence bohatého magnáta sledujeme na pozadí Bostonu dvacátých let minulého století. Ku-klux-klan, prohibice, elegantní cigaretové špičky... všechno to tam je.

Ze začátku jsem s tou knížkou měla problém. Příběh mi připadal nevyvážený, nijak zvlášť zajímavý, neorientovala jsem se ve spoustě postav a dialogy mezi gangstery, ve kterých si mezi sebou hrají jako kočka s myší ve mě žádné pocity nezanechávaly. Knížku jsem odložila s tím, že se k ní vrátím, až na ni budu mít náladu. Teď ne. O pár týdnů později jsem byla na proslulé sušické Gentleman's Night - noci dvacátých a třicátých let, ve kterých se do místního klubu pouští lidé pouze v dobovém oblečení, hraje se blackjack a ruleta, pije se whisky a tančí se na jazz a swing. Druhý den mi bylo hrozně smutno z toho, že normálně se prostě nehodí nosit péřové boa a krajkové rukavičky. A pak jsem si všimla knihy Pod rouškou noci, která na mě trpělivě čekala na psacím stole. No jasně!

Přečetla jsem to skoro na jeden zátah. Na tohle prostě očividně musíte mít tu správnou náladu. A mně se tak stýskalo po dvacátých letech a Dennis Lehane mi je dokázal naprosto přesvědčivě zprostředkovat. Přiznávám, že příběh hlavního hrdiny mě tak jako tak neoslnil; je to napínavé, akční, dramatické, ale mě se to nijak nedotýkalo. Pod rouškou noci jsem hltala především kvůli té jedinečné atmosféře, podložené skutečnými historickými reáliemi, ve které bych si fakt ráda zkusila pár let žít. I když jste, stejně jako Joe, netušili, kde můžete skončit další den ráno a zamilovat se do té nesprávné osoby vás klidně mohlo stát vlastní krk.

Sečteno a podtrženo, byl to zážitek. Pod rouškou noci je dobrá kniha a nebojím se jí doporučit dál. Věřím, že milovníci Kmotra a vůbec mafiánského / gangsterského žánru z ní budou nadšení. Je to čtivé, dobře napsané a napínavé. Trochu se ale bojím, že kdybych zrovna neměla takové toužení po péřových boa a jazzových tónech, asi bych jí nepodlehla. A pořád mi zůstává bližší Velký Gatsby, i když Dennis Lehane umí zprostředkovat atmošku dvacátých let úplně jinak, reálněji, drsněji, syrověji - a mnohem víc uvěřitelněji, než to dělá Fitzgerald ve své nablýskané zelenkavé pohádce. 

Pod rouškou noci (Live by Night) / Dennis Lehane / David Petrů / 2016
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Paseka.

Komentáře

  1. Abych byla upřímná, tuto autorovu knihu jsem doteď neznala, ale ráda se po ní časem mrknu. Jsem velká fanynka Puzova Kmotra a stále hledám něco s podobnou atmosférou. Díky za tip a přeji nádherné pondělí! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je tenhle Lehane něco přesně pro tebe ;)

      Vymazat

Okomentovat