03

Březen byl měsíc nabušený zážitky. Jsem vážně ráda, že jsem si své příhody začala takhle zaznamenávat, i když přece jen v trochu cenzurované podobě. I tak se těším, až za rok, za dva kouknu na tyhle články a budu vzpomínat, co se tenkrát dělo.

První března jsme byly s kamarádkou v kině na Brooklynu a bylo to velice příjemné překvapení, moc jsem od toho neočekávala, ale teď ho všem vřele doporučuju. Kromě toho jsme taky hned další den viděly v abnormálně hipsterské Paralelní Polis dokument o japonském Lesu sebevrahů, s kolegy z práce jsme byli na premiéře Rudého kapitána (žádná velká sláva ten film) a stihla jsem ještě Dvojníky s Ondřejem Sokolem, což sice není moc intelektuální zábava, ale s mou tehdejší kocovinou bych nic komplikovanějšího nezvládla.

Na oslavě nakladatelství Yoli jsem spořádala trestuhodně obrovský kus dortu, na kinoparty v Popocafepetlu zase trestuhodné množství alkoholu a následující den zjistila, že na kocovinu je nejlepší drink Oxford Time ze smíchovského baru Prologue. Sušická smetánka ožila při Gentleman's Night - noci třicátých let - a mně se dodnes stýská po boa a cigaretové špičce.Měla jsem asi tak milion kafí všudemožně po Praze - hlavně v Modi a Levelu u Quadria a objevila jsem krásné Les Kamarades. V podstatě jsem vypila celý sušický The Coffeehouse. Jo a Amanda Palmer mě naučila, že když mi někdo něco dává, tak by si to sakra měla vzít.

Na pár dní jsem se podívala na Slovensko do martinusácké centrály a knižního skladu. Skvělé dny pod horami v městečku Martin mám zdokumentované na svém Instagramu. Pokud jste si druhý březnový týden u nás objednali něco od Ikaru, dost možná jsem vaši objednávku tentokrát vybavovala já :) Pracovní náplň byla jinak tenhle měsíc hlavně ve znamení Knižní šifry, jejíž pravidla vám teď klidně odříkám pozpátku, i když mě vzbudíte uprostřed noci. Ale stejně mi to knihomolské nadšení ze šifrování bude chybět. Taky byly tenhle měsíc Velikonoce a byl to krásný pokojný čas s jedním státním svátkem navíc a milým pocitem, že můžu celé dny bez výčitek lenošit. Stihla jsem všechny vesnické záležitosti - procházky přes pole a louky, mazlení s jehňátky, hospodu i pomlázku. Tu jsem tedy letos trochu poknihomolštila a netradičně rozdávala koledníkům knihy, martinusácké visačky a vejce s knižními citáty a bookloverskými nápisy. Přála bych vám vidět jejich pohledy! :)

Konečně jsem si splnila přání a nechala si udělat další tetování. Je inspirováno knižní i filmovou Pěnou dní, jednou z mých srdcovek a je nesmírně krásné :) No a poslední březnový den jsem strávila s kamarádkami na první letošní náplavce, což zahrnuje - vysvětluju pro nepražáky - válení se na nábřeží u Vltavy s paprsky slunce na vodní hladině, projíždějícími parníčky, lahví broskvového lambrusca v ruce. Lehárko, pohodička, nicnedělání a extrémní spousta hipsterů, to je náplavka a senzační relax. Pokud jste ještě nezkusili, potřebujete.




Share this:

KONVERZACE

8 x byl okomentován tento příspěvek:

  1. Docela bych ráda viděla to tetování. :)
    Fotky na Instagramu ze Slovenska jsem sledovala a je fajn vědět, že seš v Martinusu ty. Už bych si někdy odtud měla něco objednat, miluju ty záložky. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už je i na instagramu lepší fotka a taky ho najdeš na insta @nikachic, mé tatérky :) Naše záložky jsou nejlepší, co si budem povídat :)

      Vymazat
  2. Moc se těším na tyto Tvé články, jsou nabité pozitivní energií a dobrou náladou a já se při jejich čtení vždycky usmívám :) Přeju, ať je duben také povedený a ať se daří :)

    OdpovědětVymazat
  3. Taky bych chtěla vidět to tetování, z té fotografie na instagramu se toho moc vykoukat nedalo, ať jsem se snažila sebevíc. :D Doufám, že se pochlubíš. :)
    V Martinusu musí být pěkné pracovat. :)
    A rozdávat koledníkům knihy je hrozně bezva nápad, škoda, že jich k nám moc nechodí. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jasně, něco už na instagramu je, ale na pořádnou fotku si počkám, až se úplně zahojí :) V Martinusu je nejlepší pracovat :)

      Vymazat
  4. Krásný fotky :) Březen v Tvém podání vypadá jako skvělý měsíc, tak snad bude duben podobný :) Na náplavku musím někdy zajít, ač jsem nepražák, to místo mě docela láká a mám dojem, že prožít studentská léta bez jediné náplavky by byla škoda :)

    A fakt mě zaujal ten dokument o Lesu sebevrahů - budu si ho muset sehnat :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Studentská léta bez náplavky snad ani nejdou prožít! :D I když je fakt, že loni jsem taky na náplavce mockrát nebyla a víc času trávila ve Žlutých lázních nebo na Letné a u kyvadla je to prý taky super lehárko :) Mně ten dokument připadal moc zajímavý, akorát že to bylo samozřejmě v japonštině s anglickými titulky, na které jsem přes hlavy lidí moc neviděla, tak jsme si to zas tak moc neužily :)

      Vymazat